Karel VŮJTEK
Časopisecky debutoval roku 1967 v deníku Mladá fronta mikropovídkou Velice dlouhá věta o ní. Verše, překlady a publicistické články zveřejňoval (kromě časopisů, v nichž působil) v Alternativě Nova, Červeném květu, Hostu do domu, Kmeni, Květech, Kurýru, Literárním měsíčníku, Nové svobodě (Ostrava), Rozkvětu Novojičínska, Rudém právu, Tvorbě a Kmeni, Výběru, Zemědělských novinách, Lidové demokracii, Zwrotu a Głosu Ludu (Český Těšín), poezii pro děti publikoval v Mateřídoušce a Sluníčku. Literárními a publicistickými pořady přispíval do vysílání Československého rozhlasu Ostrava a ostravského studia Československé a České televize. Svými texty doprovodil desítku obrazových publikací Miloše Poláška a Petra Sikuly (1985–2006). – Báseň pro soprán dostala podobu divadelní (Divadlo hudby Ostrava, 1984), televizní (Ostrava, obojí režie Bedřich Jansa, sc. Václav Chytil) i rozhlasovou (1997, upravila Eva Lenartová) a byla zhudebněna Milanem Báchorkem (1987 s titulem Hukvaldská poema pro soprán, tenor, baryton, dětský sbor, ženský sbor, recitátora a velký orchestr, LP 1988, CD 1995). Vůjtkovu poezii dále zhudebnili Dobroslav Lidmila, Jan Grossmann (Packavý Janek, Gd 1986), Jiří Urbánek ad. – Používal šifer: el, ek, tek, -k-, -kav-, -kv-, -kvk-.
V debutu se Vůjtek uvedl jako básník lásky a venkovské krajiny, který jen pomalu přivyká městskému prostředí a inspirací jsou mu domov a vzpomínky na dětství a na dospívání v severomoravských Klimkovicích (Řetízkový kolotoč). Ve sbírce Takové noci takové dny věnuje pozornost i světu současnému, obyčejné okolní realitě. Drobnou erotickou lyriku soustředil do sbírky Milostín. Pro Vůjtkovu poezii je příznačný krátký, několikaslovný verš, většinou nerýmovaný. Vedle čisté lyriky, často písňového charakteru odkazujícího i k folkloru, se v ní stále častěji objevují verše epické, vyprávějící minipříběhy lidí, s nimiž se autor setkal a kteří jej zaujali. Hlavním podnětem ke vzniku lyrickoepické, ve stylu hudebního díla komponované poemy Báseň pro soprán byla postava lašské lidové umělkyně a vzpomínkové fejetony Leoše Janáčka a črty malíře Jana Václava Sládka. Na tuto polohu své tvorby navázal po mnohaleté odmlce skladbou Skřivánek. I ona má oporu v hudebních postupech, jak naznačuje už její podtitul Sotto voce, a dotýká se klíčového tématu Vůjtkovy poezie, jímž je milostné a partnerské soužití muže a ženy. Pro děti napsal sbírku Náš kopec má kytku za kloboukem. Překládá rovněž soudobou ruskou poezii, více se však věnuje překladům z polštiny; přetlumočil většinu polsky píšících básníků severní Moravy a Slezska. – Vůjtkův odborný zájem se soustředí k životu a dílu spisovatelky Jarmily Glazarové, jíž věnoval publikaci Domovy Jarmily Glazarové, líčící vedle méně známých momentů autorčiny biografie též postup pátrání po jejích neznámých či historií nepřesně zaznamenaných okolnostech a souvislostech. Kniha To byl Rudolf Resner/Robert Rýdl se zabývá osobností klimkovického starosty, který autorce pomohl v kritických chvílích jejího života a stal se předobrazem jedné z jejích románových postav.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Řetízkový kolotoč (BB 1977); Janek, František, Jindřich (BB 1980); Žofka (B 1980); Takové noci, takové dny (BB 1982); Báseň pro soprán (B 1983); Náš kopec má kytku za kloboukem (BB pro děti, 1991); Milostín (BB 2005); Skřivánek (B 2006); Bereš mi rty (BB 2011, výbor, ed. M. Blahynka); I havrani cukrují (FF 2012); Hlasité nebe (BB 2014); To byl Rudolf Resner/ Robert Rýdl (monografie, 2016); Domovy Jarmily Glazarové (monografie, 2021).
Ostatní práce: Sonáta pro dvě ruce a hlas aneb Ivana Měrky životaběh (2003).
Překlady: Otevřte okno světlu. Verše volgogradských básníků (1985, s I. Šeinerem, též ed.); G. Sajdok: Kouzelný mlýnek (1987); S. Parker: Jak žili dinosauři (1991); W. Przeczek: Promlčený počet štěstí (1991, s dalšími) + Krajina v kouři (1996, s dalšími) + Kniha úrody (2000, s dalšími) + Stoletý kalendář (2001); L. Waszková: Koncert na přání (1994, s dalšími); J. Brzechwa, A. Fredro, L. J. Kern, W. Próchniewicz, T. Śliwiak: Směšné básničky pro chytré hlavičky (1998); V srdci černého pavouka (2000, s dalšími, překlad veršů Janusze Klimszy).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Na ostravském směru (1973); Oheň. Almanach mladé tvorby severomoravského kraje (1975); Po tolika letech (1985); Kalendarz Šląski 1987 (Český Těšín 1986); Větrná pošta (1988); V Tramtárii, tam je hej (2004); Báseň mého srdce (2005); Stavitelé chrámu poezie (2010).
Uspořádal a vydal: Dušan Cvek (nakladatelský propagační tisk, 1981).
LITERATURA
Studie a články: Z. Bár: Literatura Ostravska v roce 1977 (1978); D. Žváček: K problematice metafory v nejmladší české poezii, LM 1980, č. 1; Nakl. Profil v Ostravě představuje své autory (1983); J. Nejedlá: Rok básnické mobilizace. Tvorba 1984, příl. Kmen č. 9; J. Svoboda: Tradice a literární současnost, Nová svoboda 26. 10. 1985; D. Šajtar: Na okraj poezie K. V., Kulturní měsíčník (Ostrava) 1986, č. 2; J. Nejedlá: Zápas o poezii nové kvality, LM 1986, č. 10; J. Svoboda in Ve stopách tvorby (1986); S. Juga: Objevování umělecké pravdy života, Nová svoboda 21. 2. 1987; K. Sýs: Dlužni popelem, in Větrná pošta (1988); M. Pilař + S. Urbanová in Kapitoly z lit. dějin Slezska a sev. Moravy (2000); M. Pilař: Nechutná kaše bezčasí aneb O poezii na severní Moravě a ve Slezsku v době normalizace, Host 2001, č. 2; S. Urbanová: Návraty a proměny v básnické tvorbě Karla Vůjtka, doslov in K. V., Skřivánek (2006); S. Urbanová: Współrzędne czasu i miejsc (Poznaň 2016).
Recenze: Řetízkový kolotoč: J. Svoboda, OKM 2, 1977, č.7/8; S. Urbanová, Nová svoboda 6. 7. 1977; M. Blahynka, Tvorba 1977, č. 38; lkn (= L. Štěpán), ZN 8. 10. 1977; Z. Krčmář, Práce 4. 11. 1977; J. Pavelka, LM 8, 1978, č. 2 * Takové noci takové dny: inka, Ostravský večerník 8. 2. 1982; S. Urbanová, Nová svoboda 4. 5. 1982; J. Svoboda, OKM 1982, č. 6; F. Schildberger, BV 31. 8. 1982; mž, ZN 6. 9. 1982; J. Pavelka, Rovnost 10. 9. 1982; M. Zenklová, Tvorba 1982, příl. Kmen č. 44; J. Svoboda, LM 1983, č. 2 * Báseň pro soprán: Z. Vybíral, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 48 (k tomu polemika J. Sekera, tamtéž 1984, č. 13); J. Sekera, RP 23. 12. 1983; S. Kolář, Nová svoboda 30. 12. 1983; inka: Ostravský večerník 4. 1. 1984; V. Puhač, Práce 19. 1. 1984; F. Schildberger, BV 25. 1. 1984; M. Zenklová, Nová svoboda 2. 2. 1984; J. Heiden, ZN, Brno 4. 2. 1984; J. Svoboda, Kulturní měsíčník (Ostrava) 1984, č. 1; O. Rafaj, LM 1984, č. 4; M. Sehnal,
Kulturní měsíčník (Ostrava) 1984, č. 2 * Náš kopec má kytku za kloboukem: S. Urbanová, ZM 1991, č. 6 * Milostín: J. Šlosar, Haló noviny 10. 3. 2006, příl. Obrys-Kmen č. 10 * Skřivánek: J. Šlosar, Listy moravskoslezské 22. 1. 2007; J. Šlosar, Haló noviny 17. 3. 2007, příl. Obrys-Kmen č. 11; J. Svoboda, Moravskoslezský deník 30. 4. 2007 * I havrani cukrují: B. Uhlář, Moravskoslezský deník 20. 9. 2012 * Hlasité nebe: I. Málková, Host 30, 2014, č. 8; M. Blahynka, Haló noviny 30. 9. 2015, příl. LUK * To byl Rudolf Resner/ Robert Rýdl: B. Uhlář, Moravskoslezský deník 24. 10. 2016; J. Poláček, Od Ještěda k Troskám: vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí 2017, č. 4; M. Blahynka, Haló noviny 7. 6. 2017, příl. LUK č. 23 * Domovy Jarmily Glazarové: S. Urbanová, Haló, Ostrava! 6. 12. 2021 (online); J. Poláček, Od Ještěda k Troskám 2022, č. 3; M. Blahynka, Naše pravda 2022, č. 12, příl. LUK č. 29 (online).
Rozhovory: V. Bělovský, Nová svoboda 17. 3. 1979; P. Landová, MF 1. 6. 1979; V. Stránský, Čs. voják 31. 1982, č. 13; E. Sobková, Nová svoboda 22. 1. 1983; M. Sehnal, Ostravský večerník 3. 7. 1984; E. Světlík, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 12; V. Brtníková, Nová svoboda 30. 8. 1986; E. Sobková, Kulturní měsíčník 1987, č. 5; J. Čiháková, Ostravský večerník 8. 3. 1988; A. Kovaříková, Kmen 1988, č. 29; B. Uhlář, Moravskoslezský deník 22. 8. 2006; E. Kotarbová, Listy moravskoslezské 9. 7. 2007.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Osobní webové stránky