Petr KRÁL

* 4. 9. 1941, Praha

† 17. 6. 2020, Praha

Básník, překladatel, esejista, autor odborných prací z filmové historie

Původním jménem Chrzanovský, v roce 1950 přijal příjmení Král po svém otčímovi. Pocházel z lékařské rodiny, po maturitě na jedenáctileté střední škole (1959) studoval dramaturgii na FAMU (1960–1965); v letech 1961–1963 studium nuceně přerušil a nastoupil vojenskou službu. Poté pracoval do srpna 1968 jako redaktor v nakladatelství Orbis, kde řídil filmovou edici (mj. řadu Filmy a tvůrci). Po sovětské invazi emigroval do Paříže; v roce 1984 pobýval v Québecu (Kanada). Živil se v nejrůznějších zaměstnáních (pomocník v galerii, fotolaborant), mj. působil jako lektor v nakladatelství Gallimard, dále jako tlumočník, překladatel, scenárista a recenzent. Dva roky pokračoval ve studiích dějin a teorie filmu na univerzitě v Nanterre, v roce 1995 získal za své práce o filmu doktorát na Sorbonně. Později přednášel na pařížské Ecole de Hautes Etudes en Sciences sociales (1988–1991), hostoval na univerzitách v Paříži a Lyonu, rovněž na Masarykově univerzitě v Brně. Od léta 1990 do jara 1991 byl zaměstnán jako kulturní rada čs. velvyslanectví v Paříži. – Od roku 2006 žil znovu v Praze. Jeho manželkou byla básnířka a překladatelka Wanda Heinrichová (*1968).

Debutoval roku 1958 verši v Universitě Karlově. Básně, eseje a teoretické texty publikoval v časopisech Kultura, Kulturní tvorba, Literární noviny, Plamen, Orientace, Host do domu, Divadelní a filmové noviny, Divadlo, Film a doba, Kino, Student, v revue Analogon (1969) aj. V letech 1959–1969 se podílel na činnosti pražské post-surrealistické skupiny (UDS) sdružené kolem Vratislava Effenbergera (zúčastnil se rukopisných pracovních sborníků Objekt 4, 1959, a Objekt 5, 1961). Spolupracoval na přípravě tematických výstav Symboly obludnosti (1966) a Princip slasti (1968). Od první poloviny šedesátých let napsal několik básnických sbírek, které nicméně zůstaly pouze v rukopisu. Je též spoluautorem divadelních her Nebezpečné domy (1960, s Vratislavem Effenbergerem) a Počítání básníků (1961 a 1963, s Prokopem Voskovcem). – Po příjezdu do Paříže se zapojil do činnosti pařížské surrealistické skupiny a příbuzných okruhů a publikoval v jejich revuích L’Archibras, Coupure, Phases, Melog. Psal literární recenze do deníku Le Monde a filmové do týdeníku L´Express, byl členem redakčních rad několika pařížských časopisů: Positif (zde filmové kritiky), Cahiers de l'Est (1979 uspořádal zvláštní číslo o Československu), Le Messager Européen. Spolupracoval s časopisy Svědectví, L’Alternative, s revue Po&sie a zejména s básnickou revue Le Mâche-Laurier, v jejíž redakční radě rovněž po léta působil. Řadou hesel přispěl do slovníků Dictionnaire général du surréalisme (Paris 1982) a Dictionnaire Larousse du cinéma (Paris 1986), heslem o českém malířství do slovníku nakladatelství Robert Dictionnaire universel de la peinture (Paris 1975) a do obdobného Petit Larousse de la peinture (Paris 1979); redigoval texty o českých a slovenských autorech pro Dictionnaire universel des littératures (PUF, 1994), kam sám přispěl heslem o moderní české poezii. S Janem Rubešem připravil české číslo bruselského časopisu Courrier du Centre international d’Etudes Poétiques (č. 172, 1986). Po roce 1989 publikoval v periodikách Literární noviny, Tvar, Světová literatura, Host, Iniciály, Ateliér, Analogon, Intelektuál, Pandora, Kontexty, Souvislosti, Respekt, Weles, Protimluv, Plž aj. – Úvody, doslovy a komentáři doplnil domácí i cizojazyčná vydání knih Stanislava Dvorského, Vratislava Effenbergera, Romana Erbena, Daniely Hodrové, Bohumila Hrabala, Agathy Christie, Petry Jarošové, Františka Listopada, Vítězslava Nezvala, Evy Rudyšarové-Mišíkové, Pavla Řezníčka aj. – O autorovi vznikl televizní dokumentární film Král nic nedělá (2012, sc. a r. Jan Gogola ml.). – Petr Král je nositelem několika ocenění: mj. mu byla v roce 1986 udělena Cena Claude Serneta, v roce 2006 Cena Benjamina Fondana, v roce 2016 Cena Jeana Arpa, téhož roku v Praze též Státní cena za literaturu a v roce 2019 cena Francouzské akademie za působení ve francouzské kultuře. – V exilu publikoval též pod jmény Alex Bojar (překlad Vaculíkovy prózy Morčata do francouzštiny, 1974), René Sidkar, Tomáš Sýs a Vilém Turek.

