Vítězslav NEZVAL
První verše Nezval otiskl 1919 v třebíčském studentském časopise Svítání (redigovaném Bedřichem Fučíkem). Ve 20. letech publikoval v periodikách Host, Disk, Pásmo, Nová scéna, Kmen, Rozpravy Aventina, ReD, Odeon, Sršatec, Trn, Proletkult, Tvorba, Národní osvobození, Rudé právo (a jeho Večerník), Československé noviny (1923 zde divadelní referáty). Ve 30. letech přispíval do časopisů a novin Panoráma, Volné směry, Doba, Život, Lidové noviny, Haló noviny, Levá fronta. (1930 Nezval redigoval časopis Zvěrokruh.) Po roce 1945 se Nezvalovými hlavními publikačními orgány staly Literární noviny, Nový život, Kultura (1957–1958 zde paměti Z mého života), Výtvarná práce, přispíval však též do brněnského Bloku a dále do Varu, Kulturní politiky, Výtvarného umění, Mateřídoušky aj. Byl autorem několika realizovaných scénářů k filmům němým (Podskalák, 1928, režie Přemysl Pražský, adaptace stejnojmenného dramatu Františka Ferdinanda Šamberka; Varhaník u sv. Víta, 1929, režie Martin Frič) i zvukovým (Za tichých nocí, 1941, režie Zdeněk Gina Hašler, filmová adaptace básnické sbírky Jana Červenky Písně Závišovy), spolupracoval na námětech, scénářích, případně textech písní k filmům Gustava Machatého (Erotikon, 1929, anonymně; Ze soboty na neděli, 1931) a Vladislava Vančury (Před maturitou, 1932, anonymně; Na sluneční straně, 1933), napsal verše pro loutkový film Bajaja (1950, režie Jiří Trnka), spolupracoval na scénáři filmu Císařův slavík (1948, režie Jiří Trnka) a je autorem písňových textů pro filmy Experiment (1943, režie Martin Frič), Kariéra (1948, režie Karel Steklý) a Sedm zabitých (1965, režie Pavel Kohout). Podle jeho literárních předloh byly natočeny filmy a televizní inscenace Nový Figaro (1964, režie Tibor Rakovský), Schovávaná na schodech (1964, režie Zdeněk Kaloč), Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1966, scénář František Šec, režie J. Vrba), Manon Lescaut (1970, scénář a řežie Josef Henke), Valerie a týden divů (1970, režie Jaromil Jireš, scénář Jaromil Jireš + Ester Krumbachová). Psal i baletní libreta, rozhlasové scénky, pásma, dramatizace a hry (Veselohra s dvojníkem, 1938; Jan Pařížský, 1938; Sláva a tajemství Zlaté uličky (1939, pod pseudonymem František Řepa). Své výtvarné práce prezentoval na řadě kolektivních i samostatných výstav (1958, Brno; 1959, Praha, Brno, Ostrava, Gottwaldov (putovní výstava); 1960, Bratislava; 1966, Praha; 1967, Brno; 1970, Praha; 1975, 1988/1989 Praha, Pardubice, Hluboká nad Vltavou (putovní výstava); 1993, Praha; 1994, Bonn; 1996, Praha; 2003, Třebíč; 2004, Litoměřice, Bystřice pod Pernštejnem, Blansko, Olomouc (putoní výstava); 2005, Praha; 2006, Praha). – Ve 30. letech pro svou sociálně a pak i milostně laděnou poezii užíval pseudonymu věčný student Robert David, za války podepisoval rozhlasové práce pro mládež podle jména své choti pseudonymem František Řepa; šifry N., Vít N., V. N., v. n., vn.
Nezvalovo dílo lze zhruba rozvrhnout do tří tvůrčích období. První ve 20. letech a v prvé polovině let 30. se odehrávalo ve znamení poetismu, poté udával tón Nezvalovým pracím surrealismus a po druhé světové válce v něm převládlo směřování k zpolitizované tvorbě v duchu socialistických idejí. V poetismu se šťastně sešly básníkovy dispozice, zejména schopnost pojmenovat věci v jejich jedinečné konkrétnosti a smyslové názornosti s obecnějším dobovým směřováním k lyrickému projevu, který tehdy prostoupil všechny oblasti umělecké tvorby. Rozvinutí básnické obraznosti na asociativním principu, jenž překvapivými spojeními rozbíjel ustálenou představu o logické výstavbě básnické výpovědi, tvořilo spolu s pojetím poezie jako hry a využíváním forem lidové zábavy a folklorních žánrů (lidová balada, jarmareční píseň, dětská říkadla, popěvek) jednu složku Nezvalova poetistického tvůrčího úsilí. Druhou naplňovaly náročněji koncipované vážné básně nesené snahou zachytit s pomocí uvolněné fantazie svět jako neustálý pohyb a změnu. Zatímco první postup převažoval ve sbírkách drobné lyriky (Básně na pohlednice, Nápisy na hroby, Hra v kostky aj.), druhý se naplno rozvinul v lyrickoepických skladbách apollinairovského typu (Podivuhodný kouzelník, Premierplán ve sbírce Menší růžová zahrada) a posléze i v dílech, kde poetistická obraznost se stala osnovou velkých syntetizujících skladeb širokého čtenářského dosahu (Akrobat, Edison; spolu s dalšími skladbami menšího rozsahu vytvořily sbírku Básně noci). Poetismus vyprovokoval také vznik nového typu básnické sbírky, kdy se součástí jejího lyrického účinu stala grafická podoba a obrazný (i fotografický) doprovod (Pantomima).
