Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vratislav BLAŽEK

* 31. 8. 1925, Náchod 
† 28. 4. 1973, Mnichov  
 
Dramatik, scénárista a autor písňových textů
 Po neukončených studiích na náchodském reálném gymnáziu (vyloučen z kvarty) se rok učil drogistou. 1942–44 navštěvoval Střední grafickou školu v Praze Officina Pragensis (u prof. J. Švába), poté byl totálně nasazen v náchodské továrně na pneumatiky Kudrnáč. 1945 začal studovat na AVU, avšak v druhém semestru přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde do 1948 studoval malířství u profesora Emila Filly. Školu však nedokončil a věnoval se literární práci. Od 1949 byl zaměstnancem Čs. státního filmu (později FS Barrandov), zprvu jako dramaturg, pak i jako scenárista. V srpnu 1968 se Blažek podílel na utajovaném televizním vysílání, v září 1968 emigroval. Po měsíčním pobytu v Rakousku přesídlil do Ingelheimu nad Rýnem (SRN) a od roku 1970 až do své smrti žil v Mnichově.
 

Satirické verše na gymnazijní profesory začal psát již ve studentských letech, v roce 1945 přispíval nejprve do náchodského listu Slovo má mladý Severovýchod (red. Josef Škvorecký), od roku 1946 do Jiráskova kraje, Dikobrazu, později do Kulturní tvorby, Literárních novin, Divadelních novin, Divadla, Repertoáru malé scény, Plamene aj. V časopisu Západ (Ottawa) vyšla část nedokončných Blažkových stylizovaných vzpomínek Sebrané spisy Vladimíra Kotouče (1983, č. 2, přetištěno mj. ve sborníku Vratislav Blažek. I v cizině jsem s tebou /1998/). V 50. letech psal Blažek scénáře ledních revuí (Ženich na ledě, 1956; Pražská romance, 1957), hojně reprizovaných varietně-revuálních programů (Pan Barnum přijímá, 1952) a rozhlasových her (mj. Když začalo pršet, O kozách a lidech, 1948; Byl Kalous zlý?, 1948). Spolu s režisérem Jiřím Trnkou napsal scénář krátkého animovaného filmu Cirkus Hurvínek (1955), s Břetislavem Pojarem Spejbl na stopě (1956) a s Eduardem Hofmanem Tucet mých tatínků (1959). Spolu s Ivo Paukertem napsal scénář hraného krátkého filmu První oběd (FAMU 1953, r. I. Paukert). Je autorem námětu k loutkovým filmům Paraplíčko (1957, r. Břetislav Pojar) a Přátelé na sirkách (1960, r. Josef Kluge) a ke krátkým televizním filmům O lidech před pultem a za ním 1-3 (1957-58, r. Petr Schulhoff a Jindřich Ferenc) a Škola vzhůru nohama (1959). Napsal komentář ke krátkému filmu Stanislava Látala Psí starosti (1954).
Od počátku 50. let však Blažek působil především jako scénárista celovečerních filmů: Katka (1950, s Ivanem Bukovčanem, Maxmiliánem Nitrou a režisérem Jánem Kadárem); Cirkus bude (1954, r. Oldřich Lipský), Hudba z Marsu (1954, r. Ján Kadár a Elmar Klos); Návštěva z oblak (1955, r. Miloš Makovec); Tři přání (1958, r. Ján Kadár a Elmar Klos, 1959 zakázáno, uvolněno 1963), Chlap jako hora (1960, r. Miloš Makovec); Dva z onoho světa (1962, r. Miloš Makovec); Starci na chmelu (1964, r. Ladislav Rychman); Strašná žena (1965, r. Jindřich Polák); Dáma na kolejích (1966, r. Ladislav Rychman); Fabricius a Zuzana (1968, z povídkového filmu Pražské noci, r. Miloš Makovec); Světáci (1969, r. Zdeněk Podskalský) a Odvážná slečna (1969, r. František Filip). Námět Odvážné slečny Blažek uplatnil též ve scénáři televizních her Obžalovaná (1969, r. Jaroslav Dudek) a Die Untaten des Fräulein Mikova (SRN 1971, r. Thomas Fantl). Hru Příliš štědrý večer využil jako námět svého filmu Ach, du fröhliche (NDR 1966) režisér Günter Reisch. Po odchodu do exilu se Blažek podílel se na scénářích západoněmeckých filmů Der Scharfe Heinrich (1970, r. Rolf Thiele) a Rosy und der Herr aus Bonn (1971, r. Rolf Thiele, uváděno též pod titulem Bleib sauber, Liebling!), pro západoněmeckou televizi napsal scénář filmu Gabriel (1973, r. Thomas Fantl) a podílel se na scénáři televizního seriálu Der kleine Doktor (1974, podle G. Simenona, r. Wolfgang Becker a Thomas Engel).
Blažek je též autorem textů mnoha úspěšných populárních písní (Dáme si do bytu, Lékořice, Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, Milenci v texaskách aj.); některé z nich zazněly mj. ve filmech Kudy kam (1956, r. Vladimír Borský); Snadný život (1957, r. Miloš Makovec); Prosím nebudit (1962, r. Josef Mach), Limonádový Joe (1964, r. Oldřich Lipský) a v mnoha z výše uvedených. V řadě filmů byl také obsazen jako herec do vesměs epizodních postav.
V roce 1975 získal Cenu Egona Hostovského za posmrtně vydanou edici Mariáš v Reykjavíku.
Během působení v Divadle satiry příležitostně používal pseudonymu (původně studentské přezdívky) Klégr či Klégr-Honduraský.

