Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Eugen  BRIKCIUS

* 30. 8. 1942, Praha 
 
 
Performer, výtvarník, básník, prozaik, esejista
 Syn úředníka. Maturoval roku 1959 na gymnáziu v Praze, rok byl přidavačem u zedníků v Horních Počernicích, poté do roku 1963 řidičem akumulátorového vozíku na Hlavním nádraží v Praze a pomocným dělníkem (dva roky v Pražských papírnách, rok v n. p. Textil). 1966–1967 pracoval jako programátor ve Výzkumném ústavu počítačových strojů, 1967–1968 byl poradcem Špálovy galerie (v úzké spolupráci s Jindřichem Chalupeckým). Filozofii a sociologii studoval dálkově na FF UK v letech 1966–1968, samotnou filozofii pak na londýnské univerzitě 1968–1970. Po návratu do Prahy byl výtvarníkem ve svobodném povolání, zároveň 1971–1973 spolupracoval jako lektor kurzů angličtiny s bratislavským Kulturním domem. 1973–1974 byl osm měsíců vězněn pro hanobení SSSR. 1974–1977 překládal vědecké knihy pro vnitřní potřebu manželské poradny v Bratislavě. Od roku 1976 (již před podepsáním Charty 77) byl čerpačem ve Vodních zdrojích, roku 1980 odešel do Rakouska. V letech 1981–1982 ukončil studium filozofie v Londýně disertační prací Ontological Argument. V roce 1982 se vrátil do Vídně. 1984–1990 byl úředníkem firmy Hias, nyní ve svobodném povolání. V letech 1966–1970 pořádal happeningy, na něž v 90. letech navázal konceptuálními akcemi při různých společenských příležitostech. Od 90. let se pohybuje mezi Prahou a Vídní. Spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí (cyklus Sny Eugena Brikciuse, 2001).
 Publikoval v časopisech: Výtvarná práce, Ohníček (hry pro děti), Sešity pro mladou literaturu, Studio International (Londýn), Magazine of the Institut of Contemporary Art (Londýn), Obrys (Mnichov), Paternoster (Vídeň), od roku 1990 v periodikách: Literární noviny, Lidové noviny, Revolver Revue, Labyrint Revue, Ateliér, A2 aj. – Pět Brikciových sbírek latinsky psaných básní vyšlo 1979 v samizdatovém svazku Nuda in cactum – Holou na kaktus (překlad Pavel Šrut) a téhož roku s titulem Chodí pešek okolo – Circum venit baculum v oboustranném svazku s výborem básní Pavla Šruta, které Brikcius přeložil do latiny. Své výtvarné práce vystavoval v řadě českých galerií a také v zahraničí (Bochum). Jeho pohádky svým jménem kryl Zdeněk Cibulka.
 

Celkový přehled o literární činnosti mnohostranně talentovaného Eugena Brikcia přináší výbor Sebraný spis, včetně scénářů happeningů, jimiž jeho tvorba začala. Jsou tu Brikciovy první latinské básně v překladu Pavla Šruta spolu se Šrutovými básněmi v Brikciově překladu do latiny, které souborně vyšly pod názvem Cadus rotundus – Sud kulatý, dále německé, české, latinské a anglické básně, zčásti přeložené autorem, povídky, eseje o výtvarnictví a eseje o kulturním, zvláště hudebním dění v Rakousku. Odstup od skutečnosti, příznačný pro současnou netradičně orientovanou literaturu, není u Brikcia odvratem do světa fantazie, ale duchaplným pohráváním si s ní, přičemž rozhodujícím zdrojem těchto hravých kombinací se většinou stává jazyk. Nejzjevnější je to v básních cizojazyčných, ale i těch českých básních, jejichž téma bývá inspirováno a často pointováno rýmy a asonancemi. Brikciův výrazně rytmizovaný, téměř skandovaný trochejský verš, prostý vší emotivnosti a významové rozplývavosti, je z novočeské poezie nejbližší veršům vývojově nejvzdálenějšího A. J. Puchmajera. Brikciova novější tvorba osciluje mezi nonsensovou hříčkou a filozofujícím epigramem (Eugeniální verše). Intelektuální hravost, humor a absurdita se nevyhnuly ani Brikciově milostné poezii, což platí i pro autorovy básně v próze rovněž zahrnuté do sbírky Z milosti těla. Z podobné estetiky vychází i Brikciova povídková tvorba (Spanilá jízda a jiné krásné prózy), již charakterizují sebereflexivní vyprávěcí postupy a tendence k esejističnosti. Autor ve svých drobných prózách s oblibou konstruuje mystifikační příběhy známých literátů a výtvarníků (např. Pavel Šrut, Ivan Wernisch, Karel Nepraš, Salvador Dalí).
V esejích souboru Vyložení umělci aneb Kunsthistorické pohádky se autor zabývá současnými nekonformními výtvarníky, svými přáteli (Karel Nepraš, Zbyněk Sekal aj.). Vytvořil tu osobitý žánr, kolísající mezi úvahou a básnickým vyprávěním; interpretace umělcova díla se prolíná s charakteristikou jeho osobnosti a s epizodami z jeho života. V duchu svých happeningových počátků nevidí Brikcius umělecké dílo jen ve výsledném artefaktu, ale neméně v aktu jeho tvorby, a spolu s tím i v umělcově životním stylu. I zde hraje významnou roli jazyk: v bohatě se větvícím proudu řeči je výklad rozvíjen duchaplnými odkazy, náznaky, metaforami a rozmarně obřadnými formulacemi. Zčásti autointerpretačně je zaměřen soubor esejů Útěcha z mystifikace. Na základě televizního cyklu Sny Eugena Brikciuse vznikl soubor lyrizovaných fejetonů Sny.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o výtvarném umění: Jak vzal králík do zaječích; Jak šel Vašek na moruše; Jak se slůně učilo chodit v porcelánu; Jak jel střevlíček Pavlíček k Pavličce na prázdniny (sešitové pohádky, 1980, pod jm. Z. Cibulky); Vyložení umělci aneb Kunsthistorické pohádky (EE 1991); Sebraný spis (BB, PP, EE 1992); Cadus rotundus – Sud kulatý (BB 1993, s P. Šrutem); Poslyšte osobo (BB pro děti, bibliof., 1993); Útěcha z mystifikace (EE 1995); Eugeniální verše (BB 2000); Sny Eugena Brikciuse (FF 2002); Spanilá jízda a jiné krásné prózy (PP 2003); Řecká modř (BB bibliof., 2004); Z milosti těla (BB 2008).
Uspořádal a vydal: J. Hašek: Jen pro dospělé muže! Mystifikace (1997).

LITERATURA

Studie a články: V. Borecký: Brikciova kapitulace a rekapitulace, in Sebraný spis (1992, zde i další příspěvky o B. a řada interview); I. Dubský + V. Borecký + J. Kroutvor: předmluvy, in Cadus rotundus – Sud kulatý (1993); V. Borecký in Odvrácená tvář humoru (1996); V. Šlajchrt: doslov in Eugeniální verše (2000); týž: doslov in Z milosti těla (2008).
Recenze: Vyložení umělci: M. Langerová, Tvar 1991, č. 31 * Sebraný spis: M. Langerová, LitN 1993, č. 15 * Cadus rotundus – Sud kulatý: J. Rulf, LidN 15. 9. 1993; B. Balajka, NK 1993, č. 36; P. Král, LitN 1993, č. 46 * Útěcha z mystifikace: J. Hrdlička, Denní Telegraf 16. 11. 1995 * Eugeniální verše: J. Mlejnek, MFD 7. 11. 2000; P. Hrbáč, Tvar 2001, č. 2 * Sny Eugena Brikcia: J. Slomek, LidN 16. 5. 2002; J. Mlejnek, MFD 3. 6. 2002; V. Šlajchrt, Respekt 2002, č. 20; R. Kopáč, Tvar 2003, č. 6 * Spanilá jízda a jiné krásné prózy: J. Mlejnek, MFD 24. 10. 2003 * Z milosti těla: J. Slomek, Týden 2008, č. 37.
Rozhovory: M. Toušek, Paternoster 1991, č. 2 (28); O. Hečková, Reflex 1993, č. 12; T. Pech, LidN 25. 9. 1993, příl. Národní 9 + LidN 19. 3. 1994, příl. Nedělní LN; V. Čiháková-Noshiro, Ateliér 1996, č. 12; J. Mlejnek, MFD 19. 8. 1999, příl. Magazín Dnes + Host 1999, č. 8; J. Slomek, LidN 21. 9. 2000; V. Šlajchrt, Respekt 2002, č. 51; P. Placák, Babylon 13, 2003/2004, č. 1.
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995); Karel Piorecký (2008)
Aktualizace hesla: 5. 1. 2009 (kb, kp)
 
zpět na hlavní stranu