Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Eugen  BRIKCIUS

* 30. 8. 1942, Praha 
 
 
Performer, výtvarník, básník, prozaik, esejista
 Syn úředníka. Maturoval roku 1959 na gymnáziu v Praze, rok byl přidavačem u zedníků v Horních Počernicích, poté do roku 1963 řidičem akumulátorového vozíku na Hlavním nádraží v Praze a pomocným dělníkem (dva roky v Pražských papírnách, rok v n. p. Textil). V letech 1966–1967 pracoval jako programátor ve Výzkumném ústavu počítačových strojů, v letech 1967–1968 byl poradcem Špálovy galerie (v úzké spolupráci s Jindřichem Chalupeckým). Filozofii a sociologii studoval dálkově na FF UK v období 1966–1968, samotnou filozofii pak na University College v Londýně v letech 1968–1970. Po návratu do Prahy byl výtvarníkem ve svobodném povolání, zároveň v letech 1971–1973 spolupracoval jako lektor kursů angličtiny s bratislavským Kulturním domem. Na přelomu let 1973–1974 byl osm měsíců vězněn pro hanobení SSSR. Mezi lety 1974 a 1977 překládal vědecké knihy pro vnitřní potřebu manželské poradny v Bratislavě. Od roku 1976 (již před podepsáním Charty 77) byl čerpačem ve Vodních zdrojích, roku 1980 odešel do Rakouska. V letech 1981–1982 ukončil studium filozofie v Londýně disertační prací Ontological Argument, poté se vrátil do Vídně. V letech 1984–1990 byl úředníkem firmy Hias, nyní je ve svobodném povolání. V letech 1966–1970 pořádal happeningy, na něž v devadesátých letech navázal konceptuálními akcemi při různých společenských příležitostech. Od devadesátých let se pohybuje mezi Prahou a Vídní.
 Publikoval v časopisech Výtvarná práce, Ohníček (hry pro děti), Sešity pro mladou literaturu, Studio International (Londýn), Magazine of the Institut of Contemporary Art (Londýn), Obrys (Mnichov), Paternoster (Vídeň), Svědectví (Paříž) a v samizdatových časopisech Vokno aNový brak; od roku 1990 publikoval v periodikách Literární noviny, Lidové noviny, Mladá fronta Dnes, Revolver Revue, Labyrint Revue, Ateliér, Tvar, Reflex (v letech 1999–2000 série Happeningů), A2, Uni (v letech 2014–2017 texty později shrnuté do sb. Postila) aj. – Pět Brikciových sbírek latinsky psaných básní vyšlo 1979 v samizdatovém svazku Nuda in cactum – Holou na kaktus (překlad Pavel Šrut) a téhož roku s titulem Chodí pešek okolo – Circum venit baculum v oboustranném svazku s výborem básní Pavla Šruta, které Brikcius přeložil do latiny. Brikciovy básně se objevily v samizdatových sbornících Nějakej vodnatelnej papírovej člověk (ed. Pavel Zajíček, 1977), Co dům dal (ed. Jiří Mrázek, 1978), Fandovi (ed. Olga Stankovičová, 1979), Betlém 1980: Škola české grotesky (ed. Josef Kroutvor, 1980) a Sborník pro Jana Lopatku a Andreje Stankoviče (ed. Ivan M. Jirous, Marie Benetková, Egon Bondy, 1987). – Své výtvarné práce vystavoval v řadě českých i slovenských galerií (Praha, Žilina, Hradec Králové, Ostrava) a také v zahraničí (Bochum). Jeho pohádky svým jménem kryl Zdeněk Cibulka. Brikcius spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí (cyklus Sny Eugena Brikciuse, 2001). Jeho dílo prezentoval film Eugen Brikcius: Sud kulatý (r. Zdeněk Potužil, 1991), jeho životu byla věnována epizoda seriálu Vyhnání po Chartě s názvem Eugen Brikcius (r. Jiří Střecha, 2017). – Za svazek A tělo se stalo slovem obdržel v roce 2015 Cenu Jaroslava Seiferta.
 