 Humoresky a verše publikované v Dikobrazu přivedly Blažek k autorskému okruhu malostranského Divadla satiry (Zbyněk Vavřín, Josef Kainar, Michal Sedloň aj.), kde se jeho satirický talent projevil nejprve v podílu na férii Ferda–sirky–zeměkoule (skeč Monaco aj.); Blažkův humor tu inklinoval ke generačně cítěné recesi, k fantazijní nevázanosti a dadaistické hře s nesmyslem, ale i k nebojácnému, přímočarému satirickému sdělení. Také v jeho následné tvorbě leželo těžiště autorské výpovědi spíše v kabaretně se osamostatňujících jednotlivostech, v tragikomických, hořce satirických demonstracích lidských typů než ve fabuli, nezřídka schematické. Metodou volného pásma jednotlivých čísel-výstupů se zpravidla vyrovnával se závažným „sjednocujícím“ problémem. V celovečerní kabaretní hře s písničkami a „forbínami“ Král nerad hovězí proti sobě provokativně postavil etický problém války a míru a české pivní politikaření (jako možné podhoubí fašismu) a zároveň vyjádřil nedůvěru k utopickým návodům na zázračný blahobyt a štěstí. Dramaticky sevřenější revuální hra Kde je Kuťák? byla inspirována biblickým motivem potopy a dramatikou V. Majakovského. Blažek v ní zaútočil na poúnorovou byrokracii, politický frázismus, tlučhubovství a chameleonství, což se spolu se „samoúčelným“ recesismem stalo příčinou jejího úředního zákazu i likvidace celého divadla (1948). K dramatické tvorbě se znovu vrátil koncem 50. let. Ve veselohře Třetí přání (vzniklé přepracováním scénáře stejnojmenného filmu) opět satiricky ironizoval pohádkové návody ke štěstí. Jeho nejúspěšnější dramatická komedie Příliš štědrý večer pak konfrontuje komunistu-kladného hrdinu, jenž je z rodinných důvodů nucen pátrat po příčinách společenského negativismu mladých lidí, se společenskou realitou, která se diametrálně odlišuje od jeho ideologických představ. Z Blažkovy autorské poetiky vyrůstá i jeho tvorba pro film, zejména scénář prvního českého filmového muzikálu Starci na chmelu, v němž se mu podařilo udržet rovnováhu mezi moralizujícím tragikomickým příběhem a studentsky hravou recesí.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Ferda–sirky–zeměkoule (D, rozmn., 1947, i prem., s dalšími); Král nerad hovězí (D, rozmn., 1947, i prem.); Kde je Kuťák? (D, rozmn., 1948, i prem.; přeprac., rozmn., 1966, i prem.); Třetí přání (D 1959, prem. i rozmn. 1958); Příliš štědrý večer (D 1960 i prem.); Starci na chmelu (filmový scénář 1965, též in Starci a klarinety, 1965); Dáma na kolejích (filmový scénář 1967); Šeherezáda (D 1967, i prem.); scénicky: Pan Barnum přijímá (1952); Prodá se Karlštejn (1954, s F. Tetauerem).
Ostatní práce: Věra Čáslavská (1968, ed. Jar. Skála).
Korespondence: Mariáš v Reykjavíku (Toronto 1975, ed. V. Táborský).
Příspěvky ve sbornících: Na stráži zítřka (1950, zde pásmo Jak rostl Švejk aneb Bejvávali); Humor na podiu (1959, zde skeč Zavolejte Koubovou!).
Zvukové nosiče: Starci na chmelu (CD 2000); Dáma na kolejích (CD 2001).

