CONCORDIA 

Ediční zájmy Concordie byly od počátku spojeny především s uměleckou a filozofickou tradicí osvobozování lidského ducha, reprezentovanou dílem markýze de Sade a jeho novodobými následovníky v oblasti surrealismu a erotické literatury. Tímto směrem se nakladatelství profilovalo již prvním vydaným titulem, jímž byl soubor raných básnických a prozaických textů Jany Krejcarové (Clarissa a jiné texty). Do devadesátých let spadá vydání několika knih markýze de Sade (např. Nehody ctnosti) či sadovská monografie Gilberta Lélyho. Trvale je v produkci nakladatelství zastoupeno erotické písemnictví, a to autory 19. i 20. století (Guillaume Apollinaire, Louis Aragon, Henry Miller, Alfred de Musset, Alexandr Sergejevič Puškin); opomíjena není ani odborná reflexe erotiky (Wilhelm Reich). Orientace na francouzskou modernu a avantgardu přinesla např. reprint prvorepublikového překladu prozaické prvotiny Charlese Baudelaira, zejména však původní překlady knih André Bretona a rozsáhlé výbory z díla Roberta Desnose (Nedopitá láhev, ed. Dagmar Steinová a Michal Novotný) či Tristana Tzary (Daroval jsem svou duši bílému kameni; výbor přeložil a původně uspořádal básník Zdeněk Lorenc, z jehož pozůstalosti knihu připravil k vydání Michal Bauer). Mnohé z uvedených titulů přeložili Aleš a Magdalena Pechovi, pod několika překlady je podepsána Dagmar Steinová.
Nakladatelství se soustavně věnovalo také českému surrealismu. V devadesátých letech Concordia ve spolupráci se Společností Karla Teiga vydala reprint sborníku Ani labuť ani Lůna, soustředěný zájem o básnickou i esejistickou tvorbu českých surrealistů je ovšem spjat především se jménem redaktora Radima Kopáče. V době jeho působení zde vyšly knihy Františka Dryjeho, Romana Erbena či Otty Mizery (soubor Můj mozek ve skleněné krychli; ed. Radim Kopáč; kniha obsahuje také ukázky z Mizerovy výtvarné tvorby). Do surrealistické linie tvorby spadají i tituly novější: Michal Bauer připravil výbor z juvenilní tvorby Zdeňka Lorence (Kontinent nikoho). Vůbec poprvé nakladatelství zpřístupnilo texty tzv. Libenských psychiků (ed. Martin Machovec).
Ve své dosavadní historii se Concordia zároveň průběžně snaží různými směry překračovat charakter nakladatelství orientovaného (výhradně) na surrealismus a erotickou literaturu. Na počátku devadesátých nakladatelství připomnělo osobnosti spjaté s pražskou německou literaturou (knihami Pavla Eisnera a Paula Leppina či monografií Jany Černé Adresát Milena Jesenská). Vybočení z úzkého zaměření nakladatelství později reprezentují např. scénáře švédského režiséra Ingmara Bergmana nebo knihy autorů spjatých s experimentální literaturou (Jiří Gold, Bohumila Grögerová; již na počátku devadesátých let tu ovšem vyšla kniha Ladislava Nováka Receptář). V mnohem větší míře byla v době působení Radima Kopáče zastoupena původní česká tvorba různých žánrů (Svatava Antošová, Alexandr Kliment, Lukáš Marvan, Aleš Pech, Viktorie Rybáková, Jan Řezáč, Jan Suk, Jakub Šofar), vyšly též tři antologie (mj. Antologie českého rozhlasového fejetonu 2002–2004). Čeští autoři se ovšem v produkci Concordie objevují i po Kopáčově odchodu, v posledních letech např. Básník Ticho či Martin Poch.
Na počátku devadesátých let Concordia příležitostně vydala katalogy k výstavám (Libri prohibiti – zakázané knihy šesti století; David Pohribný: Pocta avantgardě). K ojedinělým publikacím patří také básnické knihy v angličtině (Laura Conway/ová/: The alphabet of trees: a field guide; ručně připravená intermediální publikace David Cooper – poet, photographer, industrial cleaning specialist, or, The compleat auto-didact) a slovenštině (Robert Gál: Manipulzácie; ve spolupráci s bratislavským vydavatelstvím Ars Poetica).
V duchu avantgardní tradice přistupuje nakladatelství ke knize jako k artefaktu; značnou pozornost věnuje grafické a výtvarné úpravě a publikace často mívají výtvarný či fotografický doprovod. Na obálkách knih jsou příležitostně využívány reprodukce výtvarných děl a fotografií českých i světových umělců (např. Josefa Istlera, Jiřího Koláře, Ladislava Nováka, Man Raye, Francise Picabii, Jana Švankmajera). Pokud je autor knihy také výtvarník, je k výtvarnému doprovodu užito jeho děl (Roman Erben, Bohumila Grögerová, Otta Mizera, Viktorie Rybáková, Viki Shock). U jiných knih byly využity původní či reprodukované ilustrace a fotografie Veroniky Bromové, Romana Erbena, Josefa Istlera, Jána Mančušky, Aleny Nádvorníkové, Aloise Nožičky, Jiřího Petrboka, Kateřiny Piňosové, Josého Guadalupe Posady, Petry Růžičkové a Zvi Tolkovského.
Náklad knih se v první polovině 90. let pohyboval obvykle kolem 5000 výtisků, později klesal k 1000–2000 výtisků. V nejnižších nákladech vycházejí básnické sbírky (300–400), náklad uměnovědných publikací a prozaických knih se pohybuje kolem 500 výtisků, ve vyšším nákladu vychází erotická literatura či překlady ze surrealistické literatury. Mimořádného nákladu 15 000 výtisků dosáhly knihy Henryho Millera.