SVAZ ČESKOSLOVENSKÝCH SPISOVATELŮ (1)
Svaz československých spisovatelů (SČSS) vznikl spojením Syndikátu českých spisovatelů, jenž předtím absorboval většinu ostatních spisovatelských organizací, se Spolkem slovenských spisovatelů. Ustavující sjezd SČSS se konal ve dnech 4.–6. března 1949 a prvním předsedou byl zvolen Jan Drda. Celostátní instituce založená podle sovětského vzoru měla naplňovat doktríny komunistické kulturní politiky v literatuře. Ekonomickým zázemím Svazu se stalo nakladatelství Československý spisovatel, založené rovněž v roce 1949. Vedle toho SČSS převzal vydávání deníku Lidové noviny (šéfredaktorem byl předseda Svazu Jan Drda) a nakrátko též týdeníku Kulturní politika. Jako reprezentativní časopis SČSS vycházel po celá padesátá léta měsíčník Nový život. V roce 1952 SČSS založil nový týdeník Literární noviny, v Brně vydával měsíčník Host do domu a v Ostravě časopis Červený květ.
Literatura byla v poúnorovém období chápána jako politikum a za jedinou a závaznou tvůrčí metodu byl prohlášen socialistický realismus. Tvorba byla podřízena kolektivním zájmům (tj. budování socialismu), měla být optimistická a politicky angažovaná. Členy Svazu se nemohli stát tvůrci, kteří tyto požadavky svou tvorbou nenaplňovali. Záhy po ustavení SČSS proběhla politická školení, jímž měli projít všichni členové. Hranice literární tvorby vymezila plenární schůze věnovaná problematice české poezie (22. 1. 1950). Referáty Ladislava Štolla (rozšíř. knižně pod titulem Třicet let bojů za českou socialistickou poezii, 1950) a Jiřího Taufera zavrhly meziválečnou avantgardu, odkaz Františka Halase i umělecké směřování Skupiny 42 jako neslučitelné se socialistickým realismem. Štollův text působil jako oficiální norma, na niž se odvolávaly útoky a kampaně vedené proti dalším tvůrcům (mj. Vladimíru Holanovi, Josefu Horovi, Jiřímu Kolářovi, Jaroslavu Seifertovi, Karlu Teigemu a Jiřímu Weilovi). Z literárního života byli vyloučeni další umělci, z nichž někteří tlak a šikanu řešili sebevraždou (Konstantin Biebl, Jiří Frejka aj.), v důsledku gradující kampaně předčasně skonal Karel Teige. Řada spisovatelů skončila ve vězení či v táborech nucených prací (Bedřich Fučík, Zdeněk Kalista, Josef Knap, Josef Kostohryz, František Křelina, Jiří Mucha, Josef Palivec, Václav Prokůpek, Václav Renč, Zdeněk Rotrekl, Jan Zahradníček). Trest smrti byl vykonán na Záviši Kalandrovi. Ve vazbě byli drženi Václav Černý a Jiří Kolář. Dalším autorům byla znemožněna publikace a uplatnění v jiných než dělnických povoláních. Získávat nové tvůrce se SČSS pokusil v několika kampaních. Uděloval stipendia spisovatelům, kteří se účastnili tzv. hornické akce, vyjížděli do továren i zemědělských družstev, aby zde čerpali témata pro svou tvorbu. Současně pořádal soutěže, pomocí jichž měl vyhledat a vychovat nové spisovatele z dělníků, zemědělců a ostatních pracujících (Pracující se hlásí do literatury). Politickovýchovná funkce umění nacházela uplatnění v tvůrčích i čtenářských soutěžích pro mládež (např. Fučíkův odznak, Soutěž tvořivosti mládeže).