LITERATURA

Knižně: M. Valtrová: V. B. Hráč před Bohem a lidmi (1998); P. Doucek (ed.): V. B. I v cizině jsem s tebou (1998).
Studie a články: J. Hájek in Čas dramatu (1957); M. Smetana: doslov in Třetí přání (1959); V. Havel: B. zase jako dramatik, Divadlo 1960, č. 8, s. 413; O. Knitl: Bylo kdysi divadlo aneb Administrativní zásah, Divadlo 1966, č. 2; A. Urbanová: Útok s rozběhem, tamtéž; J. Träger: K likvidaci Divadla satiry, DivN 1968, č. 23; V. Táborský: předmluva in Mariáš v Reykjavíku (Toronto 1975); V. Just in Divadlo plné paradoxů (1990); E. Klos: Věčně si hrající chlapec, LidN 1. 9. 1990; Jaroslav Suchý: Vratislav Blažek redivivus, Záběr 1990, č. 21; K. Kaplan: K historii filmu Tři přání, LitN 1998, č. 34.
Recenze: Král nerad hovězí: J. Sajíc, LD 13. 9. 1947; A. M. Píša, PL 13. 9. 1947; M. Drvota, SvSl 7. 10. 1947; na D. obvinění B. z plagiátorství odpověď V. B., tamtéž 21. 10. 1947 * Kde je Kuťák?: J. Träger, Práce 16. 10. 1948; B. Březovský, Národní osvobození 19. 10. 1948; J. M. Kvapil, SvSl 19. 10. 1948; P. Kypr, My 48, 21. 10.; E. A. Saudek, LidN 19. 10. 1948; J. Rybák, RP 21. 10. 1948; H. Budínová, Kulturní politika 22. 10. 1948; J. Santar, Tvorba 1948, č. 45 * Pan Barnum přijímá: K. Šiktanc – Z. K. Slabý, Divadlo 1954, s. 89 * Třetí přání: S. Machonin, LitN 1958, č. 24; L. Suchařípa, DivN 1960, č. 19; P. Den, Proměny (New York) 1965, č. 4 * Příliš štědrý večer: Nt (= E. Turnovský), LD 11. 6. 1960; S. Machonin, LitN 1960, č. 25 * Starci na chmelu: V. Bor, Film a doba 1964, č. 11; K. Mácha, Učitelské noviny 1964, č. 46; A. J. Liehm, LitN 1964, č. 41; J. Boček, KT 1964, č. 39 * Dáma na kolejích: A. J. Liehm, LitN 1966, č. 39; M. Fiala, RP 6. 10. 1966; P. Švanda, Film a Doba 1966, č. 11 * Šeherezáda: J. Císař, RP 9. 6. 1967; O. Blanda, NK 1968, č. 4; S. Machonin, Divadlo 1968, květen * Světáci: G. Francl, Film a doba 1969, č. 11; P. Švanda, HD 1969, č. 19; J. Hrbas, Tvorba 1969, č. 9 * Gabriel: J. Holman, České slovo (Mnichov) 1973, č. 6.
Rozhovory: Jiří Lederer, ZN 17. 8. 1963; J. Pišta, Film a doba 1964, č. 11; V. Klégr (= V. Blažek), Kino 1966, č. 2;
Nekrology: J. Škvorecký, Listy (Řím) 1973, č. 4; J. H. (Josef Holman), České slovo (Mnichov) 1973, č. 6.
Autor hesla: Vladimír Just (1994)
Michal Přibáň (2006)
Aktualizace hesla: 30. 9. 2006 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 30. 9. 2006 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu