Parodická románová groteska o profesionálně pojatém ženství.
Román rozdělený do tří knih (Soňa v hotelu, Dálkově řízená Soňa, Soňa 01), dále členěných jen graficky, uvádí MOLIEROVO moto "Největší ctižádost ženy je vzbuzovat lásku". Tuto lásku (respektive milostnou touhu) budí v mužských postavách Páralovy prózy sirotek Soňa Čechová, které je na začátku příběhu 19 let a která připomíná protagonistku filmových pohádek pro dospělé - Angeliku. Sonina půvabu se snaží využít ke zvýšení tržby hrušovského hotelu Hubertus její pěstouni Volrábovi na tzv. květinových večírcích. Na druhém z nich se strhne o Soňu rvačka a do svého pokoje si dívku odnáší světoběžník Ruda Mach (31 let), který ji už předtím přitahoval svou mužností a vitalitou. Při soužití s Rudou si Soňa poprvé vyzkouší roli ženy z povolání, spočívající dle Machových představ inspirovaných Japonskem v permanentní snaze co nejvíce zpříjemnit muži odpočinek po práci. Ruda ale koncem léta Soňu opouští a jí po čase nezbývá, než přijmout Volrábovu pracovní nabídku, aby mohla zaplatit za pokoj. Z vřavy třetího květinového "suaré" ji do bezpečí odvádí záhadný cizinec, s nímž později odjíždí do hotelu Imperial v Liberci. Zde se Soňa do Manuela Mansfelda (tak se jí představil) zamiluje, ale záhy je unesena svým dalším obdivovatelem inž. Jakubem Jágrem (25). Následuje série útěků, únosů a návratů, které ji přivedou mj. do společnosti grafomanského inž. Lanimíra Sápala. Sonino počínání přitom písemně řídí Manuel Mansfeld, jenž ji přivádí i do ústeckého Kotexu. Tady se dle Mankových instrukcí brzy dostává ze závodní kuchyně přes knihovnu, v níž vládne inž. Kazimír Drápal, až po bok ředitele Ludvíka Ludvíka. V závěru Soňa odhalí, že její tajuplný idol Manek je třiatřicetiletý Josef Novák, až chorobně vázaný na těžce nemocnou ovdovělou matku a despoticky utlačovaný otčímem. V Josefově hračkami zaplněném pokojíčku Soňa objevuje sešit s titulem Profesionální žena, což měl být J. Novákem vyprojektovaný, ale rovněž prožitý román-experiment s průměrnou dívkou přetvořenou v atraktivní románovou hrdinku. Text v sešitě též ozřejmuje, že Experiment se Soňou byl v závěrečné fázi motivován Josefovou vidinou nového zaměstnání a bytu získaného Ludvíkovým prostřednictvím, jakož i snahou osvobodit se z existenční závislosti na nevlastním otci.
Podtitul Román pro každého není synonymem čapkovského "románu pro služky", ačkoli v Profesionální ženě nalezneme řadu motivů i tvárných postupů, známých ze zábavného čtiva. Páralovou ambicí je skutečně zaujmout každého, tedy celé čtenářské spektrum od "konzumentů" po "labužníky". Prvním je určena pohádka pro dospělé s patřičnými dávkami sentimentu a násilí, druhým její parodizace a ironizace, všem pak humorné až groteskní ladění celku i detailů. V Páralově textu sehrávají dosti důležitou roli citáty z jiných knih (např. A. LANOUXE Když nastává odliv), a hlavně řada literárních, filmových aj. aluzí, které mnohdy fungují jako klíče poodhalující autorovy záměry. Na jednom místě se třeba vyskytuje autorovo příjmení v sousedství humoristických velikánů (RABELAISE, GOGOLA a HAŠKA) a směrodatná je též replika inž. Kazimíra Drápala na Jakubovu žádost o portugalský slovník, v níž figurují jména Járy Zimmermanna (= Cimrmana) a P. DOBŠINSKÉHO, odkazující ke světu humoru a pohádek. V Profesionální ženě autor suverénně aplikuje svoji oblíbenou metodu zachycení jedné a téže situace z různých personálních perspektiv a značný důraz klade na charakterizační funkci promluv jednotlivých postav. Využívá rovněž některých stabilních kulis z vlastní tvorby (n. p. Kotex a jeho stříbrná věž, dům č. p. 2000), což platí též o profilech několika postav i o leitmotivu velehor (symbol čistoty a nespoutanosti). Panelový způsob výstavby textu (vybrané pasáže se opakují buď beze změn, nebo jen s minimálními zásahy) a stejně tak jednání postav jakoby podřízené několika vzorcům potvrzují vědomě konstrukční, "umělý" charakter Páralova epického světa. Pro jeho zobrazovací optiku je charakteristický "pohlednicový efekt": i věci naprosto běžné a všední se v Páralově podání jeví barevnější a atraktivnější. Své výsadní postavení demiurga příběhu spisovatel explicitně zjevuje závěrečným podpisem autorského triumvirátu: inž. Kazimír Drápal, inž. Lanimír Sápal, ing. Vladimír Páral, kterýžto detail možno chápat jako ironicky vyzývavou paralelu k trojjediné podstatě křesťanského Boha.
Celý text Profesionální ženy, uzavírající volnou pentalogii proponovanou Páralem ve druhé polovině 60. let, je koncipován jako literární provokace postmodernistického ražení, s nadhledem reflektující zejména autorské pachtění za čtenářským zájmem. Vzhledem ke společensko-kritickému zaměření dominujícímu předchozí Páralově tvorbě se jeho "román pro každého" jeví také jako spisovatelův pokus nalézt tvůrčí východisko ze situace, kdy začínalo nemilosrdné potírání děl koncipovaných podobně jako třeba jeho Milenci a vrazi. Obdobně si v tehdejší době počínal i L. FUKS, když napsal neurčitě místně a časově lokalizovanou psychologicko-detektivní prózu Příběh kriminálního rady (1971). V 70. letech začal Páral psát tzv. bílou sérii, v níž se pokusil spojit sobě vlastní satirické a parodické postupy s dobově žádaným pozitivním, aktivizujícím vyzněním literárního díla. Novela Mladý muž a bílá velryba čili Malý chemický epos z r. 1973 díky "dvojdomé" koncepci, znemožňující přesně určit, co autor myslel vážně a co parodicky, nepředstavovala ještě úplnou uměleckou prohru, ale neslučitelnost výše zmíněných principů plně prokázaly dva další Páralovy romány Radost až do rána (O křečcích a lidech) z r. 1975 a Generální zázrak (Román naděje) z r. 1977.
Základní tvůrčí princip Profesionální ženy (parodie tzv. pokleslého čtiva kombinovaná s groteskními prvky, dvoupólové čtenářské zacílení) použil v naší literatuře před Páralem s úspěchem J. BRDEČKA ve svém osobitém ohlasu rodokapsových westernů Limonádový Joe; obdobný základ mají i některé prózy V. NEFFA (Lidé v tógách, 1934; Královny nemají nohy, 1973), E. FIKERA (Fantóm operety, 1945) aj.
Lit. J. Kříž: Profesionální román, Rovnost 9. 2. 1972; F. Soldan, VP 21. 1. 1972; J. Škvorecký: Kvadratura kruhu (o románu Mladý muž a bílá velryba) + Páralovo permanentní posvícení (o Radosti až do rána), in J. Š. - A. Brousek: Na brigádě, Toronto 1979; V. Dostál: Dvoupatrový kýč aneb Paradox parodie a procitnutí z pohádky, in Zrcadla podél cesty, Praha 1987.
(Lubomír Machala, Slovník české prózy, 1994)