V polovině padesátých let došlo k dílčímu uvolnění literárního života, vyšla díla, jež narušovala dogma socialistického realismu, zformovala se skupina literárních teoretiků a básníků kolem časopisu Květen, založeného v roce 1955. Atmosféru uvolňování podpořily i zprávy o průběhu XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu (14.–25. února 1956), jenž odsoudil tzv. kult osobnosti a zločiny J. V. Stalina. Na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (22.–29. dubna 1956) se spisovatelé kriticky vyslovili k drastickým politickým zásahům do literárního života v předchozích letech (zvl. příspěvky Františka Hrubína, zde, a Jaroslava Seiferta, zde). Personální obsazení vedení Svazu reflektovalo umírněnější kulturní politiku KSČ. Prvním tajemníkem (a tedy nejvyšším představitelem Svazu) byl zvolen Jan Otčenášek a jeho výkonným zástupcem Jan Noha. V předsednictvu SČSS se vedle dogmatiků objevili spisovatelé s kritickým postojem k soudobé společenské i kulturněpolitické realitě (mj. František Hrubín, Jaroslav Seifert, Milan Kundera). Literární život sice nadále podléhal politickým direktivám, přesto se však v literárních časopisech druhé poloviny desetiletí rozšířil prostor pro diskusi. Někteří dříve proskribovaní tvůrci mohli znovu publikovat (Kamil Bednář, Václav Černý, Jan Grossman, Jiřina Hauková, Josef Hiršal, Jiří Kolář, ojediněle i Vladimír Holan) a do edičních plánů nakladatelství se dostaly rukopisy přímo či nepřímo polemizující s postuláty socialistického realismu (Karel Ptáčník: Město na hranici; Josef Škvorecký: Zbabělci, oba 1958).
Koncem padesátých let se však vedení KSČ odhodlalo tento trend zastavit. V literatuře se hromosvodem ideologicky motivovaných útoků stala produkce nakladatelství Československý spisovatel (zvláště v souvislosti se Škvoreckého Zbabělci), některé literární časopisy (nejvýrazněji Květen) a práce několika literárních kritiků a teoretiků (především Jana Grossmana a Josefa Vohryzka). Mimořádná Konference SČSS (1.–2. 3. 1959) shrnula ústy Ladislava Štolla (výňatky z knižního vydání zde) zásadní výtky stranického vedení a spisovatelská obec byla znovu donucena respektovat podmínku společenské služebnosti umění. Personální změny kromě nakladatelství a redakcí periodik zasáhly i vedení SČSS: zástupcem prvního tajemníka po Janu Nohovi se stal Ivan Skála, který po Otčenáškově odchodu na pracovní dovolenou od září 1959 zastával funkci prvního tajemníka). Svazové časopisy Květen
a Nový život
byly zastaveny a nahrazeny měsíčníkem Plamen a
ediční plán nakladatelství Československý spisovatel doznal zásadních úprav (řada knih byla zastavena ve výrobě). Obrat ve směřování uměleckého života potvrdila masová akce Sjezd socialistické kultury (8.–11. 6. 1959), mantinely literární kritice určila Konference o současných úkolech socialistické umělecké kritiky (20.–22. 2. 1961, sborník Umění a kritika).
Utužení poměrů v literárním životě nedosáhlo stavu z počátku padesátých let a během let šedesátých docházelo ke stálým, byť často skrytým sporům mezi snahou o udržení trvalé kontroly stranických ideologů nad kulturní scénou a demokratizačním úsilím samotných tvůrců. Již na počátku nového desetiletí projevil komunistický režim ochotu přistoupit na některé demokratizační principy, a právě v oblasti kultury a umění se tento přerývaný trend projevil nejzřetelněji. Rozvolněnost literárního prostoru potvrdil III. sjezd SČSS (22.–24. 5. 1963), po kterém se ve volených orgánech objevili tvůrci kritičtí k dogmatickému marxismu; předsedou SČSS byl zvolen Jiří Šotola. V téže době byly publikační příležitosti nabídnuty i tvůrcům, kteří doposud stáli na okraji (opožděně debutoval Bohumil Hrabal, publikační návrat byl umožněn Václavu Černému, Josefu Škvoreckému aj.). Do literatury vstupovala minulostí nezatížená generace tvůrců, jíž SČSS svěřil redakci nově založeného měsíčníku mladých autorů Tvář; list se brzy profiloval jako skupinový časopis směřující k tvůrčí autonomii bez ohledu na ideologické mantinely.
