Jan CIMICKÝ
Vyrůstal v rodině právníka. Středoškolské vzdělání získal na humanitně zaměřené SVVŠ (maturita 1966); v tomto období začal psát pro amatérský divadelní soubor. V letech 1966–1972 studoval na Fakultě všeobecného lékařství UK (i zde působil v amatérském divadelním souboru). Roku 1977 na několikaměsíční stáži ve Francii v Institutu Marcela Riviera obhájil doktorát a stal se zahraničním asistentem na pařížské lékařské fakultě. Titul CSc. získal 1983 za práci Theatroterapie a scénický výraz v institucionální léčbě duševně nemocných. Od počátku své lékařské dráhy se specializoval na psychiatrii: pracoval nejprve jako sekundární lékař v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích, v letech 1981–1996 zde byl primářem socioterapeutického a rehabilitačního oddělení. Roku 1996 otevřel v Praze soukromé Centrum duševní pohody Modrá laguna, v němž do současnosti působí jako primář. Je čestným předsedou České sekce Mezinárodní organizace autorů dobrodružné a detektivní literatury AIEP a členem Psychiatrické a akupunkturní společnosti J. E. Purkyně a francouzské psychiatrické společnosti F.I.F.P.
První báseň uveřejnil v roce 1961 v Pionýrských novinách, od roku 1970 otiskuje své povídky, básně, texty pro děti, odborné i populární úvahy v periodikách: Rudé právo, Práce,
Tvorba, Kmen, Československý voják,
Vlasta, Učitelské noviny, Zdravotnické noviny, Světová literatura (zde překlady z francouzštiny, mj. 1980 a 1985 minidramata
Roberta Thomase, ale také dramatické překlady z Jeana Anouilha, Christiana Guidicelliho, Julese Romainse), Literární měsíčník, Kulturní rozvoj, Žena a móda, Mladá fronta a Mladá fronta Dnes, Sextant, Nové knihy, Signál, Právo, Dokořán aj. Kriminální novely uveřejnil na pokračování v Naší rodině (1978 zde Podivný útěk, 1983 Poslední návrat), ve Svobodném slovu (1982–1983 zde Dívka z přehrady, spolu se
Zdeňkem Volným, 1985 Křižovatky), v Ahoji na sobotu (1989 zde Noční pacient) a Domácím lékaři (1991 zde Veliký případ). Přispívá též do různých sešitů původních detektivních povídek, distribuovaných v prodejnách denního tisku.
Podle námětů jeho kriminálních novel vznikly televizní hry Poslední návrat (1982, též spoluautor scénáře + r.
Petr Tuček), Klíč k pachateli (1988, s názvem Opožděná vražda, sc. Miroslava Besserová, r.
Jaromír Pleskot,) a Poslední zastávka smrt (1989, sc. M. Besserová, r. Anna Procházková). Spolu s Tomášem Magnuskem a dalšími napsal scénáře k jednotlivým epizodám televizního seriálu Stopy života (TV Prima a TV Barrandov 2013–2015, r. T. Magnusek a Albert Vlk). Po roce 1990 působil jako odborný poradce u filmů Městem chodí Mikuláš (1993, r. Karel Kachyňa, sc. Jan Procházka), Čas dluhů (1998, r. + sc. Irena Pavlásková), Tvůj svět (1995, r. Ondřej Kepka, sc. + Ivan Řezáč) a v několika filmech a televizních inscenacích též v epizodních rolích vystoupil jako herec. – S Českým rozhlasem spolupracoval na pořadech Mikrofórum a Rádio na polštář; Česká televize v devadesátých a nultých letech vysílala jeho poradenský pořad Co mám dělat, když...? a věnovala mu dokumentární pořad z cyklu Třináctá komnata (2018, r. Pavel Křemen). – Texty i mluveným slovem se podílel na vzniku několika relaxačních magnetofonových kazet; a videokazet. Třikrát získal Cenu Jiřího Marka (1998 za detektivní prózu Dívka za přehrady; 1999 za detektivní prózu Oddychový čas, 2004 za prózu Vražedná past). – Výjimečně užívá pseudonymů Jan Mareček, Martin Guard a šifry -ck-.
