Slovník české literatury po roce 1945

Miroslav HORNÍČEK

* 10. 11. 1918, Plzeň

† 15. 2. 2003, Liberec

Herec, dramatik a prozaik

Po maturitě na reálce v Plzni (1937) byl nejprve rok pomocným technickým pracovníkem ve Škodových závodech a poté úředníkem v plzeňské Městské nemocnici (1938–1941). Již od roku 1937 však působil jako jevištní výtvarník, herec a režisér v amatérském Studentském avantgardním souboru. V roce 1941 se stal profesionálním hercem v Městském divadle v Plzni, kde se uplatnil také jako režisér a autor. Po květnu 1945 přešel do pražského divadélka Větrník a na počátku sezony 1946/47 spolu s dalšími kolegy do malostranského Divadla satiry, v němž pak působil (opět jako herec, režisér i autor) až do jeho likvidace v roce 1949. Počínaje sezonou 1949/50 byl členem činohry Národního divadla. Od sezony 1955/56 byl zástupcem uměleckého ředitele v městském Divadle satiry (od 1957 Divadlo ABC); jako herec zde byl partnerem Jana Wericha a od roku 1960 Miloše Kopeckého. V roce 1959 začala Horníčkova úzká spolupráce s nově založeným divadlem Semafor (hrál mj. titulní roli v zahajovacím Člověku z půdy, autorsky spolupracoval na dalších inscenacích Jiřího Suchého, mj. Šest žen, 1964). Po odchodu z ABC (1962, spolu s M. Kopeckým) byl angažován jako „sólista operety“ v Hudebním divadle v Karlíně. V sezonách 1965/66 – 1967/68 byl ve svém posledním stálém angažmá v Semaforu (autorské představení Hovory přes rampu). Na světové výstavě EXPO 1967 v Montrealu byl půl roku hlavním konferenciérem i aktérem experimentálního filmového představení Kinoautomat. Později hostoval jako herec i režisér na různých scénách (Městská divadla pražská, Státní divadlo Brno, Divadlo Vítězného února v Hradci Králové, Divadlo J. K. Tyla v Plzni ad.) a v médiích; psal prózy, dramata a publicistiku.

První povídky publikoval již jako student v plzeňském tisku (Český deník, Nová doba). V pozdějších desetiletích si vyzkoušel prakticky všechny publicistické žánry; přispíval mj. do Literárních novin, Plamene, Květů, Kina, Divadla (v č. 10/1962 hra Tvrďák aneb Albert, Julius a tma, v č. 2/1970 Rozhodně nesprávné okno), Divadelních novin, Filmových a televizních novin, Záběru, Kulturní tvorby, Impulsu, Scény, Dramatického umění (zde v č. 3/1988 hra Louka pro dva), Domova, Gramorevui, Světa motorů, Stadionu, Mladého světa, Světa v obrazech, jakož i do denního tisku (v Brněnském Večerníku 1984 seriál Deset brněnských zastavení, ve Svobodném slově 1992–1993 seriál odpovědí na dotazy čtenářů Hovory H přes stránky Svobodného slova). Scénář Cirkus Naděje byl publikován v Divadelní revue (č. 2/2017). Řadě svých próz a textů dal Horníček jevištní podobu (např. Dobře utajené housle, 1968; Listy z Provence, 1971), některé namluvil na gramofonové desky (Jablko je vinno, Chvála pohybu aj.). Podílel se na scénáři filmů Táto, sežeň štěně (+ Jan Ryska + r. Milan Vošmik, 1964) a Ve vlaku (+ r. Vladimír Svitáček, 1969). Vytvořil hlavní role ve filmech Kam čert nemůže (r. Zdeněk Podskalský, 1959) a Táto, sežeň štěně (r. M. Vošmik, 1964) a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři (r. Ján Roháč, 1972), hrál však v řadě dalších filmů. S Čs. televizí často spolupracoval jako herec, scenárista, moderátor (mj. originální zpravodajství z pěti ročníků karlovarského festivalu Momenty filmového festivalu, 1960–1968) a především aktér vlastních talk show Hovory přes rampu (1968), Hovory mezi námi (1968), Knihy mají své osudy (1969, vše r. Jiří Prokel), Hovory H (1969–1971, odvysíláno 25 dílů, r. Ján Roháč a Vladimír Svitáček), Než se zvedne opona (1980, 16 dílů, r. Ivo Paukert), Hovory H ještě po dvaceti letech (1990, 17 dílů, r. Ivo Paukert), Chvilky s M. Horníčkem a jeho přáteli (1992, 5 dílů, r. Ivo Paukert), Hovory H z Paláce K (1996, 9 dílů, r. Pavel Vantuch) a V takový krásný společnosti (2000, 5 dílů, r. Jan Eisner). Podle jeho hry Tři Alberti a slečna Matylda natočil stejnojmennou televizní komedii Martin Faltýn (1994). – Ve vysílání Čs. rozhlasu Horníček často vystupoval jako herec, méně často jako moderátor. Autorsky se zúčastnil rozhlasového cyklu Gramotingltangl (1965–1968, s Jiřím Suchým, Janem Werichem a Ivanem Vyskočilem), v autorské i neautorské interpretaci byly odvysílány mnohé jeho povídky a studiově byla natočena hra Dva muži v šachu (1988, r. Pavel Krejčí). Kromě toho Český rozhlas věnoval Horníčkově tvorbě několik střihových a dokumentárních pořadů. – Vedle pravidelné literární a divadelní činnosti se Horníček příležitostně stále více věnoval i výtvarnému umění (fotografie, koláže, dekalky); je autorem textů v monografiích a katalozích výstav mnoha výtvarníků a fotografů (mj. Adolfa Borna, Vítězslava Eibla, Ivana Krále, Tarase Kuščynského, Vladimíra Renčína a Miloslava Stibora). – Československá, resp. Česká televize připravila o Miroslavu Horníčkovi několik pořadů a dokumentárních filmů: Na návštěvě u Horníčků (1968, r. Jiří Prokel); Výlety Miroslava Horníčka (1997, r. Miloslav Šmídmajer a Martin Slunečko); Hovorově Horňas (2005, r. Linda Jablonská); Humor není žádná sranda (2018, r. Miloslav Šmídmajer a Martin Slunečko) a věnovala mu jednotlivé díly cyklů Genus (1995, r. Jan Špáta) a Komici na jedničku (2012, r. Alena Činčerová). – V první polovině padesátých let pro svá scénická pásma několikrát užil pseudonymu Bedřich Jakub.

Dominantním úhlem Horníčkova pohledu na svět ve všech jeho uměleckých aktivitách je humor, k jehož nejvytrvalejším a nejdůslednějším vykladačům také patří: teoretizující sebereflexe je integrální součástí každého Horníčkova díla. Také proto základním prvkem jeho komediálního herectví i dramatické a prozaické poetiky je stálá přítomnost komentujícího autorského subjektu. Cokoliv autor ve svých textech předvádí a vypravuje, je jím dříve či později ironizováno, „shozeno“ a zcizeno. Výchozí situace, již vždy rozvíjí se značným potěšením, je jím znovu a znovu proměňována a obracena naruby, vlastní pointu příběhů vytvářejí ironizující glosy. Na rozdíl od srovnatelné poetiky Jana Wericha či Ivana Vyskočila však Horníček tuto techniku nepoužívá k satirickému demaskování skutečnosti či k jejímu usvědčování z absurdity, nýbrž spíše k laskavé toleranci a zdůraznění relativity pravd o světě, k jejímu novému harmonizování a obohacení o poetizující rozměr. Důsledně tohoto postupu Horníček užil např. v hrách Rozhodně nesprávné okno, Tři Alberti a slečna Matylda či Pokušitel, v nichž jej dokonce učinil tematizovanou součástí fabule. Přesto však nejvíce času vzdorují ty Horníčkovy umělecké