Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 AUROBOROS 

 1971 - 1989 
 
 Parasurrealistická samizdatová edice zaměřená na původní i překladovou beletrii
 

Strojopisnou edici Auroboros vydával v Praze překladatel a básník (vzděláním však ekonom) Miroslav Drozd (*1943). Samizdatová vydání básnických a prozaických textů, z počátku výhradně svých vlastních, začal pořizovat v době studií na Vysoké škole ekonomické (VŠE) již v polovině šedesátých let a v této činnosti pokračoval i po nástupu do zaměstnání (nejprve v podniku Pragoexport, posléze v Ekonomickém ústavu Vysoké školy ekonomické, od roku 1973 v Ústavu technických a ekonomických informací /ÚTEI/). Samizdaty vydával primárně pro sebe a okruh svých přátel (popř. ve spolupráci s nimi), mezi něž zpočátku patřili spolužáci z VŠE: Zdeněk Justoň (*1942), který společně s Drozdem absolvoval v letech 1968–1969 roční studijní stáž ve Francii, dále pozdější diplomat Jan Misiarz (1943–2001, užíval pseud. Teofil B. Kulka), překladatel a básník Michal Novotný (*1942), programátor Bohumil Trčka (*1943), do roku 1977 se s okruhem scházel Ludvík Fojtík (*1939, později přijal pseud. Rudolf Starý) a k původnímu jádru patřil také absolvent ČVUT Pavel Girsa (1941–2012). K této skupině se záhy přidali malíř a esejista Martin Stejskal (*1944), překladatel Petr Tesař (1940–2015), astrolog a výtvarník Pavel Turnovský (*1950), fyzik a výtvarník František Vodák (1941–2013) a jeho manželka, socioložka Alena Vodáková (*1938). K dalším Drozdovým známým, kteří se postupně stali odběrateli či čtenáři edice, patřili mj. básníci Stanislav Dvorský, Karel Šebek, Prokop VoskovecIvan Wernisch či ekonom Tomáš Ježek (*1940). Samizdatové vydání dvou románů George Orwella se stalo v roce 1976 jedním z bezprostředních důvodů Drozdova nuceného odchodu z UTEI (propuštěni byli též Ludvík Fojtík, Jan Misiarz a Michal Novotný). Až do roku 1989 pak Drozd pracoval jako skladník v Družstvu mechaniků kancelářských strojů v Praze-Holešovicích.
Název Auroboros dostala příležitostně vydávaná řada v roce 1972, kdy ji začali i její vydavatelé chápat jako knižní edici, nicméně ani poté nebyl užíván důsledně. Původcem užitého novotvaru – vzniklého složením slov Aura (název edice, jejíž vydávání bylo roku 1969 plánováno souběžně s časopisem Analogon, avšak po jeho zákazu z tohoto záměru sešlo) a Ouroboros (hermetický výraz hada žeroucího si vlastní ocas) – byl Martin Stejskal, jenž také podle kresby Pavla Turnovského nechal vyrobit štoček se znakem Aurobora; název a značku poprvé použil ve svazku 22 Tarotových arkán (1972), která nakreslil a dal vyleptat podle návrhu Theofana Abby. Štoček nicméně později nebyl používán, neboť okruh neměl možnost grafického tisku a až na výjimky (svazek kreseb Pavla Turnovského a básnických textů Miroslava Drozda Okamžik kamene a vody) vydával pouze strojopisy. Většinu svazků edice opsal Miroslav Drozd obvykle v 8–13 kopiích formátu A5 (výjimečně A4), za příležitostné spolupráce manželky Libuše Drozdové (*1945); některé svazky k vydání připravili jiní členové okruhu (Michal Novotný, Pavel Turnovský). O grafickou úpravu a výtvarný doprovod se staral sám vydavatel, pouze příležitostně se kresbami podílel Pavel Turnovský. Miroslav Drozd také publikace sám vázal, nejčastěji s pomocí sešívačky, popř. rychlovazače, a kartonových desek; výjimečně měly svazky vazbu lepenou. Společné dílo M. Drozda a P. Turnovského Okamžik kamene a vody vytiskla – s mystifikačním údajem o místě vydání (France – Paris) na titulním listu – ve formátu A4 na reprografickém přístroji Pyloris Marta Gotthard-Zelinková (*1952, provd. Chadimová), která též pro Drozdovy Příležitosti k hrám vytvořila brožovanou vazbu s černými deskami (titulní list knihtiskem vyvedl její budoucí manžel Mikoláš Chadima /*1952/). Orwellův román 1984 vyšel v grafické úpravě Martina Stejskala, kterou grafik používal pro svazky edice Studijní materiály a dokumentace.
Čtvrt století trvající samizdatová činnost Miroslava Drozda a jeho přátel doložitelně obsáhla více než padesát svazků. Za sídlo edice lze považovat Drozdovo bydliště (nejprve Koperníkova č. 4, posléze Bieblova č. 17 v Praze).

