Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 



Autoportrét (2008)



















 Gertruda GOEPFERTOVÁ

* 16. 4. 1924, Janštýn u Jihlavy 
† 30. 7. 2014, Rosenheim (Německo) 
 
Spisovatelka a výtvarnice
 

Narodila se na Vysočině. V dětství trávila letní prázdniny na dědečkově statku v Kunemile u Světlé nad Sázavou a u tety v Loukově u Lipnice nad Sázavou, což později reflektovala i ve své umělecké tvorbě. Za hospodářské krize se kvůli otcově zaměstnání (pracoval ve sklářském průmyslu) rodina často stěhovala: Goepfertová žila v Hudcově na Teplicku, pak v Praze, kde začala navštěvovat Gymnázium Elišky Krásnohorské, a nakonec v Kyjově (otec zde pracoval jako správce sklárny), kde v roce 1943 maturovala na tamějším Reálném gymnáziu Josefa Klvani. Již od dob studií publikovala prozaické texty ve studentských a křesťansky orientovaných časopisech, vstoupila do kontaktu s některými začínajícími literáty (mj. Ladislav Fikar, Josef Hiršal, Vítězslav Kocourek) i staršími intelektuály z katolických kruhů (Jan Čep, Jan Zahradníček). V roce 1942 měla také první samostatnou výstavu ve Velkém Meziříčí. Po maturitě byla totálně nasazena na práci do skláren v Kyjově. V témže období přišla o oba rodiče: otec zemřel při železniční nehodě, matka na tuberkulózu. Na letních Akademických týdnech se seznámila s právníkem, překladatelem a publicistou z okruhu revue Řád Leo Gruberem (1913–1995; uváděn též jako Lev Gruber; pod pseud. Lev Gepfert přeložil knihu Henri Perrina Staveniště Evropy /1948/), za něhož se v roce 1944 provdala.
V roce 1945 se zapsala na Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze. První dva roky studovala u Františka Tichého, avšak kvůli komunistické orientaci většiny spolužáků přešla v roce 1947 do ateliéru Antonína Strnadela, kde se nejvíce spřátelila se Stanislavem Kolíbalem a Jiřím Šindlerem. V době studií spolupracovala jako výtvarnice s tasovským nakladatelstvím Marie Rosy Junové, ilustrovala mj. Demlovy Moje přátele (1947) nebo soubor esejů Timothea Vodičky Vítr a voda (1946).
V létě 1948 získala stipendium na stáž do tiskárny Orell Füssli v Curychu. Po skončení povolení k pobytu ve Švýcarsku se rozhodla odejít do Paříže a zapsat se na École nationale supérieure des beaux-arts (Státní vysokou školu výtvarných umění), kde ji do své třídy přijal ředitel školy Nicolas Untersteller, jehož ateliér později převzal Maurice Brianchon. Díky pomoci Jana Čepa, s nímž se v Paříži dále stýkala, udržovala kontakt s manželem, který se za ní posléze dostal po ilegálním přechodu hranic. Na konci roku 1952 získal Leo Gruber práci v Rádiu Svobodná Evropa sídlícímu v Mnichově, jeho žena však pobývala podle svědectví archivních dokumentů v Paříži až zhruba do poloviny padesátých let. Po trvalém přestěhování do Německa se jako výtvarnice uplatnila pouze v drobnějších počinech, mj. ve spolupráci s exilovým nakladatelstvím Křesťanská akademie (návrhy obálek, ilustrace). Od roku 1979 žili Gruberovi v bavorském Rosenheimu. Po listopadu 1989 začala Gertruda Gruberová navštěvovat Českou republiku, kde byla teprve v tomto období, mj. díky iniciativě Miloše Doležala, jako výtvarnice a spisovatelka objevena. Zemřela na zástavu srdce.

 

Již jako dvanáctiletá otiskla krátký prozaický text v Našim dětem, dětské příloze Národní politiky, jejím skutečným debutem v oblasti umělecké literatury byla črta Trh v Kyjově, otištěná ve Studentském časopisu (č. 18/1938–1939), kde pak publikovala i nadále. Prózy, příp. i publicistické texty a ilustrace jí ve čtyřicátých letech vycházely také ve studentských listech JitroPráce (Jičín, red. Josef Hiršal), v časopisu Akord, příležitostně i v dalších periodikách (Moravan, Rozkvět, Řád). V exilu se její příspěvky (prózy, básně, kulturní zprávy z oblasti výtvarného umění, odpovědi v anketách, ilustrace) objevily v časopisech České slovo (Mnichov), Hlas domova (Melbourne), Kruh (Richmond, Austrálie), Národní politika (Mnichov, mj. zde v č. 5 + 6/1992 vzpomínky na studia na UMPRUM,), Naše hlasy (Toronto), Nový život (Řím, zde též básnické překlady), Okno dokořán (Mnichov), Perspektivy (New York), Proměny (New York), Text (Mnichov), Svědectví (Paříž), Zápisník (New York), Zpravodaj (Curych). Příležitostně publikovala i v jinojazyčném tisku: v první polovině šedesátých let otiskla několik textů v londýnském časopisu Arena (vydával jej P. E. N.: Centre for Writers in Exil) a v roce 1964 byla autorkou jeho obálky; podle Zdeňka Rotrekla jí pod pseud. Pierrette od roku 1958 také vycházely ilustrace v Der Europäische Osten (München). Její črty z bavorského venkova byly od sedmdesátých let pravidelně tištěny v Oberbayerisches Volksblatt (Rosenheim). Příležitostně přispěla i do francouzských časopisů (Le Croquant, Bourg-en-Bresse; Bacchanales, Saint-Martin-d'Hères). V domácím tisku byla po roce 1989 její literární a výtvarná tvorba prezentována v časopisech Akord, Alternativa Nova, resp. Alternativa plus, Cyrilometodějský kalendář, resp. Karmelitánský kalendář, Obratník, Proglas, Revolver Revue (v č. 39/1999 rozsáhlé ukázky z její výtvarné práce a její vzpomínkové vyprávění), Katolický týdeník, Literární noviny (v č. 51/2004 otiskla článek o své výtvarné spolupráci s exilovými nakladatelstvími), Prostor Zlín, Souvislosti (v č. 3/2016 rozsáhlý blok s jejími texty i texty o ní), Tvar. Její první velká retrospektivní výstava v ČR se uskutečnila roku 2014 v GASKU – Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře. – V roce 2007 s ní Tereza Brdečková natočila televizní rozhovor v rámci cyklu Ještě jsem tady (r. Zdeněk Tyc). V roce 2009 zaznamenal Adam Drda její vzpomínky v rámci projektu Paměť národa (blíže zde). – Nejčastěji publikovala pod svým dívčím jménem, tj. jako Gertruda Goepfertová (psáno též jako Göpfertová), podepisována však byla i v dalších variantách jména (Gruberová-Goepfertová, Grubrová-Göpfertová), německé texty tiskla pod jménem Gertruda Gruber, jako výtvarnice vystupovala v Německu později jako Gertruda Gruber Goepfertová, resp. Gertruda Gruber Göpfertová a šifrou GGG též signovala svá výtvarná díla.

 

V tvorbě Gertrudy Goepfertové se nenásilným způsobem propojuje tradice s moderností: pevné ukotvení v řádu tradičních hodnot rodiny, katolické víry, světa venkova a přírody je prostředkováno s důrazem na řeč coby prostředek potvrzení (sebe)identity, všednost a každodennost, sémantizaci detailů a v různém smyslu pojatých okrajů a periferie. Vlivem vnějších okolností nekoresponduje chronologie autorčina knižně publikovaného díla s chronologií vzniku textů. Její rané prózy, publikované od konce třicátých let ve studentských a křesťansky orientovaných periodikách, které se knižního vydání dočkaly až o desítky let později než básnické texty napsané v exilu, byly spolu s časopiseckým debutem ve Studentském časopise (Trh v Kyjově) a dalšími třemi črtami zařazeny do svazku Choroš. Zachycují subtilní vnitřní dramata povětšinou dětských a dospívajících hrdinek; působivé jsou především vystižením jisté nálady a atmosféry a náznakovostí. V tomto směru mají blízko k tvorbě Jana Čepa: podobně jako u něj je dojmu čehosi nedořečeného dosaženo mj. vyprávěcí perspektivou oscilující mezi přibližováním (vnitřní perspektivou) a oddalováním (vnější perspektivou), není tu ovšem přítomna typická čepovská „dvojdomost“ – věci zde existují ve své věcnosti, nemají nutně symbolický či metaforický význam. Do období druhé poloviny čtyřicátých let spadá dobou svého vzniku většina textů vydaných v knize Rodokmen. Autorka se zde zaměřila na autentické zprostředkování orálních vyprávění, jejichž specifika jsou dána rozdíly genderovými i individuálními osobnostními rysy vypravěčů (Děda vypravuje; Vzpomínky paní Hrochové). Povídky zahrnuté do Půlnočního deníku byly napsány na základě záznamů snů v průběhu šedesátých let. Původ ve snech jim dává přirozeně fantaskní, surreálný ráz, iracionální bizarní děje a fenomény ovšem nejsou démonizovány a mytizovány, naopak jsou podány s jistým nadhledem. Autorčino výtvarné zaměření se projevuje nejen v podrobnosti, s níž jsou jednotlivé snové výjevy vylíčeny, ale i v tom, jak snovou látkou opracovává a cizeluje do soudržného tvaru prózy, jakkoli zároveň textům ponechává bytostnou fragmentárnost a otevřenost snového narativu.
Jako básnířka se Gertruda Goepfertová prosadila až v exilu. V knižním debutu Hejno stehlíků dominuje stesk po domově, rodné krajině, symbióze s ní a s tím spjaté reminiscence, návraty do dětství, jež mají nezřídka podobu zcela konkrétních vzpomínek, evokace konkrétních detailů a prožitků. Víra v Boha tvoří nedílnou součást světa básnického subjektu, to jej však nečiní odolným vůči existenciálně temnotě a tápání, pocitům vyhnanectví a samoty, ústícím do ještě těsnějšího přilnutí k přírodě. Motivy spjaté s přírodou, krajinou i městským prostředím dominují i v následující básnické sbírce Ohňostroj marnosti. Krajinné výjevy jsou nejčastěji situovány do ročních obdobích podzimu a zimy, umožňujících nejvýraznější uplatnění smyslu pro vizualitu. Autorčino výtvarné zaměření se v druhé básnické knize navíc promítlo i do vnější úpravy knihy, jež má netypický formát a je doprovázena vlastními linoryty.
Přírodní motivika a pozornost k rostlinné říši tvořily konstantní rys autorčiny poetiky. Její básnický výraz tíhl čím dál tím více k polohám meditativním (závěrečný oddíl Země vystěhovalců v souboru Zimní klavír; básně z pozůstalosti v Souvislostech č. 3/2016), někdy až na hranici básně a básnického mikro-eseje, nikdy se však neuchyluje do světa abstraktních idejí, východiskem vždy zůstává něco konkrétního. Dominantním se stalo téma času: vzpomínání na rodinu (na ty, co zemřeli), uplývání času, vědomí blížící se smrti.
Pod jménem Gertruda Gruber publikovala i německy: kromě několika bibliofilií, určených mj. i dětským čtenářům, to byly především slovem i obrazem ztvárněné črty z prostředí bavorského venkova, nedílně spjaté s chůzí krajinou a jejím citlivým a soustředěným vnímáním a pozorováním (Oberbayerische Dorfskizzenblätter; Neue Dorfskizzenblätter aus Oberbayern).
Celoživotní osobní a tvůrčí bilancování shrnuje kniha vzpomínek Perem a štětcem, z níž byly prozatím publikovány pouze časopisecké ukázky.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Hejno stehlíků (BB, Řím 1966); Ohňostroj marnosti (BB, Gelterkinden 1975; s vlastními linoryty); Oberbayerische Dorfskizzenblätter [Hornobavorské vesnické skici] (črty, Grabenstätt 1985); Neue Dorfskizzenblätter aus Oberbayern [Nové vesnické skici z Horního Bavorska] (črty, Rosenheim 1997); Der Inn (P, bibliof., Rosenheim 1996); Vzpomínám na pejska (BB, bibliof., Kyjov 1999); Choroš (PP 2002); Rodokmen (PP 2003); Markt am Inn [Trh u Innu] (P, Grabenstätt 2004); Půlnoční deník (PP 2005); Die Geschichte von Vater Hase, Mutter Eichhörnchen und zwei Kinder Eichhörnchen [Pohádka o tátovi Zajíci, mámě Veverce a dvou dětech Veverčátkách] (P pro děti, bibliof., Rosenheim 2005); Mein Bilderbuch [Moje obrázková kniha] (obrázková publikace pro děti, 2008); Mein Hund Dagobert [Můj pes Dagobert] (P pro děti, bibliof., Rosenheim 2009).
Souborné vydání: Zimní klavír (BB 2003; obs. Hejno stehlíků, Ohňostroj marnosti + básně knižně dosud nevydané).
Příspěvky ve sbornících
: … nejen popel...: Invocabit 1. neděle postní u sv. Štěpána (Mnichov – Řím 1980); … a když se řekne Voskovec. (Kolín n. Rýnem 1983), též in Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec (1990); ... a co si o tom myslíte vy? Odpovědi na anketu (Mnichov 1986); Lesebuch aus der Provinz Chiemgau (Rosenheim 1988), Návraty Kyjovska (1991); Kde je člověk (1992); Listy přátel. Dědictví Jakuba Demla IV (1996); A. Kratochvil: ... za ostnatými dráty a minovými poli: Vývojové tendence v české exilové literatuře v letech 1948–1968 (1993); Na vlnách éteru / Worte im Äther (Mnichov/München 1999); Černá a bílá pravda: Josef Suchý /19232003/ (2004); Žáci Antonína Strnadla vzpomínají (Trojanovice 2020).
Uspořádala a vydala: Almanach kyjovských studentů (Kyjov 1940, s L. Podéštem, Z. Mastníkem, V. Prokopovou; též přísp.).

LITERATURA

Zjištěné katalogy výstav: Gertruda Gruber Goepfertova (Rosenheim 1998); Gertruda Gruber Goepfertova: Rosenheimer Bilder (Rosenheim 2009); Bad Endorfer Austellung 2010. Gertruda Gruber Goepfertova (b. m. 2010); Gertruda Gruberová-Goepfertová: Jiný Kyjov = Alternative Gaya (Kutná Hora 2014).
Studie a články: M. Trávníček: G. G. G., Proglas 1996, č. 5/6; Z. Rotrekl: Setkávání, in Zimní klavír (2003), též in Z. R.: Skryté tváře (2005); V. A. Debnár: Snad se přece do nebe dostanem, LitN 2006, č. 31; M. Trávníček, G. G. G., in Eseje, portréty, vyznání (2007); M. Doležal: Komponovat obraz + A. Drda: Portrét Gertrudy Gruberové-Goepfertové, in Gertruda Gruberová-Goepfertová: Jiný Kyjov = Alternative Gaya (katalog výstavy, Kutná Hora 2014), text A. Drdy též zde; L. Holeček: Hodnoty domova a krajiny v tvorbě Gertrudy Gruberové-Goepfertové, Bohemica Olomucensia 2015, č. 2.
Recenze: Hejno stehlíků: P. Den, Proměny (New York) 1966, č. 4; I. Jelínek, Nový život (Řím) 1966, č. 12 * Ohňostroj marnosti: A. Kratochvil, Nový život (Řím) 1978, č. 1 * Oberbayerische Dorfskizzenblätte: K. Trinkewitz, Proměny (New York) 1986, č. 1; (zk), České slovo (Mnichov) 1986, č. 4 * Choroš: M. Trávníček, Akord 2002, č. 8; P. Švanda, Revue Proglas 2002, č. 9; J. Med, Katolický týdeník 2003, č. 4, příl. Perspektivy * Rodokmen: M. Trávníček, Akord 2003, č. 5; T. Kubíček, Tvar 2003, č. 18; A. Drda, Respekt 2004, č. 23 * Zimní klavír: M. Trávníček, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 2004, č. 1; P. Švanda, Katolický týdeník 15, 2004, č. 9, příl. Perspektivy; B. Cvek, Téma [online] 2004, č. 3; M. Kovařík, Tvar 2004, č. 7 * Půlnoční deník: O. Stehlíková, MFD 4. 11. 2005 (též zde); J. Med, Katolický týdeník 2006, č. 5, příl. Perspektivy; K. Kolařík, Tvar 2006, č. 5.
Rozhovory: P. Švanda, LD 23. 12. 1993, příl. LD vánoční; M. Doležal, Katolický týdeník 1997, č. 30, příl. Perspektivy, též in M. Doležal: Cesty Božím (ne)časem (2003); M. Doležal, Katolický týdeník 2005, č. 4, příl. Perspektivy; R. Berberich, Souvislosti 2016, č. 3.
K životním jubileím: blok in Katolický týdeník 2004, č. 18, příl. Perspektivy (přisp. J. Blažek, M. Doležal, J. Dunděra, M. Hejná, J. Šindler, J. Šťourač, M. Trávníček, K. Vrána; též zde); M. Kovařík, Týdeník Rozhlas 2004, č. 19; M. Doležal, LidN 16. 4. 2014.
Nekrology: E. Vlasáková, webové stránky nakladatelství Triáda 3. 8. 2014 (zde); A. Drda, Bubínek Revolveru [online] 6. 8. 2014 (též zde); J. Šubrt, Katolický týdeník 2014, č. 33; M. Doležal + J. Med, Katolický týdeník 2014, č. 35, příl. Perspektivy; -GvE- (= G. Erhart): Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 2014, č. 2.
Vzpomínky: J. Hiršal in Vínek vzpomínek (Purley 1989; 1991; též ukázky z korespondence GGG J. Hiršalovi); M. Hejná: Půlnoční expres [online] 2014, č. 8; J. Šubrt: Katolický týdeník 2014, č. 16, příl. Perspektivy; M. Doležal, Týdeník Rozhlas 2015, č. 25; F. Rafaja, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 2015, č. 1; M. Doležal + vzpomínkový blok (přisp. J. Blažek, J. Dunděra, V. Franěk, F. X. Halas, M. Hejná, V. Herák, S. Kolíbal, A. Málková-Vimrová, F. Rafaja, J. Šícha, J. Šindler, P. Švanda, J. Uhdeová, E. Vlasáková), Souvislosti 2016, č. 3.
Archiv : LA PNP (uspořádáno v 1. stupni evidence); Deutsche Kunstarchiv des Germanischen Nationalmuseums, Nürnberg (Norimberk) (nezpracováno).

Autor hesla: Veronika Košnarová (2021)
Aktualizace hesla: 9. 9. 2021 (vk)
 
zpět na hlavní stranu