Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří LEVÝ

* 8. 8. 1926, Košice 
 
Literární teoretik a historik
 

Narodil se v rodině Otakara Levého (1896–1946), známého romanisty a překladatele z francouzštiny. Dětství prožil na Slovensku, nejdříve v Košicích a v letech 1929–1939 v Bratislavě, kde otec učil na střední škole a později jako docent francouzské literatury na univerzitě. Po vzniku Slovenského státu (1939) byla rodina vystěhována do Prahy. Pro vážné onemocnění (těžký zánět kyčelního kloubu) absolvoval Levý střední školu soukromě. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze (1946) studoval anglistiku a češtinu na FF MU v Brně (PhDr. 1949 prací Srovnávací pohled na anglický verš). V období 1950–1963 učil teorii literatury a anglistiku na FF UP v Olomouci (CSc. 1957 prací Vývoj překladatelských metod v české literatuře; habilitace 1958 prací Základní otázky teorie překladu; DrSc. 1963 prací Problémy srovnávací versifikace). Souběžně nejprve externě, od roku 1963 řádně působil až do své smrti na FF UJEP (dnes MU) v Brně.

 Přispíval do periodik: Časopis pro moderní filologii (debut 1947), Svobodné noviny (překladatelský debut 1947), Slovesná věda, Erasmus (Fribourg), Essays in Criticism (Oxford), Slovo a slovesnost, Host do domu, Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, Česká literatura, Světová literatura, Anglia (Tübingen), Literární noviny, International Journal of Slavic Linguistics and Poetics (Gravenhage), Dialog, Babel (Avignon). Časopisecky otiskoval překlady z anglické, francouzské a španělské poezie. Redigoval edici Český překlad při Státním nakladatelství krásné literatury a umění. Doslovy doprovodil řadu děl anglické literatury (Ben Jonson, William Butler Yeats, William Blake, John Gay, William Shakespeare, Oskar Wilde). V Brně založil Skupinu pro exaktní metody a mezioborové vztahy, zárodek pozdější Skupiny pro sémiotiku a matematickou lingvistiku při Československé kybernetické společnosti. Používal šifry J. L.
 Už od vysoké školy se Levý systematicky věnoval svému celoživotnímu tématu. V rozsáhlé, odbornou studií opatřené antologii České teorie překladu zmapoval vývoj českých koncepcí překládání. Teoretické hledisko, již zde patrné, se pak plně uplatnilo v syntetické monografii Umění překladu, která položila základy české translatologie a vzbudila i značný mezinárodní ohlas. Levý vykládal překlad jako umění reprodukční (blízké např. herectví), otázku adekvátnosti překladu řešil na pozadí funkční ekvivalence zvolených prostředků originálního a přeloženého textu. Jeho chápání překladu jako součásti komunikačních procesů probíhajících v kultuře přitom navazovalo na nejnovější směry uvažování o literatuře a opíralo se o důkladné studium estetiky a teorie literatury, jehož výsledky Levý také zprostředkoval odborné veřejnosti výborem Západní literární věda a estetika. Pevný metodologický základ literární vědy a její ochranu před apriorními ideologickými konstrukty Levý spatřoval v exaktních metodách (inspirovala ho mj. generativní gramatika Noama Chomského a estetika Maxe Benseho), ale bezprostředně i v tradici systémového a strukturálního přístupu meziválečné české uměnovědy a lingvistiky. Na tuto linii českého teoretického myšlení navazoval rovněž v jednotlivých pracích z anglické a americké literatury. Zajímaly ho též možnosti propojení literární vědy s poznatky počítačové lingvistky, např. v oblasti strojového překladu, a ve spolupráci s jazykovědcem Karlem Palou se v českém kontextu stal průkopníkem výzkumu počítačem generovaných básní (studie Generování veršů jako problém prozodicky ve sborníku Teorie verše II). Levého myšlenky jsou dosud stále využívány také v oblasti didaktiky překladatelství.