Ústředním tématem tvorby básníka a esejisty Petra Krále je zejména vztah mezi skutečností a obrazností. Jeho rozsáhlou tvorbu, psanou česky i francouzsky, utvářelo zprvu setkání se surrealismem a pojetí básně jako jedinečné „konstelace“ slov, představ a (zejména) zážitků. Do přelomu šedesátých a sedmdesátých let jsou jeho sbírky neseny pro tehdejší pražské surrealisty příznačnou kritickou funkcí imaginace a konkrétní iracionality. Spíše než volným tokem představ je báseň jakýmsi afektivním komentářem reality, směšováním každodenní banální zkušenosti s obrazy vlastní subjektivity, osobních pokladů a mýtů. Knižně začal Král svou poezii publikovat francouzsky až na konci sedmdesátých let (sbírka &Cie), deset let po příchodu do pařížského exilu. Jeho básně zde dostávají lapidární výraz, mnohdy se mění takřka v aforismus. Dotýkají se hranic metafyzického prázdna a jakoby znovu obnovují skutečnost a tajemství přítomnosti; objevují významy, které v nezvyklém spojení náhle vystoupí v doposud neznámé podobě a zasutých souvislostech. Poezie získává v Králově pojetí podobu permanentního průzkumu básníka-chodce, novodobého poutníka, podrobujícího vše viděné pronikavému pohledu se smyslem pro nenápadné detaily a skrytá minidramata. Šedá, emblematická barva obyčejnosti tu není vnímána jako znak banality, nýbrž se stává tou nejuhrančivější barvou (Právo na šedivou). Promlouvající subjekt přistupuje k pozorovanému dění záměrně anti-pragmaticky; přetavuje ve své imaginaci zaznamenané záblesky všední, každodenní reality v neobvyklé magické obrazy, jež se ovšem nezříkají smyslové konkrétnosti a ironií, nadsázkou a humorem se zároveň brání ustrnutí v patetická klišé. Tím vším se civilní všednost otvírá novému, intenzivnímu prožitku a vytváření nových, soukromých mytologií, vztahujících se především k městskému prostoru (nejkoncentrovaněji v rozsáhlé, mnoho let vznikající sbírce Město je náš les). Volně se prostupující imprese ze setkávání s různými městy představují v autorově poezii zároveň jedno z mála nezpochybněných dědictví meziválečné avantgardy, volnou návaznost na její programový kosmopolitismus.
Svou poetiku, označenou pojmem pěší metafysika, Král paralelně rozvíjel i v tvorbě prozaické. Příznačně se v ní drží postoje básníka, jehož promluva se neodvíjí od sledování tradiční dějové zápletky, nýbrž je nesena na vlně asociativní obraznosti a výrazného rytmu, neboť vedle vizuální orientace je pro Královo vnímání a básnické prostředkování skutečnosti srovnatelně určující jazzová hudba, resp. muzičnost obecně. Průřez autorovým žánrově rozrůzněným, převážně autobiograficky zabarveným prozaickým dílem z období 1959–2004 přinesl soubor Arco a jiné prózy, obsahující mj. zárodky několika samostatných souborů. Ve Zprávě o místech propojil Král své pojetí literatury s mytologizovanými vzpomínkami, navracejícími se až do raného dětství. Kniha Základní pojmy byla nesena snahou reflektovat specifický básnický „arzenál“. Pařížské sešity obsáhly několik desítek let vznikající záznamy rámcované autorovým pobytem v Paříži. Formálně i tematicky nejrozvolněnější texty shromážděné v souboru Medové kuželky prostoupila akcentovaná potřeba sebereflexe psaní, jež se zde vyznačuje takřka opájivou slastí z dotýkání, zmocňování se světa prostřednictvím řeči.
