Slovník české literatury po roce 1945
Bohumil POLAN
* 18. 11. 1887, Plzeň
† 25. 7. 1971, Plzeň
Literární a divadelní kritik a historik, básník
Vlastním jménem Bohumil Čuřín. Manželem jeho dcery byl prozaik Karel Konrád (sňatek 1939).
Téměř celý Polanův život je spjat s Plzní, kde byl jeho otec dozorcem, poté vedoucím obuvnické dílny ve věznici na Borech. Polan v Plzni nejen vystudoval reálné gymnázium (1898–1905), ale také absolvoval roční vojenskou službu u 35. pěšího pluku (1906–1907) a posléze nastoupil na místo pomocného úředníka v právním oddělení městského stavebního úřadu. První světovou válku Polan prožil jako záložní důstojník v Haliči, Uhrách a v Čechách. Po válce se nejprve krátce vrátil k práci ve stavebním úřadě, 1920–1921 navštěvoval jednoroční Státní knihovnickou školu v Praze a po jejím ukončení přijal místo knihovníka v Městské veřejné knihovně v Plzni. 1927 se stal jejím ředitelem a bez přestávky tuto funkci vykonával až do 1947, kdy odešel do důchodu. 1923 navštívil Mnichov, 1926 Paříž. V 30. letech byl několikrát členem poroty pro udělování státních cen v oborech slovesného a dramatického umění.
Téměř celý Polanův život je spjat s Plzní, kde byl jeho otec dozorcem, poté vedoucím obuvnické dílny ve věznici na Borech. Polan v Plzni nejen vystudoval reálné gymnázium (1898–1905), ale také absolvoval roční vojenskou službu u 35. pěšího pluku (1906–1907) a posléze nastoupil na místo pomocného úředníka v právním oddělení městského stavebního úřadu. První světovou válku Polan prožil jako záložní důstojník v Haliči, Uhrách a v Čechách. Po válce se nejprve krátce vrátil k práci ve stavebním úřadě, 1920–1921 navštěvoval jednoroční Státní knihovnickou školu v Praze a po jejím ukončení přijal místo knihovníka v Městské veřejné knihovně v Plzni. 1927 se stal jejím ředitelem a bez přestávky tuto funkci vykonával až do 1947, kdy odešel do důchodu. 1923 navštívil Mnichov, 1926 Paříž. V 30. letech byl několikrát členem poroty pro udělování státních cen v oborech slovesného a dramatického umění.
Básnicky debutoval 1905 pod pseudonymem B. J. Mára v Práci, anarchistickém časopisu řízeném
Fráňou Šrámkem; verši přispíval také do Obzoru literárního a uměleckého, Lumíru, Samostatnosti (zde též literárněkritická činnost)
a Časopisu pokrokového studentstva, kde také 1908 zveřejnil první kritické práce. Divadelní referáty Polan začal publikovat na podnět
Karla Huga Hilara v posledních letech před první světovou válkou v měsíčníku Divadlo; 1920–1944 byl stálým referentem o činohře v Plzni v tamním listu Nová doba (též referáty o výtvarném umění). V činnosti literárního kritika pak pokračoval v Lumíru, Pokrokové revui (1913–1914, též redigoval, s Jiřím Malým), Nových Čechách, Kmeni, Prameni (1924–1928 zde redaktorem),
Literárních novinách, Činu, Veraikonu, Severu a východě, umělecké revue Hollar; 1944–1945 byl stálým referentem Pravdy (Plzeň), po 1945 publikoval v
Kritickém měsíčníku,
Novém životě,
Zlatém máji, Plameni
aj. Užíval šifer B. P., bp, P., Pn, pn., -an.
Polan vstoupil do literatury jako básník a k veršům se později příležitostně vracel; svou básnickou tvorbu, ovlivněnou symbolismem i vitalistickou poezií, soustředil v druhé polovině 20. let do jediné sbírky Koncert na lesní roh.
Hlavní Polanův přínos ovšem spočívá v jeho aktivitě kritické. Ačkoli byl celoživotně svázán se svým rodištěm, kde zejména divadelními referáty dlouhodobě působil na repertoárovou úroveň plzeňské scény, jeho literární kritika svou podnětností výrazně přesahovala rámec tohoto regionu. Ovlivněn pracemi F. X. Šaldy či F. V. Krejčího soustředil se Polan především na problematiku vztahu umění k člověku a světu. Snaha vymanit dílo ze zakletí „abstraktního nonkonformismu“ a otevřít jej vnímání otázek všedního života přiblížila Polana tvorbě autorů generace tzv. buřičů (Fráni Šrámka, Karla Tomana, Viktora Dyka aj.) a následně i předválečné moderně (mj. Stanislavu Kostkovi Neumannovi, Otakaru Theerovi, bratřím Čapkům). Moderně věnoval své první rozsáhlejší práce, z nichž soubor neumannovských studií se stal základem pro Polanův literárněkritický knižní debut a zároveň prvním souhrnným pojednáním o tomto autorovi (Se Stanislavem K. Neumannem). Úsilí o objektivitu soudu přivedlo Polana k osobité interpretační kritické metodě, opřené o přesvědčivost logického výkladu a precizní rozbor díla. Kritiku chápal jako intelektuálně osvětlující činnost, kritik podle něj doplňuje instinktivní živel umělce rozumovým přístupem; vysvětluje dílo nikoli popisně a informačně, nýbrž z hodnotícího hlediska, souvztažného se zákonitou mírou dobového ideálu. Postupně tak Polan dospíval k uchopení a zhodnocení díla v jeho širších souvislostech, což dokazují např. knižní studie Fráňa Šrámek, básník mládí a domova či Básník Karel Toman. Citlivý přístup k literárnímu dílu umožnil Polanovi orientovat se rovněž v tvorbě básníků o více než generaci mladších: bystře interpretoval a zhodnotil např. práce Seifertovy, Hrubínovy a Holanovy a jako jeden z mála si ve své době uvědomil také význam nastupující poválečné generace, zvláště pak poezie Jiřího Koláře. Nejzávažnější Polanovy literárněkritické články, portréty a studie byly soustředěny do souboru Život a slovo; výbor z divadelních a výtvarných kritik obsahuje kniha Místo v tvorbě.
Hlavní Polanův přínos ovšem spočívá v jeho aktivitě kritické. Ačkoli byl celoživotně svázán se svým rodištěm, kde zejména divadelními referáty dlouhodobě působil na repertoárovou úroveň plzeňské scény, jeho literární kritika svou podnětností výrazně přesahovala rámec tohoto regionu. Ovlivněn pracemi F. X. Šaldy či F. V. Krejčího soustředil se Polan především na problematiku vztahu umění k člověku a světu. Snaha vymanit dílo ze zakletí „abstraktního nonkonformismu“ a otevřít jej vnímání otázek všedního života přiblížila Polana tvorbě autorů generace tzv. buřičů (Fráni Šrámka, Karla Tomana, Viktora Dyka aj.) a následně i předválečné moderně (mj. Stanislavu Kostkovi Neumannovi, Otakaru Theerovi, bratřím Čapkům). Moderně věnoval své první rozsáhlejší práce, z nichž soubor neumannovských studií se stal základem pro Polanův literárněkritický knižní debut a zároveň prvním souhrnným pojednáním o tomto autorovi (Se Stanislavem K. Neumannem). Úsilí o objektivitu soudu přivedlo Polana k osobité interpretační kritické metodě, opřené o přesvědčivost logického výkladu a precizní rozbor díla. Kritiku chápal jako intelektuálně osvětlující činnost, kritik podle něj doplňuje instinktivní živel umělce rozumovým přístupem; vysvětluje dílo nikoli popisně a informačně, nýbrž z hodnotícího hlediska, souvztažného se zákonitou mírou dobového ideálu. Postupně tak Polan dospíval k uchopení a zhodnocení díla v jeho širších souvislostech, což dokazují např. knižní studie Fráňa Šrámek, básník mládí a domova či Básník Karel Toman. Citlivý přístup k literárnímu dílu umožnil Polanovi orientovat se rovněž v tvorbě básníků o více než generaci mladších: bystře interpretoval a zhodnotil např. práce Seifertovy, Hrubínovy a Holanovy a jako jeden z mála si ve své době uvědomil také význam nastupující poválečné generace, zvláště pak poezie Jiřího Koláře. Nejzávažnější Polanovy literárněkritické články, portréty a studie byly soustředěny do souboru Život a slovo; výbor z divadelních a výtvarných kritik obsahuje kniha Místo v tvorbě.
BIBLIOGRAFIE
Poezie a práce o literatuře, divadle a výtvarném umění: Se Stanislavem K. Neumannem (studie, 1919); Koncert na lesní roh (BB 1927); Básníkův stín (studie o K. Tomanovi, bibliof., 1930); Fráňa Šrámek, básník mládí a domova (studie, 1947); Josef Hodek, malíř a grafik (monografie, 1947, s B. Benešem Buchlovanem); Básník Karel Toman (studie, 1957).Výbory: Život a slovo (literární kritiky, 1964, ed. J. Brabec); Místo v tvorbě (divadelní a výtvarné kritiky, 1965, ed. V. Štěpánek).
Ostatní práce: Plzeňské průhledy (region. tisk, b. d., 1948); Karel Klostermann: K 100. výročí narozenin a 25. výročí smrti (vzpomínkový tisk, 1948); Nad literárním odkazem Karla Klostermanna: přehled českého díla Karla Klostermanna (vzpomínkový tisk, 1948).
Korespondence: Z listáře B. P. (1998, ed. B. Losenický a V. Viktora).
Příspěvky ve sbornících: Plzeň a Plzeňsko v minulosti a přítomnosti (1925); Krsovi k padesátinám (1940); Československo (1946); Václav Vydra, národní umělec (1946); Karen, hrdina jeviště zjitřeného válkami (1947); Účtování a výhledy (1948).
Uspořádal a vydal: S. K. Neumann: A hrdý buď (1949); J. V. Sládek: Orel i skřivánek (1952) + Hlas domova (1958); Setba (sbírka prací začínajících autorů z Plzeňska, 1955, s K. J. Benešem); F. Šrámek: Hudba nad splavem (1956); V. Hálek: Poldík rumař a jiné povídky (1957) + Vítězslav Hálek dětem (výbor, 1959); K. Vokáč: Básně (1957); Vyrostlo z pomezí (1962, s V. Jílkem); S. Vejvoda: Deset ve smutku (výbor BB, 1967); katalogy k výstavám: Vendelín Budil (1947); Hugo Boettinger (1948); Josef Hodek (1953); Alois Moravec (1959); Bohumil Krs (1960); Jiří Trnka (1962).
LITERATURA
Bibliografie: A. Kůsová: B. P., 18. 11. 1887 – 25. 7. 1971. 1 a 2. Personální biliografie (rozmnož., 1987 a 1989).Knižně: J. Kropáčková: Knihovníkovy rozpaky a jeho víra (1967, region. tisk k životnímu jubileu).
Studie a články: K. Krejčí doslov, in Básník Karel Toman (1957); J. Brabec: úvod, in Život a slovo (1964); V. Štěpánek: úvod, in Místo v tvorbě (1965); B. Jirásek: Místo plzeňského literárního časopisu Pramen v regionálním a celonárodním písemnictví, Sborník PedF v Plzni. Jazyk a literatura, sv. 10, 1971, s. 99; V. Viktora, B. P. jako divadelní kritik, Minulostí Západočeského kraje 1987, sv. 23, s. 53; J. Špot in Kapitoly o literární Plzni (1991); B. Jirásek: Regionální literární kritika západních Čech a její přesahy do celonárodní literatury, in sb. Literatura a region (1995); J. Zizler, B. P., Pěší zóna 2000, č. 7.
Recenze: Se Stanislavem K. Neumannem: vh (= M. Hýsek), Kmen 3, 1919/20, s. 164; J. H. (= J. Hora), Akademie 24, 1919/20, s. 280; Š. Jež, Cesta 1, 1919/20, s. 526 * Koncert na lesní roh: AMP (= A. M. Píša), PL 5. 2. 1928; J. V. Sedlák, Tribuna 22. 4. 1928 * Básníkův stín: ill (= A. Novák), LidN 23. 5. 1930; AMP (= A. M. Píša), PL 27. 5. 1930 * Život a slovo: J. Galík, ČL 1965, s. 271; O. Sus, HD 1964, č. 12; A. M. Píša, Impuls 1966, č. 2 (též o Místo v tvorbě) * Místo v tvorbě: Z. Kožmín, Plamen 1965, č. 12.
K životním jubileím: V. Černý, Svobodné noviny 18. 11. 1947; A. M. Píša, Kytice 1947, s. 477; K. Krejčí, NŽ 1957, s. 1215; M. Petříček, Plamen 1962, č. 11; J. Bejvančický, Pravda 19. 11. 1967.
Archiv: Archiv města Plzně: Osobní fond (zpracováno, inventář 1974).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Lexikon české literaturyJaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Autor hesla: Jan Wiendl (1998)
Aktualizace hesla: 31. 7. 2006
(kb)
Aktualizace bibliografie: 31. 7. 2006
(kb)