ZÁPADOČESKÉ NAKLADATELSTVÍ
Krajské nakladatelství v Plzni (KNP) zřídil Krajský národní výbor (KNV) jako specializované osvětové zařízení v červnu 1950, avšak vzhledem k administrativním a hospodářským podmínkám zahájilo soustavnou ediční činnost až v dubnu 1955. Vedoucím redaktorem byl v červnu 1955 jmenován bývalý redaktor časopisu Škodovák a plzeňského deník Pravda Václav Brašna (1911–1984), jehož úkolem bylo připravit ediční koncepci, vybudovat redakční zázemí a zajistit výrobu a odbyt knih. Jako poradní orgán byla zřízena ediční rada, jejíž kompetence i personální složení se postupně měnily; jejím prvním předsedou byl jmenován Stanislav Vejvoda (1921–1966).
Nakladatelství bylo zprvu přičleněno k plzeňskému Krajskému domu osvěty, od 1. září 1955 však působilo jako samostatně hospodařící zařízení odboru kultury KNV se dvěma stálými pracovníky (vedle vedoucího redaktora jedna administrativní a účetní síla). V důsledku nového územněsprávního uspořádání republiky bylo v roce 1960 ke KNP přičleněno Krajské nakladatelství Karlovy Vary. KNP převzalo část jeho nerealizovaných závazků a rozšířilo svůj ediční záběr o autory a témata z Karlovarska. Novým ředitelem byl v roce 1961 jmenován Stanislav Oliverius (1908–1968). KNP se stalo příspěvkovou organizací KNV a jeho personální obsazení se rozšířilo na čtyři odborné redaktory (funkce ředitele byla spojená s funkcí vedoucího redaktora) a čtyři administrativní pracovníky. V redakci nadále působil Václav Brašna a jako nový redaktor nastoupil literární historik Václav Kuchynka (1921–1974), který se stal po Oliveriově smrti v roce 1968 ředitelem nakladatelství. V roce 1965 přijalo KNP nový název Západočeské nakladatelství v Plzni (ZNP). V září 1967 do redakce přišel básník, dramatik a překladatel Josef Koenigsmark (1916–1993), který byl v roce 1968 jmenován šéfredaktorem. Ediční radu ve druhé polovině šedesátých let řídil Jaroslav Šťastný (1927–2003), jako výtvarně technický redaktor zde působil Miloš Haman.
Po nástupu normalizace v roce 1970 rada KNV odvolala z funkce Václava Kuchynku i Josefa Koenigsmarka. Vedením nakladatelství byl znovu pověřen Václav Brašna a předsedou ediční rady byl jmenován spisovatel Bohumil Nohejl (*1928); novými redaktory se stali bývalý ředitel krajského studia Československého rozhlasu v Plzni Josef Brand a bývalý redaktor deníku Pravda Josef Holejšovský. V roce 1977 byl do čela ZNP jmenován Miroslav Jirka; ediční radě nyní předsedal pracovník KV KSČ Jaroslava Páv. V roce 1983 funkci ředitele převzal bývalý zástupce šéfredaktora Pravdy Vladimír Slonek. V redakci v druhé polovině osmdesátých let pracovali Jana Chládková, překladatelka Kateřina Rubášová a prozaik Zdeněk Šmíd, o technickou redakci se staral Petr Langmeier. V roce 1987 do redakce nastoupil Jiří Zahradnický (*1960), který pak v letech 1990–1991 vykonával obnovenou funkci šéfredaktora.
Delimitační dohodou o převodu kulturních organizací spravovaných dosud Západočeským KNV v Plzni, přešlo ZNP k 31. prosinci 1990 pod správu odboru kultury Úřadu města Plzně. Z podnětu Občanského fóra kulturních pracovníků města Plzně byl v květnu 1990 vyhlášen první konkurs na místo ředitele, v němž uspěl Jaroslav Hák (*1949), který do funkce nastoupil 1. června 1990. Po neshodách uvnitř nakladatelství však po necelém roce odešel a novou ředitelkou se stala jeho dosavadní zástupkyně Kateřina Rubášová (*1958). V důsledku růstu výrobních nákladů, postupného rozpadu distribuční a knihkupecké sítě i vzniku konkurenčních podniků vykázalo v roce 1990 dosud výdělečné nakladatelství výraznou finanční ztrátu. ZNP proto nakonec nebylo navrženo k původně zamýšlené privatizaci, nýbrž k likvidaci, kterou plzeňské zastupitelstvo schválilo v listopadu 1991. ZNP bylo zrušeno k 20. listopadu 1993 a některé nerealizované tituly z posledních edičních plánů převzala plzeňská nakladatelství Bakalář a Nava.
Výtvarná úprava publikací byla většinou dílem regionálních umělců; výrazně se na ní podíleli především Jarmila Dytrychová, Jan Havlic, Vladimír Havlic, Josef Jícha, Marie Lacigová, Petr Langmeier (autor značky edice Bakalář), Petr Strnad (autor posledního loga nakladatelství z roku 1985) a Jaroslav Zapletal.
Za celou dobu své existence vydaly KNP a ZNP přibližně 500 publikací; průměrná roční produkce se pohybovala mezi 12 a 16 tituly. Převážná část jejich produkce byla vytištěna v plzeňských provozech tiskařských závodů Stráž, knihy s pevnou vazbou byly tištěny ve Vimperku. – KNP zpočátku sídlilo v Domě osvěty v plzeňských Nejedlého sadech č. 1 (nyní sady Pětatřicátníků), v srpnu 1955 se přestěhovalo na Třídu 1. máje č. 28 (nyní Klatovská třída) a v polovině šedesátých let do nových prostor v Moskevské ulici č. 36 (nyní Americká ul.). ZNP poté dlouhodobě sídlilo v ulici Bedřicha Smetany č. 1, od konce roku 1991 na Palackého náměstí č. 2.
V první polovině padesátých let sice KNP administrativně existovalo, ojedinělé publikace ovšem vycházely pod hlavičkou plzeňského KNV. Sešitovým vydáním projevu ministra národní obrany Alexeje Čepičky zahájilo KNP v roce 1951 edici Knihovnička Krajského nakladatelství v Plzni, zůstalo však zřejmě u jediného svazku. Od poloviny padesátých let pak v produkci nakladatelství převažovaly historické publikace zejména z oblasti regionálních dějin dělnického hnutí, redakce nicméně získávala ke spolupráci i mladé beletristy. Soustavnou ediční činnost zahájilo KNP sborníky Setba a Jitro v kraji, v nichž představilo především prozaické práce západočeských autorů sdružených v Kroužku spisovatelů Plzeňska, který pracoval pod vedením Bohumila Polana a Karla Josefa Beneše. Sborníky se objevovaly i v následujících letech (mj. Hlasy) a přinášely ukázky z nových děl postupně se rozšiřujícího autorského okruhu. Jeho součástí byli i členové umělecké skupiny Červen 63, kterou založili básník Josef Hrubý a prozaik František Fabian a která roku 1966 v ZNP vydala jediné číslo magazínu Pramen.
Během padesátých a šedesátých let publikovali v plzeňském nakladatelství své básnické sbírky Miloslav Fikrle, Karel Fron, Josef Hrubý, Zbyněk Kovanda, Míla Němcová, Karla Papežová-Erbová, Luděk Šnepp a Alena Vrbová, ve výboru připomnělo KNP tvorbu básníka Karla Vokáče. V edici Start (1969–1970, 3 sv.), jež byla určena začínajícím autorům, debutovali Zdeněk Barborka, Eva Schmidtová a Petr Švácha. V roce 1970 ještě vyšel výběr z tehdy méně známé básnické a prozaické tvorby Jiřího Suchého Med ve vlasech, avšak další ediční politiku již ovlivnil normalizační režim. Vedle sborníků Rudé vlajce čisté, Jiskření a Doteky země, ve kterých byli výrazně zastoupeni regionální autoři mladší generace, vydalo ZNP samostatné sbírky několika debutantům (Jindřich Konečný, Michaela Pánková, Helena Šlesingerová, Alena Vávrová), z nichž někteří se posléze stali kmenovými autory nakladatelství (Josef Hrách, Jaroslava Málková, Jaromír Vaňous). Příležitostnými výbory ze svého díla básnickou produkci ZNP doplnili Jan Šnobr a Bohumil Ždichynec, k výjimečným edičním počinům patřil výběr z díla plzeňského renesančního básníka Šimona Boučka Venkovánka. V devadesátých letech zde vedle knih starších členů autorského okruhu ZNP (Karel Fron, Josef Hrubý) vyšla obsáhlá antologie písňových textů a medailonů soudobých písničkářů Dokud se zpívá (ed. Jan Plachetka).
Ačkoli na počátku šedesátých let redakce KNP zvažovala založení edice Setba, jež by se soustředila na prozaickou tvorbu, vycházela nakonec i tato část produkce většinou mimo ediční řady. Závažné politické a společenské proměny, k nimž došlo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, sice zasáhly do autorského okruhu ZNP, charakter prozaické produkce nakladatelství se však v jednotlivých desetiletích zásadně neměnil. Vedle programově „angažované“ prózy (Bohumil Nohejl, později Helena Dvořáková či Jaromír Vaňous), nezřídka oslavující práci komunistických bezpečnostních orgánů (Roman Cílek, Josef Glückselig a Rudolf Hrbek; Jiří Procházka zde vydal nezfilmovaný případ majora Zemana Lišky mění srst), vycházely v ZNP prózy s protektorátními náměty (Jana Dubová, Josef Koenigsmark, František Kožík, Vladimír Michna, Stanislav Vejvoda, Jiří Žák) i romány tendenčně interpretující realitu prvních poválečných let (přepis Dietlova seriálu Nejmladší z rodu Hamrů), často s detektivní zápletkou (František Bálek, Jiří Horn, Radko Vyhlíd). Hojně se objevovaly historické romány (Alexandra Antošová, František D. Bulánek, Karel Fleissig, František Frýda, Jana Janusová, Václav Kuchynka), v některých případech akcentující dobové sociální vztahy a rozpory (Bohumil Hadraba, Stanislav Jandík, Jiří Procházka, František Tikal), i životopisné prózy (trilogie Antonie S. Urbanové o malíři Václavu Brožíkovi, románová kronika Miloslava Nohejla Škodové, dále knihy Heleny Hodačové, Miroslava Slacha či Marie Šulcové). Od šedesátých let postupně přibývá příběhů ze současnosti (Jaroslav Šťastný: Špagáty na pochodu, dále Luděk Šnepp a Stanislav Vejvoda, v sedmdesátých a osmdesátých letech mj. knihy Alexandry Antošové, Miroslava Jelínka, Bohumila Jiráska, Josefa Kejhy, Ireny Librové, Evy Schmidtové, Květy Šabatkové a Miroslava Vejlupka a romány z lékařského prostředí Václava Grubera). Ke kmenovým autorům nakladatelství patřil především v osmdesátých letech Zdeněk Šmíd. Průběžně v ZNP vycházely detektivní prózy (mj. poprvé román Devatenáct klavírů Emila Vachka či detektivní groteska Zbyňka Kovandy Smrt v kytaře), vědecko-fantastické romány a novely (Walter Günsberg, Karel Honzík, Josef Koenigsmark), dobrodružné a lovecké příběhy (Jaroslav Cingroš, Josef Pohl, Václav Šimáček) a v šedesátých letech i satira (Ivan Kulhánek, Luděk Šnepp). Nakladatelství vydalo také dvě knihy regionálního klasika Karla Klostermanna a k úspěšným titulům patřily tři svazky osobitých lékařských vzpomínek Jiřího Pejši.
K podstatnější proměně ediční koncepce, která se však nestačila zřetelně rozvinout, došlo na počátku devadesátých let. Již koncem předchozího desetiletí byla připravována edice Bakalář (1990–1991, 8 sv., red. Jiří Zahradnický), pojmenovaná podle plzeňského tiskaře z přelomu 15. a 16. století Mikuláše Štětiny Bakaláře. Edice měla přinášet zejména díla plzeňských rodáků a osobností spjatých s krajem, volbu konkrétních titulů však již pochopitelně ovlivnilo politické uvolnění po listopadu 1989. V edici vycházely vzpomínkové knihy (sborník věnovaný památce Jiřího Trnky, memoáry zakladatele samizdatových Lidových novin Jiřího Rumla), básnické sbírky a výbory (Karla Papežová-Erbová, Jiřina Fuchsová pod pseud. Hynek Král, Josef Koenigsmark a Daniel Strož), zařazen byl též román Oty Ulče Špatně časovaný běženec. Mimo edice v ZNP v této době vyšlo několik knih dalších exilových autorů (Ivan Binar, Ota Filip), ale také fejetony Rudolfa Křesťana, románový debut Jana Drnka a opožděně vydaná novela Jaromíra Šestáka Jen pouhá hra, připravovaná v ZNP již koncem šedesátých let. Humoristickou literaturu zastupuje sborník cimrmanologické skupiny vedené Jiřím Šebánkem Já, Jára Cimrman. Jako ojedinělý překladový titul vydalo plzeňské nakladatelství román Horsta Bieneka Kobka (přel. Ivan Binar).
V oblasti dětské literatury, která měla pro ZNP i značný ekonomický význam, patřily k nejúspěšnějším knihy Franka Weniga, někdejšího spolupracovníka loutkáře Josefa Skupy, o Kašpárkovi a Spejblovi, na které navázaly Hurvínkovy Večerníčky Miloše Kirschnera a Vladimíra Straky a publikace Pavla Gryma Hovory u Spejblů. V ZNP vycházely i soubory regionálních pohádek (Pohádky brdských hor Karla Vokáče, chodské pohádky uspořádané Karlem Dostálem a Vladislavem Stanovským či Věrou Formánkovou) a sbírky místních pověstí (vedle historiků Miloslava Bělohlávka a Ireny Bukačové je zpracovával i Zdeněk Šmíd). Dospívajícím čtenářům a čtenářkám nabízelo nakladatelství romány Zdeňky Bezděkové, Hedy Halířové, Rudolfa Hrbka, Bohumila Nohejla, Miroslava Slacha či Vlastislava Tomana.
Ediční program nakladatelství se též snažil zachycovat minulost i současné dění v hudební, divadelní a výtvarné kultuře Plzeňska. Ve volné řadě, charakteristické shodnou grafickou úpravou svazků, vycházely stručné monografie zdejších výtvarníků, jednotlivé publikace připomněly hudební skladatele i výkonné umělce (psali je mj. Bořivoj Mikoda, Antonín Špelda, Zdeněk Výborný). Značná pozornost byla věnována západočeským divadelním tradicím (rozsáhlá publikace Sto let českého divadla v Plzni, jubilejní sborníky Divadla J. K. Tyla aj.), objevovaly se i práce věnované vývoji architektury v západních Čechách. Literárně-místopisné příručky zde vydávali František Buriánek, Josef Polák, Bohumil Polan, Antonín Špelda, Viktor Viktora či Miloslav Wajs, v roce 1965 ZNP připravilo výbor z kritických studií Bohumila Polana Místo v tvorbě a o rok později vyšly vzpomínky historika umění a bývalého ředitele plzeňského muzea Jindřicha Čadíka Špachtle a paleta úsměvná.
Významnou část produkce tvořily práce historické a vlastivědné, a to jak pramenná díla, tak monografie a sborníky. Vedle sborníků Minulostí Plzně a Plzeňska (1958–1960, 3 sv.) a na ně navazující řady Minulostí Západočeského kraje (1962–1991, 27 sv.) šlo nejčastěji o příspěvky autorů tzv. plzeňské historické školy (Miloslav Bělohlávek, Jaromír Kovář, Adolf Zeman ad.) k dějinám města Plzně a dalších měst a míst v regionu. Unikátním projektem byly třísvazkové Dějiny města Plzně (1965, 1967, 1982), na jejichž realizaci se podílel široký autorský kolektiv. Podobně jako v jiných krajských nakladatelstvích i zde vycházely agitační a propagandistické práce a sborníky zaměřené na dějiny dělnického hnutí v kraji nebo na historii místních komunistických organizací a protifašistického odboje (Vladimír Brichta, Antonín Faltys, Alfréd Jakš a zejména Vojtěch Laštovka) a také rozsáhlé i drobnější příležitostné publikace k dějinám zdejších podniků (Škoda, resp. Závody V. I. Lenina, Plzeňské pivovary, Solo Sušice, Chlumčanské keramické závody aj.). Ve spolupráci s národními výbory připravovalo ZNP obrazové publikace věnované jednak přímo městu Plzni, jednak různým oblastem Západočeského kraje (mj. Chomutovsko, Rokycansko, Sokolovsko) a zejména v šedesátých letech vydávalo i průvodce (Františkovy Lázně, Plzeň, Lázně Kynžvart, Rokycansko, Sušicko-Železnorudsko).
Nejvyšších nákladů dosahovala literatura pro děti (průměrně 10 000–20 000 výtisků), nejúspěšnější byla knížka Franka Weniga Kašpárek a Spejbl v říši pimprlat (poprvé v roce 1969 v nákladu 194 000 výtisků, podruhé 1971 v nákladu 150 000 výtisků). Beletrie vycházela v nákladech 3000–10 000 výtisků (kniha Karla Klostermanna Ze světa lesních samot dosáhla 80 000 výtisků), poezie 500–1000 výtisků, odborná literatura 1000–5000 (výjimkou byla populární publikace Jaroslava Doubka Alpínkářův svět se 40 000 výtisky), výtvarné monografie 1200 výtisků, fotografické publikace 5000–30 000 výtisků (publikace Západní Čechy Miroslava Haunera dosáhla 40 000 výtisků).
Koncem šedesátých let chystalo ZNP v rámci nové ediční koncepce řadu literárních antologií soudobé zahraniční tvorby. V knižnici Obzory měly vyjít výbory z mladé švýcarské, německé, rakouské, holandské a lucemburské beletrie; edice však nakonec nevznikla, dochoval se pouze rukopis lucemburské antologie Dvojtečka. Normalizační revize edičního plánu na počátku sedmdesátých let vyřadila knihy politicky nepřijatelných autorů (Václav Kuchynka, Karla Papežová-Erbová, Jiří Pelikán) a zastavila jednání o přípravě memoárů plzeňských rodáků Miroslava Holuba a Miroslava Horníčka. Jejich vydání bylo plánováno znovu počátkem devadesátých let v edici Bakalář, nakonec však knihy vzpomínkových próz Miroslava Holuba Ono se letělo a Miroslava Horníčka Saze na hrušce vyšly až po zániku ZNP v nakladatelství Nava. V edici Bakalář měly vyjít též texty Jana Hanče.
V listopadu 1985 uspořádalo nakladatelství v Plzni výstavu k třiceti letům svého trvání.
Na činnost ZNP navázalo v říjnu 1991 nakladatelství Bakalář. Jeho jednateli byli zaměstnanci ZNP (v té době již v roli likvidátorů) Kateřina Rubášová a Jiří Zahradnický, dalšími společníky Jiřina Herejková a literáti Ivan Binar a Jiří Žáček. Společnost byla vydavatelsky činná jen do roku 1993, likvidována však byla až v únoru 2007. Bakalář navazoval na polistopadovou ediční koncepci ZNP a vycházel z jeho autorského i výtvarného zázemí. V edičním profilu převažovala poezie, žánrovou výjimkou byl dívčí román Hedy Malířové a Průvodce plzeňským pohostinstvím Jiřího Vošousta (pseud. Jiřího Zahradnického), který vyšel jako jediný svazek edice Nezbedný Bakalář. – Bývalý ředitel ZNP Jaroslav Hák založil roku 1991 v Horní Bříze nakladatelství Granát.
Knihovnička Krajského nakladatelství v Plzni (1951). – Start (1969–1970); Bakalář (1990–1991).
LITERATURA
Prameny: Státní oblastní archiv v Plzni: fond Západočeské nakladatelství Plzeň (nezpracováno).
Bibliografie: Edice Krajského nakladatelství v Plzni 1955–1964, in Minulostí Západočeského kraje 1964, sv. 3; Edice Západočeského nakladatelství v Plzni 1965–1980, in Minulostí Západočeského kraje 1980, sv. 16; J. Hanzlíčková: Západočeské nakladatelství v Plzni 1955–1987 (1989).
Studie a články: V. Lhotka: Rok činnosti Krajského nakladatelství v Plzni, Pravda 25. 5. 1956; Co nového v KN, Pravda 8. 4. 1957; A. Fikrle: Knihy k srdcím i rozumu, Pravda 26. 6. 1964; Akční program Západočeského nakladatelství, Pravda 7. 4. 1968; jk (=J. Koenigsmark): Obzory, NK 1969, č. 38; J. Kvídera: Skončeno s jedním hazardem, Pravda 16. 10. 1970; F. Brabenec: Zpráva předsednictva KV KSČ k ideologické práci v Západočeském kraji, Pravda 29. 11. 1972; V. Brašna: Čtenářům regionální literatury, Pravda 3. 1. 1973; K. Wiendlová: Dvacet let Západočeského nakladatelství v Plzni, in Minulostí Západočeského kraje 1975, sv. 12; ib: Dvacet let nakladatelství, Pravda 7. 4. 1975; J. Hudcová: Od rukopisu ke knize, Pravda 21. 12. 1982; há: Pomoc v tvůrčí orientaci, Pravda 6. 1. 1983; h: Nakladatelské ohlédnutí, Kultura 1985, č. 12; J. Valenta: Pro každého něco, Pravda 18. 1. 1990; J. Zahradnický: Bakalář na startu, Nová Pravda 15. 8. a 16. 8. 1990; ma: Je z čeho vybírat, Nová Pravda 3. 1. 1991; kol.: Jak lze také ztratit důvěru, Nová Pravda 31. 5. 1991; J. Zahradnický: Ostatně ale..., Tvar 1991, č. 20; jz (= J. Zahradnický): Další, prosím, Tvar 1992, č. 37; J. Zahradnický: Krajské nakladatelství v Plzni (od roku 1965 Západočeské nakladatelství), ČL 1994, č. 6.
Rozhovory: J. Koenigsmark: Rozhovor o literatuře (připr. J. Voříšek), Pravda 5. 11. 1968; B. Nohejl: O edičních plánech a nejen o nich (připr. K. Wiendlová), Pravda 17. 10. 1970, příl.; V. Brašna: Nakladatelství s novými perspektivami (připr. J. Soukup), Pravda 23. 7. 1971; V. Brašna: K výročí ediční činnosti (připr. I. Bílá), Pravda 8. 11. 1974; M. Jirka: Knihy ze západních Čech (připr. M. Pánková), Tvorba 1980, č. 34; V. Slonek: Mladé knižní výročí (připr. jz), SvSl 9. 2. 1985; V. Slonek: Krajské neznamená okrajové (připr. J. Hrubý), Tvorba 1987, příl. Kmen č. 35; J. Hák: Obstojí jen špičková díla (připr. R. Juříček), Nová Pravda 3. 7. 1990.
Související odkazy
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
J. Halada: Encyklopedi českých nakladatelství 1949–2006