Dílo Jana Cimického je mimořádně rozsáhlé. Jeho jádrem jsou detektivní a psychologické novely a povídky, autor však vydal též řadu populárně naučných příruček především z oblasti psychologie a psychiatrie, píše také poezii, knihy pro děti a mládež a v menší míře zasáhl i do oblasti vědecké fantastiky. V beletristických pracích autor užívá prostředky konvenčního vyprávění, nesnaží se čtenáře překvapit neobvyklými kompozičními postupy a většinou ani ne komplikovanými zápletkami. Často uplatňuje zkušenosti a zážitky nabyté během cest do Francie a do Číny; zvláště pařížské prostředí je až opulentně prezentovaným dějištěm mnoha jeho próz. Patrná je však určitá autorská i vypravěčská zběžnost, pravděpodobně jako průvodní rys vysoké tvůrčí produktivity.
Detektivní příběhy Cimický publikuje od poloviny sedmdesátých let. Inklinuje k tradičnímu pojetí žánru, dramatický syžet však často relativizuje scénami z psychiatrické praxe. Jeho obvyklým cílem je „detektivka všedního dne“, opírající se o žánrovou drobnokresbu a o sociografická líčení s morálním podtextem. Narativní, dobrodružný a k zábavné literatuře odkazující rozměr próz je kombinován s aspektem odborným a populárně naučným, až didaktickým. S tímto záměrem vytvořil Cimický dvojici protagonistů většiny svých „psychopříběhů s napětím“ – zčásti nepochybně autobiografického psychiatra Dvořáka a kriminalistu Hladíka (od prvotiny Případy doktora Dvořáka po ediční řadu Mordparta komisaře Hladíka). V konkrétních příbězích autor začasté preferuje hledisko lékařské, v interpretaci zločinu a jeho motivace nezřídka zdůrazňuje moment psychické deformace pachatele, resp. pachatelů. Některé detektivní novely jsou zcela nebo částečně situovány do autorovy oblíbené Francie (počínaje Případem pro Maigreta přes např. Případ smrtících snů až po cyklus příběhů s novým ústředním hrdinou, mladým kriminalistou a jmenovcem slavného literárního předka Paulem Maigretem); příběhy z pražské a pařížské kriminálky autor příležitostně též propojuje. V řadě svých detektivních i psychologických novel se zabývá problematikou kriminality mládeže, často související s drogovou závislostí (Noční pacient, Útěk do klece, Andělský prášek, Oddychový čas, Poslední zastávka smrt, Poslední návrat). Detektivní prvky obsahují i některé miniatury psychiatrických případů, shromážděné např. do knih Pavilon 4, Zlaté návrší, či Příběhy za plotem, které autor podobně jako v některých dalších knihách doprovází populárně naučnými pasážemi, působícími jako psychologický rádce čtenáře.
V jiných autorových prózách mohou být detektivní prvky přítomné, ale nedominují, popřípadě zcela absentují. Osudy nikterak výjimečných postav, do jejichž životních příběhů zasáhnou závažné dějinné události 20. století, Cimický sleduje např. v novelách Nekonečná pouť, Oběti života, Hodiny v mlze, Mansarda v podkroví. Řada próz je věnována problematice stárnutí a stáří (Pěšinky času), kterou autor propojuje s fantaskními prvky (Dvířka do neznáma, Blanický rytíř), na něž se plně soustředí např. v knihách Testament hraběnky Tiefenfeldové či Najdi si mne. Hranice vědeckofantastické literatury překročil v novele Paralelní svět, jejímuž hrdinovi se podaří objevit svět našich alternativních či variantních životů. Úsilí o hlubší psychologický ponor a seriózní výklad provází vyprávění v historické próze Tzimiskis, předkládající obraz života byzantského císaře Ioanna Tzimiska
(vládl v letech 969–976), kterého autor pokládá za svého jmenovce. Stejně jako v detektivkách, tak i v oblasti společenské prózy Cimický svým hrdinům rád dopřává pobyt ve Francii (Trápení lásky). V některých knihách pak přímo konfrontuje světy vzdálených i blízkých kultur, s nimiž se při četných cestách do zahraničí seznámil, a to jak v knihách pro dospělé (Strážce Majáku, Jeřabiny z Chang-čou, Soudce Ding), tak pro děti (české, čínské a francouzské pohádky v souboru Pohádkové korálky z cest aj.). Kromě dalších příležitostných textů pro děti (Kočičí rošťárny a skopičiny, Tři kočky na cestách) se pokusil oslovit také dospívající dívky (Superstar Story) a chlapce (Poslední prázdniny).