Pro Brikciovu prózu i poezii je příznačný odstup od skutečnosti, jež není odvratem do světa fantazie, ale intelektuálním pohráváním si s ní, přičemž rozhodujícím zdrojem této hry se většinou stává jazyk. Nejzjevnější je to v cizojazyčných (ovšem též českých) básních, jejichž téma bývá inspirováno a často pointováno rýmy a asonancemi. Brikciův výrazně rytmizovaný trochejský verš, prostý vší emotivnosti a významové rozplývavosti, je z novočeské poezie nejbližší veršům vývojově nejvzdálenějšího A. J. Puchmajera. Typickými pro Brikcia dále je intelektuální tematika, záliba v komice a absurditě, neustálá autoreferenční linie a výrazná intratextualita (citování vlastních textů v textech nových). – Žánrový rozptyl Brikciovy tvorby naznačuje jeho první vydaná kniha, Sebraný spis, jež obsahuje scénáře happeningů, jimiž jeho tvorba začala, Brikciovy první latinské básně v překladu Pavla Šruta (které souborně a v rozšířené podobě vyšly pod názvem Cadus rotundus – Sud kulatý), dále básně české, německé, latinské a anglické, autorem zčásti přeložené, povídky (v rozšířené podobě vyšly pod názvem Spanilá jízda), eseje o výtvarnictví a o kulturním, zvláště hudebním dění v Rakousku.
Nejvýrazněji se Brikcius věnoval poezii (jakkoli literárnědruhové koncepty jsou u Brikcia často zproblematizovány; rané sbírky pravidelně obsahují prozaické části, Brikciova próza naopak často obsahuje verše). Úplné vydání Brikciových latinských básní ve Šrutově překladu do češtiny spolu s básněmi Šrutovými v Brikciově překladu do latiny Cadus rotundus – Sud kulatý obsahuje verše epigramatické, komické a často též otevřeně erotické. V Brikciových dalších sbírkách, jež oscilují mezi nonsensovou hříčkou a filozofujícím epigramem, je zachován jazykový vtip i užívání cizích jazyků (angličtina a němčina ve sbírce Eugeniální verše), přičemž básník plně těží z jejich eufonických i sémantických možností. Střídání jazykových kódů, makarónské verše a poetiku přebásňování vlastního textu do jiného jazyka užil Brikcius i ve sbírce Rozmarné volání. Intelektuální hravost, humor a záliba v absurdnosti dominuje i v Brikciově milostné poezii (Z milosti těla), kde překrývá vlastní erotickou tematiku, jakkoli explicitní. Ve sbírce Mesón El Centro ke všem uvedeným rysům i tématům (zejméba erotickým) přistupuje tematická a motivická inspirace autorovou znalostí dějin filozofie (ontologické důkazy existence Boží atd.). Básnické anekdoty jsou typické pro sbírky Spouštění s milouJen se mi neprobuď ze sna; pevnější celek získávají básně snesené do sbírky Platný příběh, komponované jako básníkův milostný příběh, a doplněné opět o čísla cizojazyčná (latina, angličtina, němčina užité v parodiích na reklamy).
Pro Brikciovu prózu je typické zapojování veršovaných pasáží. Próza se u Brikcia objevuje nejprve jako součást jeho básnických sbírek (Sebraný spis; v oddíle Básně v próze ze sbírky Eugeniální verše se spíše než s básněmi v próze setkáváme s fejetony, ale i s náznaky scénářů k happeningů apod., v básních v próze ze sbírky Z milosti těla se žánrové spektrum próz ještě více rozšiřuje, objevuje se zde např. latinsko-česká sportovní reportáž). První autonomní povídkovou sbírku Spanilá jízda a jiné krásné prózy charakterizují sebereflexivní vyprávěcí postupy, tendence k esejističnosti a množství narážek na filozofii a teologii. Autor tu s oblibou konstruuje mystifikační příběhy známých literátů a výtvarníků (např. Pavel Šrut, Ivan Wernisch, Karel Nepraš, Salvador Dalí). Částečně veršovaný román Nepředmětná odysea, v němž se mísí linie milostná, detektivní a cestopisná, v sobě spíná vyprávění o Odysseovi a zároveň příběh autobiografický, jenž je interpretací starého mýtu.
Intelektuální linie Brikciovy tvorby se přirozeně autonomizuje v jeho esejistice. V textech souboru Vyložení umělci aneb Kunsthistorické pohádky se autor zabývá současnými nonkonformními výtvarníky, svými přáteli (Karel Nepraš, Zbyněk Sekal, Zdeněk Benýšek, ale též např. fotbalista Antonín Panenka aj.). Žánrově zde kolísá mezi úvahou a básnickým vyprávěním; interpretace umělcova díla se prolíná s charakteristikou jeho osobnosti a s epizodami z jeho života. V duchu svých happeningových počátků nevidí Brikcius umělecké dílo jen ve výsledném artefaktu, ale též v aktu jeho tvorby a v umělcově životním stylu. I zde hraje významnou roli jazyk: v bohatě se větvícím proudu řeči je výklad rozvíjen erudovanými odkazy, náznaky a metaforami. Zčásti autointerpretačně je zaměřen soubor esejů Útěcha z mystifikace; autointerpretační rovina je příznačná i pro eseje shromážděné do sbírky Postila, jež s autorovou beletrií sbižuje důraz na jazykovou výstavbu. – Na základě stejnojmenného televizního cyklu vznikl soubor lyrizovaných fejetonů na obecně kulturní i autobiografická témata Sny Eugena Brikciuse. – Mimo oblast beletrie se Brikciova filozofická fundovanost projevila ve spisu Ontologický důkaz, do češtiny přeložené Brikciově londýnské bakalářské práci z filozofie.
V knize Můj nejlepší z možných světů podal Brikcius žánrově rozmanitý, esejisticky laděný a mnoha vloženými verši obohacený životopis.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o výtvarném umění: Jak vzal králík do zaječích; Jak šel Vašek na moruše; Jak se slůně učilo chodit v porcelánu; Jak jel střevlíček Pavlíček k Pavličce na prázdniny (sešitové pohádky, 1980, pod jm. Z. Cibulky); Vyložení umělci aneb Kunsthistorické pohádky (EE 1991); Sebraný spis (BB, PP, EE 1992); Cadus rotundus – Sud kulatý (BB 1993, s P. Šrutem); Poslyšte osobo (BB pro děti, bibliof., 1993); Útěcha z mystifikace (EE 1995); Eugeniální verše (BB, FF 2000, obsahuje sb. Poslyšte osobo); Sny Eugena Brikciuse (FF 2002); Spanilá jízda a jiné krásné prózy (PP 2003); Řecká modř (BB bibliof., 2004); Rozmarné volání (BB 2005); Z milosti těla (BB 2008, obsahuje sb. Řecká modř); Mesón El Centro (BB 2010); Spouštění s milou (BB 2011); Platný příběh (BB 2012); Můj nejlepší z možných životů (P 2012); Jen se mi neprobuď ze sna (BB 2014); Nepředmětná odyssea (R 2016); Postila (FF 2017); Ontologický důkaz (E 2018).
Souborné vydání: A tělo se stalo slovem (2013, obsahuje Vyložení umělci; Sny Eugena Brikciuse; Spanilá jízda; Cadus rotundus; Eugeniální verše; Rozmarné volání; Z milosti těla; Spouštění s milou; Platný příběh; Sebraný spis).
Výbor: Und das Fleisch ward Wort (PP, Brno 2018).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Kabinet smíchu (1997); Nonsens (1997), Transdisciplinární gratulovník k 60. narozeninám Ivana M. Havla (2000), Škola české grotesky (2002); Mezinárodní konference Hašek a Švejk – humor tisíciletí (2003); Nejlepší české básně 2010 (2010); ... a nakonec kafe s malym: Almanach Literární kavárny Řetězová 2011 (2012); Ivan Martin Jirous: Leben, Werk, Zeit (2013); Historické fikce a mystifikace v české kultuře 19. století (2014); A byli jsme... Zdeněk Merta: Dvojportrét 1992–2012 (2015); ... dnes ve 13.30 : almanach Týnské literární kavárny 2018 (2018); Charta story: Příběh Charty 77 (2018).

