Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef KOVALČUK

* 5. 8. 1948, Trutnov  
 
 
Dramatik, dramaturg, teatrolog
 V roce 1966 maturoval na gymnáziu v Chrudimi. Po bohemistice a historii na FF UP v Olomouci (1967–1972, PhDr. 1973 prací Básník Jiří Orten) studoval dramaturgii na DAMU v Praze (1973–1979, diplomová práce Autorské divadlo 70. let a hra Komedie o strašlivém mordu ve sviadnovské hospodě L. P. 1715 aneb Ondráš). V roce 1974 stál u zrodu prostějovského HaDivadla, které v roce 1985 přesídlilo do Brna a na jehož profilu se Kovalčuk až do roku 1996 výrazně podílel jako dramaturg. Od února do června 1990 byl poslancem ČNR, členem jejího předsednictva a místopředsedou výboru pro kulturu. V letech 1990–1996 byl děkanem Divadelní fakulty JAMU v Brně (docentura 1990), v roce 1996 se stal dramaturgem činohry Národního divadla v Praze a v letech 1997–2002 působil jako její umělecký šéf. V roce 2002 byl jmenován profesorem a znovu zvolen děkanem Divadelní fakulty JAMU. V této funkci působil až do roku 2008, nyní je na téže škole proděkanem. Od roku 2009 je též dramaturgem Divadla Husa na provázku.
 Publikoval v periodikách Štafeta (Prostějov), Program (časopis Státního divadla Brno, včetně redakce čísel věnovaných HaDivadlu, 1980–90), Amatérská scéna, ROK, Divadelní noviny, Národní divadlo, Lidové noviny, Rozrazil a v programech k inscenacím HaDivadla a Národního divadla v Praze (některé též redigoval). Přispěl do samizdatového periodického sborníku O divadle. Autorsky spolupracoval na kolektivních inscenacích Cesty (1984, společný projekt českých studiových divadel) a Rozrazil 1/88 (1988, s autorskými kolektivy Divadla na provázku a HaDivadla). Kovalčukovu dramatizaci Švejdova románu Havárie nastudoval Čs. rozhlas (1978, r. Jiří Valchař). Pro Českou televizi připravoval cyklus Kabinet múz (1993).
 

V době studií na olomoucké univerzitě se Kovalčuk zabýval tvorbou Jiřího Ortena a Hanuše Bonna, později se orientoval především na literární práci pro divadlo. Některé z jeho raných dramatizací románových předloh, určených obvykle pro dramaturgickou potřebu HaDivadla (Jiří Švejda, Antoine deSaint-Exupéry), nalezly uplatnění i na dalších scénách (Vančurův Kubula a Kuba Kubikula). Později píše Kovalčuk převážně divadelní scénáře (spolu s režiséry Arnoštem Goldflamem a Svatoplukem Válou), jež jsou svým tvarem a smyslem nerozlučně spjaty s poetikou a programem HaDivadla. Tematicky v nich převažuje hledání duchovní orientace a mravní odpovědnosti ve společnosti ovládané totalitarismem. V roce 1992 připravil dramatizaci Dostojevského Idiota, která byla uvedena v HaDivadle (1993, r. Arnošt Goldflam), ve Stavovském divadle v Praze (2001, r. Ivo Krobot) a v Divadle Husa na provázku (2004, adaptace a r. Vladimír Morávek). V době svého působení v činohře Národního divadla v Praze připravil Kovalčuk několik dalších adaptací literárních děl, obvykle ve spolupráci s režiséry, mj. J. A. Pitínským (Durychův román Bloudění, opět Vančurova Markéta Lazarová) a Ivo Krobotem (Hrubínova Romance pro křídlovku). – Činnost autorského divadla reflektují také Kovalčukovy knižně i časopisecky publikované teoretické práce, souborně vydané v knize Téma: Autorské divadlo, v nichž podrobně analyzuje znaky tohoto typu divadla a jeho specifických dramatických textů (tzv. scénářů) a zároveň vymezuje osobitost dramaturgické a inscenační práce jednotlivých souborů (Studia Ypsilon, Divadla na provázku, Divadla na okraji, HaDivadla a dalších). K dějinám a svébytné poetice HaDivadla soustředil Kovalčuk své úsilí i jako editor: do sborníku HaDivadlo zahrnul vybrané scénáře a studie různých autorů, publikace Bylo jich pět a půl je precizní kronikou předlistopadového období činnosti souboru sestavenou z fragmentů scénářů, z úryvků studií a článků a z fotografií a dokumentů.

