SKLIZEŇ SVOBODNÉ TVORBY
Edici Sklizeň svobodné tvorby (SST)
založil v říjnu 1955 ve Švédsku básník a prozaik Robert Vlach
(1917–1966) jako jednu ze součástí svého úsilí o vytvoření spolehlivého a trvalého publikačního prostoru pro literáty poúnorové exulantské generace. Předcházel jí měsíčník Sklizeň, vydávaný od ledna 1953 v Hamburku Vlachovým jmenovcem Antonínem, a neformální sdružení Česká kulturní rada v exilu (ČKR), založené na podzim téhož roku za předsednictví filologa Jiřího Straky a čestného předsednictví Amelie Posse-Brázdové. Knihy SST vycházely nejprve ve Stockholmu a od března 1957 v Lundu, kde Robert Vlach pracoval jako lektor na univerzitě. V roce 1958 vydavatel přesídlil do USA (působil nejprve na Bennett College v Greensboro, N. C. a od roku 1959 jako rusista na Oklahomské univerzitě v Normanu). V důsledku sporu s Antonínem Vlachem o značku ČKR Robert Vlach svou vydavatelskou činnost koncem roku 1959 přerušil a navázal na ni až v roce 1962 několika svazky, připravenými ponejvíce ve spolupráci s římskou Křesťanskou akademií (KA). Na obálkách, grafické úpravě a ilustracích se podíleli především Irena Frintová, Gertruda Goepfertová-Gruberová, Miloš Hrabě, Francis Littna, Miroslav Šašek a Vladimír Vaněk; jednou obálkou je zastoupena Toyen.
Po náhlém úmrtí Roberta Vlacha v lednu 1966 a následující tříleté vydavatelské odmlce edici roku 1969 v Mnichově obnovil literární historik Antonín Kratochvil (1924–2004). SST zanikla posledním svazkem vydaným roku 1975 v rakouském Salcburku.
V edici vyšlo celkem 55 většinou číslovaných svazků (sv. 33 nevydán, v roce 1961 však navíc vyšel prémiový tisk mimo kontinuální číslování). O tisk se obvykle starala tiskárna Skanska centraltryckeriet v Lundu, s níž Robert Vlach spolupracoval i po odchodu do USA. V prvním roce své činnosti uváděla SST adresu Onsdagsvägen 8, Enskede, Stockholm, v dalších letech poštovní schránku anebo adresy Vlachových univerzitních pracovišť.
Edice Sklizeň svobodné tvorby (SST) přinášela převážně původní exilovou básnickou, prozaickou a esejistickou tvorbu, méně často tvorbu pro děti a odborné práce, ojediněle překlady. Příprava edičního programu se opírala o výsledky každoročních literárních soutěží pořádaných společně ČKR a Křesťanskou akademií; SST proto poskytuje věrný, byť ne zcela úplný obraz krásné literatury vznikající v exilu padesátých let.
Hlavním autorem edice byl její redaktor Robert Vlach, který zde publikoval jednak pod vlastním jménem (především básnické sbírky), jednak pod pseudonymem Jiří Kavka (rovněž básnické sbírky) a také pod šifrou Alfa (satirické povídky). Ke kmenovým autorům-beletristům patřili Zdeněk Němeček (mj. novela Bloudění v exilu) a Milada Součková (vedle tří básnických sbírek též próza Neznámý člověk). Své básnické sbírky zde dále vydali Getruda Goepfertová-Gruberová, Pavel Javor (sbírka Nad plamenem píseň byla prvním svazkem edice) a Emanuel Jindřich Popera, k významnějším prozaickým titulům patřily Umazané povídky
Františka Listopada či román Bedřicha Svatoše Mlha šatí strach. Vůbec poprvé od nástupu komunismu v Československu publikoval v exilu prostřednictvím SST doma žijící autor: svou skladbu Atomový věk podepsal Antonín Bartušek pseudonymem A. D. Martin. Literaturu pro děti zastupuje v edičním programu zejména sborník Sedm pohádek od sedmi autorů. Z hlediska koncepce edice, přinášející především původní práce českých spisovatelů, je spíše výjimečným titulem Requiem Anny Achmatovové v překladu Roberta Vlacha.
