SIXTY-EIGHT PUBLISHERS
Nakladatelství Sixty-Eight Publishers (68P)
založili na podzim 1971 v kanadském Torontu prozaička Zdena Salivarová-Škvorecká (*1933) a její manžel, někdejší redaktor Odeonu, spisovatel a překladatel Josef Škvorecký (1924–2012). Podnik původně vlastnili oba manželé, v roce 1977 však nakladatelství přijalo status tzv. non profit company, tj. nevýdělečné společnosti pod veřejnou kontrolou, kterou řídila správní rada za předsednictví kanadského bohemisty Harolda Gordona Skillinga (1912–2001). V téže době Škvorečtí založili firmu Prague Typesetting, která se zabývala především sazbou knih a periodik, vydávaných v neanglických jazycích, a později i ofsetovým tiskem. Nakladatelství ukončilo činnost v květnu 1994.
Provoz nakladatelství řídila a zajišťovala Zdena Salivarová, hlavním redaktorem byl Josef Škvorecký. Jako redaktoři s nakladatelstvím externě spolupracovali zejména slovenská prozaička Jaroslava Blažková, dále básník Antonín Brousek
(poezie), prozaik a kritik Jaroslav Strnad (memoáry a odborné práce), bývalá redaktorka Odeonu Květa Trdlicová, redaktorky Věra Rollerová, Marie Zelená ad. V tirážích byla však zejména v prvních letech činnosti 68P uváděna fiktivní jména odpovědných redaktorů, obvykle postav z románů a povídek Josefa Škvoreckého (Dagmar Blumenfeldová, Josef Borůvka, Milena B. Cabicarová, Josef Doufal, Josef Kopanec, Josef Matka, Daniel Smiřický, Lenka Stříbrná, Karla Marie Weberová aj.) i Zdeny Salivarové (Jana Honzlová), anebo variace jmen osobností soudobých politických dějin (Vasila Bilaková, Josefa Urválková). O grafickou úpravu se staral zprvu Mikuláš Kravjanský, později Barbora Munzarová a Zdena Salivarová (v tiráži pod pseud. Věra Držmíšková), do několika publikací ilustracemi přispěli Jan Brychta, Jan Koblasa či Jan Kristofori. Autorem charakteristické kresby v patitulu byl Ivan Steiger. Počínaje šestnáctou publikací z roku 1974 byla na obálkách reprodukována výtvarná díla zejména českých exilových výtvarníků.
Po listopadu 1989 zveřejnili 68P ediční plán závěrečného ročníku 1990/1991, jehož jednotlivé svazky (včetně několika dodatečně doplněných) vycházely až do května 1994, kdy nakladatelství ukončilo činnost.
Sixty-Eight Publishers vydali celkem 224 titulů (z řady 227 číslovaných publikací svazky č. 94, 196 a 204 nevyšly), roční produkce se pohybovala nejprve okolo šesti titulů, později ročně vycházelo deset i více publikací. První svazek byl tištěn v polské tiskárně Uncle Gutenberg Press v Torontě, několik dalších v Belgii (Rosseels Printing Louvain), od poloviny sedmdesátých let byly publikace 68P tištěny opět v Torontu (Web Offset aj.). Nakladatelství zpočátku sídlilo v soukromém bytě manželů Škvoreckých na 260 Wellesley Street East v Torontu, v roce 1973 se přestěhovalo do bývalé tovární budovy na 100 Richmond Street East. Od roku 1976 vystřídalo několik adres na Avenue Road a počátkem osmdesátých let si pronajalo dům na 164 Davenport Road, kam kromě redakce a administrativy přesunulo i sklad publikací a kde zřídilo tiskárnu.
