Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Karel  VŮJTEK

* 22. 8. 1946, Ostrava 
 
 
Básník a překladatel
 Otec byl elektrotechnik, matka prodavačka. Dětství Vůjtek prožil v Klimkovicích u Ostravy. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Ostravě-Porubě (1963) byl dělníkem ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda. Studoval nejprve na Vysoké škole báňské v Ostravě (1964–1965) a poté na ostravské Pedagogické fakultě (obor národní škola – český jazyk). Absolvoval v roce 1969 diplomovou prací Nad poezií Jana Skácela. Po roční vojenské službě (1969–1970) se stal redaktorem ostravského nakladatelství PULS, kde redigoval časopis Rychlé šípy; od roku 1971, kdy se též přestěhoval do Ostravy, byl redaktorem a později zástupcem vedoucího zpravodajství a sekretářem Ostravského večerníku, od roku 1972 redaktorem Ostravského kulturního zpravodaje, poté přejmenovaného na Ostravský kulturní měsíčník, a od roku 1983 navazujícího Kulturního měsíčníku v nakladatelství Profil (od roku 1989 zástupcem šéfredaktora). Od roku 1990 učil na ZŠ ve Studénce a od roku 1992 v Horním Benešově. Od roku 1999 žije a pracuje jako učitel v Ostravě.
 Časopisecky Vůjtek debutoval roku 1967 v deníku Mladá fronta mikropovídkou Velice dlouhá věta o ní. Své verše, překlady a publicistické články zveřejňoval (kromě časopisů, v nichž působil) v Alternativě Nova, Červeném květu, Hostu do domu, Kmeni, Květech, Kurýru, Literárním měsíčníku, Nové svobodě (Ostrava), Rozkvětu Novojičínska, Rudém právu, Tvorbě a Kmeni, Výběru, Zemědělských novinách, Zwrotu (Český Těšín), poezii pro děti publikoval v MateřídoušceSluníčku. Literárními a publicistickými pořady přispíval do Československého rozhlasu Ostrava a ostravského studia Československé a České televize. – Báseň pro soprán dostala podobu divadelní (Divadlo hudby Ostrava, 1984), televizní (Ostrava, obojí režie Bedřich Jansa, sc. Václav Chytil) i rozhlasovou (1997, upravila Eva Lenartová) a byla rovněž Milanem Báchorkem zhudebněna (1987 s titulem Hukvaldská poema pro soprán, tenor, baryton, dětský sbor, ženský sbor a velký orchestr, CD 1995). Vůjtkovu poezii dále zhudebnili Dobroslav Lidmila, Jan Grossmann, Jiří Urbánek ad. Vůjtek používal šifer: el, ek, tek, -k-, -kav-, -kv-, -kvk-.
 V debutu se Vůjtek uvedl jako básník lásky a venkovské krajiny, který jen pomalu přivyká městskému prostředí a inspirací jsou mu domov a vzpomínky na dětství a dospívání v severomoravských Klimkovicích (Řetízkový kolotoč). Sbírka veršů Takové noci, takové dny věnuje pozornost i světu současnému, obyčejné okolní realitě. Drobnou erotickou lyriku soustředil do sbírky Milostín. Pro Vůjtkovu poezii je příznačný krátký, několikaslovný verš, většinou nerýmovaný. Vedle čisté lyriky, často písňového charakteru odkazujícího i k folkloru, se v ní stále častěji objevují verše epické, vyprávějící minipříběhy lidí, s nimiž se autor setkal a kteří jej zaujali. Hlavním podnětem ke vzniku lyrickoepické, ve stylu hudebního díla komponované poemy Báseň pro soprán byla postava lašské lidové umělkyně a vzpomínkové fejetony Leoše Janáčka a črty malíře Jana Václava Sládka. Na tuto polohu své tvorby navázal po mnohaleté odmlce skladbou Skřivánek. I ona má oporu v hudebních postupech, jak naznačuje už její podtitul Sotto voce, a dotýká se klíčového tématu Vůjtkovy poezie, jímž je milostné a partnerské soužití muže a ženy. Pro děti napsal sbírku Náš kopec má kytku za kloboukem. Překládá rovněž soudobou ruskou poezii, více se však věnuje překladům z polštiny; přetlumočil většinu polsky píšících básníků severní Moravy a Slezska.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Řetízkový kolotoč (BB 1977); Janek, František, Jindřich (BB 1980); Žofka (B 1980); Takové noci, takové dny (BB 1982); Báseň pro soprán (B 1983); Náš kopec má kytku za kloboukem (BB pro děti, 1991); Milostín (BB 2005); Skřivánek (B 2006).
Překlady: Otevřte okno světlu (1985, s I. Šeinerem, též ed.); G. Sajdok: Kouzelný mlýnek (1987); S. Parker: Jak žili dinosauři (1991); W. Przeczek: Promlčený počet štěstí (1991, s dalšími) + Krajina v kouři (1996, s dalšími) + Kniha úrody (2000, s dalšími) + Stoletý kalendář (2001); L. Waszková: Koncert na přání (1994, s dalšími); J. Brzechwa, A. Fredro, L. J. Kern, W. Próchniewicz, T. Śliwiak: Směšné básničky pro chytré hlavičky (1998), V srdci černého pavouka (2000, s dašími, překlad veršů Janusze Klimszi), N. Chadzinikolau: Poezie (2003, s L. Martinkem).
Ostatní práce
: Ostrava (průvodní texty k obrazové publikaci, 1985); Sonáta pro dvě ruce a hlas aneb Ivana Měrky životaběh (2003).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Oheň. Almanach mladé tvorby severomoravského kraje (1975); Po tolika letech (1985); Kalendarz Šląski 1987 (Český Těšín 1986); Větrná pošta (1988); V Tramtárii, tam je hej (2004); Báseň mého srdce (2005).
Uspořádal a vydal: Dušan Cvek (nakladatelský propagační tisk, 1981)

LITERATURA

Studie a články: J. Svoboda in Ve stopách tvorby (1986); S. Urbanová: Návraty a proměny v básnické tvorbě Karla Vůjtka [doslov], in Skřivánek (2006).
Recenze: Řetízkový kolotoč: J. Pavelka, LM 1978, č. 2; M. Blahynka, Tvorba 1977, č. 18; S. Urbanová, Nová svoboda 6. 7. 1977 * Takové noci, takové dny: S. Urbanová, Nová svoboda 4. 5. 1982; F. Schildberger, BV 31. 8. 1982; J. Svoboda, LM 1983, č. 2 * Báseň pro soprán: Z. Vybíral, Tvorba 1983, č. 48, příloha Kmen; F. Schildberger, BV 25. 1. 1984; D. Šajtar, Kulturní měsíčník 1986, č. 2 * Náš kopec má kytku za kloboukem: S. Urbanová, ZM 1991, č. 6 * Milostín: J. Šlosar, Haló noviny 10. 3. 2006, příloha Obrys-Kmen * Skřivánek: J. Šlosar, Haló noviny 17. - 18. 3. 2007, příloha Obrys-Kmen; J. Svoboda, Moravskoslezský deník 30. 4. 2007.
Rozhovory: E. Světlík, Tvorba 1985, č. 12, příloha Kmen; ak (A. Kovaříková), Kmen 1988, č. 29; B. Uhlář, Moravskoslezský deník 22. 8. 2006; E. Kotarbová, Listy moravskoslezské 9. 7. 2007.
Autor hesla: Šárka Nevidalová (1998); Karel Piorecký (2008)
Aktualizace hesla: 11. 10. 2008 (kp)
Aktualizace bibliografie: 11. 10. 2008 (kp)
 
zpět na hlavní stranu