Autorova celoživotní básnická koncepce nabývá v každém dalším souboru (mj. Soukromý život, Svědek stmívání, Přesuny, Přivítat pondělí) nových (nekonečně možných) variant, v tom podstatném – základními formálními rysy (parataktické spojení veršů a vět i jednotlivých obrazů a větných členů), motivy i tématy – se ovšem nijak výrazně neproměňuje. V nejnověji publikované básnické tvorbě (Den, Kolem vejce) lze nicméně sledovat určitý náznak posunu: jisté zhrubnutí, ztvrdnutí výrazu a důraznější (sebe)ironii je možné vykládat jako obrannou reakci proti nicotě a pomíjivosti světa, jež jako by se čím dál více vzpouzel básníkovým snahám dát mu prostřednictvím básnické řeči nějaký smysl, a zároveň jako maskování čím dál silněji pociťované bytostné melancholie.
Vedle vlastní tvorby se Král od počátku profiloval též jako břitký esejista, kritik a komentátor, ať už konkrétních děl a autorů či obecných uměleckých a společenských jevů; své česky i původně francouzsky psané eseje, kritické články a polemiky z let 1960–2014 shrnul do rozsáhlého souboru Vlastizrady. K jeho dalším výrazným aktivitám patří texty věnované filmu včetně dvoudílné studie o filmové grotesce (česky vyšla úvodní Groteska čili Morálka šlehačkového dortu, 1998), ale též texty zaměřené na fotografii (Fotografie v surrealismu, 1994). Různým druhům vizuálních (filmových, malířských i reálných) obrazů se věnoval i v souboru krátkých zamyšlení shrnutých v knize Trompe-l´oeil (vydáno v polobibliofilské úpravě vlastním nákladem v počtu 25 výtisků). Okrajově psal Král i divadelní hry (mj. na počátku šedesátých let s Prokopem Voskovcem dvě verze svérázné adaptace frašky Eugèna Labiche s tit. Nemám času nebo Počítání básníků, resp. Nemám času čili Počítání básníků; obě vyšly v knize Zaprášené jeviště, spolu s Královým divadelním manifestem Divadlo Hasičská zbrojnice) a drobné scénáře. Jako překladatel a zejména jako editor se soustavně snažil o představení české poezie francouzskému publiku (tři antologie, básně Jaroslava Seiferta aj.), zasloužil se také o česká vydání některých zásadních textů francouzské avantgardy (mj. rozsáhlý výbor z poezie André Bretona či první úplný překlad zakladatelského textu francouzského surrealismu Magnetická pole).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: &Cie (BB, franc., Paříž 1979); Routes du Paradis (BB, franc., Paříž 1981, franc. verze části sbírky P. S. čili Cesty do ráje); Pour une Europe bleu (BB, franc., St. Nazaire 1985, franc. verze další části sbírky P. S. čili Cesty do ráje); Prázdno světa (BB, Mnichov 1986); Éra živých (P, spolu s výborem z básní, Mnichov 1989); P. S. čili Cesty do ráje (BB, Toronto 1990); Právo na šedivou (BB 1991, franc. verze Le Droit au gris, Brusel 1995); Pocit předsálí v aixské kavárně (BB 1991, franc. verze spolu s částí Soukromého života ve svazku Sentiment d’antichambre dans un café d'Aix, Paříž 1991); Arsenal (P, franc., česky, Saint Nazaire 1994); Tyršovské přeháňky (BB 1994); Quoi? Quelque chose (BB, Sens 1995, neúplná franc. verze sbírky Staronový kontinent); Le Dixième (P, Paris 1995); Pařížské sešity (P, Bratislava 1996); Soukromý