AKROPOLIS – JIŘÍ TOMÁŠ  

V prvním roce činnosti poskytovalo nakladatelství Jiří Tomáš – Akropolis odborný servis podniku TV Spektrum a. s. a několik titulů vydalo společně s Agenturou Tip-Š (u svazků z roku 1990 se v tiráži podíl nakladatelství Akropolis neuvádí). Samostatně koncipovaný program se ustálil na několika zřetelných vydavatelských liniích: beletrii, memoárové literatuře či korespondenci a populárněhistorické produkci, během devadesátých let postupně rozšířených o uměnovědné publikace.
Světovou prózu, vydávanou v českém překladu poprvé, zahrnovala edice Premiéra (1992–1998, 14 sv., mj. Max Brod, Friedrich Dürrenmatt, Ödön von Horvath, Bernard Malamud, Rainer Maria Rilke, Arthur Schnitzler či Stefan Zweig). Původní česká próza a poezie vychází ve dvou volných řadách, rozlišených formátem svazků. Nejpočetněji jsou zastoupena díla Jindry Tiché a série tzv. notýsků Ilji Hurníka. Prozaická díla zde dále publikovali Zdena Bratršovská s Františkem Hrdličkou, Jiří Hanibal, Iva Hercíková, Miroslav Horníček, Zdeněk Janík, Oldřich Knitl, Alex Koenigsmark, Petr Koudelka, Vladimír Körner, František Nepil, Sheila Ochová, Roman Ráž, Petr Skarlant, Miroslav Stoniš, Pavel Verner, Josef Vlášek a Zdeněk Zapletal, starší generace zastupují díla Karla Poláčka, Emila Vachka a Edvarda Valenty. V původních sbírkách či průřezových výborech vydal Jiří Tomáš poezii Jana Cimického, Pavla Cmírala, Václava Daňka, Františka Halase, Jaroslava Holoubka, Miloše Horanského, Jiřího Gruši, Bohumíra Petra, Jany Štroblové ad., objevují se i překlady (Marián Hatala, Sergej Jesenin, úplný Skarlantův překlad sbírky Jacquese Préverta Slova); ojedinělým počinem je dvojjazyčné vydání Máchova Máje v německém překladu Waltera Schamschuly. Zejména díla tvůrců někdejší avantgardy vydává Akropolis v reprintech (Vítězslav Nezval, Karel Teige, Jaroslav Seifert – zde i anglická mutace). Spíše okrajově jsou v jeho produkci zastoupeny populární literatura a knihy pro děti.
V koedici s nakladatelstvím ERM a Nakladatelstvím Franze Kafky vyšly v Akropoli některé svazky Spisů Egona Hostovského (od 1994 v nakl. ERM a v Nakladatelství Franze Kafky, v Akropoli 1997–2002, 6 sv. č. 1, 4, 6, 8, 9, 11, ed. Olga Hostovská) a ve spolupráci s Nadací Františka Langera, nakladatelstvím Kvarta a Divadelním ústavem vydávala Akropolis Spisy Františka Langera (celkem 20 sv. u různých nakladatelů, zde 2000–2005, 5 sv. č. 11–14, 16). Dlouhodobý zájem nakladatelství o rozsáhlé a edičně náročné projekty autorských spisů vrcholí kritickou edicí Díla Jaroslava Seiferta (od 2001, do roku 2010 10 sv., red. Jiří Brabec a Marie Jirásková, dále v nakl. Filipa Tomáše). K úspěšným a objevným počinům patří též třísvazkový soubor vzájemné korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha, vydaný ve spolupráci s Nadací Jana a Medy Mládkových, na nějž navázal výbor Františka Cingera z časopisů Osvobozeného divadla Tiskoví magnáti Voskovec a Werich.
Nakladatelství se od počátku zaměřilo také na historiografickou literaturu. Vycházejí zde populárněnaučné publikace (Ženy a milenky českých králů, Příbuzní českých králů, Děti a levobočci českých králů, Falza a podvody české historie) historiků Jaroslava Čechury, Milana Hlavačky, Marie Koldinské, Jiřího Mikulce a Eduarda Maura, dále příručky typu trojdílného Lexikonu české šlechty Jana Halady či Lexikonu českých panovnických dynastií, a odborněji zaměřené monografie Cyrila Hádka, Milana Hlavačky či Miroslava Jodla. K nepochybným počinům nakladatelství patřilo vydání Pamětí Mikuláše Dačického z Heslova v roce 1996 s úvodní studií historika Josefa Janáčka. Po roce 2000 se nakladatelství začalo orientovat také na původní a překladovou memoárovou literaturu (Karel Boček, Vlastimil Čermák, Stanislav Hnělička, František Lehar a Libuše Paukertová-Leharová, z překladů Endre Nemes, Leonid Šinkarjev) a práce dokumentárního charakteru (mj. publikace Alexeje Kusáka Tance kolem Kafky věnovaná Liblické konferenci z roku 1963).
Literární vědu v produkci nakladatelství zastupují studie Jaroslavy Janáčkové (Příběh tajemného psaní. O pramenech a genezi Babičky), Miloslavy Slavíčkové, Bohumila Svozila (monografie žurnalisty a prozaika Oty Pavla) a Pavla Vašáka (Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy), s nimiž volně souvisejí publikace reflektující interpretační a tvůrčí praxi (mj. učebnice tvůrčího psaní Františka Hrdličky Průvodce po literárním řemesle). Spíše dokumentární hodnotu má nové vydání přehledové studie Viléma Bernarda Kde básníkům se poroučí (původně v Lundu v edici Sklizeň svobodné tvorby, 1957), v níž se exilový politik pokusil o reflexi tehdejšího literárního života v Československu. V roce 2000 zahájil Jiří Tomáš volnou řadu děl filozofa Milana Machovce (mj. Smysl lidské existence, Ježíš pro moderního člověka), na niž roku 2005 navázalo nakladatelství Akropolis – Filip Tomáš). Knižnímu souboru rozhovorů Arnošta Lustiga předcházely rozhovory s populárními umělci z jiných oblastí (Rudolf Hrušínský, Marie Rottrová, Pavel Šmok). Vedle toho Jiří Tomáš vydává i soubory drobnějších publicistických textů (mj. Jiří Loewy).
Originální volnou řadu tvoří bohatě vypravené a polygraficky náročné monografie věnované osobnostem českého výtvarného umění a výrazným uměleckým skupinám a směrům (např. Vladimíru Komárkovi, Oldřichu Kulhánkovi, Janu Pikousovi, Vladimíru Suchánkovi, Toyen či Skupině 42). Nakladatelský zájem o historickou architekturu a české umění 17.–19. století dokládají jednak publikace zaměřené na konkrétní stavby dokumentující životní styl šlechty (Jiří Kuthan, Václav Ledvinka, Bohumil Mráz, Vít Vlnas) a jednak svazky volné řady věnované významným uměleckým dynastiím (mj. Dientzenhoferové Mojmíra Horyny a Jaroslava Kučery, Škrétové Jaromíra Neumanna či Braunové Iva Kořána).