Ivan KLÍMA
Časopisecky začal publikovat bezprostředně po druhé světové válce, od poloviny 50. let přispíval pravidelně hlavně do časopisů
Květen,
Literární noviny, Mladá fronta,
Host do domu,
Orientace, Divadlo
(1964 zde hra Zámek, 1968 hra Porota),
Literární listy,
Listy,
Plamen (1969 zde hra Cukrárna Myriam). V době, kdy neměl možnost doma oficiálně publikovat, vydával hojně v samizdatu (zejména v Obsahu, jehož vznik 1981 též inicioval, též v Lidových novinách
aj.), v zahraničních periodikách (v Cross Currents 1986 hra Franz a Felice) i v časopisech exilových, zejména v římských Listech, mnichovském Obrysu či pařížském Svědectví. Od 1989 přispívá zejména do časopisů
Kmen,
Literární noviny, Lidové noviny (zde v letech 1994-2005 pravidelné fejetony v rubrice Poslední slovo), Mladá fronta Dnes, Xantypa dále do časopisů Mosty, Labyrint, Fórum, Signál, Reflex, Hospodářské noviny, České slovo aj. Od 1991 psal pravidelné Dopisy z Prahy pro Svenska Dagbladet a newyorský Newsday a fejetony pro Frankfurter Rundschau. Patří k nejpřekládanějším českým autorům, se zahraničními nakladateli spolupracuje i jako autor rozsáhlých předmluv k edicím děl českých spisovatelů (Jan Neruda, Karel Čapek, Jan Skácel).
Většina Klímových prací ze 70. a 80. let vycházela jednak v četných překladech v zahraničí, jednak doma v samizdatových edicích. Jde o prózy Milostné léto (1972), Markétin zvěřinec (1972), Malomocní (1974), Má veselá jitra (1978), první verze románu Soudce z milosti s titulem Stojí, stojí šibenička (1980), Moje první lásky (1981); Čekání na tmu, čekání na světlo (1982); Láska & smetí (1987), Moje zlatá řemesla (b. d., asi 1988) a divadelní hry Pokoj pro dva a jiné hry (1973, zahrnuje též Hromobití a rozhl. hru Ministr a anděl); Amerika (podle Franze Kafky, s Pavlem Kohoutem, 1974), Hry (1975), Franz a Felice (b. d., zřejmě 1983); v různých příležitostných samizdatových vydáních se objevily i Klímovy eseje (Už se blíží meče aj.). Klíma též přispěl do rukopisných a samizdatových sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971); O čem bych psal, kdybych měl kam: Tak píšu vám, pane Hrabal! (1974); Když se řekne Werich
(1975);
Československý fejeton/fejtón (1975-1978); Karlu Kosíkovi k padesátinám (1976); Hodina naděje (1978); Jakémusi Alexandru K. (i ed. 1979); Chvála bláznovství (k 50. narozeninám Jana Trefulky, 1979); Nad procesem (i ed., 1980); Danny je náš (k 60. narozeninám Josefa Škvoreckého, 1984); Karlu Srpovi k padesátinám (1986); Nezabiješ! Neublížíš! Porozumíš...! (1989).
Klíma je autorem námětů pro loutkový film Kybernetická babička (1962, r. Jiří Trnka) a série námětů pro kreslené filmy O krtkovi, které zpracoval Zdeněk Miler (realizováno i v 70. letech). Román Milostné léto byl zfilmován ve Švédsku (En Kärleks Sommar, r. Mats Arehn, 1979). Československá, resp. Česká televize uvedla snímky Veverčí chvost (1962, r.
Jaromír Vašta), Pokoj pro dva (1990, r. Jitka Němcová), Franz a Felice (1991, r.
Zdeněk Potužil), Prezident a anděl, (1993, r. Jitka Němcová), Klára a dva páni (1994, r. Ivan Rajmont), Markétin zvěřinec (1998, r. Milan Cieslar), Ani svatí, ani andělé (2001, r. Viktor Polesný) a třemi scénáři přispěl Klíma do televizního cyklu Čapkovy kapsy (Zmizení herce Bendy /r. Vojtěch Moravec/, Jasnovidec /r. Jan Těšitel/, Zločin na poště /r. Martin Kopp/, 2010–2011). Televizní inscenaci podle hry Zámek vysílala západoněmecká televize v roce 1966. – Klímovy rozhlasové hry byly vysílány domácími i zahraničními stanicemi: Porota (1968, angl. BBC 1974, něm. 1978), Ženich pro Marcelu (1969, něm. 1969), Apartmá (něm. ÖRF 1971), Klára a dva páni (něm. ÖRF 1972), Ministr a anděl (švédsky 1974, něm. ÖRF 1979, česky 1994), Hromobití (1990). Rozhlasovou adaptaci románu Bezvadný den připravila Helena Klímová (1962), řada Klímových povídek i rozsáhlejších próz byla vysílána jako čtení na pokračování, někdy v dialogizované podobě. – Dokument o Ivanu Klímovi natočila Olga Sommerová v roce 1994 pro televizní cyklus GEN. – V roce 2002 byla Ivanu Klímovi udělena mezinárodní Cena Franze Kafky, v roce 2003 Cena Společnosti pro vědy a umění.