Cílem nakladatelství bylo vytvořit zázemí především pro české autory a čtenáře, kteří po roce 1968 odešli do exilu. V edičních plánech převažovala próza a literatura faktu, nakladatelství mělo zájem též o memoáry a později o práce z oblasti literární kritiky a historie. Nabídkové katalogy produkci 68P původně členily na tituly Klubu čtenářů (uváděn též jako Klub prózy) s členskými cenami pro předplatitele a na ostatní publikace, později však redakce od této praxe ustoupila. Dlouhodobé rozvržení produkce 68P do koncepčně volných edičních řad (resp. okruhů) bylo dáno především žánrovým vymezením a mělo napomoci rychlejší orientaci čtenářů v nabídkových listech a katalozích. Názvy takových edic byly proto velmi proměnlivé (Klub poezie; Řada poezie, Ilustrovaná řada; Léta šedesátá aj.).
Ke kmenovým autorům nakladatelství patřily především osobnosti české prózy šedesátých let. Josef Škvorecký zde vedle nových vydání svých již doma uveřejněných prací poprvé publikoval mj. romány Tankový prapor, Mirákl, Prima sezóna, Příběh inženýra lidských duší, Scherzo capriccioso a Nevěsta z Texasu, v Torontu vyšlo též kompletní prozaické dílo Milana Kundery (včetně Nesnesitelné lehkosti bytí a doma dosud nepublikovaných románů Život je jinde a Kniha smíchu a zapomnění) a nová díla Jana Beneše, Oty Filipa, Jiřího Gruši, Arnošta Lustiga či Zdeny Salivarové. Jednosvazkovým torzem zůstal pokus o vytvoření edice Vybraných spisů Vratislava Blažka (1975) v redakci Václava Táborského. Románem Karla Pecky (oznámeným nejprve pod názvem Divné podobnosti bez uvedení autora, nakonec vyšel s titulem Štěpení) začlenilo nakladatelství v roce 1974 do edičního programu i soudobou samizdatovou tvorbu autorů z Československa, kterou v pozdějších nabídkových seznamech uvádělo s označením Edice (otevřená) Petlice. Tak se ke čtenářům vedle dalších Peckových knih dostala díla Egona Bondyho, Ivana Klímy (mj. Má veselá jitra), Alexandra Klimenta, Pavla Kohouta, Edy Kriseové, Jana Trefulky, koncem osmdesátých let i Bohumila Hrabala (memoárová trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky) a autorů mladší generace (Iva Procházková, Lenka Procházková). Příležitostně byli připomenuti autoři poúnorové emigrační vlny (Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka). Škvorečtí však ve svém nakladatelství systematicky poskytovali prostor i debutantům či dosud méně známým autorům a pro českou literaturu tak objevili řadu nových, později často významných jmen (v sedmdesátých letech Jan Drábek, Ota Ulč, Jaroslav Vejvoda, v osmdesátých letech Martin Harníček, Jan Křesadlo, Jan Novák, Iva Pekárková aj.).
Poezie byla do edičního plánu nakladatelství zařazována spíše sporadicky. Vedle exilových autorů (Antonín Brousek, Ivan Diviš, Jiří Kolář, Petr Král, Karel Kryl, Stanislav Mareš, z poúnorové emigrační vlny Pavel Javor, Milada Součková a zejména Ivan Blatný, kterého nakladatelství znovuobjevilo čtenářům), zde vyšla i díla doma žijících básníků (Jaromír Hořec, Jaroslav Seifert, Jan Skácel). Z autorovy pozůstalosti byla vydána mj. Zahradníčkova sbírka Dům strach a výbor z díla Jindřicha Heislera, sestavený Věrou Linhartovou. Dramatická a scénáristická tvorba je v produkci nakladatelství zastoupena jen nemnoha tituly (Vratislav Effenberger, Václav Havel, Pavel Landovský, Bernard Šafařík, Josef Škvorecký). Od záměru věnovat se především beletristickým novinkám manželé Škvorečtí ustoupili jen v několika případech (mj. deníky Karla Hynka Máchy, Poslední dopisy Doře Karla Poláčka či Babička Boženy Němcové, vydaná jako jubilejní stá publikace 68P).
