SLOVESNÁ VĚDA 

Původně sborník přinášel i příspěvky germanistické (Hugo Siebenschein o F. Kafkovi), romanistické (Josef Š. Kvapil o R. Rollandovi), ba dokonce orientalistické, od třetího ročníku omezil svůj záběr na bohemistiku a slavistiku; převažoval zájem o starší literaturu a 19. století. Sborník postrádal metodologickou vyhraněnost: mísily se v něm osobnostně různě modifikované postupy literární historie pozdně pozitivistické a sociologizující (Miloslav Novotný, Karel Polák, Josef Polák, Artur Závodský a zejména Albert Pražák - mj. stati o Hviezdoslavovi a Nerudovi, v ročníku 1951 vyšla jeho bibliografie za léta 1940–50) s orientací komparatistickou (Václav Burian – o česko-jihoslovanských vztazích, J. B. Čapek: Preromantismus, nebo klasicismus? K periodizaci naší obrozenské literatury – 1948/49, Václav Černý: Vrchlického „Cid v zrcadle španělských romancí“ – 1948/49, Karel Krejčí: Paracelsovi „duchové elementární“ v pohádce Boženy Němcové – 1947/48, Jiří Levý: O překládání Máchova Máje – 1949/50, Karel Svoboda: Hálek a antika – 1949/50, Marjan Szyjkowski: Nové překlady z Mickiewicze, František Halas a jeho předchůdci – 1948/49, Frank Wollman: Slovesnost a Slovanství – 1947/48, teze pro slavistický sjezd v Moskvě – 1948/49, též úvaha o Valdštejnovi v souvislosti s Wollmanovou vlastní neprovedenou hrou na valdštejnské téma – 1949/50), s mikrologickou analýzou autorské poetiky (Vítězslav Tichý: Ritornel J. Vrchlického – 1949/50) a se studiem textologických problémů (Karel Janský a Oldřich Králík: Text Pouti krkonošské a problémy textové kritiky u Máchy – 1952). Autory dalších bohemistických příspěvků byli Josef Brambora, Karel Horálek, Josef Polišenský, Jan Thon aj. Recenze vycházely v oddílu O knihách (k soustavnějším referentům patřili Josef Brambora, Josef Bukáček, Luboš Holý, Jiří Hrubeš, Karel Polák, Jan Thon, o české i francouzské odborné literatuře psal Josef Š. Kvapil, edice recenzoval Jiří Daňhelka), drobné ediční objevy zveřejňoval Archiv, zprávy a nekrology Kronika (přispívali Josef Brambora, František Bulánek–Dlouhán, Antonín Frinta, Jiří Hrubeš, Bořivoj Křemenák, Václav Polák, Zdeněk Vančura, Otakar Vočadlo a mnoho jiných). Obsah doplňovaly Poznámky a glosy a rubrika Diskuse.

Snahou redakce bylo zachovat i po únoru 1948 vědecký ráz časopisu, vnější tlak ji však nutil k ústupkům. V druhém ročníku publikoval Frank Wollman úvahu Socialistický realismus jako kulturní epocha a styl umělecký, poplatnou dogmatickým postulátům Andreje Alexandroviče Ždanova. Od ročníku 1949/50 se objevovaly stati jednostranně vykládající klasickou literaturu jako odraz sociálních poměrů doby (v ročníku 1951 celý blok takto laděných příspěvků o Aloisu Jiráskovi) a časopis reagoval i na sovětské metodologické diskuse a kampaně (o pojmech základny a nadstavby, diskuse Franka Wollmana a Otakara Vaška o obsahu a formě apod.). Přesto byla Slovesná věda podrobena zdrcující ideologické kritice Václava Stejskala (Tvorba 1951). Na výtky údajné bezideovosti, kosmopolitismu a formalismu odpovídala redakce předsevzetím „prohlubovat základy české literární vědy v duchu marx-leninismu“ (Prohlášení na závěr ročníku 1951), dalším „přehodnocováním“ klasického literárního dědictví a nekritickým referováním o dogmatických teoretických a literárněhistorických pracích (psali o nich Otakar Vašek, Artur Závodský aj.). Od 1953 byla Slovesná věda nahrazena Českou literaturou a dalšími specializovanými časopisy ČSAV.