SČSS nepřistupoval k těmto tendencím vstřícně, nedokázal je však plně kontrolovat. Alibismus spisovatelské organizace kritizoval v diskusním vystoupení na plénu SČSS 9. 6. 1965 Václav Havel (O úhybném myšlení) a někteří spisovatelé (Milan Jungmann, Ivan Klíma, Pavel Kohout, Milan Kundera aj.) se za tiché podpory předsedy SČSS Jiřího Šotoly kriticky vyslovili ke koncepci socialistické kultury i k praktickému naplňování stranické kulturní politiky. Redakce měsíčníku Tvář se snažila čelit silnému politickému tlaku, avšak v souvislosti se zásadním snížením rozpočtu časopisu posléze rezignovala a list byl na konci roku 1965 zastaven. V následujícím roce SČSS založil nový časopis Sešity pro mladou literaturu.
Ve druhé polovině šedesátých let emancipační úsilí literární obce vyvrcholilo. Přestože jejich většina politicky setrvávala na socialistických, resp. komunistických pozicích, postupně spisovatelé vytvářeli mravní protiváhu moci a jejich aktivita se stále zjevněji orientovala do politické oblasti. V roce 1967 spisovatelé odmítli nový tiskový zákon, který legalizoval předběžnou cenzuru, a současně gradovaly spory s ideology ÚV KSČ o svazový týdeník Literární noviny, který prakticky nahrazoval chybějící politickou publicistiku. Na IV. sjezdu SČSS (27.–29. 6. 1967) byla v řadě projevů vyslovena dosud nejostřejší kritika komunistického režimu. Milan Kundera v úvodním referátu vyzdvihl kvality literární tvorby posledních let a zdůraznil morální roli spisovatelů ve společnosti. O svobodě a nesvobodě v literárním i občanském životě hovořili Pavel Kohout (zde) a Alexander Kliment (zde), stávající kulturní politiku podrobili kritice i A. J. Liehm (zde), Ivan Klíma a Václav Havel a s nejostřejším projevem útočícím na podstatu komunistického systému vystoupil Ludvík Vaculík (zde). Spisovatelé loajální stranickému vedení (Ivan Skála, Jiří Hájek aj.) proti těmto vystoupením protestovali a delegace ÚV KSČ opustila jednací sál. Na nátlak ÚV KSČ byli z kandidátky do ÚV SČSS vyškrtnuti Václav Havel, Ivan Klíma, Pavel Kohout a Ludvík Vaculík. Předsednictvo SČSS sice bylo zvoleno, ale funkce předsedy obsazena nebyla. V důsledku sjezdového konfliktu byli Ivan Klíma, A. J. Liehm a Ludvík Vaculík vyloučeni z KSČ, Jan Procházka byl uvolněn z funkce předsedy stranické organizace SČSS a jeho kandidatura do ÚV KSČ byla zastavena. Faktický monopol nakladatelství Československý spisovatel, ekonomického zázemí SČSS, měla omezit reorganizace edičních plánů a posílení beletristické produkce v nakladatelstvích Mladá fronta (jehož ředitelem byl jmenován Ivan Skála), Práce a Svoboda (vedoucím redaktorem beletrie stal Jiří Hájek). Od 1. 10. 1967 byl Svazu odebrán časopis Literární noviny a jeho vydávání bylo převedeno pod Ministerstvo kultury a informací; týdeník přezdívaný Erárky (posléze změnil oficiální název na Kulturní noviny) byl veřejností ignorován.
V roce 1968 byl předsedou SČSS zvolen Eduard Goldstücker. Vznikl Klub kritického myšlení, jehož smyslem bylo zajišťovat svobodnou výměnu názorů na základní problémy soudobého kulturního a politického dění. Svaz obnovil vydávání svého týdeníku pod názvem Literární listy a začal připravovat vydávání deníku Lidové noviny, jehož první číslo mělo vyjít v říjnu 1968. Na půdě SČSS byla ustavena rehabilitační komise, která projednala případy perzekuovaných literátů v období 1948–1967 a zasadila se o jejich občanskou rehabilitaci i publikační svobodu. Tvůrce, kteří byli z oficiálního literárního života vylučováni nebo se pohybovali na jeho okraji, sdružil Kruh nezávislých spisovatelů vedený Václavem Havlem. V květnu 1968 byla zrušena cenzura. 27. června byla publikována výzva Dva tisíce slov, kterou napsal Ludvík Vaculík a kterou během několika týdnů podepsalo více než sto tisíc občanů.
V prvních dnech po obsazení Československa armádami Varšavské smlouvy vydával SČSS Literární listy formou aktuálních letáků. Již 3. září však byla omezena svoboda slova a 12. září vznikl nový cenzurní orgán (Vládní výbor pro tisk a informace); záhy byly zastaveny některé vlivné časopisy (mj. svazový týdeník Kultúrny život vycházející v Bratislavě). Namísto Literárních listů začal SČSS vydávat týdeník Listy a nadále se vyslovoval k soudobé politické situaci. V květnu 1969 byl však i tento týdeník úředně zastaven, podobně jako měsíčník Plamen.
V souladu se změněným státním uspořádáním ČSSR připravoval Svaz od počátku roku 1969 svou federalizaci. Nástupnické samostatné organizace Svaz českých spisovatelů a Zväz slovenských spisovateľov (ZSS) byly ustaveny na zakládajících sjezdech mezi 10. a 12. červnem 1969. Svaz českých spisovatelů převzal mj. i vydávání časopisů původního SČSS (Červený květ, Host do domu, Sešity pro literaturu a diskusi i obnovená Tvář), které však byly v období od září 1969 do dubna 1970 zastaveny.
Bulletin SČSS. – Kulturní politika (1949); Lidové noviny (1949–1952); Nový život (1949–1959); Kultúrny život (1949–1969; ZSS, Bratislava); Literární noviny (1952–1967); Host do domu (1954–1970); Květen (1955–1959); Červený květ (1956–1969); Mladá tvorba (1956–1969; ZSS, Bratislava); Plamen (1959–1970); Tvář (1964–1965; 1968–1969); Romboid (1966–1969; ZSS, Bratislava); Sešity pro mladou literaturu (Sešity pro literaturu a diskusi, 1966–1969); Orientace (1966–1970); Literární listy (1968); Listy (1968–1969).
Předseda, resp. první tajemník: Jan Drda (1949–1956); Jan Otčenášek (1956–1959); Ivan Skála (1959–1963); Jiří Šotola (1963–1967); Eduard Goldstücker (1968–1969).
LITERATURA
Knižně: D. Hamšík: Spisovatelé a moc (1969); V. V. Kusin: The Intellectual Origins of the Prague Spring (London – New York 1971); Systémové změny (Köln 1972); D. Tomášek: Pozor, cenzurováno! (1994); K. Kaplan: „Všechno jste prohráli!“. Co prozrazují archivy o IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů 1967 (1997); A. Kusák: Kultura a politika v Československu (1998); Ztráty a nálezy. 50. a 60. léta v české literatuře (1998); Zlatá šedesátá. Česká literatura, kultura a společnost v letech tání, klokotání a... (1999); J. Knapík: Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953 (2002) + V zajetí moci: Kulturní politika, systém a její aktéři 1948–1956 (2006); M. Bauer: Ideologie a paměť: Literatura a instituce na přelomu 40. a 50. let (2003); Literatura určená k likvidaci (2004); Únor a kultura: Sovětizace české kultury 1948–1950 (2004); Propaganda, (Selbst-Zensur, Sensation (Essen 2005); V. Brožová – P. Čornej – P. Šámal – D. Tomášek: Politické a kulturní souvislosti. in: P. Janoušek (red.): Dějiny české literatury 1945–1989 II. 1948–1958 (2007); K. Bláhová: Politické a kulturní souvislosti, in: P. Janoušek (red.): Dějiny české literatury 1945–1989 III. 1958–1969 (2008); M. Kopeček: Hledání ztraceného smyslu revoluce: Zrod a počátky marxistického revizionismu ve střední Evropě (2009); Pražské jaro 1968: Film – literatura – média (2009); Kultura jako nositel a oponent politických záměrů (2009); J. Mervart: Naděje a iluze: Čeští a slovenští spisovatelé v reformním hnutí šedesátých let (2010).
Studie a edice v časopisech a sbornících: M. Bauer: Fučíkův odznak, Tvar 1997, č. 6; M. Bauer: Jiráskovská akce, Tvar 1997, č. 16; M. Bauer: Konference mladých českých spisovatelů jako jeden z mezníků naší literatury ve 2. polovině 20. století, Tvar 1998, č. 14; M. Bauer (ed.): Spory o časopis Květen v letech 1957 a 1959, Tvar
1998, č. 14., příloha Tvary, sv. 14; M. Bauer: Referát Jiřího Taufera na konferenci SČSS 21. 1. 1950, ČL 1999, č. 3; M. Bauer: Příprava V. sjezdu SČSS na základě jednání vedení sekretariátu SČSS v letech 1968–1969, in: Zlatá šedesátá (2000); M. Bauer: Zbabělci v lednu 1959 I–II, Tvar 2000, č. 13–14, příloha Tvary, sv. 13–14; M. Bauer: Změny v nakladatelství Československý spisovatel v roce 1959, Tvar 2001, č. 7; M. Bauer: Konference mladých českých spisovatelů. Dobříš 13.–17. 3. 1948, Tvar 2003, č. 17–18; příloha Tvary sv. 17–18; J. Knapík: Od korektury k ideologické normě: Ze zákulisí vzniku „Třiceti let bojů“ Ladislava Štolla, Soudobé
dějiny 2005, č. 1; I. Koeltzsch: „Sie werden schweigen und auf eine ‚günstigere‘ Zeit warten“: Die Lähnung und Abwicklung des tschechischen Schriftstellerverbandes zu Beginn der „Normalisierung“ (1968–1970), Bohemia 2005, č. 1; J. Mervart: Ačkoliv jsme chytli býka za rohy... SČSS a jeho reformní sjezdy, Host 2007, č. 6; I. Klíma – A. J. Liehm – M. Jungmann – J. Mervart – M. Balaštík: Spisovatelé bojovali za svobodu slova, a tím pádem za svobodu vůbec (záznam diskuse o IV. sjezdu SČSS), Host 2007, č. 6; J. Končelík: Dva tisíce slov: Zrod a důsledky nečekaně vlivného provolání, Soudobé dějiny 2008, č. 3/4; J. Mervart: Kulturní politika KSČ mezi jejím XII. a XIII. sjezdem (1962–1966) in: Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu VI. (2009).
Prameny – knižní: Sjezd národní kultury 1948: Sbírka dokumentů (1948); Od slov k činům (1949, zde Stanovy SČSS); L. Štoll: Třicet let bojů za českou socialistickou poezii (1950); K. Gottwald: O kultuře a úkolech inteligence (1954); Sjezd socialistické kultury (1959); L. Štoll: Literatura a kulturní revoluce (1959); Franz Kafka. Liblická konference 1963 (1963); III. sjezd Svazu československých spisovatelů. Protokol (1963); IV. sjezd Svazu československých spisovatelů. Protokol (1968); M. Špirit (ed.): Tvář (1995); M. Bauer (ed.): 2. sjezd Svazu československých spisovatelů 1–2 (2011); články: A. Kraus: Umožníme růst spisovatelů z řad dělníků a rolníků, ZN 3. 4. 1949 + Výsledek sjezdu SČSS: Od slov k činům, ZN 13. 3. 1949; O. Kryštofek: Za radostnou tvůrčí prací! Sjezd SČSS si klade první úkoly, MF 5. 3. 1949; I. Skála: K situaci soudobé české poezie, Tvorba 1949, č. 9; P. Tigrid: Zrada našich vzdělanců, Doba (Ludwigsburg) 1949, č. 7; Hornická literární soutěž, ZN 10. 9. 1950; J. Pilař: K práci české sekce SČSS + Zájezd spisovatelů na Ostravsko, NŽ 1950, č. 11/12; M. Sedloň: Co nám dala plenárka o poezii, Tvorba 1950, č. 8; V. Vrabec: Pracující do literatury, SvSl 14. 2. 1950; M. Kovářík: O literární tvořivosti příslušníků naší lidové armády, NŽ 1951, č. 5; V. Škutina: Vzorná péče SČSS o začínající autory, LD 21. 7. 1951; S. Machonin: Kritika – hnací síla rozvoje literatury, LitN 1952, č. 8; V. Stejskal: O práci SČSS, LitN 1952, č. 43; L. Štoll – J. Taufer: Proti sektářství a liberalismu – za rozkvět našeho umění, LitN 1952, č. 19; K. J. Beneš: Kroužky začínajících spisovatelů, NŽ 1953, č. 9; J. Drda: O situaci v naší literatuře, LitN 1953, č. 4; J. Vojtěch: Co potřebujeme, LitN 1953, č. 5; M. Schulz: Ze spisovatelských aktivů, LitN 1953, č. 29; F. Trávníček: Schůze brněnské pobočky SČSS, LitN 1953, č. 14; J. Drda: Za pravdivou a krásnou literaturu, za nového člověka socialistické epochy, LitN 1953, č. 28; J. Drda: Zobrazit pravdivě život, LitN 1953, č. 41; Zpráva o zasedání ÚV SČSS, LitN 1953, č. 41; Stanovy SČSS, LitN 1954, zvl. vyd.; J. Drda: Nejbližší úkoly Svazu spisovatelů, LitN 1954, č. 4; J. Pilař: K problémům spisovatelské práce, LitN 1954, č. 6; Ze spisovatelských plenárek, LitN 1954, č. 9; A. Zápotocký: Za pravdivou literaturu, LitN 1954, č. 15; Před dalšími úkoly, LitN 1954, č. 17; Z 1. celostátní konference SČSS, HD 1954, č. 4; V. Stejskal: Po konferenci SČSS, NŽ 1954, č. 5; Za další rozvoj naší literatury, RP 11. 4. 1954; Zasedání ÚV SČSS, LitN 1954, č. 27; Za ideový ruch na spisovatelské frontě, LitN 1955, č. 7; P. Kohout: O smysl a poslání české poezie, LitN 1955, č. 13; Za socialistický rozmach československého písemnictví, LitN 1955, č. 22; Z. Pochop: Západ a východ, LitN 1955, č. 29; Život do tvůrčích sekcí! LitN 1955, č. 33; J. Sekera: Zkušenosti z prvního předsjezdového zájezdu spisovatelů, LitN 1955, č. 38; A. J. Liehm: Odpovědnost spisovatelů, LitN 1955, č. 39; J. Hrabák: Posledních deset let v našem literárním životě, HD 1955, č. 4; M. Kundera: O sporech dědických, NŽ 1955, č. 12; J. Hájek: Problémy a výhledy současné prózy, NŽ 1956, č. 4; J. Janů: K druhému sjezdu československých spisovatelů, NŽ 1956, č. 5; V. Kocourek: Ke konferenci SČSS o současné próze, NŽ 1956, č. 4; Výsostné poslání spisovatelů – být průzkumníky myšlení a tužeb lidu, RP 30. 4. 1956; Za moderní socialistickou literaturu, RP 27. 5. 1956; M. Jungmann: Básník a doba, LitN 1956, č. 22; L. Kundera: Ještě k Třiceti letům, LitN 1956, č. 22; V. Dostál: Na obranu socialistického realismu; LitN 1956, č. 34–36; O. T.: K zemi své tiskneme se plaše, Hlas exilu (Mnichov) 1956, č. 6; Zasedání ÚV SČSS, RP 27. 10. 1956; Zpráva o zasedání ÚV SČSS, LitN 1956, č. 46; V. Havel: Pochyby o programu, Květen 1956/57, č. 1; J. Grossman: O krizi v literatuře, NŽ 1956, č. 12; M. Červenka – J. Šotola: Ještě o literární kritice, Květen 1957/58, č. 11; Prohlášení ÚV SČSS k dopisu ÚV KSČ, LitN 1958, č. 2; Z kroniky Svazu spisovatelů, LitN 1958, č. 24; J. Rybák: Červivé ovoce, RP 14. 1. 1959; J. Otčenášek: K otázkám ideové činnosti SČSS, LitN 1959, č. 10; Zpráva o zasedání ÚV SČSS, LitN 1959, č. 10; J. Hájek: Konference a cesta literatury, Tvorba 1959, č. 11; Z kroniky Svazu spisovatelů, LitN 1959, č. 49; M. Jungmann: Literatura hodnotí život, LitN 1959, č. 50; F. Peroutka: Problém mládeže, Zápisník (New York) 1959, říjen-listopad; J. Hájek: Literatura, život ... a literární tisk, Plamen 1960, č. 4; J. Rybák: O socialistickou uměleckou kritiku, LitN 1961, č. 5; mp: Pobočka Svazu spisovatelů v Ostravě, Ostravský kulturní zpravodaj 1961, č. 8; V. Peška: Viditelné a neviditelné. K české kulturně-politické situaci 1961, Svědectví (Paříž) 1961, č. 15; Ze Svazu spisovatelů, Ostravský kulturní zpravodaj 1962, č. 12 a 15; O. Sus: Královská lučavka dějin, HD 1963, č. 4; J. Brabec: Třináct let po Třiceti letech, LitN 1963, č. 24; L. Štoll: O kritice a socialistických vztazích mezi lidmi, LitN 1963, č. 25; I. Kříž: Jak zlepšit práci Svazu spisovatelů, LitN 1963, č. 27; Zpráva o zasedání ÚV SČSS, LitN 1963, č. 51/52; V. Medek: Verš pro Stalina, Plamen 1964, č. 1; J. Gruša: Verš pro kočku, LitN 1964; č. 7; J. Lopatka: Otázka kritiky a hra s pojmy, Tvář 1964, č. 2; J. Opelík: Prospívat, ne obviňovat, LitN 1965, č. 10; Usnesení ÚV SČSS, LitN 1964, č. 10; J. Vohryzek: Provizorní kritika a provizorní literatura, Tvář 1965, č. 5; J. Šotola: O současné situaci naší literatury, LitN 1965, č. 24; Z diskuse na plenárce Svazu spisovatelů, LitN 1965, č. 25; Ze svazu spisovatelů, Ostravský kulturní zpravodaj 1965, květen; J. Lopatka: Jak je tomu s určováním a chápáním hodnot, Tvář 1965, č. 4 + Literatura jako spolutvůrce všeho možného, Tvář 1965, č. 9; E. Mandler: „Mladá literatura“ problematizující, Tvář 1965, č. 9; J. Hájek: Únava ze skepse, Plamen 1965, č. 9; Z. Mlynář: Tváří v tvář politice, Kulturní tvorba 1965, č. 45; I. Skála: Oč se přeme, RP 5. a 6. 10. 1965; J. Trefulka: Tváří v tvář Tváři, LitN 1965, č. 42; Z. Pešat: O literární kritice a teorii, Orientace 1966; č. 5; M. Jungmann: Na závěr diskuse o próze, LitN 1966, č. 29; J. Dresler: Proč nejsem s nimi, Svědectví (Paříž) 1966/67, č. 30; Rezoluce XIII. sjezdu KSČ k naléhavým otázkám dalšího vývoje socialistické kultury, Nová mysl 1966, č. 12; Prohlášení předsednictva ÚV SČSS, Plamen 1967, č. 1; Prohlášení spisovatelů, RP 15. 9. 1967; P. Blažíček: Mýtus Svazu spisovatelů, Student 1968, č. 29; J. Jedlička: Odpovědnost a tvorba, LL 1968, č. 7; Prohlášení výboru autorské pobočky SČSS v Plzni, Pravda 28. 3. 1968; Prohlášení výboru brněnského střediska SČSS, Rovnost 26. 4. 1968; Rehabilitace spisovatelů, LL 1968, č. 13; J. Chalupecký: Literatura a svoboda, LL 1968, č. 14 a 15; V. Havel: O úhybném myšlení, Sešity 1968, č. 21;
L. Vaculík: Dva tisíce slov, LL 1968, č. 18; K rehabilitaci spisovatelů, RP 25. 6. 1968; J. Drda: „Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody“, RP 27. 8. 1968; Prohlášení aktivu českých spisovatelů k politické situaci v zemi, Listy 1968, č. 1; J. Seifert: Zvýšeným hlasem, Listy 1968, č. 1; L. Hejdánek: Kultura tváří v tvář politice, Tvář 1968, č. 2; Na prosincové schůzi pobočky SČSS, ČK 1969, č. 1; J. Fromková: Proč překladatelé nechtějí odejít ze Svazu spisovatelů? Listy 1969, č. 7; M. Kundera: Český úděl, Listy 1968, č. 7-8; V. Havel, Český úděl? Tvář 1969, č. 2; K. Kosík: Váha slov, Plamen 1969, č. 5; E. Mandler: Naše světové stíny, Tvář 1969, č. 6; V. Pekárek: K historii SČSS, Tvorba 1970, č. 39.