Alena NÁDVORNÍKOVÁ
Rozená Bretšnajdrová, vyrůstala v rodině středoškolských učitelů, maturovala roku 1959 na Jedenáctileté střední škole v Lipníku nad Bečvou. V témže roce začala studovat češtinu a výtvarnou teorii a výchovu na FF UP v Olomouci. Významný vliv na ni mělo setkání s Václavem Zykmundem, u něhož obhájila diplomovou práci Výtvarný projev kolem Devětsilu (1964). Roku 1968 získala titul PhDr. a na olomoucké FF UP s přestávkami vyučovala dějiny moderního umění až do roku 1996 (v témže roce se habilitovala na základě souboru studií K surrealismu). V roce 1978 se provdala do Francie a v letech 1980–1981 pobývala v Paříži (opakované pobyty ve Francii pak i v letech 1982–1989), určující však pro ni byly též cesty do Itálie, Španělska a Anglie; po roce 1989 pak navštívila i Řecko, Tunis, Tenerife, USA (New York). Roku 1987 se přestěhovala do Prahy, kde žije dodnes. V letech 1987–1990 působila jako redaktorka v nakladatelství Odeon, od roku 1997 se věnuje výhradně vlastní tvorbě a ediční a výstavní činnosti.
Debutovala roku 1964 v Repertoáru malé scény, ve druhé polovině šedesátých let publikovala (též pod dívčím jménem) kresbobásně a referáty o výtvarném umění v časopise Červený květ, od devadesátých let tiskla básně, kritiky a eseje v periodikách Iniciály, Intervence, Umění, Lidové noviny, Ateliér, Jarmark umění, Revolver Revue, MF Dnes, Literární noviny, Host, Právo, Intelektuál, Knižní novinky, Tvar a Výtvarné umění; rovněž přispěla do zahraničních publikací a časopisů Surréalisme (Paříž), Romboid (Bratislava), Výtvarný život (Bratislava), S.U.RR. (Paříž), Bergamo Film Meeting ’97 (Bergamo). – Od roku 1972 se účastnila aktivit Surrealistické skupiny v Československu utvořené kolem Vratislava Effenbergera.Podílela se na publikacích samizdatových edic Surrealistické skupiny Le La a Studijní materiály a dokumentace; mj. se účastnila sborníků Otevřená hra (1978), Sféra snu (ed. Albert Marenčin, 1983), Proměny humoru (eds. Vratislav Effenberger, Martin Stejskal, 1984), Opak zrcadla (eds. Jiří Koubek, Jan Švankmajer, 1986) a jako překladatelka participovala na sborníku Zlato času (eds. Martin Stejskal, Vladislav Zadrobílek, 1989; současně vyšlo v samizdatové edici Dokumenty Vladislava Zadrobílka). Redigovala jediné číslo samizdatové revue Gambra (1989, spolu s Ivem Puršem), na začátku devadesátých let stála u obnovení surrealistické revue Analogon (od 1990 autorsky, od 1992 jako redaktorka). – Uspořádala a texty v katalozích doprovodila mj. výstavy Knižní grafika výtvarníků Devětsilu ve dvacátých letech (Olomouc 1966), Emila Medková (Bratislava 1977; Praha 1985, 1988, 1999), André Masson (Praha 1993), L’art brut – umění v původním (surovém) stavu (Praha 1998), Tschechischer Surrealismus und Art Brut (Vídeň 1999), L’art brut tchèque (Paříž 2002; Brusel 2004), Art brut v českých zemích: mediumici, solitéři, psychotici (Cheb – Olomouc 2008); podílela se na přípravě expozic a katalogů Karel Teige 1900–1951 (Praha 1994), Český surrealismus 1929–1953 (Praha 1995), Surrealistická obraznost a kresba (Praha 1997) aj. Měla dvacet samostatných výstav (kresby), velká retrospektivní výstava Uvnitř a vně se uskutečnila roku 2011 v Českém kulturním centru v Paříži; její dílo se též objevilo na řadě domácích i zahraničních skupinových expozic, zejména surrealisticky orientovaných. – Gestické kresby na stěnách jejího bytu, k nimž v posledních letech soustředí svou hlavní výtvarnou pozornost, zachytil vedle fotografií v knižním souboru Kresbobásně též krátký film Praha, Pařížská (2015; r. Jan Strnad), promítaný při příležitosti stejnojmenné výstavy na jaře 2015 ve Francouzském institutu v Praze.