život (BB 1996, obsahuje sbírky Soukromý život a Přízemní blesky, zbývající část franc. verze ve svazku La vie privée, Paříž 1997); Staronový kontinent (BB 1997); Chiméry a exil (1998, obsahuje sbírky Železná neděle a Modré srdce); Aimer Venise (P, franc., Sens 1999; angl. verze Loving Venice, London 2011); Pro anděla (BB 2000, fr. verze Pour l'ange, Sens 2006); Praha (P, 2000, franc. verze Seyssel 1987 a 2000, japonská verze Jokohama 2006); Základní pojmy (P 2002, franc. verze Notions de base, Paris 2005; angl. verze Working Knowledge, London 2011, rumunská verze Noţiuni de bazӑ, Bukurešť 2011, italská verze Nozioni di base, Torino 2017); Masiv a trhliny (BB 2004, fr. verze Le poids et le frisson, Sens 1999 a 2003); Bar Příroda (BB 2004); Přesuny (BB 2005); Arco a jiné prózy (PP 2006); Svědek stmívání (BB, P, 2006, franc. verze Le témoin des crépuscules, Seyssel 1987); Hm (BB 2006, fr. verze Hum, Neuilly-sur-Seine 2007); Zpráva o místech (P, 2008, fr. verze Enquête sur des lieux, Paris 2007, angl. verze In Search of the Essence of Place, London 2012); Vocabulaire (P, Paris 2008); Den (BB 2010); Medové kuželky (P 2011); Přivítat pondělí (BB 2013, franc. verze Accueillir le lundi, Strasbourg 2016); Pařížské sešity (rozšířená verze, 2013, francouzsky Paris 2012); Trompe-l´œil (P, soukromý tisk 2014); Město je náš les (BB 2014); Kolem vejce čili Shlukování (BB 2016); Ce qui s'est passé (B Paris 2017); Místo pro Hastroše / Place aux épouvantails (BB 2017); Šíření (BB 2019).
Souborná vydání: Zaprášené jeviště (2010; obs. dvě verze divadelní hry Nemám času čili Počítání básníků /s P. Voskovcem/, 1961 a 1963; manifest Divadlo Hasičská zbrojnice, 1961); Sebrané básně I (2013; poezie z let 1961–1975, obs. Tyršovské přeháňky /1961–1963, 1967/; Bar příroda čili Budoucnost 5 km /1961–1967/; Železná neděle /1967–1970/; Modré srdce čili Uši /1970–1975/); Uskutečňování (2018, obs. Sezóny /1958–1960/; Ztracený rukopis /1960/; Filosof ve městě s terasami /1960/; Zbytečné objevy /1960–1961/; Uskutečňování /1961/; Stmívání /1961-1962/; Týden /1964/; Básně a texty mimo sbírky); Sebrané básně II (2018, poezie z let 1969–1987, obs. P. S. čili Cesty do ráje /1969–1979/; Z cyklu Místo pro Hastroše /1976/; Éra živých /1980/; Prázdno světa /1981/; Přízemní blesky /1985/; Svědek stmívání /1984–1987/; Pocit předsálí v aixské kavárně /1987/).
Výbory: Éra živých (BB, Mnichov 1989); Med zatáček čili Dovětek k dějinám (BB 1992), Tutto sul crepuscolo (BB, Milano 2014).
Eseje: Christian Bouillé (E, franc., Paris 1979); Les Burlesques ou Parade des somnambules (EE, franc., Paris 1986); Josef Koudelka: Prague, 1968 (Paris 1990); Fin de l’imaginaire (EE, franc., Brusel 1993); Voskovec a Werich čili Hvězdy klobouky (EE 1993); Fotografie v surrealismu (EE 1994, vydání 1969 zakázáno); Groteska čili Morálka šlehačkového dortu (EE 1998, franc. verze Le Burlesque ou Morale de la tarte a la crème, Paris 1984); Vlastizrady (EE 2015); Tělo obrazů (E 2016); Konec imaginárna (EE 2017); Láska k Benátkám a chuť na Pordenone (EE 2017); Vynálezci nových omylů. Texty o surrealismu a surrealistech (EE 2018).
Překlady (z francouzštiny): S. Dalí: Mé vášně (1994, s E. Rudyšarovou–Mišíkovou); V. Linhartová: Kaskády (2003, s V. Linhartovou); A. Breton, P. Soupault: Magnetická pole (2014); S. Mallarmé: Igitur čili Elbehnonovo šílenství (bibliof. 2016); T. Tzara: Mluvím já vlci (2017).
Překlady (do francouzštiny): L. Vaculík: Les Cobayes (Paříž 1974, s P. Schumannem-Aurycourtem, pod pseud. Alex Bojar); S. Dvorský: Amalgamy / Amalgames (2019).
Příspěvky do sborníků a almanachů: Generace 35–45 (Mnichov 1986); Benefice (Toronto 1990); Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec (1990); Bílá žízeň (1993); Čestmír Krátký. Tvorba jako pokus o existenci (2007); Lepě svihlí tlové (2002); Iz veka v vek (Moskva 2005); Báseň mého srdce (2005); Sembra che qui la chiamassero neve (Milano 2005); Antologie české poezie. II. díl (1986–2006) (2007); …a rakvička se šlehačkou (2008); Bezpodmínečné horizonty (2010); Nejlepší české básně 2010; …a nakonec kafe s malym (2011); 7edm (2011); Ztichlá klika (2011, 2013, 2014); Nejlepší české básně 2012; Ivanu Wernischovi k sedmdesátinám (2012); Antologia de poesía checa contemporánea (Madrid 2012); Co to je toto (2012); Nesrečno srečni (Ljubljana 2012); Co zůstává (2013); Nejlepší české básně 2013; Jiřímu Stachovi (2014); Nejlepší české básně 2014; Nejlepší české básně 2015;…s dragounovou omáčkou (2016); Nejlepší české básně 2017; …dnes ve 13.30 (2018); Básníci čtou básníky (2018).
Uspořádal a doprovodil komentářem: Karel Teige a film (1966); Vlasta Burian (1968, společně s A. Králem); UDS. Surrealistické východisko (1969, s V. Effenbergrem a S. Dvorským); Le Surréalisme en Tchécoslovaquie (antologie, franc., Paris 1983, též přel.); P. Řezníček: L'imbécile (1986, přel. s Barbarou Frey); J. Seifert: Les danseuses passaient près d'ici (franc., Arles 1987, s J. Rubešem, též přel.); La Poésie tchèque moderne /1914–1989/ (antologie, franc., Paris 1990, též přel.); Eva Rudyšarová-Mišíková: Rétrécissements (Saint-Nazaire 1996, též přel.); Mramor se jí studený. Básníci belgického surrealismu (1996, s J. Rubešem, též přel.); La poésie tchèque en fin de siècle (antologie, franc., Namur 1999); Anthologie de la poésie tchèque contemporaine 1945–2000 (franc., Paříž 2002, též přel.); Le cinéma des surréalistes tchèques (franc., sb., Paříž 2002, též přel.); Alena Nádvorníková: Anebo ne = Ou bien non (2004, zrcadlové vydání); I. Blatný: Domovy (výbor z poezie, 2007); André Breton: Otevřte, to jsem já (výbor z poezie, 2010); Rapporti di errore (antologie, it., překlad Antnio Parente, Milán 2010); Nejlepší české básně 2011 (s Janem Štolbou); V. Effenberger: Básně 2 (2010, s P. Bregantovou, S. Dvorským, J. Šulcem); Ivan Schneedorfer: Elegie (2012); Sebastian Reichmann: Úžeh v botanické zahradě a jiné básně (výbor z poezie, 2013); Karel Šebek: 3 x nulla (výbor z poezie, it., přel. Antonio Parente, Milano 2015); Z. Havlíček: Veškerá poesie (2016, s P. Čepickým a S. Dvorským); Z. Tominová: Cesta za moře a jiné básně (2018).

LITERATURA

Knižně: Úniky a návraty (rozhovor s Radimem Kopáčem, 2006; zde též bibliografie); Pascal Commère: Petr Král (Bordeaux 2014).
Studie a články: S. Richterová: Přesto je třeba mluvit, in P. K., Éra živých (Mnichov 1989), též in Místo domova (2004) a Eseje o české literatuře (2015); M. Ajvaz: Ticho a slova, LitN 1990, č. 19, též in M. A., Tajemství knihy (1997); S. Richterová: Člověk nemá, kde by hlavu složil: diaspora v české poezii, in Místo domova (2004) a Eseje o české literatuře (2015); S. Dvorský: Po surrealistické schůzce na shledanou v baru Příroda…, in P. Král: Bar Příroda čili Budoucnost 5 km (2004); J. Štolba: Podivuhodně věrné prázdno, Pocta prostorům, Knihy křižující se jako lodi, in Nedopadající džbán (2006); R. Kopáč: Lze knedlík zapít šampaňským? Uni 2006, č. 11; W. Heinrichová: Chodec který ví míjí, Weles 2006, č. 27/28; I. Harák: Básník důvěrného společenství, czlit.cz z 3. 4. 2007; Jiří Krejčí: Právo na šedivou, in V souřadnicích volnosti (2008); J. Štolba: Pěšky k sobě samému, Z dopisu, in Lomcování slovy (2011); A. Tippnerová in Permanentní avantgarda? (2014); J. Zizler: Přesuny, in V souřadnicích mnohosti (2014); J. Řehák: Svědek Dne, Tvar 2018, č. 2; I. Harák: Podruhé pro pana Krále aneb Z vlastizrádce laureátem, in Cenová bilance 2016 (2018); I. Harák: Pro pana Krále aneb Kniha, která nemohla vyhrát Literu za poezii, in Cenová bilance 2017 (2018); R. Kopáč: Petr Král akademický aneb Slovo vždy tělem, LidN 24. 6. 2019; M. Blahynka: Pro pana Krále a čtenáře Tvaru, Haló noviny 16. 1. 2019, příl. Literatura – Umění – Kulturu, č. 3; B. Solařík: Zázračné čekání na půlnoc, Kulturní noviny (online) 2020, č. 14; M. Kyšperský: Básníci a vykladači XXII, Listy 2020, č. 5; J. Štolba: Mentor na ostří nože, A2 2020, č. 19.
Recenze: Le Surréalisme en Tchécoslovaque: S. Richterová, Svědectví (Paříž) 1983, č. 70/71 * Le Burlesque ou Morale de la tarte à la creme: J. Vladislav, Svědectví (Paříž) 1984/85, č. 75 * Prázdno světa: I. Diviš, Obrys (Mnichov) 1986, č. 1; B. Kubešová, Reportér (Curych) 1986, č. 5; J. R. (J. Rubeš), Svědectví (Paříž) 1986/87, č. 79; J. Vladislav, Národní politika (Mnichov) 1987, č. 1 * P. S. čili Cesty do ráje: J. Rulf, LidN 18. 12. 1991; L. Kundera, ROK 1991, č. 6 * Éra živých: J. D. (J. Dresler), Národní politika (Mnichov) 1989, č. 5, příl. Zvon ; J. Trávníček, LM 1990, č. 2; L. Martínek, Proměny (New York) 1990, č. 2; M. Holman, Akord 1992, č. 9 * Prague: S. R. (S. Richetrová), Svědectví (Paříž) 1987/88, č. 83/84; Z. Vašíček, Proměny (New York) 1989, č. 1; H. Müllerová, Tvar 1990, č. 28 * Právo na šedivou: J. Rulf, LidN 18. 12. 1991; M. Petříček, NK 1992, č. 3; S. Machonin, LitN 1992, č. 18; P. A. Bílek, MFD 25. 2. 1992; A. Blažejovská, Tvar 1922, č. 8, M. Holman, Akord 1992, č. 9 * Pocit předsálí v aixské kavárně: V. Píša, NK 1992, č. 23; P. A. Bílek, MFD 14. 7. 1992; J. Šulc, LitN 1992, č. 49; J. Rulf, LidN 11. 2. 1993; J. Trávníček, Tvar 1993, č. 11 * Med zatáček: V. Šlajchrt, MFD 6. 2. 1993; P. Janáček, LidN 10. 3. 1993; M. Kovářík, Tvar 1993, č. 12 * Voskovec a Werich čili Hvězdy klobouky: J. Gabriel, MFD 10. 12. 1993; V. Šibrava, NK 1994, č. 1; Z. Hořínek, LidN 3. 2. 1994, příl. Národní 9, č. 5 * Fin de l'imaginarie: J. Gabriel, LitN 1994, č. 24 * Arsenal: J. Gabriel, LitN 1994, č. 34; J. Štolba, LitN 1995, č. 11 * Fotografie v surrealismu: J. Gabriel, LitN 1995, č. 2 * Tyršovské přeháňky: V. Šlajchrt, LitN 1995, č. 4 * Soukromý život: J. Wiendl, NK 1996, č. 18; J. Štolba, LitN 1996, č. 25; M. Langerová, Tvar 1997, č. 7 * Pařížské sešity: J. Formánek, LidN 3. 12. 1996; P. Řezníček, Denní Telegraf 15. 1. 1997; J. Chuchma, MFD 18. 3. 1997; J. Janda, Labyrint revue 1997, č. 1/2; J. Cieslar, KP RR 1998, č. 12 * Staronový kontinent: T. Kubíček, Host 1997, č. 6; V. Kremlička, LitN 1999, č. 12 * Groteska čili Morálka šlehačkového dortu: J. Suk, NK 1999, č. 14; H. Bendová, LitN 1999, č. 15; J. Blažejovský, Host 1999, č. 4 * Chiméry a exil: J. Suk, NK 1999, č. 20; V. Stanzel, Host 1999, č. 7; J. Staněk, Tvar 1999, č. 19; J. Gabriel, LitN 2000, č. 44 * Praha: J. Chuchma, MFD 5. 4. 2000 * Pro anděla: R. Kopáč, MFD 24. 11. 2000; J. Staněk, NK 2001, č. 3; J. Zizler, LitN 2001, č. 5; J. Chrobák, Tvar 2001, č. 6; J. Janatka, LidN 25. 4. 2001 * Základní pojmy: J. Suk, Intelektuál 2003, č. 2; J. Suk, Dobrá adresa 2003, č. 10; R. Kopáč, MFD 12. 9. 2003; J. Gabriel, LitN 2003, č. 43; D. Kaprálová, Host 2004, č. 6 * Masiv a trhliny: J. Gabriel, HN 29. 12. 2004; J. Štolba, Host 2005, č. 2 * Bar Příroda: V. Novotný, Intelektuál 2004, č. 4; J. Gabriel, LitN 2005, č. 3; R. Kopáč, Respekt 2005, č. 14; L. Sedláková, Psí víno 2005, č. 32 * Přesuny: W. Heinrichová, Romboid 2006, č. 1; M. Exner, Tvar 2006, č. 17; J. Chrobák, Host 2006, č. 9; J. Straka, Weles 2007, č. 30/31 * Arco a jiné prózy: O. Horák, LidN 3. 3. 2006; R. Kopáč, Právo 5. 4. 2006; L. Česálková, LitN 2006, č. 13; J. Gabriel, HN 15. 2. 2006 * Hm: W. Heinrichová, iLiteratura z 8. 9. 2008; K. Paulík /=J. Šofar/, Právo 8. 2. 2007, příl. Salon, č. 505 * Svědek stmívání: I. Harák, Tvar 2007, č. 8; J. Štolba, A2 2007, č. 21; J. Chrobák, Host 2007, č. 6; J. Gabriel, HN 11. 6. 2007 * Zpráva o místech: J. Šícha, LitN 2008, č. 31; T. Brdečková, Respekt 2008, č. 37; D. Hodrová, A2 2008, č. 38; I. Harák, Portál české literatury; J. Chuchma, MFD 24. 10. 2008 * Zaprášené jeviště: J. Gabriel, Tvar 2010, č. 16 * Den: J. Gabriel, A2 2011, č. 1 a 2; K. Thein, Tvar 2011, č. 3; A. Borzič, Respekt.ihned, 5. 9. 2011; I. Harák, Weles 2011, č. 44/45 * Medové kuželky: Z. Kůrová, Texty 2011, č. 57; J. Gabriel, A2 2012, č. 1; O. Nezbeda, Respekt 2012, č. 8; L. Selepko, Tvar 2012, č. 6; J. Chuchma, MFD 5. 