Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan OTČENÁŠEK

* 19. 11. 1924, Praha 
† 24. 2. 1979, Praha 
 
Prozaik a scénárista
 Otec byl truhlářem, syn Jan Otčenášek (* 1947), původně dokumentarista v Krátkém filmu Praha, je od 1990 dramaturgem a od 2002 šéfdramaturgem České televize, a pod pseudonymem Petr Zikmund autorem televizních her a seriálů (mj. Hotel Herbich Nemocnice na kraji města po dvaceti letech), syn Štěpán Otčenášek (* 1954) je divadelním historikem, dramaturgem (divadlo Labyrint, Divadlo v Dlouhé) a redaktorem Divadelní revue. – Otčenášek vystudoval obchodní akademii v Praze (mat. 1943), 1944–45 byl pracovně nasazen v továrně Avia Letňany, koncem války se stal členem ilegální mládežnické skupiny. 1945 začal studovat estetiku na FF UK, z rodinných důvodů však studia zanechal. Pracoval jako účetní ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu (1947–51). V sekretariátu SČSS působil od 1952, nejprve jako řadový pracovník. 1953 se na krátkou dobu stal redaktorem v Čs. rozhlase, poté se však vrátil do sekretariátu SČSS a 1956–60 byl jeho prvním tajemníkem. Od 1960 byl spisovatelem z povolání a od 1973 dramaturgem FS Barrandov.
 Sporadicky publikoval v periodikách: Lidové noviny, Host do domu, Květy, Rudé právo, Plamen aj. Jeho prózy byly často adaptovány pro divadlo, film i televizi. Z pera jiných autorů tak vzešlo několik dramatizací a divadelních her (Karel Urbánek: Romeo, Julie a tma, rozmnož., 1959, i prem.; Saša Lichý: Romeo, Julie a tma, rozmnož., 1970, i prem.; Jan Vaculík: Vila Hedvika, prem. 1975, podle Kulhavý Orfeus; František Kožík: Cesta z bludiště, rozmnož., 1978, i prem., podle Občan Brych), jakož i filmů (Když v ráji pršelo, 1987, r. Magdalena Pivoňková, sc. Pavel Hajný; Svatba bez prstýnku, 1972, r. Vladimír Čech, sc. + Zdeněk Bláha, podle Kulhavý Orfeus) a televizních adaptací (Občan Brych, 1958, r. Eva Sadková, sc. Zdeněk Bláha; Romeo, Julie a tma (1958, sc. + r. Eva Sadková); Prozatímní svět, 1966, r. Jaroslav Dudek, sc. Zdeněk Bláha, podle Kulhavý Orfeus; Romeo, Julie a tma, 1997, sc. Petr Zikmund, r. Karel Smyczek). Novela Romeo, Julie a tma se stala rovněž předlohou stejnojmenné opery Jana Franka Fischera (prem. 1962). Otčenášek sám podle svých próz napsal scénáře filmů: Občan Brych (1958, r. Otakar Vávra, sc. + Otakar Vávra), Romeo, Julie a tma (1959, r. Jiří Weiss, sc. +Jiří Weiss), Jarní povětří (1961, r. Ladislav Helge, sc. + Ladislav Helge, podle Občan Brych), Bez svatozáře (1963, r. Ladislav Helge, sc. + Ladislav Helge, podle Plným krokem). Je i autorem, respektive s režiséry spoluautorem řady původních filmových scénářů: Kolik slov stačí lásce (1961, r. Jiří Sequens), Vražda po našem (1966, r. Jiří Weiss), Smrt mouchy (1976, r. Karel Kachyňa, sc. + Pavel Blumenfeld a Jana Štroblová), Lásky mezi kapkami deště (1979, r. Karel Kachyňa, sc. + Vladimír Kalina). Velmi častá byla především jeho scenáristická práce pro režiséra Jaroslava Balíka: Reportáž psaná na oprátce (1961, podle Julia Fučíka), Jak se krade milion (1967), Ta třetí (1968, podle Jaroslava Havlíčka), Milenci v roce jedna (1973, podle epizody z vlastní prózy Pokušení Katarina), V každém pokoji žena (1974), Stín létajícího ptáčka (1977). Pro Čs. televizi napsal hry Romeo a Julie na konci listopadu (1972, r. Jaroslav Balík), Kosmas a paní Božetěcha (1978, r. Jaroslav Balík, podle Vladislava Vančury) a seriály: Byl jednou jeden dům (1976) a Dnes v jednom domě (1979, oba r. František Filip, sc. + Oldřich Daněk). S Jiřím Markem stál 1975 při zrodu rozhlasového cyklu Jak se máte, Vondrovi?, na němž se podílel i autorsky.
 Ve svých realisticky, podrobně a volným tempem vyprávěných prózách Otčenášek usiloval o postižení společenské – a zpočátku přímo politické – dobové problematiky prostřednictvím generačně typizovaných postav. Prózu Plným krokem na počátku 50. let soudobá kritika uvítala jako konkrétněji pojatý pokus o tzv. budovatelský román. Následující obsáhlý román Občan Brych pak byl označen za zásadní průlom do tehdejšího literárního schematismu. Takto byla vnímána již volba titulního nehrdinského hrdiny, kolísajícího intelektuála, který v době těsně poúnorové váhá, zda má opustit vlast a emigrovat, v dramatickém závěru však poznává, „na čí straně je pravda“, a od svého záměru upouští. Třebaže tento román působil nezvykle pozorností, kterou věnoval vnitřnímu životu „reakcionářů“ i osobním potížím jinak úspěšného stranického funkcionáře, v základním schematickém rozvrhu nadále důsledně rozlišoval klady a zápory podle třídního a ideologického hlediska. V čtenářsky úspěšné novele ze dnů heidrichiády, během níž gymnazista ukrývá židovskou dívku (Romeo, Julie a tma), se Otčenášek prvně plně soustředil na milostný vztah, který se stal důležitým motivem a v některých případech výhradním tématem všech jeho dalších děl. Autobiografické zázemí má román ze sklonku protektorátu Kulhavý Orfeus, paralelně rozvíjející osudy především několika středoškoláků totálně nasazených do továrny, kteří vytvoří nepříliš úspěšnou ilegální skupinu Orfeus. Ideová problematika (tentokrát spíše diskusně existenciálního ražení) je postavena na protikladu mezi chováním příslušníků jednotlivých tříd, a také na protikladu mezi trpností či skepsí a odhodláním zasáhnout do společenského dění. Autorův názorový zvrat a zároveň pokus o moderně uvolněnou formu přináší novela Mladík z povolání: ve vnitřním monologu postavy spisovatele bránícího se příznakům stárnutí se prolínají přítomné zážitky s útržkovitými vzpomínkami a úvahami; své postupně střídané milenky nazírá hrdina s ironickým despektem a svůj život s narůstající skepsí. Výkyv k láskyplné pohodě a konfrontaci rousseauovských ideálů s každodenností znamená román z počátku 70. let o činorodé manželské dvojici intelektuálů, kteří utekli z Prahy do zchátralého mlýna na Šumavě (Když v ráji pršelo). Už od poloviny 60. let pracoval Otčenášek na románu Pokušení Katarina, který obsahuje nejvíc autobiografických momentů a autorské sebereflexe a který – nedokončený – vyšel až posmrtně. Filmový režisér procházející životní krizí v něm navazuje na ostrově Katarina osobitý poměr s německou architektkou, ale vlastní problematika se odehrává v hrdinových vzpomínkách těkajících od proletářských klukovských zážitků ke ztroskotání v manželství a k rozpornému vztahu k poúnorovému dění. – Ačkoli hlavní tvůrčí ctižádost upínal k próze, napsal Otčenášek kromě divadelní komedie rozehrávající několik milostných vztahů (Víkend uprostřed týdne) také množství scénářů k filmům, televizním hrám a seriálům. V sevřenější podobě v nich uplatnil svou fabulační obratnost a schopnost zachytit všední život rozmanitých postav a figurek, jak ho poznal především v prostředí rodného Žižkova.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Plným krokem (R 1952); Kluci z Ořeší (P pro děti, 1954); Občan Brych (R 1955); Romeo, Julie a tma (P 1958); Kulhavý Orfeus (R 1964); Mladík z povolání (P 1968); Když v ráji pršelo (R 1972); Víkend uprostřed týdne (D, rozmnož., 1975, i prem., s O. Daňkem, který není uveden); Romeo a Julie na konci listopadu (D, rozmnož., 1977, prem. 1980, podle TV filmu, s J. Balíkem); Pokušení Katarina (R 1984); Lásky mezi kapkami deště (P podle filmového sc., 1991, s V. Kalinou).