První umělecké pokusy, příznačně propojující složku literární a výtvarnou, představují tzv. kresbobásně, jež autorka vystavila roku 1966 v Ostravě, rok poté v Olomouci a v témže roce je také knižně publikovala pod názvem Kresbobásně Aleny Bretšnajdrové. Zatímco bibliofilský cyklus z šedesátých let byl zčásti ještě závislý na inspiračních zdrojích (kaligramy Guillauma Apollinaira), v souboru Kresbobásně dnes a jiné kresby (i z bytu) a básně, vzniklém téměř o padesát let později, se v prostoru téhož žánrového útvaru v kondenzované podobě zúročila autorčina svébytná umělecká zkušenost. Zařazené kresbobásně i samostatné básně a kresby nesou všechny klíčové rysy autorčiny poetiky: manifestováno je těsné propojení vnějšku (těla) a vnitřku (imaginace) subjektu, od textu jako nositele sdělení se tu vykračuje směrem k poezii-gestu. Kresbobásně se často ocitají za hranicí vizuální čitelnosti, samostatné básně připomínají jazykolamy, zaříkávání či jiné texty založené na rytmu, onomatopoie a humorné nadsázce.
Soustavné literární tvorbě se Nádvorníková věnovala od začátku devadesátých let. Již od knižní prvotiny Praha, Pařížská vytvářela svou poetiku na základě spontánního psychického automatismu, odkud též vycházejí její kresby, včetně těch, jimiž své sbírky pravidelně doprovází. Důrazem na lapidárnost, úsečnost výpovědi a současně smyslem pro mnohovrstevnaté, vnitřními souvislostmi protkané struktury básní a básnických cyklů zároveň toto surrealistické dědictví překonávala a učinila svou poezii prostorem pro originální, dramaticky vypjaté a ryze osobní vyjádření. Klíčovou roli hrají zvukové kvality řeči, aliterace, rytmus, rým či asonance („vlakové básně“ ze sbírky Praha, Pařížská); charakteristické jsou náhlé významové posuny, zneklidňující jazyková hra, parafráze ustálených rčení anebo aktualizace gramatických variant. Naléhavost poezie, psané s cílem zachytit bezprostřední nálady, životní pocity, zasuté vzpomínky či odkaz na širší kulturní kontext (Vzpomínky na prázdniny), podtrhuje časté užívání imperativů, zvolání a tázacích vět, veršových přeryvů, zlomů a fragmentů (Sopky a tratě). Důvěrný, a přesto nejednoznačný vztah k věcem, událostem a dějům nachází svou paralelu ve znovuobjevování slov a jejich významů – Nádvorníková vytváří svět, v němž vedle sebe stojí něha, pobouřený sarkasmus i sebeiroinie. Své stroficky přísně organizované (Děje) a současně spontánně plynoucí básně příležitostně doplňovala rovněž záznamy snů (Uvnitř hlasů; Kompoty noci, krystaly dne). –
Sedm básnických sbírek, publikovaných v letech 1996–2006, shrnula v roce 2012 autorka v souborném vydání nazvaném Poesie.
Teoretické a umělecko-historické texty zabývající se surrealismem a tzv. původním uměním (l’art brut) soustředila již v devadesátých letech do souboru K surrealismu; vyvrcholení její odborné činnosti v oblasti českých podob art brut představuje práce Art brut v českých zemích.
BIBLIOGRAFIE
Poezie: Kresbobásně (BB 1966, bibliof., neprodejná novoročenka nakl. Profil, pod jm. Alena Bretšnajdrová); Praha, Pařížská. Události, hry a vlakové básně (BB 1994); Uvnitř hlasů (BB 1995); Vzpomínky na prázdniny (BB 1997); Kompoty noci, krystaly dne (BB 1999); Děje (BB 2001); Osmadvacet lehkých prostoročasových básní (BB 2003); Sopky a tratě (BB 2006); Kresbobásně dnes a jiné kresby (i z bytu) a básně (BB 2014; básnicko-výtvarná publikace).
Výbor: Anebo ne / Ou bien non (BB 2004, česko-francouzské vydání; přeložil P. Král).
Souborné vydání: Poesie (2012, ed. Jan Šulc; souborné vydání sbírek publikovaných v letech 1994–2006).
Odborné práce:
Průvodce sběratele grafiky (b. d., s Alešem Krejčou); K surrealismu (1998).
Účast v kolektivních pracích: Nová encyklopedie českého výtvarného umění (1995; 2006); Dějiny českého výtvarného umění VI (2007).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Film a výtvarné umění (1989); Jan Švankmajer. Transmutace smyslů / Transmutation of the Senses (1994); Surrealist Women (Austin, 1998); La Poésie tchèque en fin de siècle (Namur, 1998); L’Anthologie de la poésie tchèque contemporaine, 1945–2000 (Paříž, 2002); Letenka do noci (2003); Iz veka v vek (Moskva, 2005); Báseň mého srdce (2005); Antologie české poezie. II. díl. 1986–2006 (2007).
Uspořádala a vydala: C. R. Aguilera: Salvador Dalí (1991); M. Nadeau: Dějiny surrealismu (1994); A. Breton: Arkán 17 (1996); týž: Spojité nádoby (1996); týž: Nadja (1996); týž: Šílená láska (1996); K. Hynek: S vyloučením veřejnosti (1998, s Janem Šulcem); Art brut v českých zemích: mediumici, solitéři, psychotici (2008, katalog výstavy; též přisp.).
