Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Marie PRUŠÁKOVÁ

* 27. 6. 1903, Praha 
 
Prozaička a výtvarná teoretička
 Narodila se v rodině vysokoškolského profesora trestního práva na pražské univerzitě. Po maturitě na klasickém gymnáziu Minerva (1921) studovala na Právnické fakultě (1922–24) a filozofii a srovnávací literaturu na FF UK (1924–26); studia ale nedokončila. Na podzim 1929 navštěvovala přednášky na pařížské Sorbonně. Po krátkém manželství s Adolfem Hoffmeistrem se 1930 znovu provdala za architekta a spisovatele Karla Honzíka, s nímž spolupracovala jako výtvarná teoretička. 1949–59 byla výtvarnou referentkou v národním podniku Textilní tvorba (později ÚBOK), potom odešla do důchodu.
 Přispívala do periodik Přítomnost, Dělnická osvěta, Estetická výchova, Literární měsíčník, Čs. architektTvorba. Překlady podepisovala jménem M. Hoffmeisterová, publikovala též Jako M. Prušáková-Honzíková.
 Do literatury se uvedla na přelomu 20. a 30. let dvěma knižními překlady z francouzštiny (Paul Soupault, Jean Cocteau). V prozaické tvorbě, jíž se s přestávkami věnovala od 40. let, usilovala o psychologické portréty dívek a žen. Tendence po zušlechtění člověka a mezilidských vztahů naplňuje klasicky uměřený tvar povídek prvotiny Lastura pokojného ducha i románu Stráň. Autorka v něm na pozadí intelektuálního ovzduší meziválečné doby vypráví příběh hrdinky, která se postupně vymaňuje z rodinných a společenských konvencí. Po dlouhé odmlce, způsobené i přesunem zájmu k teorii architektury a životního slohu, se Prušáková k beletrii vrátila prózami s tématem rozkladu rodiny, erotického chování současníků atraktivních profesí (lékaři, výtvarníci), jejich manželské věrnosti (Experiment s nevěrou), případně jejich rodičovské role (Příběh Radosti). Vzpomínky na život po boku Karla Honzíka od počátku 30. let až po vybombardování jejich bytu (1945) přinášejí svědectví o avantgardní kultuře a architektuře v českém i evropském kontextu, o jejich čelných postavách tak, jak je poznávala doma i na zahraničních cestách (Když hoří obrazy).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Lastura pokojného ducha (PP 1941); Stráň (R 1945); Experiment s nevěrou (P 1967); Příběh Radosti (R 1976); Když hoří obrazy (vzpomínky, 1989, pod jm. M. Prušáková-Honzíková).
Překlady: P. Soupault: Negr (1928, pod jm. M. Hoffmeisterová); J. Cocteau: Hrozné děti (1931, pod jm. M. Hoffmeisterová).
Příspěvky ve sbornících: Čarovná zahrada (1943, na tit. listě 1944); Encyklopedie moderní ženy (1964); Kavárny a spol. Pražské literární kavárny a hospody (1990); Čekání na sebe (1992).
Uspořádala a vydala: Věci kolem nás (sb., 1961, s K. Honzíkem a Otakarem Novým, též. přisp.); K. Honzík: Stopa ve vesmíru (1970).

LITERATURA

Recenze: Lastura pokojného ducha: K. Polák, KM 1942, s. 30; R. Černý, Akord 9, 1941-1942, s. 227 * Stráň: A. Hrubý, KM 1946, s. 30; jšk (J. Š. Kvapil), Naše doba 1946, s. 236 * Experiment s nevěrou: vbk (V. Běhounek): Práce 24. 4. 1968 * Příběh Radosti: Š. Vlašín, Tvorba 1976, č. 45 * Když hoří obrazy: J. Poláček, Brněnský večerník 23. 4. 1990; J. Urbanec, Tvar 1990, č. 1.
K životním jubileím: S. Bartůšková, LM 1983, č. 6; -fk- (F. Knopp), LitN 2003, č. 30.
Rozhovor: A. Fuchs, České slovo 17. 7. 1993.
Nekrolog: Dokořán 2004, č. 30.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963
Lexikon české literatury
Autor hesla: Sylva Bartůšková (1998)
Aktualizace hesla: 17. 11. 2008 (ap)
Aktualizace bibliografie: 17. 11. 2008 (ap)
 
zpět na hlavní stranu