Poetistická hravost přetrvávala v Nezvalových verších i v prvé polovině 30. let (Zpáteční lístek), zároveň se ale začal vyskytovat analytický prvek (též ve vztahu ke snům) a s ním i sociálněkritické tóny (Skleněný havelok, Pět prstů). Surrealistická poetika pak znamenala oslabení metaforičnosti ve prospěch celkové prozaizace, kdy asociativní obraznost povětšinou nahradily litanické výčty kladoucí nesouměřitelné jevy jen volně vedle sebe; přinesla rovněž zdůrazněnou roli podvědomí v zápisech pochodů psychického automatismu a monotematické pojetí sbírky (Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Absolutní hrobař, Matka Naděje). Současně s tím se nově oceňovala náhoda, jež se v Absolutním hrobaři podílela na vzniku tzv. dekalků, výtvarných projevů záležejících v roztírání tuše mezi dvěma listy papíru.
Surrealistické postupy však ve 30. letech nevyčerpaly cele Nezvalovu tvořivost; jejich univerzálnost nejprve narušily sociální motivy v pseudonymem krytých verších (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida), a pak projevy citové účasti při nemoci matky (sbírka Matka Naděje). Básnická reakce na ohrožení republiky nacistickým Německem a událostmi kolem Mnichova znamenaly i umělecky motivovaný rozchod se surrealismem (Pět minut za městem, Historický obraz). V poválečných básních se Nezval pokoušel sladit pozůstatky avantgardních postupů (zejména poetistickou obraznost, vynalézavost a hravost) s idylickým pojetím socialismu a s dobovými, z politických axiomů odvozenými normami. Nejvíce poplatné jim byly poemy Stalin, Zpěv míru a Z domoviny, zatímco ve verších intimních, náladových, přírodních a reflexivních se výrazně projevovala básníkova snaha uchovat co největší prostor pro lyrický projev.
Nezvalovy sporé ranější prozaické pokusy vyústily ve 30. letech v sérii románů inspirovaných evropským moderním románem. Jsou zpravidla vystavěny na autobiografické osnově, vyznačují se oslabenou příběhovostí, soustřeďují se na psychické pochody, zejména na ty, jež podněcují lidskou tvořivost a imaginaci (Kronika z konce tisíciletí, Pan Marat, Jak vejce vejci, Řetěz štěstí), evokují zážitky z dětství (Dolce far niente), komentují dojmy z cest a zachycují kulturněpolitické ovzduší cizích zemí (Neviditelná Moskva, Ulice Gît-le-coeur) a rozvíjejí v knihách pro mládež dětskou představivost a fantazii (Anička skřítek a Slaměný Hubert).
Nezvala dramatika se v raném poetistickém období omezovala na drobné lyrické skladby, většinou jen knižní, a na experimenty kombinující několik druhů uměleckých projevů (scénické básně, libreta pro pantomimu a balet, radiogenická poezie aj.). Ve 30. letech básník jednak adaptoval klasické předlohy (Schovávaná na schodech, Manon Lescaut aj.), jednak psal původní komedie, v nichž nesložitý děj se vyjevuje prostřednictvím svěžích poetických dialogů a hovorové plynulosti jazyka (Milenci z kiosku, Loretka). Jediné poválečné drama využívá antického hexametru k patetickému varování před zkázou civilizace atomovou válkou (Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou).
Jako překladatel se Nezval především orientoval na duchovně spřízněné básníky (Edgar Allan Poe, Jean Arthur Rimbaud, Stéphane Mallarmé, Charles Baudelaire, Paul Éluard, z André Bretona tlumočil jeho teoretické stati) nebo osobně známé a blízké autory (Dora Gabeová, Pablo Neruda). Snažil se přitom uchovat duch originálu, nevyhnul se však tomu, aby ho nepoznamenal vlastní osobitostí.