BIBLIOGRAFIE

Práce o divadle: Autorské divadlo 70. let (studie, 1982); Od tématu ke scénáři (studie, 1985); Téma: Autorské divadlo (souborné vydání studií, 2009).
Divadelní hry a dramatizace: Havárie (1977 i prem., podle J. Švejdy); Komedie o strašlivém mordu ve sviadnovské hospodě L. P. 1715 aneb Ondráš (1979, prem. 1978); Romance pro křídlovku (1997 v programu ND, i prem., podle F. Hrubína, s I. Krobotem); Běsi (1997 v programu ND, i prem, podle F. M. Dostojevského, s J. Kudláčkovou); Bloudění (1998 v programu ND, i prem., adaptace románového cyklu J. Durycha podle lit. scénáře P. Švandy, s P. Štindlem a J. A. Pitínským); Idiot (D 2001 v programu ND, i prem., adaptace románu F. M. Dostojevského, prem. 1993); Markéta Lazarová (D 2002 v programu ND, i prem., podle V. Vančury, s M. Horoščákem a J. A. Pitínským); scénicky: Benátčanky (1975 se S. Válou, podle renesančního Anonyma a F. Rabelaise); Kubula a Kuba Kubikula (1975, podle V. Vančury); Markéta Lazarová (1976, podle V. Vančury); Sbohem, lásko (1976 se S. Válou, podle V. Steklače); Hra na Malého prince (1977, podle A. de Saint-Exupéryho); Strakatý máslo (1978 s M. Černouškem a M. Forstem, podle J. Š. Kubína); Život ze sametu barvy lila (1979, podle B. Okudžavy); Panoptikum (1980, s A. Goldflamem, na motivy N. V. Gogola a M. J. Saltykova-Ščedrina); Hra bez pravidel (1981, s A. Goldflamem); Závist (1981, podle J. Oleši, s A. Goldflamem); Bylo jich 5 a půl (1982, s A. Goldflamem); Gulliver aneb Gulliver (1982, se S. Válou, podle J. Swifta); Pouť k milosrdným (1983, se S. Válou); Na Hrázi věčnosti (1984, podle B. Hrabala, se S. Válou a Z. Potužilem); Zrcadlení (1984, montáž textů ruských autorů, s A. Goldflamem); Guma (1985, s kolektivem HaDivadla); Záhadné povahy (1987, s A. Goldflamem a kolektivem HaDivadla); Brixenská elegie (1988); Kníže Myškin je idiot (2004, podle F. M. Dostojevského, spoluautor této verze původní adaptace V. Morávek, publ. v knize Sto roků kobry, 2006); Hordubal (2010, podle K. Čapka, 2010); Maestro a Markétka (2010, podle M. Bulgakova, s V. Morávkem).
Uspořádal a vydal: HaDivadlo. Hry, studie, scénáře, dokumenty (1996, zde též scénář Komedie o strašlivém mordu ve sviadnovské hospodě L. P. 1715 aneb Ondráš; úryvky ze scénáře Bylo jich 5 a půl); Bylo jich pět a půl. 30 let HaDivadla I. (2005, též úryvky ze scénářů, studie a poznámky); A. Goldflam: Písek (2010).
Příspěvky ve sbornících: Divadelní studie 1 (Brno, JAMU 1991); Sto roků kobry (2006, zde text hry Kníže Myškin je idiot); Ad honorem Bořivoj Srba (2006); Přednášky o divadle a umění (2007); Setkání v mezidveří kulis a smrti (2007).

LITERATURA

Studie a články: Heslo J. K. in Postavy brněnského jeviště 2 (1985–89); Z. Hořínek: Divadelní myšlení HaDi, in Program Státního divadla v Brně, 1985, zvl. číslo, též in Z. H., Divadlo mezi modernou a postmodernou (1998); Z. Hořínek: Divadlo jako autorská dílna. In: HaDivadlo. Hry, studie, scénáře, dokumenty (1996); I. Huslarová: Dramatizace, SaD 1998, č. 5.
Recenze: Markéta Lazarová (1976): I. Němec, Rovnost 7. 4. 1976; O. Jeřábková, MF 12. 5. 1976 * Havárie: M. Kovářík, Práce 18. 3. 1977 * Komedie o strašlivém mordu ve sviadnovské hospodě L. P. 1715 aneb Ondráš: I. Němec, Rovnost 22. 6. 1978; J. Rejžek, Tvorba 1979, č. 2 * Autorské divadlo 70. let: Z. Hořínek, Scéna 1983, č. 6 * HaDivadlo: J. Kolář, DivN 1997, č. 13; L. Jungmannová, LitN 1997, č. 39 * Bloudění: Z. Hořínek, DivN 1998, č. 9; Z. Fialová, Souvislosti 1998, č. 3/4 * Markéta Lazarová (2002): Z. A. Tichý, Respekt 2002, č. 12; P. Janoušek, DivN 2002, č. 7.
Rozhovory: M. Pivovar a J. Voráč, Scéna 1989, č. 6-7; J. Voráč, Moravské noviny 1990, č. 38; J. Návratová a V. Hulec, DivN 1993, č. 17; Š. Hájek, Protestant 1993, č. 10; Š. Hájek, Protestant 1997, č. 6; M. Švagrová, Týden 1997, č. 49; V. Procházka, DivN 1999, č. 8; M. Rychlíková, Týden 2002, č. 30; L. Mareček, MFD–JM 16. 10. 2002.
Autor hesla: Zdeněk Hořínek (1995)
Aktualizace hesla: 30. 11. 2010 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 30. 11. 2010 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu