Jaromíra KOLÁROVÁ
Dívčím jménem Setničková. Narodila se v dělnické rodině a dětství prožila na periferii v Bubenči a v dělnické kolonii v Holešovicích. Absolvovala reformní gymnázium a po maturitě v roce 1938 odjela do Paříže, kde chtěla pokračovat ve vzdělávání. Vrátila se však do Prahy a rozhodla se pro studium češtiny a francouzštiny na Filozofické fakultě UK. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 navštěvovala roční abiturientský kurs při obchodní akademii v Resslově ulici. V letech 1940–1945 pracovala jako referentka ve Svazu tesařských mistrů, kde byla zapojena i do odboje. V téže době se podílela na činnosti dětského amatérského loutkového divadla Domovina. Po skončení války se už jako provdaná vrátila na filozofickou fakultu, ale z rodinných důvodů po čtyřech semestrech studia zanechala. V letech 1947–1949 byla externí redaktorkou týdeníku Rolnické hlasy. Roku 1950 se s rodinou přestěhovala do Ostravy. Po krátkém působení v kulturní rubrice krajského deníku KSČ Nová svoboda se v roce 1951 stala tajemnicí tamní pobočky Svazu československých spisovatelů, poté pracovala jako lektorka ostravského Státního divadla. V důsledku manželova zatčení a uvěznění pro údajnou velezradu a hospodářskou sabotáž, k němuž došlo roku 1952, byla Kolárová v letech 1953–1960 nucena pracovat jako referentka a poté vedoucí skladů v družstevním velkoobchodu průmyslovým zbožím. Teprve poté, co byl její manžel v roce 1959 propuštěn na svobodu a roku 1963 rehabilitován, získala v ostravské televizi místo dramaturgyně a uplatnila se zde také jako scenáristka. Po návratu do Prahy v roce 1965 nastoupila v Čs. televizi do redakce publicistiky a zabývala se vzdělávacími pořady. Na počátku roku 1968 přijala místo v nakladatelství Práce, záhy však těžce onemocněla (roku 1969 jí byl přiznán invalidní důchod). V letech 1969–1971 pobývala v Moskvě, kde její manžel působil v čs. sekci Rady vzájemné hospodářské pomoci a později jako dopisovatel Čs. rozhlasu. Od návratu až po odchod do důchodu v roce 1977 pracovala jako dramaturgyně ve Filmovém studiu Barrandov. – Manželem Kolárové byl komunistický politický pracovník a novinář František J. Kolár (1919–1984), její syn Vladimír Kolár je literární kritik, publicista a prozaik.
Časopisecky debutovala roku 1937. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let publikovala v Mladé kultuře, Studentském časopise, Tvorbě, Haló novinách a zejména v A-Zet (1940 zde na pokračování nerudovská povídka Poplach v tichém domě a 1941 povídka o Janu Nerudovi Chlapec v Ostruhové ulici, nedokončeno pro zásah cenzury). Po válce postupně přispívala do Rolnických hlasů, Rudého práva, Nové svobody, Červeného květu (Ostrava), Plamene, Květů, Vlasty, Ženy a módy, Literárního měsíčníku aj. Napsala scénáře k filmům Holky z porcelánu (1974, režie Juraj Herz), Léto s kovbojem (1976, r. Ivo Novák) a Zastihla mě noc (1985, r. Juraj Herz). Podle jejích próz vznikly filmy Dívka s mušlí (1980, r. Jiří Svoboda) a Jen o rodinných záležitostech (1990, r. Jiří Svoboda). Pro Čs. televizi vytvořila hry Dobrodružství v tajze (1962, r. Zdeněk Havlíček), Pavoučice (1963, r. Jiří Jaroš), Veronika, prostě Nika (1981, r. Libuše Koutná), Růžový ostrov (1983, r. Marcel Dekanovský) a Jsou určité hranice (1988, r. Otakar Kosek). Televizní podoby se dočkaly její prózy Tenký led (1985, r. Jana Semschová, též vlastní dramatizace), Naděje má hluboké dno (1988, r. Jaromil Jireš), Chtěla bych ten strom (1989, r. Evžen Sokolovský) a Co Hedvika neřekla (1995, r. + scénář Jiří Svoboda). – V deníku A-Zet publikovala pod pseudonymy Jaromíra Šípková a Mirka Trnková, jinak příležitostně užívala šifry Kj.
Po nevýrazném debutu, moralistně zaměřené próze pro mladé ženy (Psala jsem pro tebe) a několika pokusech o tzv. budovatelské drama z počátku padesátých let se Kolárová nadlouho nuceně odmlčela. Znovu se připomněla až v polovině šedesátých let polodokumentární prózou Jen o rodinných záležitostech, v níž na základě osobní zkušenosti své a svého manžela zpracovala s umírněnou obžalobností problematiku politických perzekucí padesátých let. Zcela nezastřeně autobiografický charakter pak mají prózy Můj chlapec a já a Náš malý, maličký svět; zejména druhá z těchto románových próz se vrací hluboko do rodinné proletářské historie. Naproti tomu v dalších románových i povídkových pracích autorka usilovala o beletristickou objektivaci obecné problematiky lidských vztahů, viděných zpravidla z hlediska dětí (Cizí děti), a zejména žen (Chtěla bych ten strom, Naděje má hluboké dno, Rozhodná chvíle, Láska hory nepřenáší, Nebojte se lásky). Její prózy charakterizuje volná tradiční vypravěčská forma, usilující (často bez hlubšího psychologického ponoru a výraznější stylizace) o zachycení životního materiálu. Při traktování morální i společensko-politické problematiky Kolárová mnohdy spojuje postupy beletristické s publicistickými a ideově instruktážními prvky. Tradicionálnost těchto próz úzce souvisí s konstantností autorčiných ideových východisek, se souborem morálních hodnot a sociálních pravd proletářského světa, které zastává, i s jejími třídními názory na dějinný vývoj a historické události, včetně roku 1948 a 1968. Převahu mimoliterárních východisek v tvorbě Kolárové dokládá také její esej Pouť za ženskou hrdinkou, v němž nad problematikou literární a tvůrčí jednoznačně převážily sociologické úvahy o tíživém osudu žen, zejména dělnických. Z jejích prací pro děti a dospívající dívky dosáhly zvláštní čtenářské obliby filmovým zpracováním ovlivněné novely Holky z porcelánu a Léto s kovbojem. Posmrtně vyšla v edici Vladimíra Kolára kniha autorčiných pamětí Divný čas, divná láska, na niž volně navazují Kolárovy vzpomínky Co už máma nenapsala.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Psala jsem pro tebe (P 1946); Šeřík v hlavni (D, rozmnož., 1951, prem. 1950); Jan a Marie (D, rozmnož., 1951); Omyl inženýra Matuly (D, rozmnož., 1952, i prem.); Jen o rodinných záležitostech (R 1965); Na modré planetě (D loutk., rozmnož., 1965, i prem.); Domy na zelené louce (P pro děti, 1967); Dobrou noc, rozume (PP 1972); Země budoucnosti (RpRp 1973, s F. J. Kolárem); Můj chlapec a já (R 1974); Záhadný host (pohádka, 1975); Cizí děti (PP 1975); Holky z porcelánu (P pro ml., 1976); Náš malý, maličký svět (R 1977); Démantová spona (R 1978); Léto s kovbojem (P pro ml., 1979); Voda! (R 1980); Přežijí muži rok dva tisíce? (P 1982); Veronika, prostě Nika (P pro ml., 1983); Chtěla bych ten strom (R 1984); Naděje má hluboké dno (R 1986); Krutá láska (PP 1988); Rozhodná chvíle (PP 1989; povídka Blíženci přeprac. a vyd. samost. 1998); Pouť za ženskou hrdinkou (E 1990); Láska hory nepřenáší (R 1992); Nebojte se lásky (P 1994); Proč právě já? (P pro ml., 1998); Divný čas, divná láska (vzpomínky, 2006, ed. V. Kolár); scénicky: Nebe pro tebe (1950); Rodinné záležitosti (vlastní dramatizace románu Jen o rodinných záležitostech, 1966).Příspěvky ve sbornících a antologiích: Píseň o rodné zemi. 30 let české prózy (1975); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986, ed. J. Valouch); Křehké jistoty. Povídky současných českých autorek (1989, ed. H. Müllerová).
LITERATURA
Bibliografie: J. Navrátilová: Jaromíra Kolárová, zasloužilá umělkyně (SVK Kladno 1987).Knižně: H. Hrzalová: Jaromíra Kolárová (nakladatelský tisk Čs. spisovatele, 1979; bibliografii sestavila S. Mouchová).
Studie a články: R. Ditmar: Vztah dětí a dospělých v díle Jaromíry Kolárové, ZM 1976, č. 3; J. Urbanec: Svět dětí u Jaromíry Kolárové, ZM 1980, č. 2; J. Galík: Tvorba Jaromíry Kolárové, Sborník z mezinárodní literárněvědné konference Bezručova Opava 1978 (1980); B. Dokoupil: K vývojovým proměnám prózy s tematikou Února, ČL 1982, č. 2; V. Heger: Typy české románové epiky 70. let, Sborník Pedagogické fakulty UJEP v Brně. Řada jazyková a literárněvědná, sv. 90 (1984); L. Machala in Sedmdesátá léta a české prózy z pracovního prostředí, AUPO, Facultas Philosophica, Philologica, Studia Bohemica, sv. 50 (1984); D. Moldanová: Doslov, in J. K., Chtěla bych ten strom (1986); táž: Doslov, in J. K., Můj chlapec a já (1987); táž: Doslov, in J. K., Naděje má hluboké dno (1988); J. Hájek: Cestou revolučního snu, LM 1988, č. 10; Š. Vlašín: Ženské hrdinky Jaromíry Kolárové, in Žena – Jazyk – Literatura (1996); D. Mocná: Červená knihovna pod normalizačním tlakem, in Normy normalizace (1996); L. Magdoň: Literatura odbojného konformismu, Tvar 2000, č. 21.
Recenze: Psala jsem pro tebe: -j-, Tvorba 1946, č. 31; M. Blahynka, Obrys-Kmen 2010, č. 48 * Jen o rodinných záležitostech: E. Fojtíková, RP 24. 11. 1964; Z. Kožmín, HD 1965, č. 5; M. Petříček, LitN 1965, č. 18 * Domy na zelené louce: J. Svoboda, Červený květ 1967, č. 11; O. Syrovátka, ZM 1968, č. 5; J. Voráček, Impuls 1968, č. 2 * Dobrou noc, rozume: -ap- (= A. Pludek), LM 1973, č. 2; J. Sekera, Tvorba 1973, č. 12 * Můj chlapec a já: Š. Vlašín, RP 8. 5. 1974; V. Dostál, Tvorba 1974, č. 30 (přetištěno in V. D., Zrcadla podél cesty, 1987); H. Hrzalová, LM 1974, č. 7 * Cizí děti: FS (= F. Soldan), RP 16. 12. 1975; J. Svoboda, Ostravský kulturní zpravodaj 1975, č. 12 (přetištěno in J. S., Ve stopách tvorby, 1986); M. Blahynka, Tvorba 1976, č. 1 (přetištěno in M. B., Denní chléb, 1978) * Holky z porcelánu: ak (= A. Krejčí), NK 1976, č. 31; dit (= R. Ditmar), ZM 1976, č. 7; -ra (= V. Macura), ZN 21. 8. 1976 * Záhadný host: J. Voráček, ZM 1976, č. 1; R. Ditmar, ZM 1986, č. 7; -opD, NK 1986, č. 18 * Náš malý, maličký svět: R. Ditmar, ZM 1978, č. 1; Š. Vlašín, Pravda 12. 1. 1978; iz (= I. Zítková), ZN 15. 4. 1978; J. Hrabák, LM 1978, č. 5 * Démantová spona: tg (= R. Tognerová), NK 1978, č. 51; J. Heřtová, RP 5. 2. 1979; J. Polák, LM 1979, č. 3 * Léto s kovbojem: ak (= A. Krejčí), NK 1979, č. 40; ir (= I. Richterová), Tvorba 1979, č. 51 * Voda!: J. Heřtová, LM 1981, č. 10 * Přežijí muži rok dva tisíce?: Z. Heřman, MF 15. 6. 1982; I. Matějka, Tvorba 1982, příl. Kmen č. 19; V. Nejtek, NK 1982, č. 15 * Veronika, prostě Nika: S. Urbanová, KultM 1984, č. 1 * Chtěla bych ten strom: J. Heřtová, Tvorba 1984, příl. Kmen č. 49; H. Hrzalová, RP 7. 12. 1984; J. Lukeš, SvSl 31. 1. 1985; O. Rafaj, LM 1985, č. 3 * Naděje má hluboké dno: J. Mourková, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 31; J. Štěpán, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 37; Š. Vlašín, LD 17. 10. 1986; O. Rafaj, LM 1987, č. 4 * Krutá láska: L. Falteisek, Kmen 1989, č. 2; J. Heřtová, Tvorba 1989, č. 6; D. Vlašínová, ZM 1989, č. 7 * Pouť za ženskou hrdinkou: L. Merhaut, LitN 1990, č. 15 * Proč právě já?: R. Ditmar, NK 1998, č. 47 * Divný čas, divná láska: F. Cinger, Právo 25. 1. 2007; E. Bernardinová, Obrys-Kmen 2007, č. 18; A. Mikulášek, Obrys-Kmen 2007, č. 18.
Rozhovory: oh (= O. Hrivňáková), O knihách a autorech 1975, jaro; J. J. Vaněk, Signál 1978, č. 2; J. Peterka, MS 1978, č. 24; N. Tomková, Vlasta 1979, č. 8; H. Hejčová, Film a doba 1984, č. 8; M. Soška, Květy 1984, č. 50; J. Klempera, Práce 16. 8. 1986, příloha; N. Klevisová, Tvorba 1987, č. 30; N. Klevisová, LM 1989, č. 7; L. Kapek, RP 29. 6. 1991, příl. Haló sobota; M. Černík in 33 životů (1994).
K životním jubileím: H. Hrzalová, LM 1974, č. 7; J. Heřtová, LM 1979, č. 7; Š. Vlašín, RP 24. 8. 1979; J. Heřtová, LM 1984, č. 7; J. Urbánková, Kmen 1989, č 34; amk (= A. Mikulášek), Obrys-Kmen 1999, č. 24 + 2004, č. 35; amk (= A. Mikulášek), Obrys-Kmen 2004, č. 35.
Nekrology: F. Cinger, Právo 23. 1. 2006; (spa) (= M. Spáčilová), MFD 23. 1. 2006; E. Bernardinová, Obrys-Kmen 2006, č. 5.
Vzpomínky: V. Kolár: Co už máma nenapsala (2008); V. Kolár: Střípky ze života spisovatelky Jaromíry Kolárové in J. K., Náš malý, maličký svět (2019).