Šifer užívá výjimečně: k (především v
Obsahu), někdy ik, I. K., kl. Pseudonym Milan Vika. Televizní hru pro mládež Padavka podepsal v 70. letech Jaroslav Dietl.
Klíma je prozaik, publicista, esejista, autor divadelních her i knížek pro děti; blízké jsou mu především menší útvary – povídka, črta, reportáž, novela. Citlivým přístupem ke skutečnosti a zaujetím pro obecně lidské problémy se už v prvních povídkách (Bezvadný den) a reportážích ze svérázného prostředí východního Slovenska (Mezi třemi hranicemi) přihlásil k literárnímu a myšlenkovému odkazu Karla Čapka, k němuž se jako jeden z prvních po válce vracel. (Uspořádal výbor z Čapkových próz, napsal několik doslovů k jeho dílům, a vydal esej Karel Čapek, který vznikl přepracováním diplomové práce, životopisnou monografii Velký věk chce mít též velké mordy a v neposlední řadě se Čapkovu dílu věnoval jako editor.) Na Čapkovu románovou tvorbu, především na jeho noetickou trilogii, navázal prózou Hodina ticha, jejíž příběh, situovaný na východní Slovensko, problematizoval dobovou představu o správnosti poválečného vývoje společnosti a postihoval zvláště konflikt mezi slepou, fanatickou vírou a poznáním. Filozofické podloží románu tvoří přemítání o obtížném hledání pravdy a smyslu života. Prostupují se zde dvě témata, která autora i nadále trvale poutala: problém lidské samoty a střetnutí jedince s mechanismy moci. Kruté mocenské manipulace odhalovaly od poloviny 60. let jak jeho prózy (dvojice novel z knihy Loď jménem Naděje), tak zejména dramata (Cukrárna Myriam, Ženich pro Marcelu, Porota), z nichž některá mají i rysy politické satiry (Zámek). Pod silným vlivem absurdního dramatu a Franze Kafky, k němuž se Klímovy prózy hlásí i četnými odkazy, tíhne jeho tehdejší tvorba k modelovosti a alegorii, sílí v ní pesimismus a skepse. (S kafkovskou inspirací se Klíma pokouší vyrovnat rovněž jako literární historik – např. ve studii ze souboru esejů a publicistických textů Už se blíží meče.) Lidské osamění, neschopnost vzájemného dorozumění a nalezení trvalého vztahu ztvárňuje především povídkový triptych Milenci na jednu noc (pandán k němu tvoří kniha Milenci na jeden den) a román Milostné léto. Pojetí samoty má u Klímy existenciální východisko, její příčinu však autor hledá nejen v absenci vědomí vyššího řádu, ale i v konkrétním stavu společenských poměrů.
V 70. a 80. letech se Klímova poetika poněkud proměňuje. Jeho epika staví více na realistickém příběhu, hojně se opírá o autobiografické zážitky disidenta (povídky Má veselá jitra,
Moje první lásky, Moje zlatá řemesla, román Láska & smetí). Epickou linii jednotlivých próz přitom často přerušují reflexivní pasáže, dodávající jednoduchým příběhům nostalgický nádech. Klímova ústřední témata se znovu propojila v bilancujícím generačním románu Soudce z milosti, který vznikl přepracováním samizdatové prózy Stojí, stojí šibenička. Životní příběh silně autobiografické postavy soudce je hluboce poznamenán zásadními zvraty naší nedávné historie; směřuje k poznání, že i nejlepší ideje mohou být mocenskou mašinérií zneužity a že odpovědnost jedince za osudy světa je záležitostí osobního svědomí.
