Ivan ANDRENIK
Básník
Vlastním jménem Jiří Kudrna, později bylo jeho příjmení změněno na Jiří Kafka. – Pocházel z hudebnického a učitelského rodu, otec byl ovšem lékař. Matka byla sestřenicí básnířky Simonetty Buonaccini. Andrenik maturoval na reálném gymnáziu v Benešově u Prahy (1940), byl aktivním účastníkem odboje v organizaci Hnutí mládeže. V roce 1943 spoluzakládal skupinu mladých literátů Pětník, z níž později vznikla skupina tzv. dynamoarchistů (dále
Jaromír Hořec,
František Listopad, Jaroslav Morák,
Jan Grossman). V roce 1945 společně s touto skupinou zakládal tiskový koncern
Mladá fronta. Vystudoval knihovědu na FF UK, později studoval filmovou scenáristiku a dramaturgii. Pracoval jako externí vedoucí redaktor v nakladatelství Aloise Šaška ve Velkém Meziříčí (do roku 1949), poté též jako knihovník a bibliograf v Ústředním vědeckometodickém kabinetu knihovnictví ve Státní (nyní Národní) knihovně v Praze, ve Výzkumném osvětovém ústavu a v Památníku národního písemnictví. V letech 1968–1973 působil v ČTK (mj. práce na infopřehledech), od roku 1973 až do odchodu do důchodu v roce 1982 pracoval jako redaktor v nakladatelství
Československý spisovatel.
Andrenik debutoval v roce 1938 básněmi v časopisu
Jitro, později publikoval v časopisu
Řád. Po druhé světové válce otiskoval poezii i odborné texty v časopisech
Mladé fronty (deník
Mladá fronta,
Generace,
My a sborník dynamoarchismu
Aktiv) a v periodikách
Archa,
Blok,
Mladé archy,
Vyšehrad,
Zpravodaj Umělecké besedy. Po roce 1948, kdy byl na základě zmínky ve
Štollově referátu
Třicet let bojů za českou socialistickou poezii považován za odpůrce nového společenského zřízení, publikoval pouze sporadicky v
Jihočeském sborníku historickém,
Literatuře ve škole,
Lidové demokracii,
Listech Klubu přátel poezie,
Nových knihách,
O knihách a autorech,
Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka (zde mj. 1965 studie
Humanističtí básníci a mecénové),
Slovesné vědě,
Univerzitě Karlově aj. – V sedmdesátých a osmdesátých letech se Andrenik účastnil některých samizdatových aktivit
Jaromíra Hořce a jeho edice Česká expedice. Vydal zde sbírku
Jediný zlý oheň (1986, pozdější vydání z roku 1991 bylo zčásti upraveno) a dále publikoval v ineditních sbornících
Dialog s časem. Sborník k životnímu jubileu Jaromíra Hořce (1986);
Dynamoarchismus (1987, sborník
Aktiv, doplněný o další materiály, později publikován v časopisu
Aluze 1/2000);
Na střepech volnosti. Almanach české poesie (1987, knižně Mnichov 1989) a
Bylo nebylo (1991, sborník k narozeninám
Jaromíra Hořce). Po roce 1989 byly jeho texty ze samizdatových publikací otištěny v časopisu
Souvislosti. – Je autorem námětu filmových povídek
Jeďte do Prachova! a
Velké jeviště (obojí 1949). – Kromě pseudonymu Andrenik používal ještě jména Ivan Andrenik-Kudrna, Jiří Kudrna, Jiří Paris a šifry ia, -an, J. K., Ka a Kfk.
Rozsahem nevelké básnické dílo Ivana Andrenika bylo zejména v počátcích zřetelně ovlivněno poetikou
Františka Halase. Básně z autorova mládí z období protektorátu, otištěné původně jen časopisecky a později sebrané do dvou bibliofilských svazků
Stolístka naděje a
Tmáň, jsou ještě silně ovlivněny dobovou poetikou nejmladších básníků (koketování s existencialismem i odkazem avantgardy, tíseň válečného stavu, ale též vliv mladického, až ortenovského okouzlení ze světa a jeho objevování.) Sbírka
Jediný zlý oheň soustřeďuje texty z poválečného období, zejména z let 1945–1960, a posouvá původní válečná východiska k samostatnému osobitému vyslovení. Andrenik často pracuje s pouhými náznaky (místy využívá antické a biblické mytologie), do kontrastu staví zvláštní napětí mezi nebývalou vnitřní kázní a vizionářskou kritikou stavu upadajícího poválečného světa. Typické jsou pro něj mollové, ztišující ponory do torzovitých příběhů a dějů, ve kterých se střetává subjektivní, až citově velmi důvěrná poloha, s chladnou úsečností světa mimo důvěrnost poznání. I když Andrenik šetří slovní expresivitou a využívá téměř písňových forem, vystupuje z jeho textů o to znatelnější bolest, strach a úzkost. Přesto tu má své místo i vůle všechny tyto existenciální problémy nést a přežít je i díky neokázalé vnitřní hrdosti.
Beletrie: Stolístka naděje. Verše z let 1942–1944 (BB bibliof. 1967, pod jménem Jiří Paris); Tmáň. Verše z let 1943–1945 (BB bibliof. 1969, pod jménem Jiří Paris); Jediný zlý oheň (BB Mnichov 1991).
Výbor: Motto z Hérakleita. Výbor z veršů 1944–1989 (BB 1998).
Ostatní práce: Na pomoc bytové výstavbě (1954, pod jm. Jiří Kudrna, s dalšími).
Překlad: P. Claudel: Výměna (D rozmnož. 1973, pod jménem Jiří Kafka).
Účast v týmových pracích: Typový katalog pro lidové knihovny. Díl 1 Naučná literatura (1958, pod jménem Jiří Kafka, s V. Závadou ad.); Kdo je kdo v Československu. 1. A–J (1969, pod jménem Jiří Kafka, s dalšími); Kdo je kdo v Československu. 2. K–P (1970, pod jménem Jiří Kafka, s dalšími, náklad zničen).
Uspořádal a redigoval: K. Stanislav: Doubravové [pracovní název] (1949, zpracování filmové povídky, pod jménem Jiří Kafka, s V. Kuthanem); J. Arbes: Kandidáti existence (1953, pod jménem Jiří Kudrna).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Neveklovsko nezapomene... (1942); Aktiv (1946); Bez práce nejsou koláče (b. d., 1946); Žijeme 47 (1947); Básnický almanach '74 (1974, báseň pod jménem Jiří Paris); Na střepech volnosti (Mnichov 1989); Generace 45 (1997).
Studie a články: J. Tywoniaková in Benešovsko v krásné literatuře (1983); J. Hořec: Poezie z ticha (doslov), in I. A., Jediný zlý oheň (1991); D. Strož: Básník Andrenik zemřel, Hořec zapomíná, Obrys-Kmen 1998, č. 8; R. Matys: Doslov, in I. A., Motto z Hérakleita (1998).
Recenze: Jediný zlý oheň: Z. Vybíral, Tvar 1992, č. 11; -kv- (= J. Šulc), LitN 1992, č. 21; I. Harák, Host 1997, č. 5 * Motto z Hérakleita: M. Kovářík, Tvar 1999, č. 2.
Nekrolog: an, LidN 9. 9. 1998; J. Hořec, Tvar 1998, č. 16 + Dokořán 1998, č. 7.