Volná řada memoárů, jejichž vznik Škvorečtí často sami podněcovali, byla koncipována se snahou zachytit události stejné doby z různých osobních i profesních úhlů pohledu. Čtenářsky nejúspěšnější byly vzpomínky hereček Lídy Baarové a Adiny Mandlové a tenistky Martiny Navrátilové, zásadním nakladatelským činem však byly zejména paměti literárního historika Václava Černého (ve třech svazcích: Paměti, Pláč koruny české, Paměti IV). K významnějším patřily též knihy zaznamenávající činnost špionážních služeb (František Moravec, Ladislav Bittman) či okolnosti a důsledky politických procesů padesátých let (Heda Kovályová, Dagmar Šimková), a také vzpomínky politiků (Prokop Drtina, Ota Hora) a společensky činných osobností (publicista Jiří Lederer, šachista Luděk Pachman). Vztah Josefa Škvoreckého k meziválečnému swingu se v produkci nakladatelství projevil knihami vzpomínek Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera. Převážná většina memoárových knih nabízela svědectví vyvracející oficiální, a tedy v Československu závazný výklad určitých období či individuálních skutků. Tento záměr přivedl posléze nakladatele také k zájmu o literaturu faktu (Karel Kaplan, Jiří Kovtun, Jan Křen, Erich Kulka), soustředěnou zejména k moderním dějinám. Esejistiku zastupuje např. soubor Havlových vězeňských Dopisů Olze či soubor úvah Erazima Koháka Národ v nás a osobitým způsobem i Tigridova
kniha Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu.
Publikace literárněvědného i publicistického zaměření sledovaly především soudobou tvorbu, a to jak v rovině kritické (Škvorecký–Brousek: Na brigádě) a esejistické (Ferdinand Peroutka, Josef Škvorecký), tak i faktografické (doplněný samizdatový Slovník českých spisovatelů, zahrnující autory, které doma postihly publikační zákazy) a historické (Česká literatura 1785–1985 Antonína Měšťana, Koskové analýza prózy šedesátých let Hledání ztracené generace, Rotreklův soubor medailonů Skrytá tvář české literatury). Do edičního programu bylo zařazeno i několik sborníků, mj. sborník k uctění památky Egona Hostovského či antologie Doba páření; žánrově ojedinělým počinem byla biografie Karla Havlíčka Borovského z pera Jiřího Moravy. Studie Michala Schonberga o Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha nahradila původně plánované, avšak nikdy nenapsané memoáry Jiřího Voskovce, ohlášené původně pod titulem Stín svobody. Dvě publikace (Samožerbuch; Benefice) byly pokusem o reflexi a sebereflexi nakladatelské činnosti manželů Škvoreckých.
Jen výjimečně se v nabídce Sixty-Eight Publishers objevily překlady do češtiny. Nepočítáme-li díla českých autorů psaná již v jazyce země jejich pobytu (Novákův román Milionový jeep v překladu Jaroslava Kořána),šlo o díla memoárová (Alan Levy: Pražské peřeje), literárněhistorická (Margarete Buber-Neumannová: Kafkova přítelkyně Milena) či beletristická s vazbami na československou realitu (Arthur Miller: Strop v arcibiskupském paláci; Philip Roth: Pražské orgie; Tom Stoppard: Profesionální faul). Příležitostně v torontském nakladatelství vycházela i díla doma nepublikujících slovenských autorů (Hana Ponická, Dominik Tatarka).
Některé tituly vydané po listopadu 1989 byly již připravovány v koordinaci s domácími nakladateli (Kunderův román Nesmrtelnost); jedním z posledních svazků byl sborník Osočení, zachycující příběhy osob obviňovaných ze spolupráce se Státní bezpečností.
Nakladatelství mělo asi 2000 stálých a 1000 příležitostných odběratelů z celého světa. Průměrné náklady prózy se pohybovaly mezi 1500 a 2000 výtisky, poezie mezi 500–1000 výtisky. Nejúspěšnější publikace (Tankový prapor) vyšla v pěti vydáních v celkovém nákladu přes 9000 výtisků, průměrný náklad vysoko přesáhly ostatní romány Josefa Škvoreckého, paměti Adiny Mandlové, romány Milana Kundery, prvotiny Jaroslava Vejvody a Oty Ulče, Dotazník Jiřího Gruši, Honzlová Zdeny Salivarové aj.
V letech 1971–1975 nakladatelství spoluvydávalo a Josef Škvorecký se Zdenou Salivarovou redigovali Parabolu, kulturní a literární přílohu časopisu Telegram, který v kanadském Edmontonu vydával filmový scenárista a herec Vladimír Valenta. Od roku 1979 se redakčně i spoluúčastí na výrobě podíleli na vydávání dvouměsíčníku Západ.
Roku 1987 bylo jako pobočka 68P zřízeno nakladatelství Larkwood Books, zaměřené na anglické překlady děl jinojazyčných autorů. Po vydání tří publikací (vesměs zařazených i do programu Sixty-Eight Publishers) však jeho činnost dále nepokračovala.
V květnu 1990 udělil československý prezident Václav Havel manželům Škvoreckým za jejich nakladatelskou činnost Řád Bílého lva III. třídy, k němuž později přibyla řada dalších ocenění.
Parabola (Edmonton, 1971–1975, příl. časopisu Telegram, vyd. spolu s V. Valentou).
LITERATURA
Prameny: Hoover Institution Archives, Stanford (USA): fond Register of the Josef Škvorecký Papers (zde); Thomas Fisher Rare Book Library, Toronto (Kanada): fond Škvorecký Papers.Bibliografie: A. Zach: Kniha a český exil (1995); A. Zach, in K. Hvížďala: Opustíš-li mne, nezahyneš! (2. vyd., 2012).
Knižně: Katalog výstavy Sixty-Eight Publishers, Corp. (red. Ant. Boháč; Památník národního písemnictví 1990); V. Krištof: Katalog Sixty-Eight Publishers (rozmnož. 1991).
Zjištěné nakladatelské katalogy a propagační tisky: Nakladatelství 68 Toronto (1971); [Vážení přátelé…] (1972); [Vážení přátelé…] (skládačka, 1973); [Vážení přátelé…] (1974, katalog vydaný jako obal gramofonové SP desky s úryvkem z románu J. Š. Prima sezóna); Knihy 75/76 (1975); Knihy 1977/1978 (1977); Knihy 1978/1979 (1978); Knihy 1979/80 (1979); Knihy 1980/1981 (1980); Knihy 1982/1983 (1982); Knihy 1984/1985 (1984); Knihy 1986/87 (1986); Knihy 1989 (1988); [Milí přátelé…] (leták, 1989); Knihy 1991. Ročník na rozloučenou (1991).