Z období po listopadu 1989 vytěžil autor románový životopis intelektuála, jemuž léta prožitá ve schizofrenii normalizace ztěžují možnost nalézt sebe sama (Ostrov mrtvých králů), a příběh tří různých generací pražských rodin, jejichž zástupci se složitě vyrovnávají nejen s minulou totalitou, ale také se svobodou a ztrátou ideálů ve svobodné společnosti (Ani svatí, ani andělé). Román Poslední stupeň důvěrnosti nabízí nosnou variaci zápletky představené v románu Láska & smetí; podtextem milostného vzplanutí mezi dvěma zadanými lidmi je zde hledání a ztráta víry v Boha a související etický rozměr lidských vztahů, fikční kulisou pak poměry v Čechách první poloviny 90. let. Další variací na již zkoumané téma (setkání politika s andělem) je novela Premiér a anděl, beletristický pohled na mocenskou scénu „demokratické“ společnosti, jehož absurditu a bezútěšnost odlehčuje komediální nadsázka.
Klímovu tvorbu pro děti (moderní pohádky Kokrhací hodiny a poetický dívčí příběh Markétin zvěřinec) charakterizuje humor a vlídná pohoda, částečně též prvky informativní a výchovné (Jak daleko je slunce; O chlapci, který se nestal číslem).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Mezi třemi hranicemi (RpRp 1960); Bezvadný den (PP 1960); Karel Čapek (E 1962; přeprac. 1965); Hodina ticha (P 1963); Milenci na jednu noc (PP 1964; obsahuje povídky Lingula, Pás, Poprava koně); Zámek (D, rozmnož., 1964, i prem., knižně 1965); Kokrhací hodiny a jiné příběhy z Valašských Klobúk a podobných Tramtárií (PP pro ml., 1965); Návštěva u nesmrtelné tetky (RpRp 1965); Mistr (D 1967, prem. New York 1970); Porota (D, rozmnož., 1968, prem. 1969); Klára a dva páni, Cukrárna Myriam (DD, rozmnož., 1968, prem. obou her New York 1969); Loď jménem Naděje (PP 1969, vedle tit. novely též próza Porota); Ženich pro Marcelu (D, rozmnož. 1969); Milenci na jeden den (PP 1970, nedistribuováno, Purley 1985); Amerika (D, něm., Kassel 1970, prem. Krefeld 1978, s Pavlem Kohoutem, podle Franze Kafky; česky rozmnož., 1991); Theaterstücke (něm., DD, Luzern 1971, obsahuje: Pokoj pro dva /prem. Vídeň 1975/, Zámek, Klára a dva páni, Cukrárna Myriam, Ženich pro Marcelu); Milostné léto (něm. s tit. Ein Liebessommer, P, Luzern 1973; česky: Toronto 1979; 1992); Machtspiele (PP, něm., Luzern 1977); Markétin zvěřinec (P pro děti, něm. s tit. Kristinka und die Pferde, Reckling-hausen 1978; 1990); Má veselá jitra (PP, Toronto 1979; Londýn 1985; 1990); Soudce z milosti (R, něm. s tit. Der Gnadenrichter, Hamburg–Luzern 1979; česky: zkráceno, Purley 1986; 1991); Det Här är ingen saga (texty k obrázkům, švéd., Stockholm 1982); Tal över muren (EE, švéd., Stockholm 1984); Moje první lásky (PP, Toronto 1985; 1990); Láska & smetí (P, Purley 1988; 1990); Moje zlatá řemesla (PP 1990); Už se blíží meče (EE, FF, rozhovory 1990); Rozhovor v Praze (rozh. s Philipem Rothem, 1990); Ministr a anděl (D, rozmnož. 1990; prem. Švédsko 1974; Liberec 1991, inscenována též pod tit. President a anděl); Hry (D, rozmn. 1991; prem. Vídeň 1975); Ostrov mrtvých králů (PP 1992); Čekání na tmu, čekání na světlo (R 1993); The Spirit of Prague (výbor z EE, angl., Londýn 1994); Milostné rozhovory (PP 1995); Jak daleko je slunce (PP pro mládež 1995); Poslední stupeň důvěrnosti (R 1996); O chlapci, který se nestal číslem (P pro děti 1998, podle obrázků terezínského umělce Bedřicha Fritty, vl. jm. Fritze Taussiga, z roku 1944); Loď jménem Naděje (PP 1998, odlišné od stejnojm. tit. z 1969); Kruh nepřátel českého jazyka (FF 1998); Ani svatí, ani andělé (R 1999); Velký věk chce mít též velké mordy. Život a dílo Karla Čapka (biografie, 2001); Milenci na jednu noc (PP 2001, rozšířené vydání; doplněno o povídky ze souborů Milenci na jeden den, Ostrov mrtvých králů a Milostné rozmluvy); Jak přežít blahobyt (E 2001, původní anglické vydání s tit. Between Security and Insecurity 1999 v USA v rámci řady Prospects for Tomorrow); Mitt älskade Prag (Stockholm 2002, přel. Karin Mossdal, česky nevyšlo); Premiér a anděl (R 2003); Moje nebezpečné výlety (PP 2004); Kostlivec pod kobercem (FF 2005); Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory (PP 2007); scénicky: Hromobití (smz. 1973, prem. Německo 1974; Příbram 1990).
