Slovník české literatury po roce 1945
Marta STAŇKOVÁ
* 29. 7. 1927, Praha
Redaktorka, prozaička a překladatelka
Dívčím jménem Johánková. Narodila se v rodině štábního kapitána Čs. armády, kartografa ve Vojenském zeměpisném ústavu. Po maturitě na francouzském reálném gymnáziu v Praze (1946) se stala sekretářkou a od roku 1947 vedoucí propagačního oddělení v Nakladatelském družstvu
Máj. Od roku 1948 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy literární a divadelní vědu; absolvovala v roce 1952 prací Tylův vztah k lidové tradici pohádkové. Poté nastoupila do nakladatelství
Čs. spisovatel, ve kterém pak pracovala jako redaktorka až do odchodu do penze (1982). – Do roku 1966 byl jejím manželem Pavel Staněk (*1927), sbormistr, skladatel a šéfdirigent Ostravského rozhlasového orchestru.
Publikovala od roku 1955. Do konce šedesátých let sporadicky přispívala fejetony a drobnými povídkami do Světa v obrazech, Vlasty, Literárních novin aj. a po počátek osmdesátých let hojnou literární publicistikou (informativní recenze, jubilejní články aj.) do
Nových knih a do propagačních periodik nakladatelství
Čs. spisovatel O knihách a autorech a
Listy Klubu přátel poezie. Je též autorkou řady doslovů k dílům českých, převážně soudobých prozaiků (Jan Kozák, Roman Ráž, Ladislav Ptáček aj.) a dokumentárních montáží k vydáním her
Jana Drdy (Hrátky s čertem, 1966),
Pavla Kohouta
(Taková láska, 1967),
Vratislava Blažka (Třetí přání, 1967) aj. Od počátku osmdesátých do konce devadesátých let se věnovala výhradně překládání (z němčiny, a zejména z angličtiny). Některé z literárněpublicistických příspěvků podepisovala šifrou M. S. nebo ms.
Po dlouholeté nakladatelské praxi, v níž se zabývala redigováním české soudobé prózy, se Staňková ve zralém věku stala autorkou dvou rozsáhlejších novel, do kterých promítla kus své osobní i profesionální zkušenosti. Obě tvárně nevýbojné, psychologicky a eticky laděné prózy se odehrávají v úzkém rodinném či pracovním okruhu a v časovém úseku několika málo dní (Prázdný byt), nebo dokonce jediného večera (Večírek); tento těsný situační a časový rámec je však rozšiřován stálými retrospektivami i úvahami o budoucnosti. Koncentrovanější i hlubší výpověď první z novel zachycuje situaci rozvedené ženy středních let, která postupně poznává pravou podobu života své právě zemřelé příbuzné. Druhá próza vykresluje pracovní a osobní vztahy, jak se vyjevují na jubilejním večírku polygrafického podniku normalizační doby.
BIBLIOGRAFIE
Próza: Prázdný byt (P 1975); Večírek (P 1981).Překlady: T. Hardy: Tess z d’Urbervillů (1947, pod jm. M. Johánková; přeprac. 1956) + Neblahý Juda (1955); B. Brecht: Myšlenky (1958, s L. Kunderou); H. R. Trevor-Roper: Poslední dny Adolfa Hitlera (1967; 2. opr. a dopl. vyd. 1995); Ch. Morley: Slečna Kitty (1976); R. A. Sissonová: Stratfordská romance (1979); A. Christie: Opona (1979) + Vlastní životopis (1987); A. Wilson: Kdo by se taky smál (1983); B. Clausen(ová): Trosky Welingtonu (1992); M. Hansen(ová): Cizincova dcera (1992); M. Rhoden(ová): Podivná láska dědičky milionů (1994); R. Gordon: Doktor k mání (1994) + Doktor za školou (1994) + Doktor v úzkých (1994); E. Kolowrat: Zpovědi českého Američana (1995); Saki (H. H. Munro): Hranaté vejce (1997); P. Vandenberg(ová): Violin nejtěžší den (1992, 2. přeprac. vyd. 1998) + Říkali jí Anděl (1992, 2. přeprac. vyd. 1998) + Všechny mraky odplují (1997); M. Keane(ová): Dobré vychování (1999).
Uspořádala a vydala: Na slovíčko s Jindřichem Plachtou (1980, se Z. Šollem).
LITERATURA
Recenze: Prázdný byt: iz (I. Zítková), ZN 1. 7. 1975; H. Hrzalová, LM 1975, č. 8; -vl- (=Štěpán Vlašín), Tvorba 1975, č. 26 * Večírek: Š. Vlašín, NK 1982, č. 11; iz (I. Zítková), ZN 22. 3. 1982; D. Vlašínová, Rovnost 14. 7. 1982.Nekrolog: Zprávy Obce překladatelů 2012, č. 2.
Autor hesla: Bohumil Svozil (1998)
Aktualizace hesla: 24. 8. 2017
(ap)
Aktualizace bibliografie: 24. 8. 2017
(ap)