Také Nezvalova esejistika byla těsně svázána s vlastními tvůrčími postoji: sloužila k programovým výkladům avantgardní poetiky nejprve poetistické (Falešný mariáš aj.), pak surrealistické (Surrealismus v ČSR) i k objasňování vlastních tvůrčích postupů (Chtěla okrást lorda Blamingtona). Vyhraněný osobnostní vklad tvoří rovněž významnou hodnotu Nezvalových interpretací českých i evropských básnických směrů od symbolismu po poetismus a pojednání o jejich domácích i zahraničních protagonistech (Moderní básnické směry), právě tak jako nedokončené vzpomínkové knihy na osobnosti a děje české avantgardy (Z mého života) a exkurzů do literární (Wolker, Josef Čapek), a zejména výtvarné esejistiky (Svět Henri Rousseaua, in Volné směry 1936, Štyrský a Toyen, Antonín Slavíček, Rudolf Kremlička).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o umění: Most (BB 1922); Pantomima (BB, E 1924, obsahuje též drama Depeše na kolečkách, premiéra 1926; 2. vydání 1935, místo básně Podivuhodný kouzelník zařazeno drama Věštírna delfská, premiéra 1935); Falešný mariáš (EE 1925); Wolker (E, P 1925); Abeceda (taneční kompozice M. Majerové, bibliofilie, 1926; poprvé in Pantomima); Básně na pohlednice (BB 1926); Diabolo (B 1926); Karneval (P 1926, rozmn. 1972, dramatizace M. Dostálová); Menší růžová zahrada (BB, D 1926); Nápisy na hroby (BB, PP 1927, obsahuje též drama Vězeň, premiéra 1926); Akrobat (B 1927; poté in Básně noci); Blíženci (BB, DD 1927); Dobrodružství noci a vějíře (B 1927); Manifesty poetismu (1928, s K. Teigem); Edison (B 1928; poté in Básně noci); Židovský hřbitov (B, bibliofilie, 1928); Hra v kostky (BB 1929); Kronika z konce tisíciletí (R 1929); Smuteční hrana za Otokara Březinu (B 1929; poté in Básně noci); Sylvestrovská noc (B 1929; poté in Básně noci); Básně noci (BB 1930, obsahuje: Podivuhodný kouzelník, Akrobat, Edison, Smuteční hrana za Otokara Březinu, Silvestrovská noc aj.; 4. vydání /v tiráži 5. vydání/, 1948, rozšířeno o báseň Signál času); Chtěla okrást lorda Blamingtona (PP, EE, D 1930); Jan ve smutku (B 1930); Posedlost (R 1930); Slepec a labuť (PP 1930); Snídaně v trávě (B 1930); Strach (D 1930, premiéra 1932); Dolce far niente (R 1931); Sexuální nokturno (P 1931); Schovávaná na schodech (D 1931, i preméra, podle P. Calderóna de la Barca); Signál času (B 1931; 3. vydání in Skleněný havelok, 1932; 4. vydání in 4. vydání Básně noci, 1948); Tyranie nebo láska (BB 1931; poté in Skleněný havelok); Milenci z kiosku (D 1932, i premiéra); Pan Marat (R 1932); Pět prstů (BB 1932); Skleněný havelok (BB 1932); Jak vejce vejci (R 1933); Zpáteční lístek (BB 1933); Monako (R 1934); Sbohem a šáteček (BB 1934); Surrealismus v ČSR (leták-manifest, 1934); Neviditelná Moskva (P 1935); Anička skřítek a Slaměný Hubert (P pro děti, 1936); Frivolní báseň pro slečnu Marion (B 1936, novoročenka); Praha s prsty deště (BB 1936); Řetěz štěstí (R 1936); Ulice Gît-le-coeur (P 1936); Žena v množném čísle (BB, E 1936, obsahuje též drama Zlověstný pták, premiéra 1940; v úplnosti 1946); 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (BB 1936); Absolutní hrobař (BB 1937); Josef Čapek (E 1937); Moderní básnické směry (EE a antologie, 1937); 100 sonetů záchrankyni věčného studenta Roberta Davida (BB 1937); Matka Naděje (BB 1938); Štyrský a Toyen (E, BB 1938); 70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida (BB 1938); Pražský chodec (P 1938); Historický obraz (B 1939; rozšíř. 1945); Manon Lescaut (D 1940, i prem., podle A.-F. Prévosta); Óda na smrt Karla Hynka Máchy (B 1940, bibliofilie), Pět minut za městem (BB 1940); Loretka (D 1941, i premiéra); Švábi (B 1945, napsáno 1939); Balady Manoně (BB 1945); Rudé armádě! (B 1945); Valérie a týden divů (R 1945, napsáno 1935); Veselohra s dvojníkem (D 1946, rozhlasová dramatizace Calderonovy hry, premiéra 1938); Veliký orloj (BB 1949); Stalin (B 1949); Zpěv míru (B 1950); Z domoviny (B 1951); Křídla (BB 1952); Antonín Slavíček (E 1952); Tři mušketýři (D 1953, in V. Nezval, Dílo, sv. 15, premiéra 1934, podle A. Dumase st.); Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti (PP pro děti, 1953); Chrpy a města (BB 1955); Rudolf Kremlička (E 1955); Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (D 1956, též prem.); O některých problémech současné poezie (E 1956); Veselá Praha (D rozmn. 1957); Jiřímu Wolkerovi (B 1959); Z mého života (paměti, 1959); Nedokončená (BB 1960, ed. V. Fiala); Nový Figaro (D 1962, in V. Nezval, Dílo, sv. 16, prem. 1936); Kůň a tanečnice (BB 1962, částečně již in Veliký orloj, ed. M. Blahynka a F. Dvořák); Jak se z klubíčka ježek vyklubal (D pro děti, 1962, premiéra 1963); Fantastická symfonie (B 1963).
Výbory: V říši loutek (PP, BB 1937); Sloky o Praze (1956); Zlatý věk (BB pro mládež, 1957, ed. V. Fiala); Moderní poezie (EE 1958, ed. M. Blahynka); Šípková růže (BB pro děti, 1958, ed. V. Fiala); Dobrodružství Aničky skřítka a Slaměného Huberta (P 1958, ed. D. M. Pavlíček); Básně (1960, ed. L. Fikar); Vítězslav Nezval (1961); Deset let od Wolkrovy smrti (1962, ed. M. Blahynka); Podivuhodný kouzelník (1963, ed. M. Kundera); Jiří Wolker (EE 1964, ed. M. Blahynka, J. Čutka); Oči milenek (1964, ed. M. Florian); Z říkadel (1965, ed. M. Blahynka); Signály času (1974, ed. M. Blahynka); Pražská domovní znamení (1974, ed. M. Blahynka); Vyzvání na cestu (1976, ed. V. Kún); Soubor faksimilií z fondů lititerárního archívu Památníku národního písemnictví (1976, ed. M. Krulichová); Zpívám zpěv míru (1980, ed. M. Blahynka); Písmena, pohlednice, nápisy (1980, ed. M. Blahynka); Zázračné proměny (1980, ed. Z. Pešat); Až se ti zasteskne (1983, ed. M. Blahynka); Celé Čechy (1984, ed. M. Blahynka); Básník v množném čísle (1986, ed. K. Sýs); Živme se očima koček (1998, ed. K. Sýs); Kouzelník (2001, ed. V. Justl).
Souborná vydání: V. Nezval, Dílo (Československý spisovatel 1950–1990, 38 sv., fakticky 36, neboť romány Kronika z konce tisíciletí, Posedlost a Dolce far niente původně označované jako sv. 27–29 vyšly v jednom svazku; ed.: V. Nezval do sv. 11, J. Taufer sv. 12, K. Blahynková sv. 13, 21, 34, 37, vše ostatní M. Blahynka, s nímž na sv. 35 a 36 spolupracoval V. Kubín a na sv. 36 též K. Blahynková. Dílo obsahuje rovněž dosud knižně nevydané práce: sv. 13 zejména básně v próze, sv. 21 překlady libret, rozhlasová pásma a písně pro filmy, sv. 22 scénické básně, scenária a libreta, sv. 23 hry, rozhl. hry a libreta, sv. 24 manifesty, eseje a kritické projevy z období poetismu, sv. 25 manifesty, eseje a kritické projevy z let 1931–1941, sv. 26 eseje a projevy po roce 1945, sv. 37 pozůstalé básně včetně nezveřejněné prvotiny Melancholičtí upíři. Sv. 34 shrnuje verše, které ze souboru Nezval a editoři dříve vyřadili).
Překlady: E. A. Poe: Básně (1928); Dílo J. A. Rimbauda (1930, též ed.), též in Já je někdo jiný (1962, překlad veršů); S. Mallarmé: Poezie (1931); A. Breton: Spojité nádoby (1934, s J. Honzlem) + Nadja (1935, s M. Hlávkou a B. Vaníčkem); P. Éluard: Veřejná růže (1936, s B. Vaníčkem); A. S. Puškin: Domek v Kolomě (1938, in A. S. Puškin: Povídky veršem a prózou); D. Gabeová: Dávno (1938); Nizámí: Příběh panice (1939, s J. Rypkou); R. da Galzabigi: Orfeus a Euridika (libreto k opeře Ch. W. Glucka, 1940, prem. 1939); H. Heine: Kniha písní (výbor, 1950); P. Neruda: Juliu Fučíkovi (1953, se Z. Hampejzem); Mao-Ce-Tung: Osmnáct básní na staré nápěvy (1958, s J. Hejzlarem); Ch. Baudelaire: Květy zla (1964, ed. M. Blahynka).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Almanach k 50. výročí gymnázia v Třebíči... (1921); Revoluční sborník Devětsil (1922); Život (1922); In memoriam Jiřího Wolkra (1924); Fronta (1927); Milostný almanach Kmene (1933); Mahenovi (1933); Surrealismus v diskusi (1934); Almanach Kmene (1935); Básníku Karlu Tomanovi (1937); Deset let Osvobozeného divadla (1937); Ludvík Kuba, malíř (1946); O Zdeňku Nejedlém (k sedmdesátinám, 1948); Dr. Zdeňku Nejedlému k 75. narozeninám (1953) a řada příspěvků v antologiích.
Uspořádal, vydal a redigoval: Surrealismus (sb., 1936, též přisp.); Ani labuť ani Lůna (sb., 1936, též přisp.); Josef Sudek (1948, textová část a verše).
