Bohumil FOŘT
Narodil se v rodině keramika a zdravotní sestry. Po základní škole v Českých Budějovicích absolvoval tamtéž gymnázium (maturoval roku 1991). Vystudoval PedF JU v Českých Budějovicích, obory český jazyk a literatura – matematika (1997 Mgr., diplomová práce Vývoj erotických, sociálních a fantastických motivů v díle Jana Weisse). V letech 1996–2000 a 2002–2003 studoval na MU v Brně obory filozofie, estetika a pedagogika. Mezi lety 1997 a 2004 studoval postgraduálně na FF UK v Praze dějiny a teorii české literatury (titul Ph.D. získal roku 2004 prací Narativní sémantika fikčních světů a její použití pro interpretační praxi). V akademickém roce 1999/2000 studoval na Centre for Russian and East European Studies, University of Toronto v Kanadě, kde v letech 2000–2002 také vedl semináře (Teaching Assistant). V letech 2003–2004 působil na School of Slavonic and East European Studies, University College London ve Velké Británii a v akademickém roce 2018/2019 byl hostujícím profesorem v oddělení anglistiky na University of Maryland (USA). Mezi lety 2003 a 2015 působil jako odborný asistent a od roku 2011 jako docent (habilitoval se prací Teorie vyprávění v kontextu Pražské školy) v Ústavu české literatury a knihovnictví na FF MU v Brně, od roku 2015 působí na Ústavu jazykovědy a baltistiky téže fakulty (od roku 2019 jako profesor). Od roku 2003 je zároveň vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Pobýval na řadě krátkodobých zahraničních stáží (Velká Británie, Kanada, Švédsko, Rusko, Izrael, Slovensko, Švédsko, Rakousko, Francie).
Odbornými články a recenzemi přispívá zvláště do časopisů Česká literatura, Aluze, Tvar, Estetika, Pandora, Host, Rozrazil, Iluminace, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity – Bohemica Litteraria, Bohemica Olomucensia, Svět literatury, Slovo a slovesnost, Dějiny a současnost, Slovenská literatura, Brno Studies in English, Theatralia (Bratislava) a Style (Illinois). Je členem redakční rady časopisu Bohemica litteraria a Rozrazil.
Fořt se zabývá zvláště narativní teorií, sémantikou fikčních světů a literárněvědným strukturalismem a jeho dějinami. V knize Úvod do sémantiky fikčních světů analyzuje jeden z výrazných směrů moderního literárněteoretického zkoumání a uvádí jej do českého prostředí. Nabízí zde přehled nejdůležitějších koncepcí teorií možných, resp. fikčních světů v kontextu jejich filozofického zázemí a je současně průvodcem myšlení jednotlivých osobností tohoto literárněteoretického diskurzu (Saul Kripke, Lubomír Doležel, Ruth Ronenová, Marie-Laura Ryanová, Thomas Pavel aj.). Knihu Fořt později adaptoval a pro anglické publikum a o kapitolu věnovanou Pražské škole rozšířil v monografii An Introduction to Fictional Worlds Theory. V monografii Teorie vyprávění v kontextu Pražské školy pojal Fořt výklad v širším kontextu ruského formalismu, lingvistických a estetických zdrojů Pražské školy (zvl. F. X. Šalda). Podrobně se věnoval naratologickým konceptům Jana Mukařovského a Felixe Vodičky a projektům literární historie Pražské školy. Svůj výklad dovedl až do současnosti, k osobnostem vycházejícím z pražského strukturalismu (Květoslav Chvatík, Milan Jankovič, Zdeněk Kožmín, Oleg Sus, Miroslav Červenka). Upozornil také na vztah teorie fikčních světů k pražskému strukturalismu. – Proměny chápání kategorie postavy Fořt sleduje ve studii Literární postava. Nejprve analyzuje jednotlivé přístupy diachronně na časové ose od Aristotela až po aktuální literárněteoretické trendy, současně sleduje pojímání kategorie postavy synchronně, ať už je definována jako lingvistická kategorie či samostatný narativní element. V závěru práce se soustřeďuje na přístup teorie fikčních světů k tomuto fenoménu.
K teorii fikčních světů se Fořt vrátil v díle Fikční světy české realistické prózy, v němž se pokusil o její praktické uplatnění, tj. o transformaci teorie fikčních světů do historie fikčních světů. V úvodní části postuluje „realistický fikční svět“ charakterizovaný „realistickou evokační funkci“ a „realistickými pohyby“, které konstituují iluzi reality; tento fikční svět se podle Fořta projevuje nejlépe v žánru románu. V interpretační části knihy pak pozoruje model realistického románu sociálního, socialistickorealistického, psychologického a vědeckofantastického.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Úvod do sémantiky fikčních světů (2005); Teorie vyprávění v kontextu Pražské školy (2008); Literární postava. Vývoj a aspekty naratologických zkoumání (2009); Fikční světy české realistické prózy (2014); An Introduction to Fictional Worlds Theory (2016).
Překlady: L. Doležel: Kapitoly z dějin strukturální poetiky. Od Aristotela k Pražské škole (2000) + Identita literárního díla (2004) + Studie z české literatury a poetiky (2008); D. Herman: Přirozený jazyk vyprávění (2005); Th. Pavel: Román. Morálka a svoboda (2009, s A. Jedličkovou); B. Richardson: Teorie nepřirozeného narativu (2020).
Příspěvky ve sbornících: Neznámí (autoři) – neznámé (texty) (1999); Česká literatura na konci tisíciletí (2001); Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006); Otázky českého kánonu (2006); O psaní dějin (2007); Literatur und Übersetzung (Greifswald 2008); Vyprávění v kontextu (2008); Literatur und Übersetzung (2008); Four Studies of Narrative (2010); Semiotika literatúry. Teoretické východiská a súčasné dilemy (2015); Obraz válek a konfliktů (2016); Vyvolávání točitých vět (2016); Umenie a estetično ako sociálne a autonómne fakty (2017); Klauzury FAMU 2016 (2017); Pragmatické dimenzie umenia a estetiky (2018); Otázky a problémy perspektív umenia, respektive „koncov umenia“ v estetických, umenovedných a filozofických teóriách (2019); Čtení jako radost a dobrodružství (2020); Estetika centra a periférie – Centrum a periféria estetiky (2020); Texty, obrazy. Žánry a narácie (2021); Lessons from Kafka. Philosophical Readings of Franz Kafka’s Works (2021); Václav Marek and the Sami (2022).
Uspořádal a vydal: Od struktury k fikčnímu světu: Lubomíru Doleželovi (2004, příloha Aluze č. 6, s J. Hrabalem); Heterologica. Poetika, lingvistika a fikční světy (2012); Milan Kundera aneb Co zmůže literatura? Soubor statí o díle Milana Kundery (2012, s J. Kudrnáčem a P. Kylouškem).
LITERATURA
Recenze: Úvod do sémantiky fikčních světů: L. Čumba, A2 2006, č. 11; R. Kanda, Host 2006, č. 5; J. Koten, Tvar 2006, č. 4 * Teorie vyprávění v kontextu Pražské školy: V. Trpka, Tvar 2009, č. 13; M. Jankovič, ČL 2009, č. 5; O. Sládek, Bohemica litteraria 2011, č. 1 * Literární postava: E. Šťastná, Svět literatury 2009, č. 40; K. Csiba, Slovenská literatura 2011, č. 1 * Fikční světy české realistické prózy: M. Hrdina, ČL 2016, č. 1; E. Gilk, Bohemica Olomucensia 2016, č. 1; A. Haman, Tvar 2017, č. 4.
Rozhovor: V. Velíšek, Pulsy 2016, č. 5.