LITERATURA
Knižně: R. Erben – P. Král – B. Schmitt – J. Šulc: Alena Nádvorníková (2011; výtvarná monografie, s kompletní bibliografií /zprac. P. Bregantová/; též ukázky z poezie).
Katalogy: Uvnitř a vně. Kresby z let 1975–1990 (1990); Kresby / Dessins (1994); Děje, děje (2001).
Studie a články: B. Solařík: „Zrození zvířete z ducha hudby“, Labyrint 1994, č. 3; A. Marenčin: Alena Nádvorníková in Nikdy / Návraty na Muráň (Bratislava 1996); J. Suk:
Konec těch básní je v nedohlednu. Rekapitulace básnické tvorby Aleny Nádvorníkové, NK 1997, č. 24; J. Šulc: Kompoty noci, krystaly dne, Analogon 1999, č. 26/27; J. Šulc: doslov in Děje (2001); J. Suk: Nevinná monstra, Intelektuál 2003, č. 1; F. Dryje: Existovat znamená býti vnímavý anebo Jak se leze na střechu in Letenka do noci (2003), též in Surrealismus není Umění (2005); M. Langerová: doslov in Anebo ne / Ou bien non (2004); R. Malý in Spásná trhlina. Reflexe poezie Georga Trakla v české literatuře (2006); A. Tippnerová in M. Langerová – J. Vojvodík – A. Tippnerová – J. Hrdlička: Symboly obludností: mýty, jazyk a tabu české postavantgardy 40.–60. let (2009); J. Gabriel: Když jsou myšlenky příliš rychlé, stačí kreslit, Tvar 2011, č. 18; R. Kopáč: Za každým stínem bdí mizející strom..., LitN 2011, č. 50; P. Král: Šťastné vychýlení, Analogon 2013, č. 71; L. Heczková – K. Svatoňová: Natrhám věty, připravím kytice: radostná surrealita Aleny Nádvorníkové, A2
2013, č. 13.
Recenze: Praha, Pařížská: J. Gabriel, LitN 1994, č. 18; týž, Tvar 1994, č. 10 * Uvnitř hlasů: J. Štolba, LitN 1996, č. 11, též in Nedopadající džbán. Úvahy o básnících a poezii (2006); M. Langerová, LitN 1996, č. 11; F. Dryje, Analogon 1996, č. 16; J. Gabriel, Tvar 1996, č. 16 * Vzpomínky na prázdniny: F. Valouch, LitN 1997, č. 47; J. Štolba, LitN 1997, č. 47, též in Nedopadající džbán (2006); J. Suk, NK 1997, č. 24; J. Peisert, Obratník 1997, č. 16 * K surrealismu: J. Gabriel, LitN 1999, č. 29; J. Mojžiš, Ateliér 1999, č. 19; Z. Lorenc, Tvar 1999, č. 18; B. Solařík, Analogon 1999, č. 26/27; A. Marenčin, Analogon 1999, č. 26/27; M. Strakoš, Host 2000, č. 2 * Kompoty noci, krystaly dne: J. Suk, NK 2000, č. 7; J. Pulkrábek, Host 2000, č. 5; J. Gabriel, LitN 2000, č. 29 * Děje: M. Langerová, LitN 2001, č. 38; Š. Švec, Tvar 2001, č. 19; M. Hrabal, Host 2002, č. 5 * Osmadvacet lehkých prostoročasových básní: J. Gabriel, LitN 2003, č. 38; R. Kopáč, Psí víno 2003, č. 26 * Anebo ne: O. Stehlíková, LidN 29. 9. 2004; R. Kopáč, Tvar 2004, č. 19, též in Pomalá slunce hlasů. K nové české literatuře. Od Balabána ke Zgublačenkovi (2005); I. Mojík, Romboid (Bratislava) 2004, č. 9; V. Košnarová, Host 2005, č. 5; B. Schmitt, S. U. RR. 2005, č. 5 * Sopky a tratě: J. Suk, LidN 19. 8. 2006, příl. Orientace; O. Stehlíková, MfD 1. 9. 2006; R. Kopáč, Psí víno, č. 37/8; M. Langerová, A2 2006, č. 41; V. Košnarová, Tvar 2006, č. 20 * Art brut v českých zemích: O. Mainx, Host 2009, č. 6 * Poesie: J. Gabriel, Tvar 2013, č. 1; J. Janda, LidN 30. 1. 2013; J. Štolba, Respekt 2013, č. 14; J. Suk, Host 2013, č. 7; S. Svěrák, Analogon 2013, č. 69 * Kresbobásně dnes: a jiné kresby (i z bytu) a básně: J. Gabriel, Tvar 2014, č. 19; J. Peňás, LidN 9. 12. 2014.
Rozhovory: I. Mojík, Mosty 1996, č. 47; R. Kopáč in Je tu ta nejdrahocennější hlava (2003); Z. Pavelka, Právo 6. 12. 2011; K. Mázdrová, Bel Mondo 2013, č. 12.