Slovník české literatury po roce 1945
Miloš POHORSKÝ
* 3. 1. 1929, Praha
† 11. 5. 2013, Praha
Literární historik a editor
Narodil se v Praze na Žižkově v rodině bankovního úředníka. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze (1948) studoval estetiku a literární vědu na FF UK (absolvoval v roce 1952 diplomovou prací Literární boje na konci padesátých let 19. století). V letech 1950–1952 současně působil jako asistent na katedře české a slovenské literatury, literární vědy a estetiky (PhDr. 1953 prací o literatuře 19. století Boje o demokratickou linii literatury v padesátých letech), v letech 1951–1953 se rovněž podílel na vytvoření literárněhistorické expozice
PNP. Roku 1952 byl přijat do Ústavu pro českou literaturu ČSAV (ÚČL) a s přestávkami zde pracoval až do roku 1990, zprvu jako vědecký aspirant (u
Jana Mukařovského), od roku 1958 jako vědecký pracovník. Titul CSc. získal v roce 1958 prací Česká literatura od roku 1858 do let sedmdesátých. Na sklonku 50. let zde stál v čele týmu pracujícího na třetím dílu Dějin české literatury, později byl vedoucím oddělení současné literatury (od roku 1967), oddělení edičního a textologického (od roku 1971) a oddělení dějin české literatury (1976–1982). V letech 1964–1965 byl dočasně uvolněn pro práci redaktora v kulturní rubrice Rudého práva. Souběžně v různých obdobích externě přednášel či vedl semináře na
FF a Novinářské fakultě UK a byl i externím dramaturgem FS Barrandov (1981–1982). Dlouhodobě spolupracoval s nakladatelstvím Čs. spisovatel, kde v letech 1972–1980 působil jako externí vedoucím redakce klasické literatury a posléze redakce současné prózy. V roce 1982 odešel z
ÚČL a do roku 1985 vykonával funkci šéfredaktora nakladatelství, poté se do ÚČL vrátil, nicméně v roce 1990 opět odešel a byl jmenován ředitelem Čs. spisovatele. Po odchodu do důchodu (1992) redakčně spolupracoval s týdeníkem
Nové knihy (1993). V letech 1994–1998 vyučoval na katedře české literatury
Pedagogické fakulty UK. – Syn Aleš Pohorský (* 1953) se věnuje francouzské literatuře a z francouzštiny také překládá.
Publikoval od roku 1950. Do konce šedesátých let postupně přispíval do Předvoje, Lidových novin, Slova a slovesnosti, Prahy–Moskvy, Literárních novin, Rudého práva,
Nového života,
Tvorby, Kulturní tvorby, Plamene,
Impulsu,
Orientace,
České literatury, Slovenských pohľadů (Bratislava) aj. V 70. a 80. letech publikoval v časopisech Česká literatura a Slovenská literatúra (Bratislava) a také v
Nových knihách,
Listech Klubu přátel poezie,
O knihách a autorech, Rudém právu,
Tvorbě a
Kmeni,
Literárním měsíčníku aj. Po roce 1989 uveřejňoval příspěvky zejména v
Nových knihách
(od 1992). – Od padesátých let byl postupně členem redakčních rad několika významných edic reprezentativního charakteru, povětšině úzce spjatých s činností ÚČL: Národní knihovny,
Spisů Antala Staška, Jana Nerudy, Ivana Olbrachta, Vladislava Vančury, Karla Čapka; od 80. let pak jako editor spolupracoval s nakladatelstvím Čs. spisovatel, po roce 1989 i s dalšími, zvláště Knižním klubem a Odeonem (dílo Ladislava Fukse). – V roce 1974 pod Pohorského jménem vyšel třísvazkový výbor z díla
Boženy Němcové, pořízený Felixem Vodičkou. – S
Čs. rozhlasem dlouhodobě spolupracoval od 60. let (zejména příspěvky do pořadu Nedělní knihovnička Zrcadla kultury, 1988 celoroční naukový cyklus o poetice Malá škola poezie, 2000 cyklus Umění memoárů). – V roce 2009 mu byla udělena Cena Karla Čapka. – Standardně používal šifer M. P. a mp.
