Slovník české literatury po roce 1945
Daniel STROŽ
* 4. 8. 1943, Plzeň
Básník a publicista
Pochází z rodiny živnostníka; matka byla německého původu. Dětství a mládí prožil v Praze. Po ukončení základní školní docházky (1957) nemohl z politických důvodů studovat a nastoupil do internátní školy v Častolovicích, kde se v letech 1957–1960 vyučil technikem chladírenských zařízení. Po nevydařeném pokusu o studium vojenského leteckého učiliště a následném absolvování vojenské služby (1962–1964)
byl zaměstnán jako chladírenský technik. V polovině 60. let se podílel na pořadech poetického divadla při pražské kavárně Luxor a na večerech poezie v Lidovém domě v Praze–Vinohradech. Do exilu
Strož odešel krátce po srpnu 1968, v Mnichově pracoval jako technický úředník. V 70. letech působil jako vedoucí kulturního odboru Českého ústředního svazu v Německu. 1975 založil (vydáním vlastní sbírky Zpovědnice moje hvězda) významné exilové nakladatelství
Poezie mimo domov (PmD), od 1981 užívající názvu
Obrys/Kontur – PmD. V několika edičních řadách (Edice bibliofilií PmD, Meritum, Réva, Nová řada poezie, Dvojjazyčná řada, Beletrie v PmD, Černá řada poezie aj.) vydal na 180 titulů převážně poezie, ale i prózy, divadelních her, knih pro mládež aj., po 1990 však i knihy řady prominentů české oficiální literatury 70. a 80. let. 1981 založil a do 1990 redigoval časopis
Obrys, čtvrtletník nezávislé české a slovenské kultury.
Roku 1995 se vrátil do Čech a žije v Plasích u Plzně. Od téhož roku se podílí s Karlem Sýsem (a z počátku i s Petrem Burianem) na redakci časopisu Obrys–Kmen, který vychází jako příloha komunistického deníku Haló noviny a ostře polemizuje s českým politickým i kulturním vývojem po listopadu 1989. V roce 2000 s Karlem Sýsem založil Unii českých spisovatelů, ve které zastává funkci jednoho z jejích místopředsedů. V letech 1995–2004 působil jako publicista a spisovatel ve svobodném povolání, v červnu 2004 byl zvolen jako kandidát Komunistické strany Čech a Moravy do Evropského parlamentu. Je vedoucím redaktorem čtvrtletníku Evropa zleva, který informuje o činnosti delegace KSČM v Evropském parlamentu.
Roku 1995 se vrátil do Čech a žije v Plasích u Plzně. Od téhož roku se podílí s Karlem Sýsem (a z počátku i s Petrem Burianem) na redakci časopisu Obrys–Kmen, který vychází jako příloha komunistického deníku Haló noviny a ostře polemizuje s českým politickým i kulturním vývojem po listopadu 1989. V roce 2000 s Karlem Sýsem založil Unii českých spisovatelů, ve které zastává funkci jednoho z jejích místopředsedů. V letech 1995–2004 působil jako publicista a spisovatel ve svobodném povolání, v červnu 2004 byl zvolen jako kandidát Komunistické strany Čech a Moravy do Evropského parlamentu. Je vedoucím redaktorem čtvrtletníku Evropa zleva, který informuje o činnosti delegace KSČM v Evropském parlamentu.
Již v dětství Strož autorsky přispěl do časopisů Pionýr, Pionýrské noviny aj., od 1962 pak zveřejňoval verše v periodikách Mladá fronta, My, Student a
Divoké víno. V exilu pak přispíval do časopisů Národní politika (Mnichov, 1972–80 byl i redaktor),
Listy
(Řím, byl členem redakční rady), Magazín (Curych), České slovo (Mnichov) aj. Verši a kulturněpolitickými komentáři se pravidelně účastnil též vysílání Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky a německé stanice Deutsche Welle.
Po roce 1989 publikoval básně a články v Lidových novinách a Tvorbě (byl členem redakční rady). V současnosti přispívá převážně do Naší pravdy, Haló novin a Obrysu–Kmene. V roce 2006 založil Literární cenu Daniela Strože a Unie českých spisovatelů, kterou každoročně uděluje třem levicově orientovaným autorům.
Své rané práce publikoval pod jménem František Strož, v exilových i domácích periodikách užíval pseudonymu Dominik Černý a šifer -ok, -ok-, (ok), -ds-, (ds), -zis-, OK, DS.
