AKTIV
Aktiv představoval programové vystoupení směru, který jeho aktéři nazvali dynamoarchismem. Program byl formulován ve Výzvě, silně emocionálně zahroceném vstupním textu sborníku (datace „v létě 1944“). Jeho signatáři se přihlásili „k aktivní podobě anarchie“. Prohlášení mělo zřetelnou podobu reakce na válečné události a bylo v souladu s levicovými tendencemi v politickém a kulturním poválečném myšlení. Výzva mj. proklamovala, že není rozporu mezi revolucí a uměním, a za základní stavební kameny nového myšlení označila mytizaci dne a blízkost k lidovosti. Některé momenty ze vstupního textu a z teoretických statí korespondují s pozdějším programem tzv. poezie všedního dne.
Teoretické předpoklady nového směru se pokusil formulovat Jan Grossman ve studii Nové umělecké myšlení. Na počátek myšlenkového vývoje vedoucího k dynamoarchismu staví německý romantismus a filosofický idealismus. Sleduje přesouvání role subjektu v romantickém myšlení a jeho realizaci v díle. Jednou z konečných podob tohoto vývoje jsou podle něj texty Ladislava Klímy, k jejichž primárním znakům řadí „centralizaci veškeré metafyzické problematiky na člověka“, předmětnost, konkrétnost, věcnost. Zpětně pak dohledává projevy tohoto nového umění např. u Rilka či Rimbauda. Podobnou povahu má i stať Jaroslava Moráka Základy uměleckého myšlení a úvod do jeho studia, která sborník uzavírá. Vedle těchto rozsáhlejších teoretických úvah byla ve sborníku otištěna i původní beletristická tvorba členů skupiny. Básně publikovali František Listopad a Jaromír Hořec, prózou (prozrazující inspiraci surrealistickými automatickými texty) se představil Ivan Andrenik. Závěr sborníku vyplnil oddíl drobných Poznámek, oznámení o připravované dynamoarchistické edici (měla v ní vyjít mj. společná kniha kritických úvah Jana Grossmana, Jaroslava Moráka a Jana Vladislava).
Reakce českého kulturního prostředí na první číslo Aktivu byla negativní. Program dynamoarchismu odmítla jak komunistická kritika (ačkoliv sborník se už v programovém prohlášení přihlásil k socialistické ústavnosti a SSSR a Grossmanova studie se opírala o motto z Marxových dopisů Ludvíku Feuerbachovi), tak např. i V. Černý, i když důvody odmítnutí byly principiálně odlišné.