Korespondence: J. Svoboda in Přítel Vítězslav Nezval (J. Svobodovi z 1920–1940, Záchrankyni, tj. L. Hodačové, z 1937–1941 a dalším adresátům, 1966; částečně předtím in HD 1960, s. 268); A. Závodský: Dva dopisy Vítězslava Nezvala K. H. Hilarovi o dramatu Milenci z kiosku, SPFFBU 1972, řada literárněvědná (D), č. 19; Depeše z konce tisíciletí (různým adresátům od 1918 do smrti, ed. M. Krulichová, M. Vinařová a L. Tomek, 1981, obsahuje též úplnou korespondenci s J. Mahenem, mezerovitě vydávanou dříve ve Sbornících Národního muzea, řada C, 1961 [ed. J. Mourková] a 1964 [ed. J. Hek a Š. Vlašín] a v knize Adresát Jiří Mahen, 1964 [ed. J. Hek a Š. Vlašín], dále korespondenci s F. Borovým, A. Bretonem a J. Honzlem, nakladatelstvím Melantrich [B. Fučík a J. Träger], nakladatelstvím Odeon [J. Fromek], nakladatelstvím Symposion [R. Škeřík] a též dopisy publikované již dříve [P. Bezruč, J. Wolker, Z. Nejedlý, K. H. Hilar]); M. Blahynka: Z listů a lístků. V. Nezval J. Honzlovi (z let 1926–1927), LM 1980, č. 4; M. Vinařová: Jak tvoří básník (L. Hodačové z let 1937–1942, úryvky), Literární archiv 1987, s. 101.
Hudebnina: Leden (2005, hudba V. Kaprálová).
Zvukové záznamy: Edison – Signál času (CD 1997, zhudebnil J. Spálený); Manon Lescaut (MC 1968, CD 2006).
LITERATURA
Bibliografie: J. Nečas: Bibliografie díla Vítězslava Nezvala, in Vítězslav Nezval (1960, s M. Blahynkou); Milena Závadová: Vítězslav Nezval. Bibliografie díla a literatury o něm (rozmnoženo 1975).
Knižně: F. Soldan: O Nezvalovi a poválečné generaci (1933, poté s titulem Tři generace, 1940); L. Kratochvíl: Wolker a Nezval (1936); A. Jelínek – M. Schulz: O Vítězslavu Nezvalovi a jeho Zpěvu míru (1953); L. Kratochvíl: Nezvalova poesie rodné země, socialismu a míru (rozmn. 1953); J. Taufer: Národní umělec Vítězslav Nezval (1957; přeprac. 1976, obsahuje bibliografii); A. Jelínek: Vítězslav Nezval (1961); A. Hoffmeister: O Nezvalovi (1961); V. Fischerová-Nezvalová: Kouzelná říše dětství Vítězslava Nezvala (1962); J. Svoboda: Přítel Vítězslav Nezval (1966); L. N. Budagova: Vítězslav Nezval (Moskva 1967); S. A. Šerlaimova: Vítězslav Nezval (Moskva 1968); M. Blahynka: Nezval dramatik (1972) + S Vítězslavem Nezvalem (1976); M. Macháček: Vítězslav Nezval (1980); M. Blahynka: Vítězslav Nezval (1981, obsahuje bibliografii); S. Žáry: Stovežatý básník (Bratislava 1981); Vítězslav Nezval – spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (sb., 1986, zde též B. Hemelíková: Vítězslav Nezval. Personální bibliografie o životě a díle /1922–1944/).
Katalog: Hra v kostky. Vítězslav Nezval a výtvarné umění (2004, ed. D. Voda, obsahuje soupis výstav, které prezentovaly výtvarné dílo Vítězslava Nezvala a zastoupení jeho výtvarných děl ve veřejných a soukromých sbírkách).
Studie a články: F. X. Šalda: Dva představitelé poetismu, Nová svoboda 23. 4. 1925, též ReD 1, 1927/28, s. 91; Skapino (= A. Novák): Dva poetističtí papoušci na motocyklu, LidN 7. 6. 1925; F. Götz: Vítězslav Nezval, in Jasnící se horizont (1926); A. M. Píša in Směry a cíle (1927); F. X. Šalda in O nejmladší poezii české (1928), též in Studie z české literatury (1961), též in O předpokladech a povaze tvorby (1978); B. Václavek in Od umění k tvorbě (1928); M. Rutte in Doba a hlasy (1929); F. Götz in Básnický dnešek (1931); K. Sezima in Mlází (1936); B. Václavek in Tvorbou k realitě (1937); J. Mukařovský: Sémantický rozbor básnického díla. Nezvalův Absolutní hrobař, SaS 1928, též in Kapitoly z české poetiky 2 (1941); V. Černý: Několik poznámek k Nezvalově surrealistické poezii + Několik poznámek k Nezvalově surrealistické próze, KM 1938, s. 51 a 253, též in Tvorba a osobnost (1992); L. Čivrný: Nad velkými básnickými skladbami Vítězslava Nezvala, NŽ 1955, s. 589; J. Janů: Poezie patosu našeho života, NŽ 1956, s. 46; J. Honzl in K novému významu umění (1956); A. Matuška: Nezval, LitN 1958, č. 15, též in Medailony (1960); J. Hora in Poezie a život (1959), též in Duch stále se rodící (1981); M. Blahynka: Proměny Podivuhodného kouzelníka, NŽ 1959, s. 60; J. Hájek in Osudy a cíle (1961); M. Blahynka: Nezval překladatel, SL 1960, s. 227 + Nezval v překladech, ČL 1961, s. 319; M. Grygar in sb. Jak číst poezii (1963; 2. vyd. 1969); M. Kundera: předmluva, in Podivuhodný kouzelník (1963) + Veliká utopie moderního básnictví, LitN 1964, č. 27; P. Blažíček: O smyslu poezie Vítězslava Nezvala, ČL 1964, s. 77; J. Štěpánková: Nezval a Baudelairovy Květy zla, ČL 1964, s. 308; K. Chvatík: Poetismus, Estetika 1965, s. 251; M. Blahynka: Nezvalovo drama (1920–1932), ČL 1965, s. 449; A. Haman: Nezval a Halas, ČL 1967, s. 312; A. M. Píša in Stopami dramatu a divadla (1967); A. French: The Czech lyric Poet Vítězslav Nezval, Melbourne Slavonic Studie 1968, s. 21 + in Poets of Prague (London 1969); V. Effenberger in Realita a poezie (1969); Z. Kalista in Tváře ve stínu (1969); J. Baluch in Vítězslav Nezval, Cudowy czarodziej (Warszawa 1969); V. Turčány: Nezvalův Edison alebo Chvála kompozície, Romboid (Bratislava) 1970, č. 2, též in Od iniciatívy k tradícii (2005); M. Pohorský in Portréty a problémy (1974); J. Hájek in Letorosty (1974); L. Štoll in Socialismus a osobnosti (1974); J. Taufer: Nezval estetik, LM 1974, č. 3, též in Portréty a siluety (1980); M. Blahynka: předmluva, in Signály času (1974) + Básník budoucího pokolení, LM 1975, č. 5; V. Závada in Krajina a lidé mého srdce (1975); P. Drews in Devětsil und Poetismus (München 1975); M. Blahynka in Pozemská poezie (1977); Literární archiv (1978); J. Rubeš: Nezval a Breton, ČMF 1979, s. 17; Z. Pešat in Zázračné proměny (1980); F. Buriánek in Z moderní české literatury (1980); M. Suchomel: Nezval, čtenář Mahena, SPFFBU 1983, řada D, č. 30; M. Kubínová in Proměny české poezie dvacátých let (1984); Z. Kožmín in Interpretace básní (1986); S. V. Nikolskij in Dvě epochy české literatury (1986); M. Mravcová: Postup montáže v poezii poetismu, ČL 1987, s. 289; I. V. Inov (= Ivanov): Žánrová specifičnost prózy Vítězslava Nezvala, ČL 1989, s. 301; A. French: Nezval, Seifert and the Czech Avant-garde, Selecta Slavica (Neurid) 1988, č. 12; M. Dvořák: Vítězslav Nezval a Jakub Deml, Akord 15, 1989/90, č. 6; M. van Duijkeren – M. Stejskal in České studie (Amsterdam–Atlanta 1990); J. Firt in Knihy a osudy (1991); B. Fučík in Čtrnáctero zastavení (1992), týž in Setkávání a míjení (1995), týž in Rodná krajina básníkova (2003); M. Drápala: Iluze jako osud, Soudobé dějiny 1996, s. 175; I. Binar: Trialog (Nezval – Deml – Holan), RR 1996, č. 32; R. Hamanová – G. Dierna in Český surrealismus 1929–1953 (1996); T. G. Winner: Struktura Nezvalova Edisona a pražský strukturalismus. Báseň a hudba, ČL 1996, s. 346; W. Koschmal: Město (Praha) a nevědomí (Apollinaire – Nezval), ČL 1997, s. 360; K. Sgallová: Nezvalův rým v období poetismu, ČL 1998, s. 79; T. G. Winner: Slovesné a výtvarné umění. Nezvalova Snídaně v trávě, ČL 1998, s. 105; Ž. Čolakova in Český surrealismus 30. let. Struktura básnického obrazu (1999); R. Jílek: Metaforická přirovnání v Nezvalově předválečné poezii, ČL 2000, č. 5; R. Telerovský: Sen a poesie. Nezvalův výklad zákonitostí básnické imaginace, Analogon 2001, č. 32; P. Janoušek: Nezvalova Depeše na kolečkách. Manifest avantgardního pojetí dramatu, ČL 2002, s. 54; J. Knapík in Únor a kultura (2004); J. Frejka in Divadlo je vesmír (2004); G. Dierna: Tváře ženy (Zmnožení, dekompozice a ženy v množném čísle v Nezvalově surrealismu mezi Prahou a Paříží), Analogon 2005, č. 34/35, týž Tváře ženy II (Zmnožení, dekompozice a ženy v množném čísle v Nezvalově surrealismu mezi Prahou a Paříží), Analogon 2006, č. 46; J. Vojvodík in Imagines corporis. Tělo v české moderně a avantgardě (2006); M. Bauer: Nezvalova recepce Halasovy sbírky Kohout plaší smrt aneb Od "traklovštiny" k "halasovštině", in Hledání expresionistických poetik (ed. M. Bauer, 2006); V. Ambros: Milenci z kiosku V. Nezvala v roce 1932, aneb Národní divadlo na vlnách avantgardy, ČL 2006, s. 228; M. Langerová: Patera a Lenin. K ideologickým vzorcům Neviditelné Moskvy, SaSm 2005, č. 4.
