Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef KAINAR

* 29. 6. 1917, Přerov 
† 16. 11. 1971, Dobříš 
 
Básník
 Pocházel z rodiny železničáře; po rozvodu rodičů (1927) žil s otcem v jeho novém manželství. Gymnazijní studia započal v Přerově (1928–1934), jeden rok dojížděl do Olomouce a poté, co se rodina roku 1935 přestěhovala do Ostravy, je dokončil v Hlučíně (kvintu a sextu opakoval, maturita 1938). V roce 1934 se v sebevražedném pokusu postřelil. Roku 1938 začal na FF UK v Praze studovat češtinu a francouzštinu, po násilném zavření vysokých škol v listopadu 1939 se přestěhoval k otci do Řepiště u Ostravy a pracoval – s výjimkou roku 1941, kdy byl zaměstnán na pile v Ostravici – na nádraží Ostrava-Přívoz až do roku 1945. Sezónně (1940–1941 v Ostravě, 1942–1943 ve Zlíně) působil také jako kytarista a houslista Doležalova profesionálního tanečního orchestru. V této době navázal úzké vztahy se Skupinou 42; do Prahy dojížděl zejména za malíři Františkem Hudečkem, Františkem Janouškem a teoretikem Jindřichem Chalupeckým, do Brna za básníky Ivanem Blatným a Oldřichem Mikuláškem. Po válce už ve studiích nepokračoval. Usadil se v Brně (zpočátku bydlel u Ivana Blatného), kde v letech 1945–1947 pracoval v redakci komunistického deníku Rovnost a kde se roku 1947 oženil; zároveň byl kmenovým autorem pražského Divadla satiry po celou dobu jeho trvání (1945–1949). Od roku 1947 působil jako spisovatel z povolání. V roce 1956 odešel do Prahy a podruhé se oženil, bydlel však většinou v Domovech spisovatelů v Dobříši a na Ždáni na Slapském jezeře. Na počátku normalizace roku 1970 přijal funkci předsedy přípravného výboru nového Svazu českých spisovatelů, brzy však zemřel na infarkt.
 Od roku 1936 přispíval do Studentského časopisu, kde se seznámil s jeho redaktorem Hanušem Bonnem a jeho prostřednictvím s Františkem Halasem (v jím řízené edici První knížky pak debutoval) i s řadou začínajících básníků své generace. Publikoval zejména v periodikách Studentský časopis, Moravskoslezský deník (Ostrava), Kritický měsíčník, Lidové noviny, Rovnost, po roce 1948 v časopisech Nový život, Literární noviny, Host do domu, Kultura, Kulturní noviny, Mateřídouška, Plamen, Svět práce; posmrtně v Divadelní revue (1989 zde hra Ubu se vrací). – Československý rozhlas natočil pásmo Rodí se opereta (1946, hudba Vladimír Brázda, r. Josef Štěpánek), skeč Zázračný fotograf (v pořadu Slabikář padesátky, 1968) a hry Nebožtík Nasredin (1977, upr. Valeria Sochorovská, r. Zdeněk Míka), Širín (1987, upr. Miroslav Plešák, r. Markéta Jahodová) a Ubu se vrací (1999, upr. Štěpán Otčenášek a r. Hana Burešová); posmrtně vznikla řada dalších hudebně-literárních pásem vycházejících z Kainarovy poezie i jeho písňových textů. – Podle jeho námětů či předloh vznikly animované snímky Sen noci svatojánské (1959, r. Jiří Trnka) a Hrnec nafoukanec (1961, r. Eduard Hofman). Napsal scénáře animovaných filmů Havran a želva (1948, s režisérem Janem Fuksou) a Zlatovláska (1955, s Hermínou Týrlovou, r. Jan Dudešek a H. Týrlová 1955) a komentáře k dokumentárním filmům Mladé dny (1955, r. Martin Frič ad.) a Svědectví – Zrada (1961, r. Pavel Háša a Ivo Toman). Jako autor dialogů se podílel na scénáři hraného snímku Baron Prášil (1961, s Jiřím Brdečkou a r. Karlem Zemanem). Písně s jeho texty zazněly v mnoha celovečerních filmech (mj. Florenc 13:30 /1957, r. Josef Mach/, Lidé za kamerou /1961, r. Eduard Hofman/, Letos v září /1962, r. František Daniel/ ad.). – Kainarovo dílo inspirovalo vznik řady scénických pásem, mj. Josef Kainar – písničkář (sest. Stanislav Průcha, rozmn. Kladno 1973); K srdci člověka (sest. Lea Přerostová, rozmn. Brno 1977); Tento svět hořce mám rád (sest. Václav Jelínek, rozmn. 1977); Jakoubku, cos měl s tím andělem? (r. Josef Henke, Viola Praha 1978); Český Voiceband (sc. a r. Josef Krofta, Východočeské loutkové divadlo Drak, Hradec Králové 1981); Nevídáno – neslýcháno (sc. a r. Pavel Polák, Naivní divadlo Liberec 1984); Blues za Josefa Kainara (Lyra Pragensis 1988); Kainovo blues aneb Jazzová kavárna Josefa Kainara (sc. Petr Žantovský, Malé divadlo – Aréna Liberec 1992, r. Miroslav Kovářík); Přiznávám se tímto ke všemu (sc. Petr Žantovský, Viola Praha 1997); Blues noční čekárny (sc. Kristýna Černá, soubor Na 2 západy, Praha 2007); Kabaret Kainar – Kainar (sc. a r. Jan Borna, Divadlo v Dlouhé Praha 2012) a Stříhali dohola Josefa Kainara (sc. a r. Václav Klemens, Divadlo loutek Ostrava 2017). – Písňovými texty Kainar přispěl do libreta operety Vladimíra Brázdy Vysněná (prem. 1946) a. Beaumarchaisovy Figarovy svatby (prem. 1949), do hry Evy Borisové Tajemství zlatého klíčku (rozmn. 1956; 1959), N. V. Medvědkinové Kůzlata a vlk (rozmn. 1960, prem. 1953); Isidora V. Štoka Božská komedie (rozmn. 1963), do adaptace Andersenovy pohádky Císařovy nové šaty (1965) a do pásem divadel malých forem Žena ve středu (prem. 1960), Přijďte v devět (prem. 1965) a posmrtně do mnoha dalších. – Československá, resp. Česká televize připravila z Kainarovy tvorby hudební pořad Sedmikrásky Josefa Kainara (1987, r. Rudolf Tesáček), literárněhistorickou reminiscenci Existenciální blues Josefa Kainara (1996, r. Pavel Jandourek) a dokumentární film Blues o mrtvém vrabci (2005, r. Štěpán Kačírek). – V roce 1953 byl Kainar vyznamenán státní cenou za sbírku básní Český sen a za veršovanou pohádku Zlatovláska. V roce 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem. – Užíval pseudonymů Abel, Kain a šifer air, ar, -ar, j. k., nar.
 Kainar uplatnil své nadání v tvorbě hudební (jako skladatel i muzikant), výtvarné (kresba, fotografie) i na pomezí jednotlivých oblastí (kreslená anekdota, texty k taneční hudbě, jazzová inspirace veršů), hodnotově však v této široké tvůrčí aktivitě dominovala literatura: divadelní hry, publicistika a zvláště poezie. Zde Kainar postupně vstřebal mnohé individuální vlivy (v začátcích zejména Rainera Marii Rilka a Vladimíra Holana, za války a těsně po ní Langstona Hughese, Edgara Lee Masterse, Thomase Stearnse Eliota, na zlomu čtyřicátých a padesátých let Vladimira Majakovského a české lidové písně), trvaleji ho zasáhla poetika Františka Halase, civilizační mytologie Skupiny 42 a povaha černošského blues. V kontextu poválečného českého básnictví Kainar působil především jako básník originálně a mnohostranně vyslovující existenciální i sociální determinovanost člověka (skrze pudy, atavismy, civilizační a politické tlaky apod.), ale zároveň i širokou škálou pokusů se s touto determinovaností vyrovnat (od možnosti naprosto se poddat základní určenosti až po možnost ji posvětit). Autentický prožitek života jako pasti a skepse vůči praktické realizovatelnosti jedincovy svobody vedly Kainara k osobitě chápané rovnosti lidí a posléze k hořké lásce k člověku nucenému uzavírat kompromis s vlastním údělem. Schopnost odstupu, deziluzivnost pohledu a sklon podávat postavy skrze jejich příběhy se promítly do dvou základních tendencí Kainarovy lyriky: objektivace a groteskního nazírání. V prvním období, běžně považovaném za nejoriginálnější (Příběhy a menší básně, Osudy, Nové mýty), navázal Kainar na mocné oživení epického živlu v české poezii na rozhraní třicátých a čtyřicátých let. Zatímco v prvotině mělo náznakové dešifrování baladických příběhů utajených v obyčejné existenci lidí a věcí ještě demonstrovat magické schopnosti básnického tvoření, v následujících Osudech se už příběhovost osamostatnila, monograficky vyhranila a stala se nositelkou podobenství o tragické nadčasové jednotě všeho lidstva: staré příběhy vyprávěné dějinami, legendami nebo mýty byly nazřeny jako naléhavě aktuální, a naopak příběhy Kainarových současníků byly vyloženy jako variace příběhů cizích a v tradici už dávno vyslovených. Naproti tomu obsahem další Kainarovy knihy se stala tvorba „nových mýtů“, tj. konkrétních výjevů a příběhů ze života moderního městského člověka, které symbolizují jeho existenciální podrobenost brutalitě civilizačních a dějinných mechanismů; zcivilnění námětu bylo provázeno prozaizací verše.
Utilitárněji se některé výrazové schopnosti Kainarovy poezie (grotesknost vidění, sarkastické deklasování vznešeného a metafyzického, skeptická filozofie lásky, černý humor) uplatnily v jeho poválečné satirické dramatice, účtující jak s nacismem a přežitky okupační demoralizace (podíl na kolektivní hře Cirkus Plechový), tak s apokalyptickými náladami plynoucími z existence atomové bomby (Akce Aibiš) a s odpůrci politiky komunistické strany. Nejvýznamnější z Kainarových dramat je jedna z prvních českých absurdních her Ubu se vrací, používající postav a jazykových postupů Jarryových grotesek k satiře na amorálnost lačnosti po moci a na občanskou konformitu a zbabělost. Neuvedená hra Ubu pokračuje pak aplikovala prvky jarryovské dramatiky na domácí poválečnou politickou situaci v její komunistické interpretaci. Na grotesknosti situací a absurdní komice založil Kainar také svou první sbírku veršů pro děti Říkadla.
V dalším období se Kainar stal básníkem přitakání společenským proměnám odstartovaným v únoru 1948 (Veliká láska, Český sen, Člověka hořce mám rád). Jeho předchozí pochyby o možnostech a smysluplnosti lidské aktivity překonal v těchto sbírkách patos vítězné moci a optimismus prvních kroků. Napětí, vznikající mezi jedincovými nároky vůči životu a světu a jejich skutečným naplněním, bylo zrušeno ve jménu jeho splynutí s lidem nebo zakotvením v revoluční tradici. Niterná dramatičnost existenciálních situací byla nahrazena monumentalizací dovršeného třídního boje s buržoazií a vizemi právě nastoupené a bezproblémové budoucnosti. Místo tvorby „nových mýtů“ potvrzovaly se mýty hotové a předepisované. Básně Veliké lásky použily k potírání politické i básnické „dekadence“ úderné rétoriky školené na Vladimiru Majakovském a jednoduché agitační symboliky a frazeologie. Poetika Českého snu, podávajícího skutečnost formou idylických žánrových obrázků, došla svého zklidnění příklonem k tradiční veršové faktuře tzv. klasické poezie druhé poloviny 19. století a lidové slovácké písně. Řadou básní sbírky Člověka hořce mám rád vytvořil Kainar svéráznou, optimistickou variantu tzv. poezie všedního dne. Tutéž filozofii hořké lásky k lidem vyslovil Kainar paralelně i veršovanou komedií Nebožtík Nasredin s titulní postavou tureckého taškáře a mudrce, jenž je přes své zásluhy o obecné blaho ubit vrtkavým a chtivým davem.
Poslední období Kainarova básnického díla (Lazar a píseň, Moje blues, posmrtně sebrané verše z časopisů 1966–1971 Včela na sněhu) charakterizuje navázání na některé tendence obsažené v jeho prvních sbírkách. V knize Lazar a píseň vytvářel básně jako monografické a epizující samoznaky životních příběhů lidí přepadených něčím, co je nad jejich síly, ale schopných reflektovat vlastní situaci i vyvodit z této sebereflexe svou lidskou povinnost. Básně z šedesátých let potvrdily legitimnost blues v Kainarově poezii. Zatímco jeho raná blues z třicátých a čtyřicátých let (některé básně tehdy nevydané prvotiny Tulák spí na louce, písňové texty na klasické nápěvy, vydávané s velkým zpožděním v různých edicích) dbala alespoň náznakově na podobnost s motivickou a formální výstavbou černošských blues, básně jeho zralého období korespondovaly s blues koncepčně: základní náladou smutku a pojetím pohrom, jimiž život – a speciálně láska – deptá jedince, jakožto neštěstí, jehož přijetím skrze vyslovení se s ním jedinec vyrovnává. Blues se nyní stalo tóninou jak Kainarovy zpovědní lyriky sebeironického životního bilancování, tak jeho „nových mýtů“, vyprávějících své nelítostné pravdy o současném člověku básněmi uvolněné stavby, prozaizovaného volného verše a provokativní metaforiky. Na sklonku svého života se také vrátil k psaní písňových textů (Kuře v hodinkách). V tomto období také navázal na veršovou fakturu a absurdní komiku raných Říkadel cyklem Říkanky pro dospěláky (in Včela na sněhu) a vrátil se k pěstování veršované satirické publicistiky (komentáře z let 1968–1971 shrnul do knihy Rozhlásky).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Příběhy a menší básně (BB 1940); Cirkus Plechový (D 1946, s dalšími, prem. 1945); Nové mythy (BB 1946; přeprac. 1967); Osudy (BB 1947); Říkadla (BB pro děti, 1948; přeprac. a rozšíř. 1961); Veliká láska (BB 1950); Zlatovláska (D pro děti, 1953, prem. 1952); Český sen (BB 1953; rozšíř. 1957); Jen podej loutce malík (soukr. bibliof. tisk 1954); Taková láska (B bibliof., 1955); Zlatovláska (B pro děti, 1958); Jižní Morava (verše k fotografiím K. O. Hrubého, 1958); Nebožtík Nasredin (D 1959, i prem. s tit. Nasredin); Člověka hořce mám rád (BB 1959); Lazar a píseň (BB 1960); Nevídáno – neslýcháno (BB pro děti, 1964); Moje blues (BB 1966); Miss Otis lituje... (písňové texty, 1969); Rozhlásky (veršované komentáře ke dni, 1971); Indiáni (B pro děti, leporelo, Bratislava 1971 /přel. Jarmila Štítnická/; 1993); Český sen (B pamětní tisk, 1979); Včela na sněhu (BB 1982, čas. publikované verše 1966–1971, ed. M. Pohorský); Stará blues (písňové texty, naklad. tisk 1982, ed. M. Pohorský; poté in Stará a nová blues); České divadlo (B bibliof. 1983); Stará a nová blues (BB, písňové texty, 1984, ed. M. Pohorský); Posmíval se konipásek (B pro děti, leporelo, 1985); scénicky: Akce Aibiš (1946, knižně in Alfréd Radok – tři scénáře, tři inscenace, 2008, poté in Ubu se vrací a jiné hry, 2019); Chodili jste na Malou Stranu? (1948, s dalšími); Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou (1949, knižně in Ubu se vrací a jiné hry, 2019).
Výbory: Poezie (1960); Třináct kytar (1967); Bláznův kabát (1972, ed. J. Opelík); Královský večer (z milostné poezie, 1974, ed. neuveden); Básně a blues (1978, ed. M. Pohorský); Básně (1980, ed. M. Pohorský); Nikdy nejsem sám (1982, ed. V. Kún); Čas nečas (pro ml., 1984, ed. K. Suda); Netrpěliví motýli (1988, ed. V. Falada); Mám svoje malý nebe (1997, ed. K. Sýs); Bledej gentleman (2002, ed. J. Sedláček); Synkopy (2003, ed. V. Justl); Nejhorší láska, která nezlomí (2008, ed. M. Tučková); Nejdřív se musíte narodit (e-kniha, 2013, ed. M. Huvar); Hořkokrásný svět Josefa Kainara (2016, ed. Jaroslav Muroň).
Souborná vydání: Vybrané spisy (Čs. spisovatel, 1987–1990, 3 sv., ed. M. Pohorský): 1. Příběhy, osudy a mýty (BB 1987, obs. rukopisnou prvotinu z roku 1935 Tulák spí na louce, oddíl knižně netištěných básní z 1934–1947 Dvůr a jiné verše, dále Příběhy a menší básně, Nové mythy, Osudy); 2. Veliké lásky a sny (BB 1989, obs. Veliká láska, Český sen, Člověka hořce mám rád, Říkadla a Verše na žudro /pův. s titulem Jižní Morava/); 3. Poslední blues (BB 1990, obs. Lazar a píseň, Moje blues, Včela na sněhu, Nevídáno – neslýcháno). – Básně (BB 2007, ed. P. Šrámek, obs. Osudy, Nové mýty, Lazar a píseň, Moje blues); Ubu se vrací a jiné hry (DD 2019, ed. Lenka Jungmannová, obs. hry Akce Aibiš, Ubu se vrací, Ubu pokračuje, Zlatovláska, Širín, Nebožtík Nasredin a další dram. texty z pozůstalosti).
Korespondence: Kde básníci hledají inspiraci. Korespondence Josefa Kainara a Hanuše Bonna s Hanou Steinerovou (Přerov 2003, zájm. náklad, ed. J. Lapáček).
Překlady: P. Zvon: Tanec na pláčem (D 1965, prem. 1957).
Úpravy: E. Borisová: Tajemství zlatého klíčku (D rozmn. 1956; 1959, prem. 1955); scénicky: P. Beaumarchais: Figarova svatba (D 1949).
Příspěvky ve sbornících, almanaších a katalozích: Jarní almanach básnický 1940 (1940); Podání ruky (1943); Výstava obrazů a plastik sekce samostatných výtvarníků S. V. U. Aleš (1945); Bohumír Matal / Ladislav Zívr (1947); Básnický almanach 1954 (1955); Buditel (1956); Básnický almanach 1955 (1956); Básnický almanach 1956 (1957); Básnický almanach 1957 (1958); Básnický almanach 1958 (1958); Fotografie 1928–58 (1959); Básnický almanach 1959 (1960); Vyzvání na cestu (1961); Uprostřed Evropy (1968); Dvanáct básní na jména (bibliof., 1986); Trvalé bydliště Praha (1986); Skupina 42 (2000); Alfréd Radok. Tři scénáře, tři inscenace (2008, zde Akce Aibiš); Antologie české poezie I. díl (1966–2006) (2009) ad.
Zvukové nosiče (LP, CD, MC): Chvíle lásky (1969); Světové evergreeny s texty Josefa Kainara (1970, 2019); M. Prokop: Město Er (1971, 2000); Flamengo: Kuře v hodinkách (1972, 1998); Bláznův kabát (1972); Český sen a jiné básně (1973); V. Mišík a Etc.: Stříhali dohola malého chlapečka (1976, 1996); Zlatovláska (1977, 1994); Obelisk (1977); Nebožtík Nasredin (1980); Jakoubku, cos měl s tím andělem? (1982); Kainovo blues (1993); Obelisk (2000); K. Plíhal: Nebe počká (2004), Živé Kuře v hodinkách (DVD 2015).
Notoviny: J. Feld: 6 písniček dětem na slova F. Halase a J. Kainara (1963, rozšíř. s titulem 9 písniček..., 1972); J. Matys: Říkadla (1967); Písně Josefa Kainara (1987); Písně na Josefa Kainara (1988).

LITERATURA

Knižně: M. Blahynka: Člověk Kainar (monografie, 1983); J. Hůrková: Poézie, jak jsi krásná (Prostějov 1996); Nebe počká: Setkání s Josefem Kainarem po třiceti letech (regionální tisk, Přerov 2001); J. Lapáček: Josef Kainar a Přerov (2017).
Studie a články: J. Trefulka: Básnické dílo Josefa Kainara, NŽ 1958, č. 3; V. Karfík: doslov, in Třináct kytar (1967); J. Hrabák: Verš Kainarovy Zlatovlásky, Bulletin Ústavu ruského jazyka a literatury, 1968, sv. 12, též in O charakter českého verše (1970); J. Opelík: komentáře, předmluva, in Bláznův kabát (1972); H. Žalčík: Chvíle lásky básníka Josefa Kainara, Gramorevue 72, č. 8; A. Vrbová: List o Josefu Kainarovi, LM 1972, č. 1; M. Blahynka in Pozemská poezie (1977); M. Pohorský: Josef Kainar, LM 1977, č. 6; J. Rumler: Skica k portrétu Josefa Kainara, LM 1978, č. 3; P. Zajac: Hudba a lyrika, Romboid 1980, č. 6; L. Zajícová: Kainarův typ poezie pro děti, ZM 1980, č. 9; F. Všetička: Kainarova absolutně skutečná báseň (o básni Stříhali dohola malého chlapečka), ZM 1981, č. 8; J. Pilař: O Studentském časopisu a Josefu Kainarovi aneb O ztracené generaci, LM 1981, č. 3; S. Havlíček: Můj spolužák Josef Kainar, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 48; K. Suda: doslov, in Čas nečas (1984); S. Havlíček: Kainarova první kytara, Gramorevue 1984, č. 9; B. Svozil: Poznámky k dnešnímu kainarování, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 5; J. Holý in sb. Poetika české meziválečné literatury (1987), též in Problémy nové české epiky (1995); fo: Brněnské sedmikrásky Josefa Kainara, Rovnost 19. 6. 1987; Z. Kožmín: Podoby Kainarových kytar, Brněnský Večerník 26. 6. 1987; M. Pohorský: doslovy, in Vybrané spisy Josefa Kainara, sv. 1, 2, 3 (1987, 1989, 1990); J. Pavelka: Josef Kainar a formování mladé básnické generace 1938–1940, ČL 1988, č. 6; Z. Pešat: Literatura Skupiny 42, LM 1990, č. 2; V. Just in Divadlo plné paradoxů (1990); J. Trávníček in Poezie poslední možnosti (1996); H. Bartková: Básník a Přerovan Josef Kainar, Hanácké noviny 28. 6. 1997; I. Kříž: Kainarova hvězda nad Brnem, Rovnost 29. 7. 1997; Z. Kožmín – J. Trávníček in Na tvrdém loži z psího vína (1998); P. Blažíček: Skupina 42 – nové směřování poezie, ČL 1998, č. 2; V. Macura in Český sen (1998); E. Petrová – Z. Pešat in Skupina 42 (1998); J. Svoboda: Kainarovy Nové mýty a Osudy: Jejich dobová kritická reflexe, in sb. Rok 1947 (1998); L. Tvrďoch: Kainarovy adaptace Zlatovlásky, Ladění 1999, č. 4; M. Chocholatý: Kainarova cesta k dětské poezii, Ladění 2001, č. 4; V. Karfík in Literatura je čitelná (2002); M. Uhde: Josef Kainar, Proglas 2005, č. 1; I. Málková: Vilém Závada, Josef Kainar a proměna jejich poetik v 50. letech 20. století, Tvar 2005, č. 10; L. Engelking: Nový mýtus, staré rituály: O básni Josefa Kainara Stříhali dohola malého chlapečka, ČL 2005, č. 3; R. Novák: Poezie in Blue, in R. N.: Hudba jako inspirace poezie (2005), přeprac. též in R. N.: Česká literatura jazzující (2012); Z. Zemanová: Velkej beat pana Kainara, Tvar 2007, č. 13; V. Merta: Psát hudbu, Tvar 2007, č. 13; I. Němec: Nasredin Jiřího Mahena a Nasredin Josefa Kainara, Milíř 2017, č. 19; L. Přibylová: Básně Josefa Kainara – bohatství inspirace ke kompozici melodramů, Literární archiv 2017, sv. 49; R. Novák: Tematizace hudby v poezii, Literární archiv 2017, sv. 49; J. Bílek: Vzájemná korespondence Josefa Kainara a nakladatelství Melantrich (studie a edice), Literární archiv 2017, sv. 49; I. Vaňková: Ta černá kára se můj život nazývá: ke konceptualizaci života v českých písňových textech, in sb. Jak je důležité míti styl (2020).
Recenze: Příběhy a menší básně: J. Pilař, Venkov 28. 12. 1940; AMP (= A. M. Píša), Národní práce 19. 1. 1941, též in K vývoji české lyriky (1982); J. Kopecký, KM 1941, s. 371 * Cirkus plechový: J. R. (= Jan Rey), Práce 21. 9. 1945; J. H. (= J. Hájek), RP 22. 9. 1945; osv (= I. Osvald), MF 22. 9. 1945; jk (= J. Kopecký), KM 1946, s. 460; vbá, Rovnost 14. 12. 1946 * Akce Aibiš: AB (= A. Bernášková), Svobodné noviny 19. 11. 1946; Břz (= B. Březovský), Národní osvobození 19. 11 1946; ej (= E. Janský), ZN 19. 11. 1946; kp (= K. Polák), Právo lidu 19. 11. 1946; J. H. (= J. Hájek), RP 20. 11. 1946 * Nové mýty: G. (= F. Götz), Národní osvobození 16. 5. 1946; A. M. Píša, Práce 1. 8. 1946, též in K vývoji české lyriky (1982); L. Kundera, List Sdružení moravských spisovatelů 1946, č. 7/8, s. 240; V. Černý, KM 1947, s. 308 * Osudy: M. D. (= M. Dvořák), Akord 14, 1947/1948, s. 191; lk (= L. Kundera), Rovnost 1. 4. 1948; G. (= F. Götz), Národní osvobození 4. 4. 1948 * Ubu se vrací: J. R. (= Jan Rey), Práce 18. 2. 1949; A. Kostlán, Práce 16. 6. 1990 * Veliká láska: V. Pekárek, LidN 25. 3. 1951, též in Díla a osobnosti (1977); M. Sedloň, RP 1. 4. 1951; V. Dostál, Tvorba 1951, s. 191; V. Závada, Květy 1951, č. 4 * Zlatovláska: J. Skácel, Rovnost 31. 1. 1953; E. Kollár, Čs. loutkář 1953, č. 4 a 6; E. Uhlířová, DivN 1960, č. 14; A. Hájková, MSD 1. 12. 1994 * Český sen: M. Petříček, OL 17. 1. 1954; V. Závada, RP 23. 3. 1954; M. Červenka MF 13. 5. 1954; F. Buriánek, NŽ 1954, č. 2; J. Studený, HD 1954, č. 1; M. Schulz, LitN 1954, č. 14; J. R. Pick, Nová cesta 1954, č. 15 * Nebožtík Nasredin: J. Hájek, DivN 2, 1958/1959, č. 17/18; J. Opavský, RP 6. 3. 1959; S. Machonin, LitN 1959, č. 9; Z. Heřman, HD 1959, č. 4; J. Navrátil, ZN 25. 4. 1979; Z. Srna, Scéna 1980, č. 23 * Člověka hořce mám rád: M. Vacík, RP 21. 10. 1959; kt (= K. Tachovský), Rovnost 26. 11. 1959; G. Francl, LD 25. 12. 1959; V. Pekárek, LitN 1959, č. 48, též in Díla a osobnosti (1977); J. Petrmichl, Tvorba 1959, č. 46; J. Trefulka, HD 1959, č. 11; V. Dostál, Kultura 1959, č. 50 (k tomu polemika M. Grygar, LitN 1960, č. 14); A. Jelínek, Plamen 1960, č. 1 (k tomu polemika G. Bareš, Plamen 1960, č. 4); D. Šajtar, Červený květ 1960, č. 1 * Poezie: O. Rafaj, Červený květ 1960, č. 12 * Lazar a píseň: M. Vacík, RP 11. 12. 1960; V. Dostál, Kultura 1960, č. 48; F. Vrba, LitN 1960, č. 47 (k tomu polemika J. Hájek, LitN 1961, č. 2, 3 /též in Osudy a cíle, 1961/, F. Vrba, LitN 1961, č. 4, J. Trefulka, LitN 1961, č. 5, J. Hájek, LitN 1961, č. 6, M. Hájková, Plamen 1961, č. 1); J. Opelík, Plamen 1961, č. 2, též in Nenáviděné řemeslo (1969) * Říkadla: F. Tenčík, Rovnost 9. 6. 1962; B. Polan, ZM 1962, č. 6/7 * Zlatovláska: A. Hájková, Komenský 87, 1962/1963, č. 6 * Nevídáno – neslýcháno: A. Hájková, Komenský 89, 1964/1965, č. 5; V. Dostálová-Frýbová, ZM 1966, č. 7; A. Hájková, Komenský 109, 1984/1985, č. 9 * Moje blues: M. Vacík, RP 25. 11. 1966; O. Sus, Rovnost 26. 2. 1967; M. Blahynka, Kulturní tvorba 1967, č. 2; J. Trefulka, HD 1967, č. 3 * Třináct kytar: Z. Pešat, LL 1968, č. 8 (též ad Moje blues) * Miss Otis lituje...: O. Sus, HD 1970, č. 7; J. Štrasser a P. Zajac, Romboid (Bratislava) 1970, č. 2 * Rozhlásky: otb (= O. Brůna), Čs. voják 1971, č. 16; rsk, Práce 9. 6. 1971; MB (= M. Borský), Svět práce 1971, č. 24; M. Blahynka, Tvorba 1971, č. 43 * Bláznův kabát: pkv (= P. Kovařík), SvSl 21. 2. 1973; J. Klapuch, Nová svoboda (Ostrava) 22. 2. 1973; vv (= V. Vodák), LD 11. 4. 1973; M. Blahynka, Romboid (Bratislava) 1973, č. 3; M. Tomčík, Slovenské pohľady 1973, č. 7 * Královský večer: jž, NK 1974, č. 48 * Nikdy nejsem sám: D. Sedlická, MF 26. 10. 1982; J. Slomek, Tvorba 1982, příl. Kmen č. 51; P. Veselý, Mladý svět 1982, č. 43 * Stará blues: P. Vašák, Tvorba 1982, č. 32; fk (= F. Knopp), LD 17. 8. 1982; bech, MF 25. 8. 1982; A. Poledne, Práce 2. 9. 1982 * Včela na sněhu: J. Klapuch, Ostravský Večerník 20. 6. 1983; Z. Kožmín, Brněnský Večerník 20. 10. 1983 * Čas nečas: Z. Heřman, MF 22. 8. 1984; M. Blahynka, RP 16. 10. 1984; M. Blahynka, LM 1985, č. 1 * Stará a nová blues: an., Tvorba 1985, příl. Kmen č. 23 * Širín: Z. Srna, Rovnost 4. 1. 1988 * Příběhy, osudy a mýty (Vybrané spisy 1): M. Blahynka, Brněnský Večerník 23. 3. 1988; J. Lukeš, SvSl 15. 4. 1988; J. Slomek, MF 14. 6. 1988; Jar. Pelc, Kmen 1988, č. 43; Z. Drahoš, Rovnost 22. 9. 1988, upr. též in Kmen 1988, č. 44 (k tomu M. Pohorský, Kmen 1988, č. 50 a Z. Pešat, LitN 1990, č. 28); M. Uhde: Hořký plod zlého, Most atd. (Bonn) 1989, č. 1 * Veliké lásky a sny (Vybrané spisy 2): vs, NK 1989, č. 43; J. Slomek, MF 29. 12. 1989 * Netrpěliví motýli: P. A. Bílek, NK 1989, č. 24; J. Olšovský, Práce 25. 8. 1989 * Poslední blues (Vybrané spisy 3): J. Slomek, LitN 1990, č. 25 (k tomu polemika M. Pohorský, LitN 1990, č. 31; J. Slomek, LitN 1990, č. 32); M. Petříček, NK 1990, č. 39; gf (= G. Francl), LD 13. 12. 1990 * Bledej gentleman: O. Bezr, Rock & pop 2003, č. 1; R. Novák, Host 2003, č. 6, rec. příl.; M. Kovářík, Tvar 2003, č. 4 * Synkopy: M. Blahynka, Obrys-Kmen 2004, č. 24 * Ubu se vrací a jiné hry: R. Kopáč, LidN 23. 12. 2019; M. Bystrov, Pražský deník 27. 1. 2020.
Rozhovory: an., Rovnost 31. 12. 1954; I. Fleischmann, LitN 1958, č. 32; J. Dewetter, ZM 1962, č. 11; K. Kostroun, Impuls 1966, č. 1; an., OL 1968, č. 39 (12. 10.); V. Jelínek, Čs. voják 1968, č. 21; Z. Kufnerová, RP 3. 4. 1971; an., Tvorba 1971, č. 29.
K životním jubileím: F. Benhart, Plamen 1967, č. 6; K. Šiktanc, LitN 1967, č. 27; jak, Práce 19. 6. 1972; J. Hek, Kam v Brně za kulturou 1976, č. 19; M. Pohorský, O knihách a autorech, léto 1977; M. Zeman, ČJL 1976/77, č. 10; V. Vodák, LD 17. 11. 1981; M. Blahynka, LM 1987, č. 6; J. Hájek, Práce 27. 6. 1987; J. Pilař, Práce 27. 6. 1987; J. Jakoubek, Práce 27. 6. 1987; J. Rulf, ZN 30. 6. 1987; V. Křivánek, Kulturní práce 1987, č. 13; J. Lukeš, Akcent 1988, č. 2; J. Lukeš, LidN 21. 12. 1991; Š. Vlašín, Naše pravda 1996, č. 47; V. Stanovský, ZM 1997, č. 1; M. Kovařík, Týdeník Rozhlas 2001, č. 47; B. Hoffmann, ČJL 2006/2007, č. 5; M. Kovařík, Týdeník Rozhlas 2007, č. 26; L. Vykoupil, Host 2011, č. 9; J. Žáček, LitN 2011, č. 46; K. Polanský, Týdeník Rozhlas 2016, č. 46.
Nekrology: G. Francl, LD 17. 11. 1971; MJV (= M. Janů-Veselá), Práce 17. 11. 1971; P. Kovařík, SvSl 17. 11. 1971; Z. Bár, Ostravský Večerník 23. 11. 1971; M. Schulz, Text (Mnichov) 1971, č. 11/12; V. Závada, Tvorba 1972, č. 2, příl. LUK; H. Žalčík, Melodie 1972, č. 2.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis: R. Hamanová, 1979; dodatky neuspořádány).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Autor hesla: Jiří Opelík (1994)
Aktualizace hesla: 26. 8. 2021 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 26. 8. 2021 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu