Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří HEJDA

* 25. 2. 1895, Praha  
† 25. 4. 1985, Praha  
 
Národohospodář, publicista, redaktor, autor reportáží a vzpomínek, prozaik, básník a dramatik
 Jeho otec Karel František Hejda (1865–1919) publikoval v novinách zvláště hudební referáty a vydal řadu povídkových knih, psal dramata a překládal z francouzštiny a němčiny; syn Neklan Hejda (* 1921) je autorem sbírky básní Casanova (1993). – Po maturitě na gymnáziu v Praze (1912) začal Hejda studovat práva, ve druhém semestru (1914) byl odveden na ruskou a později italskou frontu. Kromě několika týdnů však válečná léta strávil s předstíranou nemocí v zázemí – mj. v Praze, kde také již za války složil první státnici. JUDr. 1920. Od 1919 pracoval jako národohospodářský redaktor, nejprve v deníku Tribuna, od podzimu téhož roku v olomouckém Čs. deníku. 1923 byl šéfredaktorem olomouckého týdeníku Přehled a od 1924 zde učil na obchodní akademii. 1926 se vrátil do Prahy jako redaktor soukromé informační kanceláře Ústřední tisková korespondence, 1928 přešel do Lidových novin, 1930 do Českého slova. Souběžně (1928–39) přednášel na Vysoké škole obchodní. 1935 se stal ředitelem v Českomoravské Kolben-Daněk (ve funkci generálního tajemníka), později vrchním ředitelem. Pod vlivem politické situace 1939 z ČKD odešel a založil továrnu na velkokuchyňská zařízení, kterou vlastnil až do znárodnění 1949, poté v ní pracoval jako podnikový plánovač. 1946 se jako člen strany národně socialistické stal členem Ústřední plánovací komise při předsednictvu vlády. V prosinci 1949 byl zatčen a 1950 v procesu s Miladou Horákovou odsouzen na doživotí za velezradu a špionáž. Po několika měsících na Mírově byl od 1951 vězněn v Leopoldově a od 1959 ve Valdicích. Poté, co mu byl 1962 podmínečně prominut zbytek trestu (1968 zrušen), pracoval Hejda jako figurant v Geodézii.
 V roce 1913 otiskl první báseň v Moderní revui a (pod pseud. N. S. Goljubin) první povídku v Národní politice; 1922–23 mu bylo v Moravské Ostravě uvedeno několik dramat. Jinak až na výjimky publikoval především národohospodářské příspěvky v periodikách: Čs. deník (Olomouc, také prózu a verše pod pseud. A. Jirkovský, A. N. Goljubin), Přehled (Olomouc), Lidové noviny (také beletristické kurzivy a besídky), Tribuna, Přítomnost, Hospodářský rozhled (mj. pod pseud. Nemo články o národohospodářských osobnostech s vlastními karikaturami), České slovo (také povídky pod pseud. Hanuš Janda), Dnešek, Svobodné slovo aj. – Kromě výše uvedených pseudonymů užíval též šifru Hd.
 V reportáži z 30. let V zemi hákového kříže, v níž Hejda odhalil už v začátcích nacistického režimu jeho určující totalitní rysy, se prvně osvědčila autorova střízlivá věcnost a snaha o objektivitu. V próze Útěk, publikované o třicet pět let později, se v příběhu dvojice vězňů prchajících z leopoldovské pevnosti stala základním zdrojem napětí mimořádná podrobnost vyprávění. Cílevědomost, pevná vůle, sebevědomí a vypjaté vlastenectví hlavního hrdiny charakterizují také Hejdův autoportrét v jeho nejvýznamnější beletristické práci, ve vzpomínkách Žil jsem zbytečně. Známé i méně známé osobnosti zde vystupují jen natolik, nakolik hrají roli v osudech vzpomínajícího, jehož aktivní zájem o hospodářské a politické problémy země však dává vzniknout plastickému obrazu společenského vývoje českých zemí od první světové války po začátek 70. let. Za svého věznění, bez možnosti okamžitého písemného záznamu, vytvořil Hejda kromě řady nepublikovaných próz několik věnců sonetů (Sonety zpívané šeptem v stínu šibenice). I když obsahují pasáže lyrického okouzlení, převažuje v nich snaha co možná nejjednoznačněji vyjádřit myšlenky, pohybující se v protipólech ubohosti člověka a jeho prometheovské touhy.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: V zemi hákového kříže (Rp 1934); Útěk (P 1969); Žil jsem zbytečně (vzpomínky, 1991); Sonety zpívané šeptem v stínu šibenice (1993); scénicky: Velikonoce (1922); Válka (1922); Když kvete kapradí (1923).
Národohospodářské práce: Nová hospodářská politika (1929); Hospodářská funkce akciové společnosti (1930); Světová hospodářská krize a nezaměstnanost (1932); O naší a světové krizi (1932, s E. Šternem); Krize a spotřeba (1935); Kurz technické správovědy na Benešově technice (rozmnož., b. d.).

LITERATURA

Knižně: J. Lukeš: Stalinské spirituály (1995).
Recenze: Útěk: O. Sus, HD 1970, č. 1 * Žil jsem zbytečně: (kk) (R. Kvaček), SvSl 8. 1. 1992; J. Lukeš, LidN 30. 7. 1992; D. Holcová, Labyrint 1992, č. 5; P. Matoušek, NK 1992, č. 3 * Sonety zpívané šeptem v stínu šibenice: J. Brabec, NK 1993, č. 3.
K životnímu jubileu: J. Rubeš, SvSl 25. 2. 1995.
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995)
Aktualizace hesla: 12. 2. 2008 (kb)
 
zpět na hlavní stranu