Rozhovor: Lásky a řemesla Ivana Klímy. Rozhovor Miloše Čermáka (1995).
Souborná vydání: Spisy Ivana Klímy (nakl. Hynek, 1995–1999, nedokončeno): Sv. 1. Milostné rozhovory (1995); sv. 2. Čekání na tmu, čekání na světlo (1996); sv. 3. Poslední stupeň důvěrnosti (1996); sv. 4. Loď jménem Naděje (1998), sv. 5. Láska a smetí (1999).
Příspěvky ve sbornících: Živí nemlčí (1960); Estrádní divadlo (1960); Oheň a růže (1961); Cesty a fronty (PP 1961); Čára na zdi (Kolín n. R. 1977); Hodina naděje (Toronto 1980); Když se řekne Werich... (Kolín n. R. 1981); Kafka ´89 (rozmn. 1989, příloha Bulletinu Aktivu mladých divadelníků, zde hra Franz a Felice); Benefice (Toronto 1990); Uzel pohádek (1991); Čeští spisovatelé o toleranci (1994); Ewaldu Osersovi k osmdesátinám (1997); Lásky a nelásky (1998); Rozjímání vpřed i vzad. Karlu Kosíkovi k pětasedmdesátinám (2001); Ve službách společné věci. Wolfgang Scheur a Praha 1981-1989 (2001); Škola-základ života (2003); Schůzky s tajemstvím (2003); Panna nebo netvor (2004); Možná mi porozumíš (2004); Usměj se, Lízo (2004); Oratio et ratio. Sborník k životnímu jubileu Jiřího Krause (2005); Tenkrát za totáče (2005); Schůzky s erotikou (2005); Už tě nemiluju (2005); Osudová přitažlivost. Příběhy osobností, jejichž srdcem prolétl míč (2006); Osm barev lásky (2006); Nech mě žít (2006).
Učebnice: Český jazyk pro 7. ročník ZŠ a příslušný ročník víceletých gymnázií. I. díl. Učivo o jazyce (s Miroslavou Horáčkovou 1999); Český jazyk pro 8. ročník ZŠ a příslušný ročník víceletých gymnázií. I. díl. Učivo o jazyce (s Hanou Hrdličkovou 2000).
Uspořádal a vydal: K. Čapek: Ukradený spis 139/VII odd. G (PP 1960, spolu s Miroslavem Halíkem); Uzel pohádek (antologie pohádek českých spisovatelů, něm. s tit. Die Zauberwurzel, Mnichov 1978; česky: 1991); K. Čapek: O demokracii, novinách a českých poměrech. Výbor z publicistických prací (2003).
LITERATURA
Knižně: M. Hoznauer: I. K. (stručná monografie, 1990); I. Málková: I. K. (stručná monografie 1991).
Studie a články: I. Fencl: Před koncem druhého poločasu, Plamen 1966, č. 9; M. Goetz-Stankiewicz: Ivan Klíma, M. G-S.: The Silenced Theatre. Czech Playwrights Without A Stage (1979); J. Mach: Pravda, lež, iluze aneb Emigrantské ohlížení, Průboj 1984, č. 30; H. Kosková: Perspektiva mravní odpovědnosti in Hledání ztracené generace (Toronto 1987; 1996); J. Pechar: Krize racionalistického idealismu v díle I. K., in Nad knihami a rukopisy (1996); V. Bělohradský: Proti cenzuře, LidN 28. 6. 1997; E. Formánková: Klímův svět mechanismu – české modelové drama, in Zlatá šedesátá (red. Radka Denemarková 2000); R. Porter: I. K.: Conscience and moral conundrums, in R. P.: An Introduction to Twentieth-Century Fiction. Comedies of Defiance (Brighton 2001); A. Fialová: Komunismus jako omyl v samizdatové tvorbě autorů 70. let, Tvar 2007, č. 7.