 V produkci edice (včetně období před rokem 1972) byly nejpočetněji zastoupeny texty jejího vydavatele Miroslava Drozda, ať už šlo o verše (např. Nam; Vřískání v jeskyni), básnické prózy (Příležitosti k hrám; Vousy), romány (Altánek podle Gaudího; Dům a klub u Zlaté a Slovanské Prahy) či detektivky (trilogie Vražda v devátém taktu; Vražda ve výloze; Vražda s prsty od sádla). Původními texty přispěli také T. B. Kulka (prózy Milostná dobrodružství v okolí SudetOdchlípená podešev) a Alena Vodáková (sociologický esej Gog a Magog; jako jediný vyšel ve formátu A5 naležato). Ve druhé polovině osmdesátých let byla v rámci okruhu považována za významnou událost próza Františka Vodáka Abendland, vydaná na pokračování ve třech svazcích; objevným počinem byla také sbírka Karla Šebka Ruce vzhůru, na jejímž vydání se vedle editora Miroslava Drozda podílel předmluvou i Stanislav Dvorský a již kromě fotografických reprodukcí autorových koláží doprovázely ilustrace Miloše Sikory, Martina Stejskala a Pavla Turnovského. Jako básník se v edici představil také Michal Novotný, jehož texty byly spolu s verši a kolážemi Miroslava Drozda zařazeny do společného svazku s názvem Mortie (odlišného od pozdějšího Času Mortie, obsahujícího výhradně Drozdovy texty, bez koláží, pouze s ilustrací P. Turnovského na obálce). Miroslav Drozd do edice zahrnul rovněž přepisy dvou děl, která poprvé vyšla ilegálně již v padesátých letech, a sice Bondyho Velké knihy (viz Edice Půlnoc) a Babičky po pitvě Karla Hynka (původně soukromý samizdat, vydaný jako PF 1952).
Průkopnickou oblast vydavatelské činnosti Miroslava Drozda představovala především díla francouzských autorů spřízněných se surrealismem, vycházející v českém překladu vůbec poprvé. K těmto svazkům patřily mj. Bataillovy erotické prózy Madame EdwardaZemřelý, román Juliena Gracqa V argolském zámku (vše v překladu Miroslava Drozda) či antologie Vystupování za jízdy, zahrnující (převážně v překladech převážně Michala Novotného) básně Antonina Artauda, Yvese Bonnefoye, Gilberta Lélyho, Joyce Mansourové a více než čtyř desítek dalších, v českém kontextu dodnes téměř neznámých francouzsky píšících básníků francouzské, belgické, švýcarské i kanadské provenience. Hlavním vydavatelem této knihy byl Michal Novotný, proto se od ostatních svazků edice poměrně výrazně odlišovala: strojopis byl vevázán do pevných desek potažených černým plánem s knihtiskem vyvedeným titulem na hřbetu (tuto vazbu si autor nechal zhotovit svou známou pracující v podniku TOMOS), byl signován iniciálou mn, k níž byl pomlčkou připojen rok vydání, a opatřen tiráží s informací o datu a místě vydání a počtu vydaných výtisků. Zbývající vydané překlady vycházely ze zájmů a zaměření jednotlivých členů okruhu: Zdeněk Justoň přeložil Lévi-Straussovu Cestu masek, Pavel Turnovský prózu Sestry Leonory Carringtonové, Miroslav Drozd kromě francouzských (para)surrealistů (vedle výše jmenovaných několik drobných svazků s ukázkami tvorby básníků publikujících v soudobých surrealistických revue) a Orwellových románů 1984 (na překladu se podílel ekonom a diplomat Josef Kreuter /*1942/) a Farma zvířat (pod. tit. Zvířecí farma) přeložil pohádkovou prózu Hermanna Hesseho (Sen o flétně) a Historii moderního světa Paula Johnsona, jež vycházela na pokračování v celkem šesti svazcích, z nichž ten poslední edici Auroboros uzavřel.
 

Některé z překladových titulů edice Auroboros (Bataille, Gracq, Lévi-Strauss) vydal v devadesátých letech Daniel Podhradský v nakladatelství Dauphin, s nímž navázal dlouhodobou autorskou, editorskou i překladatelskou spolupráci člen původního okruhu Zdeněk Justoň. Dva svazky edice (Vodákův Abendland, Drozdova Vražda v devátém taktu) vyšly v nakladatelství Orbis, kde Miroslav Drozd působil počátkem devadesátých let krátce nejprve jako šéfredaktor a poté jako ředitel. Šebkovu sbírku Ruce vzhůru vydalo v roce 1990 plzeňské Nezávislé tiskové středisko Ruiny; próza Odchlípená podešev T. B. Kulky vyšla ve svazku vydaném v roce 1992 nakladatelstvím Prostor (Odchlípená podešev a jiné prózy). Stejskalovy kresby 22 Tarotových arkán vyšly v roce 2011 v knize Theofana Abby Dopisy Paracelsovi (nakladatelství Vodnář). Ostatní svazky zůstaly oficiálně nepublikovány.

 
 Výtvarní spolupracovníci: Miroslav Drozd, Pavel Turnovský. – Martin Stejskal.
 Technické informace: Za období 1964–1989 doložitelně přes 50 titulů cca v 60 svazcích. Knihy byly rozmnožovány zpravidla strojopisem, podle možností psacího stroje obvykle zhruba v 8–13 kopiích; knihtisk byl použit pouze mimořádně. Svazky vycházely ve formátu A5, zcela výjimečně A4; byly sešívány kovovými svorkami a vlepovány do desek, popř. byly volné listy vkládány do desek s rychlovazačem. Autorem vazby, grafické úpravy a výtvarného doprovodu byl převážně Miroslav Drozd, příležitostně pak jiní autoři (Marta a Mikoláš Chadimovi, Miloš Sikora, Martin Stejskal, Pavel Turnovský, Karel Šebek).

LITERATURA

Články: F. V. (= František Vodák): Názorový okruh Auroboros, Analogon 1994, č. 12 (připojena výběrová bibliografie a ukázky z textů, které v edici vyšly), též in Surrealistická východiska /1948–1989/ (katalog výstavy, 2011; zde přetištěn pouze úvodní text).
  Autor hesla: Veronika Košnarová (2011)
  Aktualizace textu hesla: 4. 11. 2015 (vk)
  Aktualizace bibliografie: 4. 11. 2015 (vk)
zpět na hlavní stranu