Recenze: Most: M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 12. 11. 1922; J. Hora, RP 19. 11. 1922, též in Poezie a život (1969); A. Novák, Lumír 1922, s. 551; J. Knap, Cesta 5, 1922/1923, s. 464; A. M. Píša, Proletkult 1, 1922/1923, s. 333, též in Dvacátá léta (1969) * Pantomima: J. Knap, Cesta 7, 1924/1925, s. 266; -pa- (F. S. Procházka), Zvon 25, 1924/1925, s. 181; F. X. Šalda, Nová svoboda 1925, s. 256, též ReD 1, 1927/1928, s. 91, též in Kritické projevy 13 (1963) * Falešný mariáš: F. Götz, Národní osvobození 1. 11. 1925; J. B. Čapek, Kritika 1925, s. 345; J. Heyduk, Cesta 8, 1925/1926, s. 161; O. Š. M. (Štorch-Marien), RA 1, 1925/26, s. 51; A. N. (Novák), LidN 9. 5. 1926 * Menší růžová zahrada: Č. (A. Černík), Pásmo 2, 1925/1926, s. 66; fxš. (F. X. Šalda), Tvorba 1, 1925/1926, s. 236, též in Kritické projevy 13 (1963); J. Heyduk, Cesta 8, 1925/26, s. 481; A. C. Nor, Sever a Východ 1926, s. 77; A. N. (Novák), Lumír 53, 1926/1927, s. 220 * Karneval: F. Götz, Národní osvobození 11. 4. 1926; A. N. (A. Novák), LidN 9. 5. 1926; J. B. Čapek, Kritika 1926, s. 224 * Akrobat: md. (M. Dvořák), Tvar 1927, s. 144; J. Heyduk, Cesta 10, 1927/1928, s. 527; B. Václavek, ReD 1, 1927/28, s. 14; A. M. Píša, Sever a Východ 1928, s. 30 * Edison: G. (F. Götz), Národní osvobození 17. 6. 1928; B. Václavek, ReD 2, 1928/1929, s. 130; J. Heyduk, Cesta 11, 1928/1929, s. 256; A. N. (A. Novák), Lumír 56, 1929/1930, s. 159 * Hra v kostky: -a. (J. Hora), LitN 1929, č. 11; G. (F. Götz), Národní osvobození 16. 6. 1929; JO-HE (J. Heyduk), Cesta 12, 1929/1930, s. 32; B. Václavek, ReD 3, 1929/1931, s. 58 * Básně noci: A. N. (A. Novák), LidN 27. 7. 1930; AMP (A. M. Píša), PL 29. 7. 1930; J. B. Čapek, Naše doba 38, 1930/1931, s. 54 * Jan ve smutku: G. (F. Götz), Národní osvobození 21. 12. 1930; P. Fraenkl, Naše doba 28, 1930/1931, s. 507; F. X. Šalda, ŠZáp 3, 1930/1931, s. 251; AMP (A. M. Píša), PL 25. 1. 1931, též in Třicátá léta (1971); A. N. (A. Novák), LidN 1. 2. 1931; Kp. (J. Knap), Venkov 17. 2. 1931 * Schovávaná na schodech: Ot. F. (O. Fischer), LidN 21. 4. 1931; J. H. (J. Hilbert), Venkov 21. 4. 1931; kd. (E. Konrád), Národní osvobození 21. a 22. 4. 1931; A. M. Píša, PL 21. 4. 1931, též in Stopami dramatu a divadla (1967) * Milenci z kiosku: H. Jelínek, Lumír 58, 1931/1932, s. 347; J. Träger, LitN 1932, č. 5; jh (J. Hora), Telegraf 11. 3. 1932; Ot. F. (Fischer), LidN 12. 3. 1932; J. H. (J. Hilbert), Venkov 12. 3. 1932; zk. (Z. Kalandra), RP 12. 3. 1932; Rč. (V. Renč), Akord 1932, s. 183 * Skleněný havelok: A. N. (A. Novák), LidN 21. 8. 1932; V. Hrbek (Z. Kalista), Lumír 59, 1932/33, s. 38; F. X. Šalda, ŠZáp 5, 1932/1933, s. 43; -pa- (F. S. Procházka), Zvon 33, 1932/1933, s. 153; J. B. Čapek, Čin 4, 1932/1933, s. 848 * Sbohem a šáteček: J. Mukařovský, Panoráma 1934, s. 70, též in Studie z poetiky (1982); F. Götz, Čin 1934, s. 562; A. N. (A. Novák), LidN 11. 11. 1934; V. Hrbek (Z. Kalista), Lumír 61, 1934/1935, s. 38; F. X. Šalda, ŠZáp 7, 1934/1935, s. 18; M. Dvořák, LUK 1935, s. 88 * Žena v množném čísle: J. Chalupecký, Čin 1936, s. 217; V. Z. (V. Závada), LUK 1936, s. 231; AMP (A. M. Píša), PL 11. 7. 1936; L. Kratochvíl, LitN 9, 1936/1937, č. 19 a 20 * Praha s prsty deště: A. N. (A. Novák), LidN 16. 10. 