Po roce 1989 publikoval básně a články v Lidových novinách a Tvorbě (byl členem redakční rady). V současnosti přispívá převážně do Naší pravdy, Haló novin a Obrysu–Kmene. V roce 2006 založil Literární cenu Daniela Strože a Unie českých spisovatelů, kterou každoročně uděluje třem levicově orientovaným autorům.
Své rané práce publikoval pod jménem František Strož, v exilových i domácích periodikách užíval pseudonymu Dominik Černý a šifer -ok, -ok-, (ok), -ds-, (ds), -zis-, OK, DS.
Počáteční
Strožova lyrika vyvěrala především z milostného prožitku. Již v prvních básnických sbírkách se však utěšivé milostné motivy prolínaly s reflexí syrové životní reality (Dlaň plná naděje, Zpovědnice moje hvězda). Základní napětí Strožovy tvorby, ležící v antinomiích lásky a zklamání, důvěry a zrady, touhy a nenaplnění, se vyhrotilo ve sbírce Svíce do rána, jíž dominuje bolestný pocit života, vymykajícího se všem zdánlivým jistotám.
Charakteristickými konstantami Strožovy poezie jsou však i ironie a sarkasmus, jež jsou – spolu s úsporným využíváním jazykových prostředků – nejbližší autorovu chápání básně jako komentáře k aktuálním společensko-politickým událostem. Výrazem tohoto jeho úsilí se stala již sbírka Orgie smutku, tematicky zaměřená k desátému výročí srpnové okupace republiky (Strož byl za ni roku 1981 zbaven československého občanství).
V Exilovém seppuku přerostl Strožův společensky angažovaný typ básnictví až do pamfletické roviny. Autor zde kritizuje především pokrytectví a nezájem o věci veřejné, bující uvnitř exilového společenství. Trpkost, vyplývající ze zklamání poměry v Čechách 90. let, se zobrazila ve sbírkách ostrých pamfletických textů Báz(s)ně, Maskaron ve sklepě a Aby ta země naše byla. Intimnější tóny do Strožovy poezie vstupují ve sbírce Třicet básní za maminku a v souboru milostné lyriky Zdá se nám o sobě.
Kritika mezilidských vztahů v posttotalitní společnosti se stala tématem i pro Strožovu divadelní hru Pohroužení. Ostře kritický postoj je také charakteristický pro Strožovy publicistické články, které pravidelně vydává v knižních souborech.
Charakteristickými konstantami Strožovy poezie jsou však i ironie a sarkasmus, jež jsou – spolu s úsporným využíváním jazykových prostředků – nejbližší autorovu chápání básně jako komentáře k aktuálním společensko-politickým událostem. Výrazem tohoto jeho úsilí se stala již sbírka Orgie smutku, tematicky zaměřená k desátému výročí srpnové okupace republiky (Strož byl za ni roku 1981 zbaven československého občanství).
V Exilovém seppuku přerostl Strožův společensky angažovaný typ básnictví až do pamfletické roviny. Autor zde kritizuje především pokrytectví a nezájem o věci veřejné, bující uvnitř exilového společenství. Trpkost, vyplývající ze zklamání poměry v Čechách 90. let, se zobrazila ve sbírkách ostrých pamfletických textů Báz(s)ně, Maskaron ve sklepě a Aby ta země naše byla. Intimnější tóny do Strožovy poezie vstupují ve sbírce Třicet básní za maminku a v souboru milostné lyriky Zdá se nám o sobě.
Kritika mezilidských vztahů v posttotalitní společnosti se stala tématem i pro Strožovu divadelní hru Pohroužení. Ostře kritický postoj je také charakteristický pro Strožovy publicistické články, které pravidelně vydává v knižních souborech.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Dlaň plná naděje (BB, New York 1974); Zpovědnice moje hvězda (BB, Mnichov 1975); Svíce do rána (BB, Mnichov 1977); Orgie smutku (BB, Mnichov 1978); Exilové seppuku (BB, Mnichov 1986); Báz(s)ně (BB 1992); Co jsem chtěl říct, říkám... (soubor interview z exilového, českého a slovenského tisku z let 1985–1993, 1993); Maskaron ve sklepě (BB, Mnichov 1994); Pohroužení (D 1995, přeprac. 2004); Aby ta země naše byla (BB 1996); Nastanou časy, bude líp (BB 2003); Třicet básní za maminku (BB 2004); Zdá se nám o sobě (BB 2006).Výbory: Traumland (BB, Mnichov 1985, dvojjazyčně, německý překlad F. P. Künzel, též ed.); To je můj návrat (BB 1990).