Studie a články: Nakladatelství Sixty-Eight Publishers Toronto, Listy (Řím) 1971, č. 6; Z. Salivarová: Čs. exilová nakladatelství se sama představují, Zpravodaj (Curych) 1976, č. 9–10; Exilová nakladatelství. Z dopisu Z. Škvorecké, Zprávy SVU (Washington) 1979, č. 2/3; Z. Salivarová, J. Škvorecký: Co nového v nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Zpravodaj (Curych) 1984, č. 5; V. Burke (= J. Škvorecký): Do zelí, Západ (Ottawa) 1985, č. 6, knižně in J. Š.: Vladimíra v Territorio libre (rozmnož., 1990); J. Škvorecký: Všem přátelům Sixty-Eight Publishers, Západ (Ottawa) 1987, č. 1; P. Vitouš: Když se řekne Sixty-Eight, MF 5. 6. 1990; O. Ulč: Na rozloučenou, LidN 2. 10. 1991; V. Justl: Konec jednoho zázraku, LidN 13. 8. 1994, příl. Nedělní LN; H. Weinbuchová: Písařkou u Škvoreckých, Plzeňský deník 30. 1. 1997, příl. Maxi Magazín pro ženy č. 5; J. Jandourek: Zdena Salivarová a „její“ knihy, MFD 27. 8. 2003; Z. Salivarová: Troublemakers, Danny 2004, č. 1; Z. Salivarová: Podruhé už emigrovat nebudu, MFD 4. 10. 2004; M. Schonberg: Proč nevyšel Stín svobody, Danny 2005, č. 1, zkr. verze Host 2005, č. 6; M. Schonberg: Tři životy Josefa Škvoreckého, in Škvorecký 80 (2005); J. Halada: Exilová nakladatelství a zvláště Sixty-Eight Publishers, Grand Biblio 2009, č. 4; M. Přibáň: Ani to nezkoušejte! ĎaS 2011, č. 11; P. Kourová – P. Koura: Na počátku byl Tankový prapor, LidN 3. 12. 2011, příl. Orientace; J. Šiklová: Někdy je lepší nevědět, Paměť a dějiny 2012, č. 1; K. Kubíčková: Nikdo neudělal víc než 68 Publishers, MFD 4. 1. 2012; O. Nezbeda – P. Třešňák: Torontský Mirákl, Respekt 2012, č. 2; L. Dorůžka: Dopis do Toronta, HN 18. 10. 2013, příl. Víkend č. 42.
Rozhovory: K. Hvíždala: Opustíš-li mne, nezahyneš! (rozhovory s J. Š. a Z. S., 1993). – Z. Salivarová: Copak lze v literatuře takhle srovnávat? (připr. V. Valenta), Telegram (Edmonton) 1973, č. 1; Interview se Z. Škvoreckou (připr. E. Límanová), Západ (Ottawa) 1982, č. 3; S J. a Z. Škvoreckých o 68 Publishers (připr. D. Strož), Obrys (Mnichov) 1983, č. 2; Rozhovor se Z. Salivarovou a J. Škvoreckým (připr. P. Tigrid), Svědectví (Paříž) 1984, č. 73; J. Škvorecký: Praha – Toronto (připr. L. Dorůžka), MS 1990, č. 6; Z. Salivarová: Kočka Jůlinka a spol. (připr. M. Skalka), Květy 1990, č. 13; Z. Salivarová: Sixty-Eight Publishers. Kruh se uzavírá (připr. V. Sůva), NK 1990, č. 48; Z. Salivarová, J. Škvorecký: Žloutenkou k detektivkám a naštváním k nakladatelství (připr. I. Gerová), Svobodný zítřek 1990, č. 18; Náš rozhovor se Z. a J. Škvoreckými (připr. V. Rollerová), Nový domov (Toronto) 1991, č. 3; S Josefem Škvoreckým počtvrté (připr. Z. Drozdová), Telegraf 1. 8. 1992; „Balíme,“ říká Josef Škvorecký (připr. Josef Klíma), Koktejl 1993, č. 7; Manželé Škvorečtí „na penzi“ (připr. A. Pilátová), Týdeník Rozhlas 1999, č. 44.
Korespondence: V. Prečan (ed.): Ke spolupráci dvou posrpnových exilových nakladatelství, in: Ročenka Československého dokumentačního střediska 2003 (2004); J. Škvorecký – J. Zábrana: Jak je ve větě člověk (2010, eds. A. a M. Přibáňovi); J. Škvorecký – L. Dorůžka: Na shledanou v lepších časech (2011, eds. A. a M. Přibáňovi).
Vzpomínky: J. Škvorecký – Z. Salivarová: Samožerbuch (Toronto 1977; 1991), rozšíř. in J. Š., Příběh neúspěšného saxofonisty a jiné eseje (1997); O. Ulč: Škvorečtí (2014).