kreace, které vznikly „nárazem“ o dobu, partnera či o zdánlivě odlehlý inspirační podnět jakožto střet autorových vrozeně harmonizujích dispozicí lyrických a epických s uměleckou mentalitu odlišnou, kontroverznější, drsnější či hlubší: patří k nim i práce z období Divadla satiry, autorsko-herecká spolupráce s Janem Werichem, Milošem Kopeckým (Tvrďák aneb Albert, Julius a tma), Milanem Lasicou a Júliem Satinským či Semaforem, období Hovorů (v jejich divadelní, televizní i knižní podobě). Proto si Horníček i jako dramatik nejšťastněji vede tam, kde mu permanentní situační zvraty a komentáře slouží ke kritické reflexi reálných problémů doby a kde se nejvíce přibližuje k regulérnímu dramatickému tvaru myslitelnému i bez jeho vlastní herecké či režijní účasti. Takto vystavěl například hru Můj strýček kauboj aneb Rodeo, situovanou do obligátního mikrokosmu „malé české rodiny“, v níž proměny vztahu k příbuznému emigrantovi dávají vzniknout dramatickému konfliktu mezi nepříjemnou, nehodící se pravdou a zdánlivě humánní, léčivou lží. – Horníček je rovněž autorem řady prozaických knih causerií, apokryfů, cestopisů, lyrických vyznání, novel s náběhy na román, esejů, memoárů aj. Rovněž v této jeho tvorbě přitom dominuje technika autorského komentáře a analytické glosy. Nejvýrazněji snad v thurberovsky laděné prvotině Dobře utajené housle, která v polovině šedesátých let významně rozšířila žánrové spektrum české drobné prózy, ale také ve většině jeho cestopisů (Javorové listy, o Expo 67; „mistralovské“ Listy z Provence; Pohlednice z Benátek, inspirovaná Thomasem Mannem, aj.). Od poloviny sedmdesátých let se ve svých prózách nechával unést svým lyrickým naturelem a před kritickým analytickým postřehem dával přednost bezbřehému okouzlení nebo vzývání jevového povrchu skutečnosti (např. Vyznání Mariánským Lázním v červnu, Jablko je vinno aj.).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie, publicistika a práce o divadle: Dobře utajené housle (PP 1966; poté in Dobře utajené housle, Jablko je vinno; též D, rozmnož., 1969, prem. 1968); Javorové listy (P 1968); Hovory (PP 1970); Rozhodně nesprávné okno (D, rozmnož., 1970, prem. 1969); Listy z Provence (EE 1971); Strašidla (omalovánky, 1971); O Smolíčkovi (omalovánky, 1971); Pohlednice z Benátek (P 1971); Letostroj pana Maximilána (vystřihovánka, 1972); Dva muži v šachu (D, rozmnož., 1974, i prem.); Vyznání Mariánským Lázním v červnu. A červnu v Mariánských Lázních (PP 1975); Tři Alberti a slečna Matylda (D, rozmnož., 1976, prem. 1977); Dobrý den, socho! (texty k vlastním fotografiím, 1977); Malá noční inventura (D, rozmnož., 1977, prem. 1976); Můj strýček kauboj aneb Rodeo (D, rozmnož., 1977, i prem., též s tit. Můj strýček kovboj); Jablko je vinno (PP 1979; poté in Dobře utajené housle, Jablko je vinno); Slaměný klobouk (D, rozmnož., 1979, dle E. Labiche); Chvála pohybu (PP 1979); Jak hledat slunce (P cestopis., 1980); Setkání s Veronikou (D, rozmnož., 1980, i prem.); Louka pro dva (D, rozmnož., 1984, i prem.); Třináctá sestra (D, rozmnož., 1984, i prem.); Trojhlas (EE 1986, s I. Hurníkem a V. Preclíkem); A co ženy, pane dvorní rado? (D, rozmnož., 1987, i prem.); Chvilky s Itálií (PP 1988, s P. Koppem); Klaunovy rozpravy. Úvahy, fejetony, rozhovory, ankety z let 1956–1986 (1989, s V. Justem, který i ed.); Julius a Albert (P 1989); Poznámky o divadle (E 1990); Koláže a hry (koláže s komentářem 1990); Hovory s Janem Werichem (PP 1991); Muž jménem Juan (D, rozmnož., 1993, prem. 1989 s tit. Muž jménem Don Juan); Chvalozpěvy (EE 1995); Humor a koláže (koláže s komentářem, 1995); Saze na hrušce. Vzpomínky nejen na dětství (1996); Trialog (s M. Lasicou a J. Satínským, 1997); Miroslav Horníček v Hovorech H z Paláce K (1997); Pětatřicet skvělých průvanů (PP 1998, rozš. s titulem Pětatřicet skvělých průvanů a jiné povídky, 2001); S paní ve spaní (PP 1999, též in Pětatřicet skvělých průvanů a jiné povídky, 2001); Jeden den pouhý jen (bibliof. 2000); Vteřiny života (kniha fotografií s komentáři a vzpomínkami, 2002); Neberme se příliš vážně (s Jiřím Kalouskem, koláže s komentářem, 2002); scénicky: Láska a smrt (pásmo lidové poezie, 1941); Jula Fučík, bojovník za radost (dramatizace Reportáže, psané na oprátce, 1945); Cirkus Naděje (pantomima, 1948), text in Divadelní revue č. 2/2017); Humor není pro legraci (pásmo, 1953, pod pseud. Bedřich Jakub); Člověk mezi lidmi (pásmo, 1954, pod pseud. Bedřich Jakub); Pondělky s tetou (1958, s Jiřím Suchým); Žena ve středu (pásmo, 1960, s J. Suchým, V. Havlem, N. Frýdem ad.); Plentuch (1960); Tvrďák aneb Albert, Julius a tma (1962, text in Divadlo č. 10/1962); Malý pan Albert (1963, s M. Kopeckým); Hovory přes rampu (1965); Pokušitel (1966); Recitál Hegerová–Horníček (1966); Na vaše zdraví, pane Seiferte! (pásmo, 1968); Hovory o smíchu (1969); Listy z Provence (pásmo, 1971); Kantor Barnabáš a žáci darebáci (recitál středověkých písní se skupinou J. Traxlera, 1972); O smíchu (1976); Dva muži někde (recitál zpěváka P. Bobka, 1979); Ještě zní (pásmo z veršů F. Šrámka, 1981, s J. Hanzlíkem); Dámská volenka (1981); Případ jménem Kamil (1985); Premiéra aneb Nad smetištěm hvězdy (1988, s Pavlem Dostálem, přeprac. 1993 s tit. Dva na smetišti aneb Toč to, Formane; přeprac. 2004 s tit. Dva na smetišti); Romeo, Julie a bratr Lorenzo (1989); Hovory H o V+W (1991); Slovobraní (1991); Písně a smích (1996).
Rozhovory: Zpověď na konci cesty (s J. Hůlou, 2000); Miroslav Horníček o životě (úryvky z rozhovorů a ohlasů, ed. R. Rohál, 2002); O. Richter – J. Opplová: S Horníčkem na obláčku (rozhovor a vzpomínky přátel, 2003).
Souborné vydání: Dobře utajené housle – Jablko je vinno (PP 1984).
Adaptace: V. Štech: Svatba pod deštníky aneb Zvoní se po třetí (D, rozmnož., 1955, prem. 1949); V. Mass: Tři pomeranče (D, rozmnož., 1961); scénicky: P. A. Bréal: Husaři (1977).
Překlad: J. Kroner: Herec nejen na udici (1982).
Ostatní práce: Karlovy Vary. Momenty filmového festivalu (1964, souběžný text česky, rus., něm., angl., franc.); Pf’67 (1966, souběžný text franc., něm., rus., angl.).
Příspěvky ve sbornících: Veselé divadlo (1957, zde jednoaktovka Fotograf své doby); Jan Werich ...tiletý (1965); Kytlice dobře utajené (1968); Jiří Šlitr (1970); Dvanáct úsměvných měsíců (1974); Slovo a hlas (podruhé) (1983); Čtyři o čtyřech (1984); Živý proud (1986); Grog bez cukru (1986); Z dílny malých scén (1989); Jevištní řeč a jazyk dramatu (1990); Jiřímu Suchému (1991); Ilja Hurník (1995); Naše město Plzeň (1995); Lásky a nelásky (1998); Můj handicap (1998) aj.
Zvukové nosiče (autorské): LP: Hovory H (1970); Dobře utajené housle (2 LP, 1972); Kantor Barnabáš a žáci darebáci (1973); Listy z Provence (1975); Staropražské hrací strojky (1975); Zavěste, prosím, volá Semafor (s M. Šimkem a dalšími, 1974); Vyznání (1975); Herecké historky z Hovorů H (1976); Jablko je vinno (1977); Chvála pohybu (1978); Je libo dát si víno (s J. Sovákem a V. Menšíkem, 1979); Obraťte! Na druhé straně jsem já (s M. Kopeckým, 1979); Malá noční rozprava (1986); Předscény Werich & Horníček (2 LP, 1990). – CD: Předscény W+H (1995); Horníček a Kopecký vzpomínají (1996); Hovory H (1996); Dva muži někde (1997); Saze na hrušce (1998); Kudy vedly cesty (1998); Sám o sobě (1999); Trialóg (1999, s M. Lasicou a J. Satínským); Písně a smích (2001); Hovory v Toboganu (s T. Slámou, 2002); Hovory H (2003); S Miroslavem Horníčkem tentokrát o smíchu (2003); Chvála humoru (2004); Chvála pohybu (2007, pův. na MC 1995); Hovory H (3CD, 2008); Jan Werich a Miroslav Horníček na Kampě (2011); Chvalozpěvy (2011, pův. na MC 1995); Ještě zní (2012, s Jaromírem Hanzlíkem); Miroslav Horníček v Šemanovicích (2018); Dobře odtajněný Miroslav Horníček (3CD 2018); Recital Hegerová-Horníček (2019). – MC: Hýbu se, tedy jsem (2MC, 1989); O smíchu (1998).

LITERATURA

Knižně: A. Urbanová: Miroslav Horníček (1966); M. Pavlík (ed.): Miroslavu Horníčkovi s láskou (sb. jubilejních statí, Tišnov 1988); F. Všetička: Dílna Miroslava Horníčka (1999); P. Traxler: Kantor Horníček a Traxleři žáci (2007); M. Weimann + J. Hlobil: Miroslav Horníček – 100 let (Plzeň 2018, ed. K. Sokolová); J. Jiráková + M. Samková: Pocta panu Miroslavu Horníčkovi (2018); J. Kříženecký: Století Miroslava Horníčka (2018); P. Jamník (ed.): Miroslav Horníček očima přátel, očima sběratele (2019).
Bibliografie: J. Hanzálek: Zasloužilý umělec M. H. (personální bibliografie, Okres. knihovna Znojmo, rozmnož., 1979).
Studie a články: V. Havel: Humor Miroslava Horníčka, Divadlo 1960, č. 3; J. Chloupek: Řeč o jazyce v umělecké tvorbě Miroslava Horníčka, Naše řeč 1972, č. 2/3; O. Suchý in Exkurze do království grotesky (1981); R. Pytlík in Malá encyklopedie českého humoru (1982); O. Brůna: Ten klaun bydlí v Hradešínské, Scéna 1983, č. 25/26; V. Just in Proměny malých scén (1984); týž in Z dílny malých scén (1989); týž in Klaunovy rozpravy (1989); S. Pastyřík: K jazyku a stylu dramatika Miroslava Horníčka, in Sborník Pedagogické fakulty v Hradci Králové, Jazyk – literatura – metodika, sv. 52 (1989); V. Just in Divadlo plné paradoxů (1990); F. Štícha: O jazyce Miroslava Horníčka, Naše řeč 1993, č. 4; F. Všetička: O Horníčkově tvůrčí dílně, Alternativa Nova 3, 1996/97, č. 5; B. Hrabánková: Jazyk a styl textů Miroslava Horníčka a možnosti jejich využití k rozvoji komunikativních dovedností, in Sborník pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, Filologické studie, sv. 20 (1997); V. Just in Werichovo Divadlo ABC (2000); L. Petišková: Potlačená naděje (o inscenaci Cirkus Naděje), Divadelní revue 2017, č. 2.