Cimického poezie se nejčastěji pohybuje v oblasti milostné lyriky (Ty a já, Lásko šílená, Pro tebe, má lásko), oslavě Paříže je věnována jedna z jeho stále řepracovávaných a doplňovaných sbírek (v původní verzi Stopami dláždění, později Paris, mon amour).
Od devadesátých let se Cimického žánrový záběr rozšířil: autor vydává popularizační příručky (Minimum proti stresu, Sám sobě psychiatrem), cestopisy (Nefritový drak, Most přes Dlouhou řeku, Tisíc jiskérek na noční obloze, také několikrát přepracovaného, osobně koncipovaného průvodce Pařížská zastavení, resp. Pařížská ohlédnutí) či kuchařské knihy (Harmonie vaření a lidská duše) i publikace primárně soustředěné k vlastní osobě (MUDr. Jan Cimický – životní zpověď i osudová setkání, reportáž o rehabilitaci po autonehodě Zakázaná oblast).
Cimického knihy vycházejí často v rozšířené a přepracované podobě, a to jak pod původními názvy (Noční pacient je doložen ve verzi předlistopadové, raně polistopadové i pozdější s ne zcela funkčním přesahem k pařížským hrdinům), pod názvy mírně obměněnými (Příběhy za plotem, resp. Za plotem) i zcela odlišnými (zápletka Vraždy v divadle Marigny byla v románu Mladý Maigret osazena novými postavami kriminalistů). Podobně autor nakládá se svými básnickými sbírkami i popularizačními publikacemi.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie, populárně naučné práce a publicistika:
Případy doktora Dvořáka (P detekt., 1976); Případ pro Maigreta (P detekt., 1979); Poslední zastávka smrt (P detekt., 1980); Případ Bílá skála (P detekt., 1981); Klíč k pachateli (P detekt., 1981); Případ zatoulané pohlednice (P detekt., 1982); Gang smrtících snů (P detekt., 1985, 2. vyd. 2015 s tit. Případ smrtících snů); Šedobílý démon (P detekt., 1988); Záhada počátkem léta (P detekt. 1988); Poslední návrat (P detekt. 1988); Útěk do klece (P 1990); Neznáme my se odněkud? (fejetony a úvahy 1990, s Marií Formáčkovou); Vražda v divadle Marigny (P detekt., 1990, pod pseud. Martin Guard, přeprac. viz Mladý Maigret); Anonym (P detekt., 1991); Hrůza obchází městem (P detekt., 1992); Osudová havárie (P detekt., 1992); Psychoterapie slov (BB 1992); Atentáty na de Gaulla (dokumentární črty, 1993); Křižovatky (P detekt. 1993); Noční pacient (P detekt. 1993, 2. přeprac. vyd. 2015); Stopami dláždění (BB 1993, 3. rozšíř. vyd. 2008 s tit. Stopami dláždění – Mademoiselle Paris, 5. rozšíř. vyd. viz Paris, mon amour, 2014); Podivný host (PP 1993); Pařížská zastavení (osobně pojatý kulturní průvodce, 1994, se Zbyňkem Stárkem, 2. upr. vyd. 1998, 3. přeprac. vyd. 2005, 4. upr. vyd 2022 s tit. Pařížská ohlédnutí); Našinec v ohrožení (příručka duševního zdraví 1994); Jak se z básníka stává psychiatr a naopak (vzpomínky, BB, PP 1995, se Z. Stárkem, rozšíř. a přeprac. vyd. 2008 s tit. MUDr. Jan Cimický – Životní zpověď i osudová setkání); Rána z milosti (P detekt. 1995); Psychiatr v kapse (příručka duševního zdraví 1995); Poslední návrat (P 1995); Horizont strachu (P detekt. 1995); Minimum proti stresu (příručka duševního zdraví 1996; dopl. vyd. 2010); Lásko šílená (BB 1996); Oběti života (P 1997); Dívka z přehrady (P detek. 1997, se Zdeňkem Volným); Oddychový čas (P detekt. 1998); Po kapkách. Mirka Bendová a Olga Janků uvádějí desatera MUDr. Jana Cimického, Csc. (popularizační příručka pro ml. 1998; přeprac. a rozšíř vyd. viz Medicína pro duši. 2000); Pavilon 4 (P s populárně-naučnými pasážemi, 1999); Nekonečná pouť (P 1999); Co vy na to, doktore? (populárně-naučná publikace, 1999); Zlaté návrší (P s populárně-naučnými pasážemi, 2000); Rozcestí spravedlivých (P detekt. 2000); Nefritový drak (P cestopis. 2000); Medicína pro duši (popularizační příručka pro ml. 2000, s M. Bendovou a O. Janků); Sám sobě psychiatrem (populárně-naučná příručka 2001, 2. dopl. vyd. s tit. Sám proti stresu 2007, 3. dopl. vyd. 2015); Rákosová flétna (BB 2001, 2. dopl. vyd. 2013); Příběhy za plotem (PP s populárně-naučnými pasážemi, 2001, rozšíř. vyd. s tit. Za plotem, 2017, bez populárně-naučných pasáží); Popraviště v parku (P detekt. 2001); Kouzelné zahrady (P 2001); Harmonie vaření a lidská duše (kuchařské recepty, 2001); Cizí světy (P 2001); Pohádkové korálky z cest (PP pro děti, 2002); Mansarda v podkroví (P 2002); Vražda na ostrově (P detekt. 2003); Strážce majáku (P 2003); Pro Tebe, má lásko (BB 2003); Andělský prášek (P 2003); Vražedná past (P detekt. 2004); Superstar story (P 2004); Srdce a skalpel (P 2004); Mladý Maigret (P detekt. 2004); Tzimiskis (P 2005); Diagnóza: Náhlá smrt (P detekt. 2005); Vrch čajové konvice: Čínské pohádky (PP pro děti 2006); Truhla s tisíci zámky (P 2006); Most přes Dlouhou řeku (cestopis 2006, s Evou Kantůrkovou a Václavem Duškem); Jeřabiny z Chang-čou (P 2006, 2. vyd. 2017 s tit. Jeřabiny z Hangzhou); Ty a já (BB 2007); Trápení lásky (P 2007); Pěšinky času (P 2007); Zápisník Paula Maigreta (P detekt. 2008); Smrt básníka (P detekt. 2008); Hodiny v mlze (P 2008); Usměvavý Buddha (P 2009); Smrt na útesu a jiné povídky (PP 2009); Psychotesty a desatera na každý den (příručka, 2009); Soudce Ding (P 2010); Psychotesty – otestujte svoji osobnost (2010); Perlový amulet (P detekt. 2010); Vražda v páté sadě (P detekt. 2011); Testament hraběnky Tiefenfeldové (P 2011); Vražedná posedlost (PP detekt. 2012); Prchající stín (P detekt. 2012); Děravé sítě (P 2012); Maigretovo pařížské léto (P detekt. 2013); Tisíc jiskérek na noční obloze (P cestopisná, 2014); Paris, mon amour (BB 2014, 5. rozšíř. vyd. sbírky Stopami dláždění, rozšíř. o skladbu Bon soir, mademoiselle Paris); Dvířka do neznáma (P 2014); Zakázaná oblast (P report. 2015); Případ smrtících snů (P detekt. 2015); Nečekaný host (PP 2015); Ve stínu draka (P detekt. 2016); Téměř jasný případ (P detekt. 2016); Kamarádi (P 2017); Blanický rytíř (P 2017); Tržnice Wang Frères (P detekt. 2018); Ostrov smrti (P detekt. 2018); Poslední prázdniny (P pro ml. 2019); Najdi si mne (P 2019); Kočičí rošťárny a skopičiny (P pro děti 2019); Běh na dlouhou trať (P detekt. 2019); Paroháč (P detekt. 2020); Chrámová věž (P detekt. 2020); ABC proti stresu a psychickým nesnázím (příručka 2020); Tři kočky na cestách (PP pro děti 2021); Paralelní svět (P 2021); Opuštěné nádraží (P detekt. 2021); scénicky:
Všechno na Mars (s D. Jandou, 2005).
Souborná vydání: 2 x v Paříži (PP detekt. 2002, obs. Případ pro Maigreta a Případ smrtících snů); Zakázané hry (BB 2010, obs. sb. Lásko šílená a Pro tebe, má lásko); Vražda na ostrově Lefkada + Vražedná past (PP detekt. 2014); Pavilon na Zlatém návrší (P 2016, obs. beletristické kapitoly knih Pavilon č. 4 a Zlaté návrší).
Ostatní práce: Pohlazení duše 1998 (relaxační nástěnný fotografický kalendář s texty J. C. 1997, fotografie Karol Benický); Země česká, domov můj (texty k fotografické publikaci 1997, s dalšími, fotografie Karol Benický); Zlatá Praha (text k fotografické publikaci 1998, fotografie Karol Benický); Paříž – Praha (1999, fotografie Karol Benický); Číňané na přelomu tisíciletí (2002. fotografie Karol Benický).
Vybral a uspořádal: Čínské bajky a povídky (2003, též přel.).
Příspěvky v kolektivních publikacích: Křižovatky vesmírných cest (1978); Jen jednou ponejprv (1981); Watsonův případ a jiné povídky (1990); Hrobník nás rýčem zastele a jiné povídky (1991); Adélko, miláčku a další krimi povídky (1993); To nebyl Ježíšek a další krimi povídky (1993); Tancovačka a další krimi povídky (1993); Obyčejný dopis a další tři krimi povídky (1993); Znamínko krásy a další krimi povídky (1993); Anděl smrti a další krimi povídky (1994); Zkouška z patologie a další krimi povídky (1994); Poslední striptýz a další krimi povídky (1994); Kniha o Praze 8 (1996); Nejlepší detektivní povídky desetiletí (1999); Jak jsem potkal Františka Nepila (2000); 27 českých obrazů očima 27 českých spisovatelů (2001); Žena – věčná inspirace (2002); Záhada piktogramu (PP detekt. 2006, s dalšími); Jasná noci! Temná noci! (2010); Příliš snadné vraždy (2013); Ďábel, který naslouchal (2014); Lidické podvečery s hvězdami IV. (2014); Rybáři odlivu (2015); Řezbáři stínů (2016); Řeka úsvitu (2017); 5x krimi Stalo se! Bezdomovec (2020); U zastávky se nepohřbívá... a další kriminální případy (2021); Reparát... a další kriminální příběhy (2021) ad.
Překlady: J. Prévert: Jsem jaký jsem (1983, s dalšími); R. Thomas: Vražedné dědictví (1991, uváděno též s tit. Bastardi) + Past na osamělého muže (1992); J. Majia: Čas (2006); Y. Dangerfield: Malé mořské víly (2008); M.- L. Picatová: Než odejdu na vždy (2011); P. Géraldy: Ty a já = Toi et moi (2016); scénicky: R. Thomas: Druhý výstřel (1983) + Mandarinkový pokoj (1984) + Turecká kavárna (1987) + Dostanu tě zubama (2000) + Dvojí hra (2010); J. Anouilh: Drazí ftáci (1988); Ch. Giudicelli: Premiéra mládí (1991) + Nezoufej, stádečko (1994); J. Prévert – P. Vašíček: Pohádky pro nehodné děti (1999, s dalšími); J. Barbier: V Paříži bych tě nečekala, tatínku (2014); G. Sibleyras: Hrdinové (2018).
LITERATURA
Recenze: Případy doktora Dvořáka: L. Soldán, Rovnost 15. 12. 1976; Z. Volný, Tvorba 1977, č. 1 * Útěk do klece: A. Veselá, Tvar 1990, č. 17; V. Píša, RP 9. 8. 1990; R. Škvařil: NK 1990, č. 18 * Psychoterapie slov:
V. Píša, Tvar 1993, č. 10; P. Šrut, LitN 1993, č. 16; I. Wernisch, LitN 1996, č. 44 * Atentáty na de Gaulla: F. Cinger, RP 20. 4. 1993 * Podivný host: J. Šimůnek: NK 1993, č. 35; el, Haló noviny 11. 2. 1994 * Pařížská zastavení: L. Sedláková, Denní Telegraf 4. 8. 1994; J. Jírů, MFD 13. 8. 1998 * Stopami dláždění: P. Žantovský: SvSl 6. 1. 1995 * Jak se z básníka stává psychiatr a naopak: L. Sedláková, Denní Telegraf 17. 1. 1996; F. Cinger, Právo 27. 2. 1996; E. Kašáková, Zemské noviny 4. 3. 1996 * Poslední návrat: J. Lungová, ZM 1996, č. 4 * Oběti života: F. Cinger, Právo 15. 10. 1997 * Dívka z přehrady: D. Lukeš, LidN 30. 5. 1998, příl. Nedělní LN Krvavá neděle * Oddychový čas: F. Cinger, Právo 18. 8. 1998; I. Kříž, Rovnost 2. 10. 1998 * Pavilon 4: F. Cinger, Právo 8. 3. 1999 (též ad Nekonečná pouť); ah, NK 1999, č. 12; Š. Vlašín, Haló noviny 8. 9. 2000, příl. Obrys-Kmen, č. 36 * Zlaté návrší: I. Zítková, Tvar 2000, č. 9 * Rozcestí spravedlivých: Š. Vlašín, Obrys-Kmen 2001, č. 35 * Popraviště v parku: P. Kovařík, Zemské noviny 4. 9. 2001, příl. Volný čas * Rákosová flétna: R. Kopáč, MFD 25. 9. 2001; R. Krumphanzl, KPRR 2001, č. 21 * Tzimiskis: R. Kindlerová, A2 2005, č. 4 * Most přes dlouhou řeku: B. Správcová, Tvar 2006, č. 10 * Ty a já: Š. Vlasáková, Literární novinky 2007, č. 4 * Jeřabiny z Chang-Čou: L. Kasal, Tvar 2010, č. 7 * Testament hraběnky Tiefenfeldové: F. Cinger, Právo 21. 7. 2011.
Rozhovory:
M. Besserová, Scéna 1984, č. 10; M. Besserová, Scéna 1984, č. 21/22; M. Besserová, Kulturní rozvoj 1986, č. 14; F. Cinger, RP 26. 2. 1987; J. Stach, Signál 1988, č. 1; L. Chmel, Ahoj na sobotu 1988, č. 51; J. Hinková, Zápisník 1988, č. 26; P. Žantovský, Práce 28. 12. 1989; P. Žantovský, Reportér 1991, č. 12; M. Zindelová in M. Z.– M. Dietlová: Obyčejné rozhovory (1992); F. Cinger, RP 22. 1. 1993; M. Formáčková, Vlasta 1993, č. 15; M. Ležák, Interview 1994, č. 11; E. Pavlatová, Denní Telegraf 25. 11. 1995, příl. Telegraf na víkend; M. Borovička, SvSl 8. 3. 1996, příl. Slovo na víkend; O. Brůna, Divadlo 1996, č. 3; V. V. Borč + Z. M. Martin, Haló noviny 29. 8. 1998; Z. Třešňák, Haló noviny 23. 7. 1999; V. Rogl, Večerník Praha 2001, č. 12; J. Meier, Čtenář 2001, č. 2; J. Stern, Krásná paní 2006, č. 3; M. Kulijevyčová, Harmonie 2010, č. 9; K. Perknerová, Rovnost 7. 1. 2012; H. Kočová, Haló noviny 2. 2. 2013; Z. Dastychová, Instinkt 2013, č. 26/27; T. Haveldová, Rovnost 10. 4. 2015, příl. Čtení na víkend; V. Franc, Čaj (online) 2017, č. 125; V. Pechlová, LitN (online), 11. 8. 2020; M. Kohoutová, Naše rodina 2021, č. 8.