LUCERNIČKA
S podnázvem Edice krásné literatury v exilu Lucerničku od roku 1953 redigoval a vlastním nákladem v Mnichově vydával Antonín Kratochvil (pod jménem A. K. Christen). Od roku 1960 byla edice podle Kratochvilových údajů připojena ke Kulturní sekci Čs. uprchlického výboru v Německu. Obdobně jako u další edice Antonína Kratochvila Kamenný erb byly i některé svazky Lucerničky zařazeny do edic Čs. dálkové školy v exilu. Poslední svazky signalizují spolupráci s edicí Sklizeň svobodné tvorby, jejíž redakci Antonín Kratochvil po smrti jejího zakladatele Roberta Vlacha převzal.
V řadě osmi číslovaných svazků vyšly básnické knihy Ivana Jelínka, Jiřího Kovtuna a Roberta Vlacha (pod pseud. Jiří Kavka), próza Vladimíra Štědrého a eseje Františka Listopada, zakladatel edice v ní vydal svou práci Modlitba domova v díle Jana Čepa. Nejčastěji vydávaným autorem byl vydavatelův bratr Josef Kratochvil (1915–2001; skautským jménem J. K. Baby), který zde kromě bajek v číslované řadě vydával od roku 1955 mimo číslování rovněž přírodovědné knihy a skautské příručky, takže profil edice přestal odpovídat jejímu podnázvu. Celkem vyšlo v edici 13 svazků, jako poslední v roce 1975 po třináctileté přestávce reprint souboru Sedm pohádek od sedmi autorů (poprvé 1957 ve Sklizni svobodné tvorby). Číslované svazky vycházely v jednoduché úpravě zpravidla tiskem, knihy Josefa Kratochvila většinou rozmnožené ormigem.