MOZKOVÁ MRTVICE 

Edici MM lze považovat za spojnici mezi literaturou starší undergroundové generace a literaturou generace mladší, jak ji reprezentovala edice Pro více, jejíž autoři se posléze vesměs stali „kmenovými autory“ samizdatové Revolver Revue. Z patnáctisvazkové produkce edice MM jsou nejpřínosnější čtyři obsáhlé sborníky s jednotným titulem CS. UNDERGROUND (1984–85), které společně s úvodním svazkem edice MM (Dílo Ivana Jirouse, 1983) přinášejí výběr z literárního odkazu undergroundových předchůdců generace Revolver Revue. Tato generace básníků, prozaiků, publicistů, výtvarníků a hudebníků, narozených většinou na počátku šedesátých let a debutujících v samizdatu počátkem let osmdesátých, nacházela inspiraci jednak v díle o deset až patnáct let starších kolegů z undergroundové komunity, jež se od konce šedesátých let utvářela kolem skupiny The Plastic People of the Universe, a jednak u osobností předchozích generací, zejména v poezii Egona Bondyho.

Svazek Dílo Ivana Jirouse představuje první soubornou edici autorova básnického díla, zahrnující mj. všechny Jirousovy sbírky dosud vydané autorským samizdatem (jde přitom o první pokus představit prostřednictvím samizdatové edice Jirouse jako básníka, jenž byl až do té doby poněkud zastíněn významem Jirouse esejisty a organizátora undergroundových akcí). První dva svazky souboru CS. UNDERGROUND („volume I., part A – part B“) navazují na řadu starších undergroundových literárních sborníků (Egonu Bondymu k 45. narozeninám invalidní sourozenci, 1975; Děti dvou sluncí, 1975; Antologie / záznam z pásku,1976; Nějakej vodnatelnej papírovej člověk, 1977; Magorův zápisník I , 1980) a též na převážně dokumentární sborník „Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem (1976, 1978, 1980). První dva svazky CS. UNDERGROUND jsou nejen syntézou dosavadních pokusů shromáždit tvorbu české undergroundové komunity, ale vlastně též prvním pokusem v retrospektivě zpřítomnit to, co bylo již v polovině osmdesátých let považováno za „klasickou“ undergroundovou literaturu: básně Egona Bondyho, Vratislava Brabence, Věry Jirousové, Milana Knížáka, Petra Lampla, Fandy Pánka, Miroslava Skalického, Josefa Vondrušky, Milana Vopálky a Pavla Zajíčka, texty písničkářů Svatopluka Karáska a Karla-Charlieho Soukupa a texty různých autorů zhudebněné skupinou The Plastic People of the Universe a jinými undergroundovými kapelami. Soubory zahrnují též esejistiku a publicistiku Ivana M. Jirouse, Věry Jirousové, Václava Havla či Marie Benetkové. Další dva svazky CS. UNDERGROUND („volume II, Egon Bondy, Sebrané spisy, sv. 1–2“) představují v relativní úplnosti básnické dílo Egona Bondyho. K nejvýznamnějším počinům Lamperovy edice patřily též dva svazky literárního díla Jiřiny Zemanové (Texty, 1983 a 1984), které bylo dosud roztroušeno v různých autorských samizdatech, a anonymně uveřejněná próza Petra Placáka Medorek (1986), jež byla v polovině osmdesátých let v prostředí disentu považována za literární událost; poprvé vyšla roku 1985 v autorském samizdatu, Ivan Lamper ji však jako první zařadil do koncepčně vedené samizdatové ediční řady (pod autorovým vlastním jménem kniha nicméně vyšla až roku 1989 v Pražské imaginaci). S mimořádným ohlasem se v prostředí českého undergroundu i disentu setkalo též Lamperovo vydání Jirousových Magorových labutích písní (resp. v původním uspořádání pod titulem Magorova labutí píseň, 1985), které je sice v edici MM uvedeno jako první, avšak současně s touto edicí sbírka vyšla i v časopisech Revolver Revue (č. 1/1985) a Vokno (č. 7/1985).
Vedle těchto původních svazků vyšla v MM řada reedic již jinde vydaných samizdatových titulů (Havlovo Pokoušení, Zinověvův román Zející výšiny, výbor z básní Charlese Bukowskiho, sbírka Jáchyma Topola /pseud. Jindra Tma/ Náhodnejch 23). Na vydání Utrpení knížete Sternenhocha Ladislava Klímy, které vzniklo jako přepis Škeříkovy edice z roku 1928, navázala edice časopisu Revolver Revue vydáním autorova Českého románu, jež vycházelo ze samizdatové edice Davida Součka, pořízené podle Klímova rukopisu.