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Kapitoly z teorie a metodiky překladu (skripta, 1956, s B. Ilkem); České teorie překladu (studie a výbor textů, 1957; 2. doplň. vyd. 1996, ed. J. Honzík); Úvod do teorie překladu (skripta, 1958); Umění překladu (studie, 1963; rozšíř. a opraveno s přihlédnutím k něm. verzi Die literarische Übersetzung z 1969, ed. K. Hausenblas, 1983; 4. uprav. vyd. 2012); Paralipomena (soubor jinojazyčných studií, 1971, ed. J. Hrabák); Bude literární věda exaktní vědou? (výbor studií, 1971, ed. M. Červenka).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Franku Wollmanovi k sedmdesátinám (1958); Poetics (Warszawa 1961 a 1966); Universitatis Palackianae Olomucensis, Philologica 4 (1961); Co číst ze světových literatur (1961); Worte und Werte (Berlin 1961); Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Philologica 8: Studie o literatuře a překladatelství (1962); Mathematik und Dichtung (München 1965); Übersetzen (Frankfurt am Main 1965); Poetyka i matematyka (Warszawa 1965); Struktura a smysl literarního díla (1966); Slyšet se navzájem (1966); O literárnej avantgarde (Bratislava 1966); Poetics: Poetyka = Poetika. International Conference of Work-in-Progress Devoted to Problems of Poetics, Warsawa, 1964, vol. 2 (The Hague/Warszawa 1966); Aktuaľnyje problemy teorii chudožestvennogo perevoda, vol. 2 (Moskva 1967); To Honor Roman Jakobson, vol. 2 (The Hague, 1967); Ten years of translation (Oxford 1967); Statistics and Style (New York 1969); Sign, language, culture (The Hague 1970); Tjekkisk strukturalisme: En antologi (Kobenhavn 1971); Literaturwissenschaft und Linguistik: Eine Auswahl Texte zur Theorie der Literaturwissenschaft (Frankfurt am Main 1972); Strukturalismus in der Literaturwissenschaft (Köln 1972); Čítanka z teórie prekladu (Nitra 1972); Wspołczesna teoria badań literackich za granica, t. II (Krakow 1972); Strukturelle Textanalyse – Analyse du récit – Discourse Analysis (Hildersheim 1972); Semiotika i iskusstvometria (Moskva 1972); Semiotics of Art (Cambridge 1976); Ubersetzungswissenschaft (Darmstadt 1981); Textos clasicos de teoria de la traduccion (Madrid 1994); Teorie contemporanee della traduzione (Milano 1995); The Translation Studies Reader (London 2000); Translation – theory and practice: A historical reader (Oxford 2006); Tradition versus modernity. From the classic period of the Prague School to translation studies at the beginning of the 21st century (Praha 2008); Téměř vždycky trapným dojmem (2018).
Uspořádal a vydal: Antologie anglické poezie (skripta, 1960, s L. Cejpem); W. B. Yeats: Slova snad pro hudbu (1961; též přisp.); L. Cejp: Metody středověké alegorie a Langlandův Petr Oráč (1961, monografické číslo Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Philologica 5; též přisp.); Západní literární věda a estetika (1966; též přisp.); Teorie verše 1, 2 (sb. z brněnských versologických konferencí 1964 a 1966; 1966, 1968, 2. sv., s K. Palasem; též přísp.).

