KRITICKÁ PŘÍLOHA RR  

KP obsahuje výhradně kritické texty, jež byly seskupovány do rubrik podle obsahu (Výtvarné umění, Literatura, popř. Literatura, filosofie, Hudba, divadlo, film, popř. Divadlo, film, televize apod., Společnost, tisk), od č. 19 podle žánru (Studie - Eseje, Panorama, Recenze - Referáty, Interview, Dokumenty, Couleur). Programovým zaměřením navázala na myšlenkovou tradici časopisu Tvář z 60. let; nepřímo i explicitně se odvolávala k osobě literárního kritika Jana Lopatky a domýšlela postuláty jeho kritického díla (preference žánrů „autentické“ literatury, nekompromisní vztah k prohřeškům proti fakticitě věcné, jevové skutečnosti zachycené v literárním díle, mravní rozměr autora a jeho tvorby). Dalšími osobnostmi, k jejichž kritickému odkazu se revue hlásila, byli literární a divadelní kritik Sergej Machonin (redakce věnovala jeho památce č. 4) a literární teoretička Růžena Grebeníčková (mj. v č. 3 její úvaha o Kunderově Pomalosti). Časopis přinášel příspěvky, které se snažily udržovat historickou paměť především ve vztahu k nejbližší, poválečné minulosti – varovaly před nebezpečím bagatelizace mravních deliktů normalizačního období, před povrchností a z ní vyplývající lživostí mediálního, především televizního obrazu světa, před komercionalizací české kultury a tíhnutím její části k selankovité kýčovitosti na jedné straně a ke xenofobii a sebemýtizaci na straně druhé. Z žánrového hlediska v listu převažují rozměrné eseje, úvahy, studie a recenze, zpočátku řidčeji a později pravidelně se objevují rozhovory; jednotlivé oddíly bývají doplněny menšími poznámkami. Přispěvatelé reagují nejen na jednotlivá díla a specifické umělecké tendence, ale všímají si i obecných negativních rysů běžné ediční, překladatelské, kritické a publicistické, ale i vystavovatelské nebo interpretační praxe.
Jestliže beletristická Revolver Revue představuje především osobnosti duchovně a názorově s redakcí spřízněné, KP se ve shodě se svým určením zaměřovala i na autory a díla k programovým myšlenkám časopisu protikladné. Reflexi literatury, literární vědy a esejistiky se věnovali nejčastěji Zuzana Dětáková, Petr Dudek, Libuše Heczková, Jiří Holý, Martin Hybler, Robert Krumphanzl, Martin Machovec, Zdeněk Šanda, Michael Špirit, Marek Vajchr, Zdeněk Vašíček, Josef Vohryzek a Miloslav Žilina. Č. 1 přineslo programově konstitutivní rozhovor Michaela Špirita s nakladatelským redaktorem a editorem Janem Šulcem Zaknihovaný život, v č. 7, 8 a 11 proběhla diskuse o tom, zda český překlad románu Warrena Millera Prezydent Krokadýlů z počátku 60. let pořídil Josef Škvorecký, nebo Jan Zábrana (na úvodní příspěvek Patrika Ouředníka reagovali Lubomír Dorůžka, Jarmila Emmerová, Jiří Pelán, Michal Schonberg aj., včetně samotného Škvoreckého).
Výtvarným uměním se zabývali mj. Jaroslav Anděl, Miloš Doležal, Marcel Fišer, Pavla Pečinková, Milan Pitlach, Viktor Pivovarov, Veronika Tuckerová, Ludmila Vachtová, architekturou a urbanismem Zdeněk Lukeš, fotografií Michal Janata a Robert Silverio, grafickou tvorbou Iva Janáková. O divadle psali Marta Ljubková, Vladimír Mikulka, Terezie Pokorná a až do své smrti do divadelní rubriky přispíval rovněž Sergej Machonin; rockové hudbě se věnoval Ondřej Štindl, který se spolu s Andrejem Stankovičem také soustavně zabýval filmem; o filmu, literatuře, ale i filozofii psal Jiří Cieslar (mj. o Vladimíru Boudníkovi – č. 4, o Nietzscheovi a náladách konce století – č. 5, o deníkovém díle Jiřího Koláře – č. 8), o divadle, televizní tvorbě, výstavách a řadě dalších aktuálních otázek Vladimír Just a Antonín Kosík, o ruské kultuře Tomáš Glanc (v letech 1999–2004 pravidelně Ruská kronika). Názory prezentované v českých tištěných i elektronických médiích komentovali zvláště Bohuslav Blažek, Viktor Karlík, Antonín Kosík, Jindřich Pokorný, Jan Rejžek, Michael Špirit, Petruška Šustrová. Značný prostor časopis věnoval úvahám, popř. i polemikám o závažných politických a kulturněpolitických otázkách současnosti (Vladimír Just o procesu s Martou Chadimovou - č. 3, 4; Aviezer Tucker o stavu českého vysokého školství - č. 8, 10, 11; Emanuel Mandler o česko-německých vztazích - č. 9, 10; články a poznámky Adama Drdy, Petra Placáka aj.). Svou názorovou vyhraněností vyvolávala KP množství polemických ohlasů, reakce na ně byly soustředěny do rubriky Ohlasy, polemiky.
Po zániku KP RR se příspěvky kritické povahy od autorů původního (a postupně se mírně rozšiřujícího) okruhu spolupracovníků objevovaly v jednotlivých rubrikách „mateřské“ Revolver Revue (zvl. v rubrice Couleur).