SCRIPTUM 

Přestože mezi přispěvateli převažovali bývalí i současní studenti a učitelé olomoucké univerzity, objevovaly se zde rovněž texty dalších autorů. Poezii publikovali Petr Borkovec, Václav Burian, Vlasta Dvořáčková, Lenka Galdová, Norbert Holub, Lubor Kasal, Ludvík Kundera, Jiří Olič, Pavel Petr, Božena Správcová, Martin Strakoš, Rostislav Valušek aj., prózu Jan Balabán, Jiří Lach, Roman Ludva, Zdeněk Mitáček, Miroslav Urban, dramatické texty Viliam Klimáček a Tomáš Tichák.
Dominantní tendenci časopisu však určil zájem redakce o současnou podobu zahraničních literatur a kulturní situaci v různých evropských zemích tvořil dominantní tendenci časopisu; jejím projevem bylo mimo jiné mezinárodní složení redakční rady a některé pravidelné rubriky (Zpráva z cesty, Ze zahraničí). Scriptum věnovalo pozornost především autorům polským (zvláště č. 11 a 12), slovinským a slovenským. V překladech Václava Buriana, Pavly Foglové, Ivety Mikešové aj. uveřejňuje rozsáhlé bloky z textů Hanny Krallové, Zbigniewa Macheje, Adama Michnika, Czesława Miłosze (zvláště v č. 20), Jerzyho Pilcha, Krystiny Rodowské, Wisławy Szymborské aj., doplněné popř. studií (Václav Burian, Vladimír Novotný) nebo rozhovorem. V překladech Františka Benharta a Petry Pilařové vycházela tvorba slovinských autorů Aleše Debeljaka, Drago Jančara, Gustava Januše, Marjana Rožance; Petr Mikeš překládal anglicky píšící básníky. Některá čísla byla zčásti věnována určité zahraniční literatuře: slovenské č. 13 a 21; polské č. 11 a 12: rakouské č. 16 (překlady Ludvík Kundera) a ruské č. 22 (překlady Josef Sedlák).
Teoretické studie, eseje, úvahy a rozhovory (např. v č. 9 s americkými básníky Allenem Ginsbergem a Galwayem Kinnelem) se podobně jako občasné ankety zabývaly jednak literaturou (o české současné poezii psali např. Petr Běleš, Jiří Trávníček v č. 15, Jaromír Typlt v č. 21; anketa o provincionalismu a regionalismu v č. 14 a 15), jednak filozofickými a společenskými problémy současnosti (frekventována byla zejména problematika postmodernismu - Jean Baudrillard, Jürgen Habermas, Stephan K. White, z domácích autorů Martin Fafejta, Břetislav Horyna). K pravidelným rubrikám dále patřily Literární fejeton, A jiné (zprávy z kulturního života) a Recenze-kritiky (věnovány literatuře a divadlu, nejčastějšími autory Petr Cekota, Marián Hatala, Lubomír Machala, Jiří Poláček, Pavel Šaradín, Martin Strakoš, František Všetička).
Jednotlivá čísla (především pozdějších ročníků) bývala soustředěna ke konkrétnímu tématu, kromě zmíněných zahraničních literatur např. k podílu Židů na historii Olomouce (č. 10), olomouckým samizdatovým aktivitám (17/18), kultuře Ostravska (19), charakteru současné vědy (21), k tématu domova, exilu a normalizace (23) nebo k fenoménu kaváren (24). Část několika čísel byla označena jako příloha (neměla však samostatné stránkování): v č. 21 vyšly příspěvky ze sborníku Rostislavu Valuškovi k 50. narozeninám, v č. 19 a 22 příspěvky z olomouckých konferencí (o literatuře a společnosti, o výuce literatury na školách).
Na přelomu století mělo dojít k celkové proměně vnější podoby časopisu i ke změnám obsahovým. Redakce zamýšlela ustoupit od převážně monotematických čísel. Příspěvky (s výjimkou drobnějších textů v rubrikách post scriptum či camera obscura) mají větší rozsah a věnují se převážně literatuře či soudobé české politice (Pavel Šaradín, Tomáš Šulák); nadále však zůstává prostor pro překlady (opět s důrazem na díla slovinská a polská, zejména Czesława Miłosze). Časopis však zanikl dříve, než se mohla nová redakční koncepce rozvinout.