LITERATURA

Knižně: D. Slavíková, I. Dubský, J. J. Boreš: Eugen Brikcius: Sluneční hodiny (2014, katalog k výstavě v Roudnici nad Labem).
Studie a články: V. Borecký: Brikciova kapitulace a rekapitulace, in Sebraný spis (1992, zde i další příspěvky o B. a řada interview); I. Dubský + V. Borecký + J. Kroutvor: předmluvy, in Cadus rotundus – Sud kulatý (1993); V. Borecký in Odvrácená tvář humoru (1996); V. Šlajchrt: doslov in Eugeniální verše (2000); týž: doslov in Z milosti těla (2008); V. Šlajchrt in Putování pomezím (2010); R. Kopáč: doslov in Spouštění s milou (2011); V. Šlajchrt: Mystéria a mystifikace Eugena Brikciuse, in A tělo se stalo slovem (2013); R. Minařík: doslov in Jen se mi neprobuď ze sna (2014); T. Kubíček: doslov in Postila (2017); M. Machovec in Writing Underground: Reflections on Samizdat Literature in Totalitarian Czechoslovakia (2019).
Recenze: Vyložení umělci: M. Langerová, Tvar 1991, č. 31 * Sebraný spis: M. Langerová, LitN 1993, č. 15 * Cadus rotundus – Sud kulatý: J. Rulf, LidN 15. 9. 1993; B. Balajka, NK 1993, č. 36; P. Král, LitN 1993, č. 46 * Útěcha z mystifikace: J. Hrdlička, Denní Telegraf 16. 11. 1995 * Eugeniální verše: J. Mlejnek, MFD 7. 11. 2000; P. Hrbáč, Tvar 2001, č. 2 * Sny Eugena Brikcia: J. Slomek, LidN 16. 5. 2002; J. Mlejnek, MFD 3. 6. 2002; V. Šlajchrt, Respekt 2002, č. 20; R. Kopáč, Tvar 2003, č. 6 * Spanilá jízda a jiné krásné prózy: J. Mlejnek, MFD 24. 10. 2003 * Z milosti těla: J. Slomek, Týden 2008, č. 37 * Mesón El Centro: J. Slomek, Týden 2010, č. 22; P. Odehnal, Host 2010, č. 7; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2010, č. 24 * Spouštění s milou: J. Vanča, Týdeník Rozhlas 2011, č. 51; V. Šlajchrt, Respekt 2011, č. 40; J. Slomek, Týden 2011, č. 38 * Platný příběh: J. Peňás, LidN 23. 5. 2012; P. Bílek, LitN 2012, č. 18, J. Řehák, Host 2013, č. 2 * Můj nejlepší z možných životů: V. Karfík, Xantypa 2012, č. 1; J. Štolba, Respekt 2012, č. 48; J. Šofar, Host 2013, č. 2 * A tělo se stalo slovem: R. Kopáč, Dobrá adresa 2014, č. 3 (zde); P. Hnilička, Týdeník Rozhlas 2014, č. 8 * Jen se mi neprobuď ze sna: O. Bezr, MFD 23. 3. 2015.
Rozhovory: M. Toušek, Paternoster 1991, č. 2 (28); O. Hečková, Reflex 1993, č. 12; T. Pech, LidN 25. 9. 1993, příl. Národní 9 + LidN 19. 3. 1994, příl. Nedělní LN; V. Čiháková-Noshiro, Ateliér 1996, č. 12; J. Mlejnek, MFD 19. 8. 1999, příl. Magazín Dnes + Host 1999, č. 8; J. Slomek, LidN 21. 9. 2000; V. Šlajchrt, Respekt 2002, č. 51; P. Placák, Babylon 13, 2003/2004, č. 1; J. Slomek, LidN 15. 4. 2004; T. Stanislavčík, VP 31. 5. 2004; J. Císař, Grand Biblio 2010, č. 5/6; A. Blažejovská – R. Kopáč in Popiš mi tu proměnu (2010); J. Mlejnek, MFD 7. 5. 2010; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2010, č. 23; J. Císař, Xantypa 2010, č. 6; J. Peňás, LidN 21. 9. 2011; R. Kalenská, Týden 2011, č. 42; A. Lukeš, LitN 2012, č. 32; P. Placák, Babylon 2012, č. 3; D. Konrád, Hospodářské noviny 4. 4. 2014; R. Kopáč, Uni 2016, č. 3; J. Slomek, Týden 2017, č. 13; M. Gregor, Reflex 2017, č. 15; P. Nagy, LitN 2018, č. 4; R. Kopáč, Uni 2019, č. 1, 3 a 10; 2020, č. 5, 8 a 11; 2021, č. 1, 3, 4, 7 a 9; I. Léko, LidN 26. 4. 2021 (též zde).

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995); Karel Piorecký (2008) ; Pavel Šidák (2021)
Aktualizace hesla: 26. 10. 2021 (pš)
Aktualizace bibliografie: 25. 10. 2021 (pš)
 
zpět na hlavní stranu