Mimo oblast beletrie dominují produkci SST esejistické práce Jana M. Kolára Listy němému příteli a Otázky české tradice, k významnějším patřila též kniha Ladislava Radimského Rub a líc našeho národního programu v atomovém věku, převzatá ovšem z edice Studium Křesťanské akademie. Soubory úvah či projevů k domovu v SST vydali Jan Čep a Přemysl Pitter, soubory medailonů Jan Ještědský a Antonín Kratochvil, cestopisné eseje Otakar Odložilík a Ladislav Radimský (pod pseud. Petr Den). Jeden z prvních pokusů o analýzu vývoje literárního života v poúnorovém Československu přinesla studie Viléma Bernarda Kde básníkům se poroučí. Památce čestné předsedkyně České kulturní rady v exilu byl věnován sborník Mosaika Amelie Posse. V nepřiznané spolupráci se Svobodnou Evropou vydala SST analýzu komunistického společenského systému Nová třída z pera Milovana Džilase (přel. František Bregha a Zdeněk Suda) a slovenský překlad knihy amerického spisovatele a někdejšího stoupence komunistické ideologie Howarda Fasta Nahá pravda.
Náklad publikací SST byl v prvních letech stanoven na 500 výtisků. Abonentům byla postupně zasílána celá série deseti svazků v ročníku, jejíž rozsah byl podmíněn účastí minimálně 300 subskribentů. Autoři byli honorováni 50 výtisky, zbývající část nákladu mohla být distribuována po jednotlivých svazcích. Abonentský princip se však podařilo s pomocí dílčích subvencí udržet pouze v prvních třech ročnících, poté se vydavatelství dostalo do finančních obtíží a další svazky vydávalo především v koprodukci s jinými exilovými edicemi a institucemi.
Od července 1958 do října 1959 redigoval Robert Vlach ve spolupráci s Vladimírem Vaňkem čtyři čísla sborníku Sklizeň
svobodné
tvorby, který měl po roztržce v ČKR některým exilovým autorům posloužit jako náhrada za ztracené publikační příležitosti v hamburské Sklizni. Kromě exilových spisovatelů (mj. Ivan Jelínek, František Listopad, Ladislav Radimský pod pseud. Petr Den, Milada Součková), kritiků (Jaroslav Jíra, Robert Vlach) a esejistů (Věra Stárková) se mezi autory objevilo též několik zahraničních bohemistů (William Edward Harkins, Claude Houghton, Else Westh Neuhardová).
LITERATURA
Bibliografie: A. Zach: Kniha a český exil (1995).
Knižně: M. Přibáň: Prvních dvacet let (2008); M. Přibáň: Jedno jméno, dva osudy (2012). Studie a články: Kulturní rada veřejnosti, Sklizeň (Hamburk) 1955, č. 6 (30), příl.; [R. Vlach]: Kulturou z krize, Sklizeň 1956, č. 5 (41); R. Vlach: Série knih 1957 ohrožena, Sklizeň 1956, č. 11 (47); R. Vlach: Prohlášení Kulturní rady, Modrá revue (Rotterdam) 1958/59, č. 1, příl.; R. Vlach: Závěrečné vyjádření, Modrá revue (Rotterdam) 1958/59, č. 2; A. Vlach: Okolo knižní série 1958, Sklizeň 1959, č. 1 (73); A. Kratochvil: Česká kulturní rada v zahraničí obnovuje vydavatelskou činnost, Proměny (New York) 1969, č. 2, též Studie (Řím) 1969, č. 20; K. Vrána: Nad časem doměřeným, in R. Vlach: Labyrint a jiné básně z pozůstalosti (Řím 1970); A. Kratochvil: Na rozloučenou s Kulturní radou, in P. Javor: Chléb podaný hostu (Salcburk 1975); J. Strnad: Padesátá léta v české exilové literatuře 3, Tvar 1990, č. 37; A. Kratochvil: Císař bez purpuru, in A. K.:…za ostnatými dráty a minovými poli… (1993); M. Burda: Česká kulturní rada v zahraničí ve vývoji literární činnosti první vlny českého poúnorového exilu (1948–1968), in Světová literárněvědná bohemistika, sv. 2, Úvahy a studie o české literatuře (1996); M. Přibáň: Kdo byl Robert Vlach, Host 2002, č. 5; V. A. Debnár: Neúnavný exulant, LitN 2005, č. 40; J. Štěpán: Dr. Robert Vlach – vydavatel československé exilové literatury, in České, slovenské a československé dějiny 20. století, sv. 2. (Ústí n. O. 2007).
Rozhovory: R. Vlach: Interview o kulturní práci v exilu (tazatel neuveden), Československý přehled (New York) 1957, č. 7/8; …a kniha v exilu (připr. I. Zvěřina), Zápisník (New York) 1958, září.
Nekrology (k úmrtí R. Vlacha): J. Jíra, České slovo (Mnichov) 1966, č. 3; P. Želivan (= K. Vrána), Nový život (Řím) 1966, č. 4; L. Radimský, Proměny (New York) 1966, č. 2.