Recenze: Tvrďák: J. Opavský, RP 14. 4. 1962; A. Fuchs, DivN 1962, č. 19; J. Navrátil, Plamen 1962, č. 5; V. Havel, Divadlo 1962, č. 5 * Malý pan Albert: A. Fuchs, DivN 1963/64, č. 6; A. Urbanová, KT 1963, č. 44; S. Machonin, LitN 1963, č. 43 * Recitál Hegerová–Horníček: A. Urbanová, Divadlo, 1966, č. 5 * Pokušitel: J. Císař, Divadlo 1966, č. 9; P. Grym, LD 16. 5. 1966 * Dobře utajené housle: M. Schulz, LitN 1966, č. 29; J. Opavský, RP 20. 6. 1966 (též ad Pokušitel); š (= J. Šimůnek), MF 29. 6. 1966; P. Den, Proměny (New York) 1968, č. 1; inscenace: A. Urbanová, DivN 1968/69, č. 5; S. Machonin, Listy 1968, č. 3; mip (= M. Plešák), HD 1969, č. 14 * Javorové listy: O. Srbová, DivN 1968/1969, č. 6; J. Opelík, Plamen 1968, č. 9 * Hovory: nov, Obrana lidu 15. 7. 1970; A. Závodský, Rovnost 20. 8. 1970; G. Rapoš, Práca (Bratislava) 20. 8. 1970 * Rozhodně nesprávné okno: as (= A. Stránská), SvSl 21. 11. 1969; J. Otava, RP 25. 11. 1969; A. Fuchs, DivN 1969/70, č. 7; V. Just, Divadlo, 1970, č. 2 (též ad Dobře utajené housle) * Listy z Provence: J. Träger, SvSl 3. 2. 1971; Z. Heřman, MF 17. 3. 1972; MJV (= M. Janů-Veselá), Práce 5. 5. 1972 * Dva muži v šachu: št (= B. Štěpánek), MF 20. 6. 1974; mik (= M. Křovák), LD 25. 4. 1974; A. Urbanová, Amatérská scéna 1978, č. 12; L. Soldán, Tvorba 1978, č. 16 * Vyznání Mariánským Lázním v červnu: M. Veselá, Práce 5. 1. 1976; O. Brůna, Gramorevue 1976, č. 3 * Hovory o smíchu: mik (= M. Křovák), LD 17. 11. 1976 * Tři Alberti a slečna Matylda: jpa (= J. Procházka), SvSl 30. 3. 1977; lš (= L. Daneš), LD 5. 4. 1977; Z. Srna, BV 5. 5. 1977 * Dobrý den, socho!: ZJS (= Z. a J. Svobodovi), Český zápas 1978, č. 6 * Malá noční inventura: M. Tmé, BV 13. 12. 1976; Z. Srna, Práce 18. 1. 1977; K. Bundálek, Rovnost 23. 2. 1977; A. Štěrbová, Ostravský kulturní měsíčník 1978, prosinec; J. Hájek, RP 2. 1. 1979 * Můj strýček kauboj aneb Rodeo: ý, LD 14. 7. 1977; J. Tvrzník, MF 14. 12. 1978; A. Štěrbová, Scéna 1980, č. 25–26 * Jablko je vinno: vln (= V. Novotný), ZN 2. 6. 1979; M. Veselá, Práce 24. 7. 1979; M. Blahynka: LM 1980, č. 1 * Slaměný klobouk: mik (= M. Křovák). LD 17. 8. 1985 * Chvála pohybu: mu, BV 10. 7. 1980; J. Lukeš, Tvorba 1980, č. 30; M. Blahynka, LM 1981 č. 3 * Jak hledat slunce: M. Nyklová, Dikobraz 1981, č. 15; M. Blahynka, LM 1982, č. 8 * Setkání s Veronikou: V. Sochorovská, Pravda (Plzeň) 16. 10. 1980; trk, Květy 1980, č. 32; V. Šulc, MF 20. 8. 1981 * Dámská volenka: A. Závodský, Tvorba 1982, č. 9 * Třináctá sestra: J. Richter, VP 13. 2. 1984; mur (= M. Urbánková), SvSl 29. 2. 1984; V. Rzounek, RP 9. 3. 1984; mik (= M. Křovák), LD 27. 3. 1984 * Trojhlas: Š. Vlašín, Kulturní práce 1986, č. 21; J. Rulf, ZN 27. 9. 1986; J. Lukeš, SvSl 2. 10. 1986; J. Poláček, BV 21. 10. 1986; jf (= J. Fukač ?), Opus musicum 1987, č. 3 * A co ženy, pane dvorní rado?: J. Suchomelová, ZN 18. 3. 1987; L. Soldán, Tvorba 1987, č. 19; trn, Květy 1987, č. 15 * Chvilky s Itálií: pt, Ostravský večerník, 29. 12. 1988; J. Holoubek, Kmen 1989, č. 5; O. Brůna, Scéna 1989, č. 5 * Premiéra aneb Nad smetištěm hvězdy: J. Suchomelová, ZN 16. 