Slovník české literatury po roce 1945
Josef VONDRUŠKA
* 18. 4. 1952, Bohušovice nad Ohří
† 28. 12. 2014, Praha
Básník, textař, prozaik, hudebník, kolážista
Syn bednáře; jeho manželkou byla malířka Helena Vondrušková (1942–2011, rozená Stilcová, sňatek v roce 1985). Od roku 1961 žil Vondruška v Praze na Vyšehradě. Po ukončení ZDŠ (1967) se vyučil malířem pokojů (1969). Pracoval v dělnických profesích, mj. v stavebním podniku Konstruktiva (v roce 1973 absolvoval pětiměsíční náhradní vojenskou službu u pracovní jednotky v Žatci), v letech 1975–1980 zaměstnán u Podniku stavební obnovy. V lednu 1977 podepsal
Chartu 77. V roce 1980 se vystěhoval do Rakouska, odkud téhož roku přesídlil do Austrálie (žil v Sydney). Pracoval zde jako tovární dělník. Roku 1992 se vrátil do vlasti. Žil v Praze, zaměstnán byl jako pomocný dělník a vrátný na Akademii výtvarných umění.
V sedmdesátých a osmdesátých letech publikoval básně a úryvky z korespondence v samizdatovém časopise
Vokno, v 80. letech v exilové revui
Paternoster
(Vídeň, 1984, 1989), po roce 1989 ve Fragmentu K (Bratislava, 1990),
Tvorbě
(1991),
Revolver Revue (1995), Obsession (1997) a americkém časopise Black to Comm (Sharon, Pennsylvania, 1992, 1997). Vondruškovu literární, hudební i výtvarnou činnost ovlivnilo především setkání s undergroundovou rockovou skupinou
The Plastic People of the Universe (1969). V letech 1972–1976 sepisoval Kroniku Plastic People, již inicioval hudebník
Michal Jernek a po Vondruškově emigraci převzal editor
David Souček. V roce 1973 se Vondruška připojil k undergroundové skupině Umělá hmota, kterou založili hudebník a básník
Milan „Dino“ Vopálka a hudebník
Karel Habal. Pro ni a pro dvě návazné skupiny (Umělá hmota III, DOM) komponoval a psal texty (v letech 1974–1979 řada podzemních, tj. nepovolených koncertů). Některé Vondruškovy texty zhudebnili i členové
Plastic People of the Universe a Garáže.
V samizdatu Vondruška zveřejnil sbírky básní a písňových textů Nejistoty (1975), Zase na cestě (1976), Temné lásky (1977), Věřím ve zlo (1978, vše edice S. O. S. Davida Součka) a Pražské courání (1978–1979), z nichž byl nejprve sestaven samizdatový soubor Sebrané spisy Josefa Vondrušky (b. d.) a roku 1993 výbor Rock’n’rollový sebevrah. Přispěl do samizdatových sborníků Egonu Bondymu k 45. narozeninám Invalidní sourozenci (1975, ed. Ivan Martin Jirous) a DOM (1977); zastoupen je i ve sbornících Magorův zápisník 1 (1980, ed. Ivan Martin Jirous), Čs. underground 1 (1981, ed. Ivan Lamper) a Básníci pražského undergroundu (Bratislava 1986, eds. Egon Bondy a Oleg Pastier), Podzemní sborníček I (1989). Vondruškovy texty byly rovněž publikovány v anglické a francouzské příloze k exilovému vydání desky Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned skupiny Plastic People (LP, Paříž 1978). Skladby s Vondruškovými texty vyšly na desce Barbara obnovené skupiny Umělá hmota (1991), dále též na CD Umělá hmota II. Ve sklepě – 1976/77 (2003) a zejména na CD a DVD kompletu Rock´n´rollový miláček (2010). – Užíval šifry J. V. – Vondruškovu životu a dílu je věnována část televizního dokumentu Alternativní kultura II (4. díl – Poezie v podzemí I.; ČT 2003, režie Petr Slavík); vystupuje též v dokumentárním seriálu Bigbít (24. a 25. díl, ČT 1998, režie Václav Křístek).
V samizdatu Vondruška zveřejnil sbírky básní a písňových textů Nejistoty (1975), Zase na cestě (1976), Temné lásky (1977), Věřím ve zlo (1978, vše edice S. O. S. Davida Součka) a Pražské courání (1978–1979), z nichž byl nejprve sestaven samizdatový soubor Sebrané spisy Josefa Vondrušky (b. d.) a roku 1993 výbor Rock’n’rollový sebevrah. Přispěl do samizdatových sborníků Egonu Bondymu k 45. narozeninám Invalidní sourozenci (1975, ed. Ivan Martin Jirous) a DOM (1977); zastoupen je i ve sbornících Magorův zápisník 1 (1980, ed. Ivan Martin Jirous), Čs. underground 1 (1981, ed. Ivan Lamper) a Básníci pražského undergroundu (Bratislava 1986, eds. Egon Bondy a Oleg Pastier), Podzemní sborníček I (1989). Vondruškovy texty byly rovněž publikovány v anglické a francouzské příloze k exilovému vydání desky Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned skupiny Plastic People (LP, Paříž 1978). Skladby s Vondruškovými texty vyšly na desce Barbara obnovené skupiny Umělá hmota (1991), dále též na CD Umělá hmota II. Ve sklepě – 1976/77 (2003) a zejména na CD a DVD kompletu Rock´n´rollový miláček (2010). – Užíval šifry J. V. – Vondruškovu životu a dílu je věnována část televizního dokumentu Alternativní kultura II (4. díl – Poezie v podzemí I.; ČT 2003, režie Petr Slavík); vystupuje též v dokumentárním seriálu Bigbít (24. a 25. díl, ČT 1998, režie Václav Křístek).
Vondruška je typickým insitním spisovatelem, čerpajícím inspiraci z duchovního klimatu undergroundového společenství, které se utvořilo v sedmdesátých letech. Největší duchovní vliv na něj měli
Ivan Martin Jirous, Egon Bondy, Milan Knížák, a především newyorská modifikace rock’n’ rollové lyriky (Lou Reed a skupina Velvet Underground). Většina Vondruškových básnických textů je zřetelně určena ke zhudebnění a anticipuje estetiku tzv. nové rockové vlny, punk-rocku začátku osmdesátých let; jejími konstantami jsou provokativní barbarismy, tóny záměrně kýčovité a perverzní erotiky, vědomě odpuzující autostylizace, maximální upřímnost zpovědi narkomana, člověka bez naděje, reflektujícího existenciální „dno“. Vondruškovy „kronikářské“ záznamy ze sedmdesátých let již místy přesahují pouhou registraci a stávají se zprávou či přímo zvěstí o radostném žití podzemního ghetta vyvržených.
Návratem k této tematice a době je rovněž Vondruškova tetralogie A bůh hrál rock’n’roll, která vznikla v první polovině devadesátých let (rozšířena a přepracována vyšla v roce 2005 pod titulem Chlastej a modli se). V subjektivně pojaté próze, která je vlastně výchovným románem zachycujícím vypravěčovy životní peripetie od dětství až do konce osmdesátých let, se prvky autobiografické a kronikářské prolínají s motivy zcela fiktivními, přízračnými a vizionářskými. Děj je konstruován jako montáž střihů, zpětných pohledů a zpovědí, tendence k obžalobě z pozice zavrženého je vyvažována snahou vydat svědectví o epoše a jejích idejích, z časového odstupu již ovšem často nahlížených ironicky. Velmi svérázná je Vondruškova práce s jazykem: se snahou o co nejpřirozenější zachycení slangových dialogů a o jazykovou charakterizaci postav kontrastuje jazyk vypravěčův, v němž se obecná čeština, pokleslé metafory a přirovnání osobitě mísí s tendencí ke knižní hyperkorektnosti. Nápadné je rovněž napětí mezi proklamovaným „antiliterátstvím“ a nepochybně vysokými literárními ambicemi.
Hodnotu pouhé korespondence přesahují Vondruškovy texty epistolografické, především (doposud většinou nepublikovaný) cyklus Dopisy Egonu Bondymu (z Austrálie, 1983–1989, úryvek otištěn in Paternoster, 1989, č. 26), na nějž navazuje cyklus Dopisy Jaroslavu Fojtíkovi (1992–1994). V těchto obsáhlých souborech uplatňuje Vondruška i své snahy kaligrafické a výtvarné (koláže), jejichž vrcholem je rukopisná verze knihy Rock’n’rollový miláček (1995), tvořící osobitý literárně-výtvarný artefakt (její faksimile vydal v několika exemplářích). Obdobnými díly jsou rukopisné knihy Dopisy novému básníkovi 1994 (1996), Rock’n’rollový miláček ještě v obrazech (1997) a Nátrubek (2000).
Návratem k této tematice a době je rovněž Vondruškova tetralogie A bůh hrál rock’n’roll, která vznikla v první polovině devadesátých let (rozšířena a přepracována vyšla v roce 2005 pod titulem Chlastej a modli se). V subjektivně pojaté próze, která je vlastně výchovným románem zachycujícím vypravěčovy životní peripetie od dětství až do konce osmdesátých let, se prvky autobiografické a kronikářské prolínají s motivy zcela fiktivními, přízračnými a vizionářskými. Děj je konstruován jako montáž střihů, zpětných pohledů a zpovědí, tendence k obžalobě z pozice zavrženého je vyvažována snahou vydat svědectví o epoše a jejích idejích, z časového odstupu již ovšem často nahlížených ironicky. Velmi svérázná je Vondruškova práce s jazykem: se snahou o co nejpřirozenější zachycení slangových dialogů a o jazykovou charakterizaci postav kontrastuje jazyk vypravěčův, v němž se obecná čeština, pokleslé metafory a přirovnání osobitě mísí s tendencí ke knižní hyperkorektnosti. Nápadné je rovněž napětí mezi proklamovaným „antiliterátstvím“ a nepochybně vysokými literárními ambicemi.
Hodnotu pouhé korespondence přesahují Vondruškovy texty epistolografické, především (doposud většinou nepublikovaný) cyklus Dopisy Egonu Bondymu (z Austrálie, 1983–1989, úryvek otištěn in Paternoster, 1989, č. 26), na nějž navazuje cyklus Dopisy Jaroslavu Fojtíkovi (1992–1994). V těchto obsáhlých souborech uplatňuje Vondruška i své snahy kaligrafické a výtvarné (koláže), jejichž vrcholem je rukopisná verze knihy Rock’n’rollový miláček (1995), tvořící osobitý literárně-výtvarný artefakt (její faksimile vydal v několika exemplářích). Obdobnými díly jsou rukopisné knihy Dopisy novému básníkovi 1994 (1996), Rock’n’rollový miláček ještě v obrazech (1997) a Nátrubek (2000).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Rock’n’rollový sebevrah (BB, PP 1993); A bůh hrál rock’n’roll (P 1993, obsahuje: Dino – bůh pekelného sexu, Triphenidyl, tj. 2. a 3. díl tetralogie); Vyšehradští jezdci (P 1996, 1. díl tetralogie); Rock’n’rollový miláček (P 1996, 4. díl tetralogie).
Souborné vydání: Chlastej a modli se (PP 2005, ed. M. Machovec, obsahuje prozaické texty Vyšehradští jezdci, Dino – bůh pekelného sexu, Triphenidyl, Rock’n’rollový miláček, Nátrubek).
Výtvarné publikace: Koláže (Libri prohibiti, 2015, ed. K. Volková).
LITERATURA
Studie a články: J. Kabala (I. M. Jirous): Zpráva z českého hudebního podzemí, Svědectví (Paříž) 13, 1975/76, s. 571, též s titulem Zpráva o třetím českém hudebním obrození (smz. 1976), též in I. M. J.: Magorův zápisník (1997); týž: Jsou to divný kluci (smz. 1981), též jako doslov in J. V.: Rock’n’rollový sebevrah (1993), též in I. M. J.: Magorův zápisník (1997); týž O české undergroundové literatuře 70. a 80. let, Iniciály 1990, č. 8–9, též in Vokno 1990, č. 18; M. Machovec: Jsme příšerný bytosti, Tvorba 1991, č. 11; týž: Šestnáct autorů českého literárního podzemí, in Literární archiv PNP č. 25 (1991); týž: Svědectví Josefa Vondrušky, doslov in J.V.: A bůh hrál rock’n’roll (1993); týž: Od avantgardy přes podzemí do undergroundu, in Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (ed. Josef Alan, 2001); týž: Ediční poznámka, in J. V.: Chlastej a modli se (2005); G. Popel: Czech Seventies Underground Rock, Black to Comm (Sharon) 1992, sv. 2, č. 6; E. Bondy: Jakoby předmluva; Dost dlouhou dobu jsem měl dojem...; Máme před sebou čtvrtou sbírku autora... [původní předmluvy k smz. sbírkám], in J. V.: Rock’n’rollový sebevrah (1993); M. Pilař in Underground. Kapitoly o českém literárním undergroundu (1999); J. Riedel: Umělá hmota, in textová příloha k CD Umělá hmota II. Ve sklepě – 1976/77 (2003); P. Lyčka: K insitním autorům českého literárního undergroundu, Host 2006, č. 1; O. Klimeš: Krádež, kutilství, hysterie. Josef Vondruška aneb Mýtus o počátku českého literárního punku, Slovo a smysl 2007, č. 7; P. Pavel: Josef Vondruška, Prostor Zlín 2015, č. 1Recenze: A bůh hrál rock’n’roll: /červ/ (J. Červenková), LitN 1993, č. 39; F. Jeřábek (V. Kremlička), Iniciály 1993, č. 36; V. Šibrava, NK 1993, č. 16; J. I. Wünsch, Rock & Pop 1996, č. 12/158; M. Machovec, Rock & Pop 1997, č. 2/160; * Chlastej a modli se: J. Matějková, Tvar 2006, č. 2; P. Vizina, LidN 15. 9. 2006; M. Chadima, Právo 3. 5. 2007.
Rozhovory: O. Šíma, Mašurkovské podzemné 1992, č. 14; T. Komárek, Rock & Pop 2006, č. 12/252; P. Placák, Babylon 2006/2007, č. 1.
Nekrolog: P. Šustrová, LidN 9. 1. 2015.
Autor hesla: Martin Machovec (1998, 2007)
Aktualizace hesla: 31. 12. 2014
(mlp)
Aktualizace bibliografie: 31. 12. 2014
(mlp)