Slovník české literatury po roce 1945
VYSOČINA (1)
Vývoj názvu: Vysočina (1944–1946), Edice Vysočina (1946); Edice Vysočina, spolek rodáků a přátel Českomoravské vysočiny (1947).
Strojopisnou, později hektografovanou ilegální edici založili roku 1941 v Třebíči spolužáci z tamního gymnázia Antonín Bartušek a Miloš Václav Dočekal (1923–1986). Po válce se proměnila v malé nakladatelství Spolku rodáků a přátel Českomoravské vysočiny a přestěhovala se do Prahy (sídlila v Bezejmenné ulici 2239). S nakladatelstvím spolupracovali mj. výtvarníci Václav Fiala (též autor nakladatelské značky), Michael Florian, Zdeněk Müller, Vladimír Šindler. Z produkce strojopisné edice Vysočina je zjištěno 12 svazků, v tištěných edicích (od roku 1944) i mimo ně vyšlo do roku 1947 přibližně 10 svazků (většinou v číslovaných nákladech 300–500 výtisků).
Ve strojopisné ilegální edici publikovali své sbírky a básně Antonín Bartušek, František Braun, Miloš Václav Dočekal (pod pseud. Vítězslav Zima), Helena Erbenová, Jan Machoň, Ladislav Novák, Ladislav Pospíchal a Oldřich Sirovátka. Tištěná produkce Vysočiny se soustředila zejména na bibliofilsky pojaté drobné tisky. V básnické „edici juvenilií“ Hořec (1944–1947, 5 sv.), kterou redigoval Antonín Bartušek, vyšly drobné sbírky autorů spojených s Českomoravskou vysočinou. Vedle redaktora k nim patřili Václav Ara (= Felix Maria Davídek), Miloš Václav Dočekal či Michal Sedloň; spolu s nimi zde sbírkou Náhrobní kámen debutoval Jiří Šotola. V knižnici Básníkovo slovo (1947, 1 sv., ozn. č. 2) vyšla skladba Františka Halase
Já se tam vrátím. Zamýšlená edice Malé poučné knížky již zřejmě nebyla zahájena. – Mimo edice nakladatelství vydalo mj. historicko-kulturní sborník Vysočina (1946, ed. František Zvěřina) či vánoční tisk básně Advent od Miloše V. Dočekala.
Autorský okruh edice se v protektorátním období podílel na vydávání ilegálního časopisu Vítr (1944–1945), jenž byl třemi strojopisnými čísly obnoven v roce 1949.
Autorský okruh edice se v protektorátním období podílel na vydávání ilegálního časopisu Vítr (1944–1945), jenž byl třemi strojopisnými čísly obnoven v roce 1949.
Název Vysočina použilo pro jednu ze svých edic v letech 1954–1961 Krajské nakladatelství v Havlíčkově Brodě, koncem šedesátých let vzniklo tamtéž s názvem Vysočina nové nakladatelství.
Technické informace: Původně rozmnožené strojopisy (10–15 kopií). Od roku 1944 bibliofilské tisky (volné archy v obálce) vytištěné tiskárnou v Telči. Náklad tištěných publikací v letech 1944–1945 obvykle 300 výtisků, později až 500 výtisků, sborník Vysočina vyšel v nákladu 3300 výtisků a 200 výtisků s grafickou přílohou. Po roce 1945 tiskárna Josef Sýkora v Třebíči a tiskárna Koliš a spol. v Praze.