Recenze:
Mezi třemi hranicemi: M. Jungmann, LitN 1960, č. 19 * Bezvadný den: J. Opelík, Kultura 1961, č. 1 * Karel Čapek: H. Korecká, Impuls 1966, s. 298 * Hodina ticha: M. Suchomel, HD 1963, č. 9; M. Jungmann, LitN 1963, č. 24, též in Obléhání Tróje (1969); J. Honzík in Pro a proti. Kritická ročenka ‘63 (1964); J. Opelík, Kulturní tvorba 1963, č. 30, též in Nenáviděné řemeslo (1969) * Milenci na jednu noc: B. Balajka, Plamen 1965, č. 5; M. Suchomel, LitN 1965, č. 8; J. Opelík, HD 1965, č. 4 * Zámek: P. Meier, Zprávy Divadelního ústavu 1966, č. 3 * Návštěva u nesmrtelné tetky: M. Jungmann, LitN 1965, č. 35 * Loď jménem Naděje: Z. Kožmín, HD 1969, č. 6 * Milenci na jeden den: M. Petříček, LitN 1993, č. 12 * Milostné léto: M. Petříček, NK 1992, č. 34 * Hromobití: M. Goetz-Stankiewiczová, LitN 1995, č. 27 * Markétin zvěřinec: Z. Heřman, MF 10. 7. 1990; V. Vařejková, Brněnský večerník 19. 10. 1990 * Má veselá jitra: V. Sůva, NK 1990, č. 13; V. Novotný, ZN 3. 5. 1990 * Soudce z milosti: H. K. (= H. Kosková), Svědectví (Paříž) 1986, č. 79; V. Novotný, MF 20. 12. 1991 * Moje první lásky: K. Chvatík, Obrys (Mnichov) 1985, č. 4; A. Jedličková, Tvar 1991, č. 20 * Láska & smetí: J. P. (= J. Procházka), Svědectví (Paříž) 1988, č. 85; P. Janoušek, Tvar 1990, č. 20 * Moje zlatá řemesla: B. Dokoupil, Tvorba 1990, č. 43; (P. B.) = Petr Bílek, LidN 22. 5. 1990 * Už se blíží meče: P. Žantovský, Práce 9. 10. 1990 * Čekání na tmu, čekání na světlo: P. Janáček, LidN 22. 12. 1993, příloha Národní 9, č. 50; A. Haman, LitN 1994, č. 17; E. Lukeš, Tvar 1994, č. 12 * Milostné rozhovory: A. Haman, LitN 1995, č. 6; M. Jungmann, NK 1995, č. 30 * Poslední stupeň důvěrnosti: V. Novotný, Mosty 1997, č. 18; L. Sedláková, NK 1997, č. 4 * Kruh nepřátel českého jazyka: P. Hora, Aluze 1999, č. 3-4 * Ani svatí, ani andělé: P. Švanda, Host 2000, č. 5, příl. Recenzní příloha * Velký věk chce mít též velké mordy: A. Jelínek, Právo 27. 2. 2002 * Premiér a anděl: A. Haman, LidN 30. 10. 2003 * Moje nebezpečné výlety: A. Haman, LidN 8. 11. 2004 * Kostlivec pod kobercem: J. Prokeš, Host 2006, č. 4 * Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory: M. Jungmann, Tvar 2007, č. 18.
Rozhovory: J. Lederer, Svět v obrazech 1962, č. 40; (AJL) = A. J. Liehm, Orientace 1968, č. 6; J. Lederer in České rozhovory (smz. 1978, Kolín n. R. 1979; 1991); A. J. Liehm in Generace (Kolín n. R. 1988; 1990); M. Švagrová, SvSl 13. 9. 1989; J. Hoblík, StudL 1990, č. 17; J. Kövedi, Květy 1990, č. 3 (rozhovor z 28. 9. 1969); J. Patočka, Poslední generace 1995, č. 8; M. Grus, Národní osvobození 1995, č. 1; J. Jařab in Večerní rozmluvy s hosty Univerzity Palackého 1991-1996 (1998); A. Marxová, Roš chodeš 2001, č. 9; V. Vašků, Greenpeace Magazín 2001, č. 4; K. Hvížďala in Moc a nemoc médií. Rozhovory, eseje a články 2000-2003 (2003); A. Kramer in Interview 4:69 (2005); S. Čechová, Mosty 2006.
K životním jubileím: (jmf) = Josef Mlejnek, LidN 14. 9. 1996; L. Vaculík, LidN 23. 11. 2001; O. Horák, LidN 16. 9. 2006; (tp) = T. Pěkný, Roš chodeš 2006, č. 9.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Česká literatura v exilu 1948-1989
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963