1936; V. Hrbek (Z. Kalista), Lumír 63, 1936/1937, s. 527 * Absolutní hrobař: zk (Z. Kalandra), Světozor 38, 1937/1938, s. 674, též in Intelektuál a revoluce (1994); AMP (A. M. Píša), PL 26. 1. 1938; A. N. (A. Novák), LidN 30. 1. 1938 * Matka Naděje: A. N. (A. Novák), LidN 24. 4. 1938; ldř. (K. Bednář), Rozhledy 1938, s. 66; V. Hrbek (Z. Kalista), Lumír 65, 1938/1939, s. 43 * Pražský chodec: V. Černý, KM 1938, s. 437, též in Tvorba a osobnost 1 (1992); B. Novák, LidN 28. 11. 1938; Kp. (J. Knap), Venkov 15. 1. 1939; AMP (A. M. Píša), Národní práce 22. 1. 1939; A. N. (A. Novák), LidN 19.3.1939; vbk. (V. Běhounek), Dělnická osvěta 1939, s. 65 * Manon Lescaut: Č. (V. Červinka), Zvon 40, 1939/1940, s. 602; kd (E. Konrád), LidN 9. 5. 1940; -ühl- (B. Mühlstein), Naše zprávy 11. 5. 1940 * Pět minut za městem: F. Götz, Čteme 2, 1939/1940, s. 131; B. Fučík, Akord 7, 1939/40, s. 279; B. Novák, LidN 4. 3. 1940; V. Černý, KM 1940, s. 173 * Valérie a týden divů: lk (L. Kundera), Mladé archy 2, 1945/1946, s. 133; AMP (A. M. Píša), Práce 28. 2. 1946 * Veliký orloj: J. Honzík, Kulturní politika 1949, č. 15; O. Kryštofek, MF 10. 4. 1949; F. Buriánek, ZN 17. 4. 1949; Z. Pachovský, LidN 24. 4. 1949 * Stalin: J. Hořec, MF 11. 12. 1949; vbk (V. Běhounek), Práce 21. 12. 1949; F. Buriánek, ZN 29. 12. 1949; V. Dostál, Var 3, 1950/1951, s. 234 * Zpěv míru: F. Kautman, LidN 14. 10. 1950; I. Skála, RP 15. 10. 1950; V. Vrabec, SvSl 28. 10. 1950; J. Taufer, NŽ 1950, s. 570; M. Jariš, Tvorba 1951, s. 1046 * Z domoviny: F. Kautman, NŽ 1951, s. 736; M. Sedloň, Tvorba 1951, s. 569; Z. K. Slabý, MF 29. 4. 1951; V. Pekárek, LidN 20. 5. 1951, též in Literatura a skutečnost (1962) * Křídla: A. Jelínek, M. Schulz, NŽ 1953, s. 3, 739; J. Rybák, RP 5. 4. 1953; V. Stejskal, Obrana lidu 28. 6. 1953 * Chrpy a města: gf (G. Francl), LD 12. 1. 1956; F. Buriánek, RP 22. 1. 1956; A. Jelínek, M. Schulz, LitN 1956, č. 4; J. Janů, NŽ 1956, s. 46; J. Trefulka, HD 1956, s. 125 * Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou: F. Vrba, LitN 1956, č. 13; A. Skoumal, Divadlo 1956, č. 5; A. Scherl, HD 1956, s. 219; jtg (J. Träger), SvSl 23. a 25. 3. 1956; P. Wiesner, LD 27. 3. 1956; O. Fencl, Obrana lidu 27. 3. 1956; V. Běhounek, Práce 27. 3. 1956; Z. Roubíček, MF 29. 3. 1956; J. Opavský, RP 1. 4. 1956.
Nekrology: E. F. Burian, J. Kadlec, F. Kautman, J. Slavíček, L. Štoll, vše Kultura 1958, č. 15 a V. Tobiáš, J. Taufer, oba tamtéž, č. 16; L. Čivrný, A. Hoffmeister, V. Kopecký, M. Kundera, A. Matuška, J. Mukařovský, K. Nový, J. Pilař, J. Šotola, J. Taufer, J. Trnka, V. Závada, vše LitN 1958, č. 15; J. Petrmichl, V. Závada, oba RP 8. 4. 1958; V. Běhounek, Práce 9. 4. 1958; S. Svoboda, MF 9. 4. 1958; F. Branislav, Obrana lidu 9. 4. 1958; J. Rybák, RP 13. 4. 1958; M. Jariš, NŽ 1958, s. 242; J. Trefulka, HD 1958, s. 215; J. Nový, Tvorba 1958, s. 337; A. Vávra, Bohemia (Kolín nad Rýnem) 1958, č. 79.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis: J. Wagner, 1963 a E. Bílková a kol., 1997). – Další část fondu: Literární oddělení Moravského muzea v Brně.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Lexikon české literaturyBibliografická databáze ÚČL AV ČR
Česká literatura v exilu (1948 – 1989)
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Informační systém abART
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945 – 1963