AUROBOROS 

Strojopisnou edici Auroboros vydával v Praze překladatel a básník (vzděláním však ekonom) Miroslav Drozd (*1943). Samizdatová vydání básnických a prozaických textů, z počátku výhradně svých vlastních, začal pořizovat v době studií na Vysoké škole ekonomické (VŠE) již v polovině šedesátých let a v této činnosti pokračoval i po nástupu do zaměstnání (nejprve v podniku Pragoexport, posléze v Ekonomickém ústavu Vysoké školy ekonomické, od roku 1973 v Ústavu technických a ekonomických informací /ÚTEI/). Samizdaty vydával primárně pro sebe a okruh svých přátel (popř. ve spolupráci s nimi), mezi něž zpočátku patřili spolužáci z VŠE: Zdeněk Justoň (*1942), který společně s Drozdem absolvoval v letech 1968–1969 roční studijní stáž ve Francii, dále pozdější diplomat Jan Misiarz (1943–2001, užíval pseud. Teofil B. Kulka), překladatel a básník Michal Novotný (*1942), programátor Bohumil Trčka (*1943), do roku 1977 se s okruhem scházel Ludvík Fojtík (*1939, později přijal pseud. Rudolf Starý) a k původnímu jádru patřil také absolvent ČVUT Pavel Girsa (1941–2012). K této skupině se záhy přidali malíř a esejista Martin Stejskal (*1944), překladatel Petr Tesař (1940–2015), astrolog a výtvarník Pavel Turnovský (*1950), fyzik a výtvarník František Vodák (1941–2013) a jeho manželka, socioložka Alena Vodáková (*1938). K dalším Drozdovým známým, kteří se postupně stali odběrateli či čtenáři edice, patřili mj. básníci Stanislav Dvorský, Karel Šebek, Prokop Voskovec a Ivan Wernisch či ekonom Tomáš Ježek (*1940). Samizdatové vydání dvou románů George Orwella se stalo v roce 1976 jedním z bezprostředních důvodů Drozdova nuceného odchodu z UTEI (propuštěni byli též Ludvík Fojtík, Jan Misiarz a Michal Novotný). Až do roku 1989 pak Drozd pracoval jako skladník v Družstvu mechaniků kancelářských strojů v Praze-Holešovicích.
Název Auroboros dostala příležitostně vydávaná řada v roce 1972, kdy ji začali i její vydavatelé chápat jako knižní edici, nicméně ani poté nebyl užíván důsledně. Původcem užitého novotvaru – vzniklého složením slov Aura (název edice, jejíž vydávání bylo roku 1969 plánováno souběžně s časopisem Analogon, avšak po jeho zákazu z tohoto záměru sešlo) a Ouroboros (hermetický výraz hada žeroucího si vlastní ocas) – byl Martin Stejskal, jenž také podle kresby Pavla Turnovského nechal vyrobit štoček se znakem Aurobora; název a značku poprvé použil ve svazku 22 Tarotových arkán (1972), která nakreslil a dal vyleptat podle návrhu Theofana Abby. Štoček nicméně později nebyl používán, neboť okruh neměl možnost grafického tisku a až na výjimky (svazek kreseb Pavla Turnovského a básnických textů Miroslava Drozda Okamžik kamene a vody) vydával pouze strojopisy. Většinu svazků edice opsal Miroslav Drozd obvykle v 8–13 kopiích formátu A5 (výjimečně A4), za příležitostné spolupráce manželky Libuše Drozdové (*1945); některé svazky k vydání připravili jiní členové okruhu (Michal Novotný, Pavel Turnovský). O grafickou úpravu a výtvarný doprovod se staral sám vydavatel, pouze příležitostně se kresbami podílel Pavel Turnovský. Miroslav Drozd také publikace sám vázal, nejčastěji s pomocí sešívačky, popř. rychlovazače, a kartonových desek; výjimečně měly svazky vazbu lepenou. Společné dílo M. Drozda a P. Turnovského Okamžik kamene a vody vytiskla – s mystifikačním údajem o místě vydání (France – Paris) na titulním listu – ve formátu A4 na reprografickém přístroji Pyloris Marta Gotthard-Zelinková (*1952, provd. Chadimová), která též pro Drozdovy Příležitosti k hrám vytvořila brožovanou vazbu s černými deskami (titulní list knihtiskem vyvedl její budoucí manžel Mikoláš Chadima /*1952/). Orwellův román 1984 vyšel v grafické úpravě Martina Stejskala, kterou grafik používal pro svazky edice Studijní materiály a dokumentace.
Čtvrt století trvající samizdatová činnost Miroslava Drozda a jeho přátel doložitelně obsáhla více než padesát svazků. Za sídlo edice lze považovat Drozdovo bydliště (nejprve Koperníkova č. 4, posléze Bieblova č. 17 v Praze).