LITERATURA

Bibliografie: V. Theimerová: Soupis odborných prací J. L., ČL 1967, č. 3; Z. Jettmarová, Bibliografie Jiřího Levého, AUC Philologica (= Acta universitatis carolinae Philologica) 2018, č. 2 (též zde).
Knižně: Z. Jettmarová: Mozaiky překladu = Translation mosaics: k 90. výročí narození Jiřího Levého (1926–1967) (2016); I. Kupková, Z. Fišer a kol.: Jiří Levý: zakladatel československé translatologie (2019).
Monotematická čísla časopisů: Scientia Traductionis, (Re)descobrindo Jiři Levy (Florianópolis, Brasil 2012); Mutatis Mutandis (Medellín, Colombia) 2016, č. 2: The Art of translation”: Jiři Levy (1926–1967) y la otra historia de la Traductologia (edd. J. Králová – M. L. Pulido) (zde); AUC Philologica (= Acta universitatis carolinae Philologica) 2018, č. 2 (též zde; obs. mj.: P. Mračková Vavroušová: Soudobá recepce díla Jiřího Levého ve Španělsku a Iberoamerice – zde další literatura k recepci J. L. ve špaň.).
Studie a články: M. Červenka: Srovnávací versologie Jiřího Levého, Dialog 1968, č. 2; J. Hrabák: Doslov, in J. Levý: Bude literární věda exaktní vědou? (1971); K. Hausenblas: Úvodem k druhému vydání, in J. Levý: Umění překladu (1983); M. Procházka: J. L. a vývoj literární teorie, Estetika 1982, č. 4; A. Popovič: Od J. Levého ku komunikačnej didaktike literárneho prekladu, Cizí jazyky ve škole 1984/1985, č. 7; J. Pechar: O pluralitě překladatelských přístupů aneb „Ach, panenko, co znamená ten zpěv?“, LitN 1992, č. 51–52; A. Přidal: Kdo je J. L., LidN 17. 1. 1992; I. Osolsobě: Anachronismy J. L., Tvar 1993, č. 27–28; R. Ibrahim: Může být literární věda exaktní vědou? ČL 2004, č. 2; J. W. Underhill: Structure and reconstruction: Jiří Levý and the Translation of Poems, in M. Procházka, M. Malá, P. Šaldová (edd.) et al.: The Prague School and theories of structure (Göttingen 2010); Z. Jettmarová: Předmluva ke čtvrtému vydání, in J. Levý: Umění překladu (2012), též in Z. Jettmarová: Mozaiky překladu (2016); D. L. Cooper: Introduction (úvod k překladu studie Jiřího Levého: Translation Studies in Translation: Classicism and Romanticism in European Translation), Journal of Translation and Interpreting Studies 2012, č. 1; B. Schultze: Jiří Levý’s contributions to drama translation revisited + Jiří Levý’s contribution to translation studies as represented in the de Gruyter Encyclopedia Übersetzung, Translation, Traduction, AUC Philologica (= Acta Universitatis Carolinae Philologica) 2015, č. 3 (též zdezde); M. Uličný: Hispánská literatura v Českých teoriích překladu Jiřího Levého, Svět literatury 2016, č. 54; K. Piorecký: Česká počítačově generovaná literatura a otázka autorství literárního textu, World Literature Studies (Bratislava) 2017, n. 3; L. Franek, Verzologické výskumy v Čechách a na Slovensku (Pocta Jiřímu Levému) + R. Změlík: Bude literární věda exaktní vědou ve století jednadvacátém? Bohemica litteraria 2017, č. 2 (obojí v rámci bloku studií „Pocta Jiřímu Levému“); F. Štícha: O pojmu věrnosti překladu v knize Jiřího Levého Umění překladu, in O věrnosti překladu (2019); E. Getta: Umění překladu. Tři fáze překladatelovy práce. Translatologická analýza českého a německého vydání, AUC Philologica (= Acta universitatis carolinae, Philologica) 2019, č. 1 (též zde); J. Getta: Geneze a zahraniční recepce Umění překladu Jiřího Levého, Svět literatury 2021, č. 63 (též zde).
Recenze: České teorie překladu: L. Belska-Fiserova, Babel (Berlin) 1958, s. 120; A. Popovič, Slovenská literatúra (Bratislava) 1958, č. 4; J. Hrabák, HD 1958, č. 4 ; Z. Heřman, LitN 1958, č. 31; A. Závodský, DivN 1958/1959, č. 11; L. Dobossy, Filológiai Közlöny (Budapest) 1959, s. 473; K. Horálek, SaS 1959, č. 1; A. Fedorov – O. Trofimkina in Masterstvo perevoda (Moskva 1962); J. Pelikán, Pamiętnik słowiański (Wrocław – Warszawa – Kraków – Łodż) 1960, s. 175; J. Vaněk, NK 1996, č. 29; M. Uličný, LitN 1996, č. 46; I. Vízdalová, Tvar 1997, č. 1 * Umění překladu: M. Červenka, LitN 1963, č. 35; M. Blahynka, RP 24. 9. 1963; A. Přidal, HD 1963, č. 10; F. Všetička, Tvář 1964, č. 1; M. Vlček, Nová mysl 1964, č. 3; R. L. Bradbrook, Books Abroad (Oklahoma) 1964, July; V. Formánková, Naše řeč 1964, č. 2; B. Ilek, Čs. rusistika 1964, č. 1; Z. Kožmín, Nová mysl 1964, č. 10; A. Popovič, Slovenská literatúra (Bratislava) 1964, č. 1; V. Turčány, Slovenské pohľady (Bratislava) 1964, č. 4; K. Hausenblas, ČL 1965, č. 2; V. Petioky, Wiener Slavistisches Jahrbuch 1973, Band 19 * Bude literární věda exaktní vědou?: pkv (= P. Kovařík), SvSl 29. 6. 1972; fa (= A. Kroupa), Rt 30. 8. 1972; MJV (= M. Veselá Janů), Práce 20. 9. 1972; P. Vašák, ČL 1973, č. 3; J. Polák, LM 1974, č. 7.
K životním jubileím: F. Knopp, Denní Telegraf 8. 8. 1996; D. Mitrevski, Universitas (Brno) 2016, č. 3.
Nekrology: O. Sus, Rt 19. 1. 1967; pp (= V. Poppová), LitN 1967, č. 3; M. Červenka, ČL 1967, č. 2; V. Janovic, Plamen 1967, č. 3; D. Jeřábek, ČMF 1967, č. 3; A. Popovič, Slovenská literatúra 1967, č. 3; J. Hrabák, Estetika 1967, č. 2 + Sborník prací filosofické fakulty brněnské university. Řada literárněvědná (D) 1967, č. 14, též in Život s literaturou (1982).
Archiv: Osobní fond: Archiv Masarykovy univerzity v Brně (prozatímní inventář: I. Hrabětová, 1971).

Autor hesla: Vladimír Macura (1995); Veronika Košnarová (2021)
Aktualizace hesla: 24. 6. 2021 (vk)
 
zpět na hlavní stranu