Publicistika (souborná vydání): Deník kacíře (1999); Druhý deník kacíře (2000); Bez cenzury (2002); Kudy z bahna (2003); Době proti srsti (2005); Ve zpackaných časech (2006).
Příspěvky ve sbornících: Tschechoslowakische Künstler in München stellen sich vor (Mnichov 1976); ...a když se řekne Voskovec (Kolín nad Rýnem 1983); 2PLUS2 (Lausanne 1983); ...a co si o tom myslíte vy? (odpovědi na anketu, Mnichov 1986); Melodie (1991); Milostné mosty (1992); Literatur in München (Mnichov 1990; 1994); Bratrstvo krkavčí pracky (1999); Terče mezi terči (1999); Století neznámé buď požehnáno (2000); Na druhém břehu (2002).
Uspořádal a vydal: Almanach české zahraniční poezie 1979 (Mnichov 1979, též přispěl); V. Hrabě: Černé nebe nad městem (Mnichov 1985); J. Foglar: Tajemství Velkého Vonta (Mnichov 1986); J. Herben: Masarykův rodinný život (Mnichov 1987); Jiným hlasem (2005); Psáno do budoucna (2005); M. Florian: Archandělský happening (2006, s K. Sýsem); O. Rafaj: Na břehu domova (2006, s K. Sýsem); Turecko a EU. Partnerství s překážkami (2006); E. E. Kisch: Karel Marx v Karlových Varech (2007); Sborník vybraných aktivit europoslance Daniela Strože za první polovinu mandátu 2004–2006 (2007).
Rozhovor: Co jsem chtěl říct, říkám... (kniha rozhovorů s Danielem Strožem, 1993); Daniel Strož v polovině mandátu poslance Evropského parlamentu (2007, připravil E. Hruška).
LITERATURA
Studie a články: I. Diviš: (medailon), Listy (Řím) 1981, č. 3–4; F. P. Künzel: doslov, in Traumland (1985); J. Uhde: (portrét), Západ (Ontario) 1987, č. 6; A. Zach: Obrys/Kontur – PmD, Čtenář 1990, č. 7 (příloha s. 61); J. Zahradnický: doslov, in To je můj návrat (1990); V. Macura: Poezie mimo, Tvar 1995, č. 14.
Recenze: Zpovědnice moje hvězda: K., České slovo (Mnichov) 1975, č. 3 * Exilové seppuku: J. Gillar, Reportér (Curych) 1987, č. 2; J. Polák, Obrys (Mnichov) 1987, č. 2 * To je můj návrat: V. Píša, Tvar 1991, č. 30 * Báz(s)ně: luk (J. Lukeš), LidN 1. 3. 1993; M. Kovářík, Tvar 1993 č. 25 * Co jsem chtěl říct, říkám...: hr (V. Hrouda), Haló noviny 17. 12. 1993; M. Petříček, NK 1994, č. 2 * Maskaron ve sklepě: A. Mikulášek, Rovnost 14. 5. 1994; J. Peňás, MFD 23. 8. 1994 * Pohroužení: K. Sýs, Naše pravda 1995, č. 16 * Deník kacíře: J. Kohout, Obrys–Kmen 1999, č. 17 * Době proti srsti: Z. Hrabica, Obrys–Kmen 2005, č. 11 * Zdá se nám o sobě: M. Blahynka, Obrys–Kmen 2006, č. 17.
K životním jubileím: K. Sýs, Naše pravda 2. 8. 1993, příloha Pecka; pd (P. Dvořák), Plzeňský deník 4. 8. 1993.
Rozhovory: P. Prouza, Kmen 1990, č. 2; J. Jiroušek, Tvar 1991, č. 22; K. Sýs, Obrys–Kmen 2000, č. 16; M. Černík, Obrys–Kmen 2001, č. 11; K. Sýs, Obrys–Kmen 2003, č. 31; M. Stöhr, Host 2005, č. 6.
Autor hesla: Jan Wiendl (1998); Karel Piorecký (2007)
Aktualizace hesla: 17. 9. 2007
(kp)
Aktualizace bibliografie: 17. 9. 2007
(kp)