8. 1988; mV (= M. Vojta), Tvorba 1988, č. 26 * Klaunovy rozpravy: J. Švandelík, Práce 29. 4. 1990; I. Rössler, Tvorba 1990, č. 8; A. Štěrbová, Scéna 1990, č. 9 * Julius a Albert: V. Heger, LM 1990, č. 2 * Romeo, Julie a bratr Lorenzo: R. Erml, ZN 10. 2. 1989; L. Kopáčová, LD 14. 2. 1989; B. Štěpánek, MF 21. 2. 1989 * Poznámky o divadle: R. Škvařil, NK 1990, č. 38; V. Mrva, Rt 30. 10. 1990, H. Suchařípová, Tvar 1990, č. 38 * Hovory s Janem Werichem: iz (= I. Zítková), NK 1991, č. 38 * Chvalozpěvy: R. Hrdinová, RP 12. 7. 1995; J. Kerbr, LidN 29. 7. 1995, příl. Nedělní LN – Národní 9; J. Šimůnek, SvSl 30. 8. 1995; B, Hemelíková, Tvar 1995, č. 15 * Saze na hrušce: iz (= I. Zítková), NK 1996, č. 29; F. Cinger, Právo 4. 9. 1996; J. Šimůnek, SvSl 8. 6. 1996 * Trialog: V. Petrík, Slovenské listy 1999, č. 5, příl. Elán * Pětatřicet skvělých průvanů: P. Smítalová, NK 1998, č. 48; voj, Slovo 12. 11. 1998 * S paní ve spaní: F. Všetička, LitN 1999, č. 30; V. Raboch, Plzeňský deník, 28. 7. 1999 * Vteřiny života: B. Frajerová, Rovnost 18. 11. 2002 * Miroslav Horníček o životě: B. Frajerová, Kladenský deník 20. 9. 2002 * Neberme se příliš vážně: P. Kovařík a B. Frajerová, Plzeňský deník 19. 12. 2002.
Rozhovory: V. Kotmel, ČK 1962, č. 5; J. Čutka, Impuls 1967, č. 4; J. Lederer in Povedali... príďte (Bratislava 1968, česky s tit. Tak tedy... přijďte, 1990); J. Hořejší, Universita Karlova 1968/69, č. 4; los (= D. Šlosar), Věda a život 1971, č. 4; J. Švarcová, Gramorevue 1972, č. 12; H. Schwarczová, Práce 19. 5. 1973, Nedělní příloha; M. Skalka+J. Stegbauer, Květy 1977, č. 52; J. Janoušek, Mladý svět 1978, č. 46; V. Gardavský, Amatérská scéna 1981, č. 1; M. Skalka, Květy 1983, č. 45; F. Fiala, Magazín Co vás zajímá 1988, č. 12; J. Polešovský, Svět práce 1988, č. 26; J. Kolář, Dramatické umění 1988, č. 3; V. Mrva, Moravské noviny 1991, č. 19; M. Černík, RP 9. 1. 1993, též in M. Č., 33 životů (1994); an, Kinorevue 1994, č. 1; A. Přidal in Z očí do očí (1994); J. Houdek, Týdeník Televize 1996, č. 22; M. Cais, Právo 1. 3. 1997, příl. Magazín Právo; J. Rulf, Reflex 1997, č. 49; A. Kramer, Právo 4. 9. 1999; J. Suchý, MFD 20. 1. 2000, příl. Magazín Dnes č. 3; J. Žák in Hovory o knihách (2000); D. Krátká, Právo 5. 5. 2001, příl. Magazín Právo; A. Plavcová, LidN 21. 9. 2001, příl. Pátek LN č. 38.
K životním jubileím: J. Hořejší, Svět v obrazech 1968, č. 45; Z. Roubíček, MF 9. 11. 1968; O. Suchý, SvSl 10. 11. 1978; I. Hurník, LD 11. 11. 1978; V. Just, Scéna, 1988, č. 20; P. Dostál, RP 10. 11. 1993; R. Činčera, Mosty 1998, č. 46; M. Oplatková, Naše rodina 2008, č. 47; V. Just (a další), Moderní divadlo 2018/19, č. 2.
Nekrology: M. Švagrová, LidN 17. 2. 2003, P. Dostál, Právo 17. 2. 2003; P. Kovařík a B. Frajerová, Kladenský deník 17. 2. 2003; V. Just, Týden 2003, č. 9; J. Suchý, DivN 2003, č. 6; J. Traxler, Dokořán 2003, č. 25; O. Suchý, Xantypa 2003, květen.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Vladimír Just (1995)

Aktualizace hesla: 14. 9. 2020 (mlp)

Aktualizace bibliografie: 14. 9. 2020 (mlp)

zpět na hlavní stranu