Pohorský se po celý život zabýval dějinami novodobé české literatury, od počátku šedesátých let se však věnoval též literární kritice a od poloviny sedmdesátých let rozvíjel bohatou činnost ediční. Jako literární historik se po řadě dílčích studií, zaměřených k problematice druhé poloviny 19. století a jmenovitě k tvorbě a osobnosti
Jana Nerudy, představil na počátku šedesátých let třetím svazkem akademických Dějin české literatury, jehož byl hlavním redaktorem a spoluautorem celkové koncepce pracující s pojetím umění jako odrazu skutečnosti a s marxistickým chápáním historismu a historického vývoje. Sám pro něj také vypracoval dvě rozsáhlá syntetická pojednání o literatuře od konce 50. po 80. léta 19. století a několik monografických kapitol (Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Jan Neruda, Antal Stašek). K poezii a próze 19. století se Pohorský často vracel i později (Ján Kollár, Karel Hynek Mácha, Jan Neruda aj.), od poloviny šedesátých let však postupně svůj zájem rozšiřoval směrem k literatuře novější. Svědčí o tom středoškolská příručka, zprostředkovávající základní poznatky o české literatuře od 90. let minulého století po meziválečné období (Rukověť dějin literatury), a zejména série dílčích prací (často doslovů a předmluv), věnovaných jednotlivým dílům a osobnostem (Karel Čapek, Ivan Olbracht, Fráňa Šrámek, Vladislav Vančura aj.). I v nich jej literární dílo nadále zajímalo především jako průsečík nejrůznějších vlivů a jako aktivní součást společensko-kulturního dění. Také Pohorského práce o soudobé literatuře (recenze, stati, předmluvy, doslovy) mají spíše literárněhistorický než vysloveně literárněkritický charakter. Zaujetí genezí díla, jeho souvislostmi s životem autora, dobovými okolnostmi a literárním kontextem v nich – při jisté metodologické a koncepční neurčitosti – převažuje nad rozborem textu a kritickým soudem, vcelku pak dává přednost literatuře tradičnějšího typu. Vedle několika autorů starších (Bohumil Hrabal, Jiří Marek, Zdeněk Pluhař aj.) psal Pohorský zejména o spisovatelích generačně sobě blízkých (Ladislav Fuks, Milan Kundera, Karel Misař, Jan Otčenášek, Vladimír Páral, Jiří Šotola aj.). Z obecnějších otázek tvorby ho dlouhodobě upoutávala problematika vyprávění a zvláště románu (Smutek a naděje románu). Výběr z Pohorského literárněhistorických studií a statí přináší kniha Portréty a problémy, výběr z jeho prací o soudobé literatuře pak objemný svazek Zlomky analýzy.
Důležitou součástí Pohorského tvůrčí aktivity je činnost ediční, korespondující s obsáhlostí jeho odborného zaměření (Karel Hynek Mácha, Jan Neruda, Vladislav Vančura, František Hrubín, Josef Kainar aj.); v osmdesátých a na počátku devadesátých let věnoval důkladnou ediční péči odkazu Karla Čapka, na začátku 21. století pak dílu Ladislava Fukse.
Důležitou součástí Pohorského tvůrčí aktivity je činnost ediční, korespondující s obsáhlostí jeho odborného zaměření (Karel Hynek Mácha, Jan Neruda, Vladislav Vančura, František Hrubín, Josef Kainar aj.); v osmdesátých a na počátku devadesátých let věnoval důkladnou ediční péči odkazu Karla Čapka, na začátku 21. století pak dílu Ladislava Fukse.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Rukověť dějin literatury pro 3. ročník středních škol (učebnice, 1972; od 3. přeprac. vyd. s tit. Literatura pro 3. ročník středních škol, 1975); Ivan Olbracht (nakl. propagační tisk, 1972); Portréty a problémy (soubor studií, 1974); Slovníček Slunovratu (1974, s M. Pávkem a B. Svozilem); O knihách a autorech (nakl. slovníček, 1975, s A. Linkem a B. Svozilem, M. Pohorský a B. Svozil neuvedeni); Smutek a naděje románu (úvahový dialog, 1987, s K. Misařem); Zlomky analýzy (soubor článků a studií, 1990).Účast v týmových pracích: Dějiny české literatury 3 (1961, též hlavní redaktor); Slovník českých spisovatelů (1964); Čeští spisovatelé 19. století (1971); Český dekameron 1969–1992 (1994).
Příspěvky ve sbornících: Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963 (1964); KSČ a literatura (1971); Welt im sozialistischen Gedicht (Berlin–Weimar 1974); Sovremennaja literatura Čechoslovakiji v kontekste literatur jevropejskich socialističeskich stran (Moskva 1981); Slawische Kulturen in der Geschichte von 18. bis zum 20. Jahrhundert (Berlin 1982); O životě a díle národního umělce Ivana Olbrachta (1982); Úderem tepny (rozmnož., 1986); Karel Čapek 1988 (1989); 40 let práce pro českou knihu (1989); Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí (2000); Miscellanea theatralia. Sborník Adolfu Scherlovi k osmdesátinám (2005); Láska a život vždy pro mne jedno budou. K 100. výročí narození Františka Hrubína (2010).
Uspořádal, vydal a redigoval: A. Heyduk: Písně (1963); A. Stašek: Ze vzpomínek (1964); F. Hrubín: Až do konce poezie (1975) + Jobova noc (1977, in Básnické dílo F. H., sv. 3) + Můj zpěv (1980, in Básnické dílo F. H., sv. 6) + Za hvězdné noci (výbor, 1981) + Slunečný den, měsíčná noc (výbor, 1985); Sborový zpěv. Třicet let české poezie 3 (1975, s M. Florianem); Básnický almanach '77 (1977); Souhvězdí Aurory (1977); J. Kainar: Básně a blues (1978) + Básně (1980) + Stará blues (1982) + Včela na sněhu (1982) + Stará a nová blues (1984); V překrásném měsíci máji... Antologie družiny májové (1979); K. Čapek: Pozdravy (1979; 2. uprav. vyd. 1987) + O umění a kultuře 1–3 (1984, 1985, 1986, in Spisy K. Č., sv. 17–19, s E. Mackem) + Univerzitní studie (1987) + Od člověka k člověku 1–3 (1988, 1991, 1991, in Spisy K. Č., sv. 14–16, s E. Mackem) + Hovory s T. G. Masarykem (1990, in Spisy K. Č., sv. 20) + Život a dílo skladatele Foltýna (1999); J. W. Goethe: Faust (vybrané scény, 1979); J. Seifert: Zápas s andělem (1981); J. Pilař: Zelená růže (1982); J. Neruda: Ve lví stopě (1984); V. Holan: Mušle, lastury a škeble... (1985); V. Vančura: První prózy a první pokusy (1985, in Spisy V. V., sv. 1) + Povídky a menší prózy (1988, in Spisy V. V., sv. 4) + Rodina Horvatova (1989, in Spisy V. V., sv. 9) + Obrazy z dějin národa českého (výbor, 1995); Sny o štěstí (antologie ruchovců a lumírovců, 1986); K. H. Mácha: Dílo 1, 2 (1986) + Máj a jiné básně a prózy (výbor 1986) + Tím světem bloudím (1995); Malá knížka o Máji (1986, též přisp.); O. Mikulášek: Sólo pro jeden dech (1988); Intimní Karel Hynek Mácha (1993); E. Bass: Klapzubova jedenáctka (1999); K. Poláček: Hostinec U kamenného stolu (2000); M. Z. Polák: Vznešenost přírody (2002); F. Gellner: Po nás ať přijde potopa! Radosti života (2002); L. Fuks: Variace pro temnou strunu (2003) + Spalovač mrtvol (2003) + Myši Natálie Mooshabrové (2004) + Pan Theodor Mundstock (2005) + Vévodkyně a kuchařka (2006); J. Vrchlický: Sny o štěstí (2004); spisy: Vybrané spisy Josefa Kainara (1987–1990, 3 sv.: 1. Příběhy, osudy a mýty, 1987; 2. Veliké lásky a sny, 1989; 3. Poslední blues, 1990).
LITERATURA
Články: J. Holý: Miloš Pohorský jako editor, LM 1989, č. 2; Fr. Černý: Laudatio, Zprávy Společnosti bratří Čapků 2009, č. 94.
Recenze: Portréty a problémy: Š. Vlašín, Tvorba 1974, č. 46; J. Hrabák, LM 1975, č. 2; P. Fejfuša, Romboid 1975, č. 3; I. Vaško, Slovenská literatúra 1977, č. 5 * Smutek a naděje románu: J. Chuchma, Kmen 1988, č. 22; F. Buriánek, LM 1988, č. 5; I. Pospíšil, Rovnost 6. 1. 1988; Š. Vlašín, Kulturní práce 1988, č. 6 * Zlomky analýzy: A. Brousek, LitN 1990, č. 26; V. Novotný, NK 1990, č. 41.
Rozhovory: čk (= V. Maršíček), Čs. voják 1977, č. 7; D. Sedlická, MF 10. 3. 1983; M. Fikar, Svobodný zítřek 1990, č. 19; A. Puková, Mosty 1994, č. 14; J. Holý a A. Christou in Tato fakulta bude rudá! (2009).
K životním jubileím: J. Peterka: LM 1979, č. 1; V. Forst, ČL 1979, č. 3; P. Bílek, Tvorba 1984, příl. Kmen č. 1; J. Holý, LM 1984, č. 1; V. Štěpánek, LM 1989, č. 1.
Autor hesla: Bohumil Svozil (1998)
Aktualizace hesla: 21. 5. 2007
(kb)
Aktualizace bibliografie: 21. 5. 2013
(mlp)