LITERATURA

Knižně: V. Rzounek: Jan Otčenášek (1985).
Studie a články: L. Aragon: doslov, in Romeo, Julie a tma (1963); A. Haman: Člověk a mýtus (srovnání Občana Brycha se Škvoreckého Zbabělci), Tvář 1964, č. 5–6; M. Pohorský: doslov, Když v ráji pršelo (1980); M. Pohorský: doslov, in Pokušení Katarina (1984); M. Šmídmajer: Tvůrce Jan Otčenášek (o televizních hrách), Čs. televize 1984, č. 48; L. Machala: Nedokončená syntéza (analýza románu Pokušení Katarina), Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica. Philologica. Studia bohemica 1987, s. 63-67.
Recenze: Plným krokem: J. Hájek, NŽ 1953, s. 1213 * Občan Brych: J. Hájek, NŽ 1956, s. 336; S. Machonin, LitN 1956, č. 1 * Romeo, Julie a tma: J. Vohryzek, Květen 3, 1957/58, s. 780, též in Literární kritiky (1995) * Kulhavý Orfeus: A. Haman, Tvář 1965, č. 4; J. Opelík, LitN 1965, č. 4, též in Nenáviděné řemeslo (1969); M. Suchomel, Plamen 1965, č. 4, též in Co zbylo z recenzenta (1995) * Mladík z povolání: Z. Kožmín, HD 1969, č. 15; Z. Pešat – R. Pytlík, Orientace 1969, č. 2 * Když v ráji pršelo: V. Dostál, Tvorba 1973, č. 30, též in Zrcadla podél cesty (1987) * Pokušení Katarina: J. Dvořák, Tvorba, č. 1, příloha Kmen 1985; R. Pytlík, LM 1985, č. 6.
Nekrology: R, Tvorba 1979, č. 9; M. Pohorský, LM 1979, č. 4.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998)
Aktualizace hesla: 30. 9. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu