Slovník české literatury po roce 1945

Jana ŠTROBLOVÁ

* 1. 7. 1936, Praha

Básnířka, prozaička, autorka knih pro děti a mládež

Jejím manželem je afrikanista Otakar Hulec (* 1935), synem architekt Mikuláš Hulec (* 1965). – Vyrůstala v rodišti, část dětství prožila u Stach na Šumavě. V letech 1942–1947 navštěvovala v Praze obecnou školu, rok chodila na gymnázium, po jeho zrušení na střední školu (1948–1951) a poté na jedenáctiletou střední školu (mat. 1954). 1954–1959 studovala češtinu a ruštinu na FF UK (diplomová práce Osobnost Jiřího Ortena); během studia (zejména 1956–1958) účinkovala v studentském kulturním spolku Tripól. Po promoci pracovala v knihovnickém oddělení Okresního národního výboru v Benešově, kde také iniciovala vznik studentského divadla. Po půl roce se vrátila do Prahy a v letech 1960–1970 pracovala jako redaktorka ve Státním nakladatelství dětské knihy (později Albatros); spoluredigovala zde edici Jiskřičky a sešitovou edici Veronika (společně s Věrou Adlovou). Roku 1970 dostala z politických důvodů výpověď (jako externí redaktorka však s Albatrosem spolupracovala do roku 1972). Věnovala se literární a překladatelské práci, zároveň se však musela trvale potýkat se ztíženými možnostmi publikování. 1991–1993 byla zaměstnána v literárně-dramatické redakci Čs. rozhlasu, od roku 1994 též spolupracovala s pražskou redakcí Rádia Svobodná Evropa (později Český rozhlas 6). V roce 1991 spoluzaložila při PEN klubu, v jehož předsednictvu také působila, nadaci a obecně prospěšnou společnost Spisovatelé za práva zvířat (kde působila až do jejího zániku roku 2004). Je též členkou Obce spisovatelů.

První básně uveřejnila Jana Štroblová již ve středoškolském časopise Ruch, poté 1950 ve Směně a 1951 v Besedě venkovské rodiny. Od poloviny 50. let publikovala verše, publicistické glosy a básnické překlady zejména v Květnu, dále v Mladé frontě, Čs. sportu, Univerzitě Karlově, Literárních novinách, Novém Orientu, Kultuře, Plameni, Tváři, Sešitech pro mladou literaturu, Divadelních novinách, Zítřku a Mateřídoušce, později mj. ve Svobodném slově, Svobodě, Světové literatuře a Sovětské literatuře, po 1989 též v Lidových novinách, Mostech, Tvaru, Vlastě, Květech, Souvislostech, Lidové demokracii, Listech, Iniciálách, Zlatém máji, Reflexu, Alternativě Nova, Nových knihách, Hostu, Proglasu, Verzi, Týdeníku Rozhlas, Ahoji na sobotu, Nové Přítomnosti, Dobré adrese, Psím víně a Zvuku (Zlín) aj. Až do 80. let psala také leporela a kromě poezie se trvale zaměřovala rovněž na tematiku didaktickou a na problematiku adolescentní mládeže. – Její verše byly přeloženy mj. do slovenštiny (Romboid, 1984), prózy a populárně-naučné knihy do němčiny, maďarštiny aj. – Podle vlastní knihy Hra na třetího napsala scénář televizní hry pro mládež Zvonění na zvonky (1976, r. Pavel Kraus), podílela se na scénáři filmu Smrt mouchy (1976, r. Karel Kachyňa, sc. + Jan Otčenášek, Pavel Blumenfeld a Karel Kachyňa). – K lektorským posudkům jí propůjčil jméno Vítězslav Kocourek, naopak pod jménem Jany Štroblové lektorovala Marie Rút Křížková.

Básnické začátky Jany Štroblové byly spojeny s tvorbou autorů seskupených kolem měsíčníku Květen a s poetikou všedního dne; její lyrický debut Protěž představoval v tomto civilisticky zacíleném kontextu romantickou strunu, oproštěnou od společenských ambicí a směřující ke komorní a subjektivní výpovědi. Důraz na přirozený kód citového života Štroblová stále více kladla ve sbírkách ze 60. let (Kdyby nebylo na sůl, Hostinec u dvou srdcí, Torza), kdy si utvářela vlastní lyrický, až nadreálný básnický svět, opírající se o sugestivitu a nevšednost snu, emocionálního opojení. Další sbírky mohla autorka vydat až po nedobrovolné desetileté odmlce. Její zralá poezie (knihy a cykly veršů Úplněk, Krajina na muří noze, Čarodění) dichotomii všední-nevšední a sen-skutečnost modifikovala, modelovala svébytný básnický vesmír plný lyrické expresivity, disharmonických střetnutí, existenciální úzkosti, spirituálního lyrismu a metaforiky života a smrti inklinující téměř k esoterickým polohám. Touha po opravdovosti, maximální hodnověrnosti významu básnické výpovědi stojící proti brutalitě bytí a proti lidské zpupnosti tu ústí až v tvorbu nových slov pojmenovávajících jemnosti duše. Ve vrcholné pětidílné poetické skladbě Fatamorgány dospívá Štroblová k nepřevoditelnosti vlastního já a k odosobnění pomíjivých časových a prostorových fenoménů reality. V 90. letech se v její básnické tvorbě prohlubuje morální tón odpovědnosti člověka k přírodě. – Již od 60. let jsou součástí autorčiny tvorby knihy pro nejmenší čtenáře, práce populárně naučné a dobrodružné (životopisné vyprávění o cestovateli Emilu Holubovi Úžeh), a zejména příběhy s problematikou svízelné citové a etické výchovy adolescentů a s pedagogickou tematikou. Obhajobou idealismu nekonformní části nastupujícího pokolení je polemická novela pro mládež Zákaz vjezdu do ráje. Prozaickou paralelou ke zlyričtění poetiky všedního dne v autorčině poezii je psychologická milostná novela Archa; na tradici tajuplných a fantaskních motivů z Arbesových romanet navázala Štroblová v psychologické detektivce Obětní kámen. – Překládala rovněž slovenskou, a zejména moderní ruskou literaturu (Marina Cvetajevová); přebásňovala i klasickou kavkazskou a orientální poezii. Překlady veršů Mariny Cvetajevové byly použity ve hře Dáši Bláhové a Paul McGillicka Marina - Putování ke konci (Divadlo Labyrint, 1994, překl. Vlasta Gallerová).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Protěž (BB 1958); Kdyby nebylo na sůl (BB 1961); Pojď si na to hrát (BB pro děti v knize o domácím tělocviku, 1961, s E. Šimonovou); Hostinec u dvou srdcí (BB 1966); Nemalujte srdce na zeď (P pro ml., 1966); Archa (P 1967); Torza (BB 1970, rozšíř. 1996); Byl jednou balón (leporelo, 1971); Jak šel koblížek na vandr (leporelo, 1976); Jaro - léto - podzim - zima (texty k omalovánce, 1976); Chyby pana malíře (texty k omalovánce, 1977); Létající ryba (leporelo, 1977); Slavný bernardýn (leporelo, 1977); Die verträumte Henne (P umělecko-nauč. pro děti, něm., Praha 1977, př. M. Vaníčková. přeprac. G. Schneiderová, též franc. pod titulem La Petite poule rêveuse, 1977, př. neuveden; též japonsky Mendori fifin no tabi, 1979, př. H. Nagahama); Zapomenutá korunka (pohádka s verši, 1978); Oblékací panenka (texty k vystřihovánce, 1978); Hra na třetího (PP pro ml., 1979); Tajemství polí (P umělecko-nauč. pro děti, 1979, s odbornou spoluprací J. Tichého); Úplněk (BB 1980); Pohádky babičky babočky (leporelo, 1980); Krtek Jauvej (leporelo, 1980); Slůně na slunečním trůně (leporelo, 1981); Zlatovláska (texty k omalovánce, 1981); Bál strašpytlů (leporelo, 1982); Proč pláče meluzína (leporelo, 1983); Naše domácí zoo (texty k omalovánce, 1983); Krajina na muří noze (BB 1984); Úžeh. Životní cesta doktora Emila Holuba (P pro děti, 1984); Stolečku, prostři se (leporelo, 1985); Zákaz vjezdu do ráje (P pro ml., 1986); Kdo nosí miminka květinám (leporelo, 1987); Obětní kámen (P 1987); Budulínku, dobrou noc (leporelo, 1988); Čarodění (BB 1989); Fatamorgány (BB 1991); Tajemství lesa (P umělecko-nauč. pro děti, 1993, do knihy byla vložena opravenka na 1994, s odbornou spoluprací J. Tichého); Když je psů jako psů (P pro děti, 1994); Světlohry (BB 1996); Hlasy (BB 1999); Znáte tu pohádku? (BB pro děti, 1999); Kam až se může (P pro ml., 2000); Hra na sochy (P pro ml., 2001); Skrze tmu něčí oko (BB 2001); Vzpomínka na Jaroslava Seiferta (E 2001); Až přistane poslední ostrov. Černé bezmyšlenky (EE, BB 2003); Třetí břeh (BB 2006); Lament (BB 2008).
Výbory: Hra na stvoření světa (BB 1991); Šlágr o lásce (BB 1992); Vytí na měsíc = Wycie do księżyca (BB, 2003, zrcadlové vydání orid. + překlad Wilhelma Przeczka a Lecha Przeczka do polštiny); Bylo nebylo - jsme nejsme (BB 2006).
Překlady a přebásnění: Hlubší než smrt (1958, s dalšími); Po Ťu-i: Drak z černé tůně (1959; rozšíř. 1964, s J. Kolmašem) + Datlovník v meruňkovém sadu (1996, s J. Kolmašem); Kuan Chan-Čching: Letní sníh a jiné hry (1960, s D. Kalvodovou a J. Černým); Džbán žízně (výbor ze staroarabské poezie, 1966, s K. Petráčkem); Snímky krajiny poezie (1966, s dalšími); M. Cvetajevová: Černé slunce (1967, též ed.) + Pokus o žárlivost (1970, též ed.) + Hodina duše (1971, též ed.) + Začarovaný kruh (1987, s H. Vrbovou, též ed.) + Konec Casanovy (1988, též ed.) + Poéma hory (1992, bibliofilie) + Lichý střevíc (1996, s dalšími) + Vyznání na dálku (1996, s L. Kubištou, H. Vrbovou) + Pij, duše, co hrdlo ráčí (2005) + Pogrom života (2006); Černý mrak v bílém (tibetská lidová poezie, 1976, s J. Kolmašem); Noc tisící druhá. Deset arménských básníků (1976, s Ludmilou Motalovou, J. Š. neuvedena); Ľ. Feldek: Modrá kniha pohádek (1976, pod pseud. I. Vaculín, se Z. K. Slabým; Bratislava 1991, pod vlastním jm.); N. Matvejevová: Cesta návětrnem (1978, též ed.); Kalinový keř (ruská lidová poezie, 1978, s L. Kubištou, též ed.); Samuil Maršak: Domeček. In Dětské divadlo. Sborník her pro dětské divadelní soubory, č. 2, 1978); Velká generace. Básníci Nyugatu (1982, s dalšími); F. Mowat: Ani pták nezazpíval (1983, pouze překlad veršů, s M. a Z. Storchovými); Sakja-Pandita, mnich tibetský: Pokladnice moudrých rčení (1984, s J. Kolmašem, rozšíř. 2006); J. Navrátil: Dům U modré žirafy (1986); J. Uličiansky: Neděle (1987); M. Rúfus: Oféliin pohřeb (1986, s M. Florianem, J. Peterkou = M. Červenkou a J. Žáčkem); J. Pilinszky: Ortel (1999, s J. Hiršalem a E. Gálem); G. Droogenbroodt: Přesýpací hodiny pouště (2000, s J. Hrubým); J. Leikert: Zámlky (2001); M. Richter: Pět ročních období (2002, též ed.); Ľ. Feldek: Velká kniha slovenských pohádek (2004).
Účast v týmových pracích: Občanská výchova pro 6.–9. ročník základních škol 1, 2 (1993, 1994); Český jazyk pro pátý ročník (1996, 2001, 2002).
Příspěvky ve sbornících: Almanach Klubu čtenářů 1962 (1962); Dětské divadlo. Sborník her pro dětské divadelní soubory č. 2 (1978, překl. text písně ve feérii J. Bindzára: Cesta za modrým ptákem, dlouhá, předlouhá, nekonečná, přel. E. Machková); D. a V. Martincovi: Kniha džungle (D, rozmnož., 1981, J. Š. texty písní); Čeští spisovatelé o toleranci (1994); Mojmír Preclík: Sochy (1994, katalog výstavy); Lásky a nelásky (1998); Návrat do světla (2002), Měsíc ve dne (2002); Tichá pošta (2003); Živé slovo (2004); Nevěry (2005); Báseň mého srdce (2005); Odkaz Jaromíra Tomečka (2008).
Uspořádala a vydala: Ach, ta láska nebeská (1966, se Z. Heřmanem, rozšíř. 1992); J. Orten: Hrob nezavřel se (1969, rozšíř. 1994).

LITERATURA

Studie a články: jšr (= J. Šnobr): Jana Štroblová (heslo), ZM 1969, č. 5, příloha; O. Uličná: Poema konce Mariny Cvetajevové v překladu J. Štroblové, Bulletin Ústavu ruského jazyka a literatury, sv. 14, 1970; G. Vaněčková: Simvol „rjabina“ v poezii Mariny Cvetajevoj i jego perevod, Čs. rusistika 1982, č. 5; O. Holec: doslov, in J. Š., Krajina na muří noze (1984); Z. Tax: doslov, in J. Š., Zákaz vjezdu do ráje (1986); O. Uličná in Pražské poemy Mariny Cvetajevové (a jejich překlady do češtiny) (1991); R. Matys: doslov, in J. Š., Šlágr o lásce (1992); A. Debická: K předpokladům stylu v básnické tvorbě Jany Štroblové, ČJL 1993/94, č. 7–8, též in A. Debická: O výstavbě a stylu textu. Stylistické analýzy a interpretace (1999); I. Málková: Časopis Květen a pět prvotin, ČL 1994, č. 4; K. Křepelka: Torza, fragmenty a fatamorgány celistvosti (medailon), Proglas 1996, č. 8; A. Debická: Jana Štroblová - Světlohry, Zpravodaj katedry bohemistiky 1998, č. 1; též in ČL 1999, č. 7/8; A. Debická: Jana Štroblová - Protěž (1958) - kořeny stylu in A. Debická: O výstavbě a stylu textu. Stylistické analýzy a interpretace (1999); P. Lachman, Černé bezmyšlenky Jany Štroblové? (doslov), in J. Š., Až přistane poslední ostrov. Černé bezmyšlenky (2003); Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež (2003); A. Debická: Od prostoru země až- kam? -tam-? (o Třetím břehu J. Štroblové), in Prostor v jazyce a v literatuře (2007).
Recenze: Protěž: O. Rafaj, Nová Svoboda 7. 6. 1958; F. Kautman, Kultura 1958, č. 20; J. Janů, LitN 1958, č. 31; J. Veselský, ČK 1958, č. 8; V. Novák, Kruh 1958, červen/červenec; O. Chaloupka, Universita Karlova 1958, č. 9/10 ; Z. Heřman, VP 11. 6. 1958 * Kdyby nebylo na sůl: F. Vrba, LitN 1962, č. 28; M. Červenka, HdD 1962, č. 6; Urb. (= J. Urbánková), Tvorba 1962, č. 5; D. Karpatský, Plamen 1962, č. 3; J. Novák, ČK 1962, č. 2; M. Vacík RP 2. 9. 1962; R. Matys, Práce 18. 2. 1962 * Hostinec u dvou srdcí: M. Petříček, LitN 1966, č. 46; M. Červenka, Orientace 1966, č. 6 * Nemalujte srdce na zeď: M. Petříček, LitN 1967, č. 3; K. Dostál, ZM 1967, č. 4; H. Hrzalová, Impuls 1967, č. 2 * Archa: or (= O. Rafaj), LitN 1968, č. 4; J. Brabec, Orientace 1967, č. 6; Š. Vlašín, RP 17. 9. 1968; H. Hrzalová, Impuls 1967, č. 10 * Torza: J. Štolba, LitN 1997, č. 32; A. Skýpala, Alternativa nova 1997/98, č. 6 * Hra na třetího: J. Hájková, SvSl 7. 6. 1979; Š. Vlašín, Tvorba 1979, č. 41; T. Sedláček, Rovnost 4. 5. 1979 * Tajemství polí: Z. Heřman, ZM 1981, č. 3 * Úplněk: Z. Heřman, MF 19. 7. 1980; V. Novotný, ZN 22. 8. 1980; (ger) (= F. Schildberger), Brněnský večerník 9. 10. 1980 * Krajina na muří noze: V. Novotný, ZN 17. 12. 1984; Z. Troup, Tvorba 1985, č. 7, příloha Kmen * Úžeh: I. Zítková, ZN 5. 5. 1984 * Zákaz vjezdu do ráje: V. Novotný, ZN 16. 6. 1987; Z. Heřman, ZM 1987, č. 6 * Obětní kámen: V. Novotný, ZN 3. 1. 1988; P. Janoušek, Kmen 1987, č. 38 * Čarodění: J. Zelenka, ZN 19. 10. 1989; V. Píša, Tvorba 1989, č. 44; Z. Vybíral, Iniciály 1990, č. 2 * Fatamorgány: I. Slavík, LD 9. 11. 1991; P. A. Bílek, NK 1991, č. 26; A. Blažejovská, Tvar 1991, č. 38 * Hra na stvoření světa: M. Vacík, NK 1991, č. 27 * Šlágr o lásce: J. Vanča, Práce 8. 7. 1993 * Když je psů jako psů: zh (= Z. Heřman), SvSl 6. 12. 1994; Z. K. Slabý, ZM 1995, č. 1 * Světlohry: J. Suk, NK 1997, č. 4; V. Píša, Tvar 1997, č. 6; I. Málková, Alternativa nova 1996/97, č. 10; I. Harák, Akord 2002, č. 6 * Hlasy: V. Novotný, Týdeník Rozhlas 1999, č. 22; Z. Janík, Tvar 1999, č. 11 * Kam až se může: R. Ditmar, NK 2000, č. 49 * Hra na sochy: I. Zítková, NK 2001, č. 38; A. Bajaja, Zvuk (Zlín) 2001, č. jaro/léto * Skrze tmu něčí oko: J. Suk, Tvar 2002, č. 3; J. Zizler, LitN 2002, č. 22; J. Pechar, LidN 23. 7. 2002; P. Odehnal, Texty 2002, č. 27 (zde) * Třetí břeh: P. Odehnal, LitN 2006, č. 31; I. Harák, Host 2007, č. 3 * Bylo nebylo - jsme nejsme: K. Pípová, Tvar 2006, č. 14; I. Harák, Host 2007, č. 3 * Lament: Z. Malá, A2 2008, č. 26; Milena M. Marešová, in Portál české literatury (zde)
Rozhovory: M. Nyklová, Vlasta 1985, č. 11; V. Vavřín, Svoboda 15. 1. 1988; M. Langerová, SvSl 23. 7. 1988; J. Savická, Učitelské noviny 1990, č. 25-26; M. Vacík, NK 1990, č. 51–52; Z. Heřman, ZM 1991, č. 6; T. Pech, LN 7. 5. 1994; A. Přidal in Z očí do očí (1994); A. Skýpala, Alternativa plus 1999, č. 1/2; I. Zítková, NK 2001, č. 4 .

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945

Autor hesla: Vladimír Novotný (1998)

Aktualizace hesla: 5. 8. 2008 (jar)

Aktualizace bibliografie: 5. 8. 2008 (jar)

zpět na hlavní stranu