5. 2012; E. Klíčová, Host 2012, č. 6 (k tomu polemika: S. Dvorský, Host 2012, č. 7; /ibid odpověď E. Klíčové/); A. Borzič, Tvar 2012, č. 15; P. Štengl, Host 2013, č. 3 * Přivítat pondělí: P. Motýl, Kulturní noviny 2013, č. 42; J. Štolba, Respekt 2013, č. 43; J. Řehák, Tvar 2013, č. 19 * Sebrané básně I: J. Štolba, HN 11. 7. 2014; P. Motýl, Kulturní noviny ze 7. 10. 2014; M. Alexa, iLiteratura z 24. 6. 2015; M. Šedivý, Tvar 2014, č. 17; L. Šerý, A2 2015, č. 2 * Pařížské sešity (2. vyd.): J. Chuchma, LidN 15. 1. 2014; P. Adámek, Host 2014, č. 5; B. Solařík, Tvar 2014, č. 21 * Město je náš les: J. Gabriel, Tvar 2015, č. 16 * Vlastizrady: P. Motýl, Kulturní noviny 2016, č. 15; R. Kopáč, Host 2016, č. 4; O. Hanus, Tvar 2016, č. 12; Z. Kultánová, Tvar 2016, č. 12; V. Šlajchrt, RR 2016, č. 104; P. Motýl, Kulturní noviny (online) 2016, č. 15; I. Harák, Dobrá adresa (online) 2017, č. 5; M. Horanský, A2 2020, č. 15 * Kolem vejce čili Shlukování: J. Štolba, Tvar 2016, č. 11; J. Gabriel, LidN 17. 8. 2016 * Láska k Benátkám a chuť na Pordenone: R. Kopáč, LidN 21. 11. 2017; L. Šerý, A2 2018, č. 10 * Místo pro Hastroše: I. Harák, Romboid (Bratislava) 2019, č. 9/10 * Konec imaginárna: M. Šučr, Tvar 2018, č. 10; J. Gabriel, Tvar 2018, č. 10; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2018, č. 5 * Šíření: J. Štolba, Pandora 2019, č. 37 * Uskutečňování: R. Polách, Tvar 2019, č. 1 * Sebrané básně II: I. Harák, Tvar 2019, č. 1 * Vynálezci nových omylů: I. Harák, Tvar 2020, č. 13.
Rozhovory: J. Škvorecký, Západ (Ottawa) 1989, č. 3; K. Hvížďala, Proměny (New York) 1990, č. 2, též in K. H., Dialogy (1997); I. Wernisch, LitN 1997, č. 41; J. de Préval(ová), Xantypa 1999, č. 2; P. Hruška, Host 1999, č. 10; R. Kopáč, Psí víno 2002, č. 22, též in R. K., Je tu nejdrahocennější hlava (2003); Z. Pavelka, Právo 22. 5. 2003, příl. Salon, č. 317; T. Sedláček, Týdeník Rozhlas 2004, č. 46; M. Klepikov, Iluminace 2004, č.1; R. Kopáč, Uni 2005, č. 2; P. Motýl, Proglas 2008, č. 3; J. Chrobák, Texty 2009, č. 47; J. Řehák, Kontexty 2011, č. 1; Z. Kůrová, literární.cz ze 14. 1. 2013; A. Borzič, Tvar 2013, č. 3; P. Placák, Babylon 2016, č. 1; J. Řehák, Host 2016, č. 5; S. Dvorský, Tvar 2017, č. 13.
Nekrology: R. Kopáč, LidN 19. 6. 2020; jhv (= J. H. Vitvar), Respekt 2020, č. 26; (miš) (= M. Štefl), Týdeník Rozhlas 2020, č. 30; M. Šanda, Právo 25. 6. 2020, příl. Salon č. 1180; P. Motýl, Protimluv 2020, č. 2; K. Hvížďala, Neviditelný pes (online) 30. 6. 2020.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Jan Gabriel (1995); Veronika Košnarová (2016); Michal Jareš (2016)

Aktualizace hesla: 11. 11. 2020 (jar)

Aktualizace bibliografie: 11. 11. 2020 (jar)

zpět na hlavní stranu