RŮŽE 

Podobně jako jiná krajská nakladatelství vzniklo i KNČB s cílem postihovat svou produkcí především regionální vydavatelské zájmy v celé jejich šíři od beletrie přes fotografické a propagační publikace až po různorodou odbornou literaturu, současně se však v rámci možností snažilo lokálnímu omezení čelit. To se nenápadně projevilo například v postupné proměně pravidelně vydávaných Jihočeských lidových kalendářů (1957–1960, 4 sv.) v názvem lokálně nespecifikovaný Magazín (1961–1963, 3 sv.), ale zejména v koncepci některých edičních řad a ve vytváření autorského zázemí, které by bylo schopno hranice kraje překročit. Vedle místních beletristů (Vladimír Michal, Ivan Nový či debutant Zdeněk Šimek) zde publikovali mj. Karel Bodlák a Ivan Diviš. K výrazným počinům patřilo vydání souboru čtyř próz Jana Procházky, které autor na objednávku nakladatelství přepracoval z původních filmových scénářů a vydal pod názvem Tři panny a Magdalena. Svou první knihu v KNČB vydala Věra Linhartová, dále zde debutovaly prozaičky Ilona Daňková, Eva Jelínková, Jarmila Mikolášová či Ludmila Vachková a sbírkou povídek Stín blaženosti do literatury vstoupil Věroslav Mertl. V témže desetiletí zde vyšly první sbírky Borise Jachnina, Inky Machulkové, Jana Mareše a Karla Zlína. Na konci šedesátých let našli v Růži krátkou publikační příležitost někteří dosud (a později rovněž) proskribovaní, zejména křesťansky orientovaní autoři (mj. reedice sbírky Bohuslava Reynka Rty a zuby, verše Františka Lazeckého, Františka Daniela Mertha či Ivana Slavíka, prózy Jana Kameníka a eseje Zdeňka Kalisty). V nových vydáních zde tehdy vyšly i tři knihy Jaroslava Durycha (mj. román Bloudění). Jen zcela ojediněle Růže vydávala překladové tituly (na přelomu šedesátých a sedmdesátých let např. třísvazkový výbor z povídek Adalberta Stiftera).
Vedle těchto publikací zahrnovala produkce nakladatelství v šedesátých letech také tituly, které podniku zajišťovaly tehdy neobvyklou ekonomickou nezávislost. Šlo jednak o oblast literatury pro děti a mládež (František Nepil, Petr Nevod /vl. jm. Vladimír Potměšil/, Václav Vejsada pod pseudonymem Václav Habr ad.), jednak detektivní prózy (Vilém Hejl: Sebrané zločiny Vladimíra Hudce, Miroslav Hladík, Sheila Ochová, Oldřich Železný) a konečně o humoristickou literaturu (sbírka povídek Besídka zvláštní školy Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna). Komerčně nejúspěšnější byly levné sešitové edice, založené koncem šedesátých let a řízené Václavem Vejsadou. Česká čtyrkorunovka (1968–1969, 13 sv.), posléze vzhledem ke zvýšení ceny přejmenovaná na Českou četbu (1969–1971, 22 sv.), byla koncipovaná jako „čtení pro rodinu“. V reedicích nabídla díla české literatury 19. a přelomu 20. století (mj. Jindřich Šimon Baar, Karel Matěj Čapek-Chod, Ignát Herrmann, Karel Klostermann, Karel Václav Rais), romány Jaroslava Durycha, Josefa Knapa, Františka Křeliny a díla v různé míře využívající prvky populární literatury (Karel Čapek, Eduard Fiker, Zdeněk Jirotka, Karel Michal, Karel Poláček, Vlastimil Rada a Jaroslav Žák). V edici se uplatnili i tvůrci spjatí s jižními Čechami (Nina Bonhardová, Vladimír Michal). V rámci druhé sešitové edice Statečná srdce (1969–1971, 22 sv., obnovena 1990, 1 sv.), nazvané podle skautského románu Jaroslava Nováka, vycházely většinou reedice dobrodružných novel pro mládež (Karel Fabián, Eduard Fiker, Bedřich Fučík pod pseudonymem Václav Horák, Miloš Kosina, Václav Vejsada pod pseud. Václav Habr ad.); výjimečně se objevily i překlady (Bret Harte, Jack London). Vejsada stál na konci šedesátých let rovněž u zrodu edice Racek (1970–1971, 5 sv.), vydávané ve spolupráci se Svazem pro spolupráci s armádou (Svazarm), jejímž původním záměrem bylo popularizovat příběhy z prostředí branných a technických sportů, avšak některé vydané tituly se původnímu záměru poněkud vzdálily (mj. románový příběh Vlastimila Miloty ze Slovenského národního povstání Poslední etapa). Rozsáhlé záměry edice Venkovský román (1970–1973, 3 sv.), na jejíž přípravě spolupracoval Josef Knap, již na počátku normalizace nebylo možné realizovat; zůstalo tedy u tří svazků (mj. Antonín Sova: Tóma Bojar).
Publicistika byla soustředěna zprvu do edice Vltava (1962–1964, 3 sv.), která se zaměřila především na reportážní a fejetonistické texty vztahující se k jižním Čechám (Robert Sak, Jiří Žák). "Edice dnešních problémů" Sondy (1964, 1 sv., č. 2, red. Robert Sak) měla přinášet texty z oblasti etiky, estetiky, filozofie, ekonomie a sociologie, oficiálně v ní však vyšel jediný svazek. Jako první titul byl ohlášen sborník Hlasy bez rámů, který shromažďoval diskusní příspěvky k negativnímu ohlasu veřejnosti na výstavy moderního umění pořádané v letech 1961–1963 Alšovou jihočeskou galerií (AJG). Sborník měl vyjít při příležitosti výstavy Imaginativní malířství 1930–1950, kterou koncipovali Věra Linhartová a František Šmejkal a která měla na počátku roku 1964 představovat vyvrcholení snah AJG navracet do soudobého kontextu poúnorovým režimem potlačované hodnoty české moderny a avantgardy. Výstava však byla zakázána a na zásah KV KSČ a KNV byla zastavena i příprava sborníku; koncem šedesátých let se redakce sice znovu rozhodla svazek vydat, ale již vytištěná kniha byla nakonec skartována. S důrazem na elegantně strohou grafickou úpravu na Sondy později volně navázala edice Hlas (1969–1971, 4 sv.), v níž vyšla mj. Poezie stále budoucí od Josefa Palivce či esej o sochaři Františku Bílkovi od Emanuela Chalupného; připravovány byly esejistické knihy Karla Bodláka, Ivana Diviše, Miloše Dvořáka, Miloslava Topinky či Alberta Vyskočila. V důsledku politického vývoje však edice hned na počátku sedmdesátých let zanikla.
V období normalizace si nakladatelství vytvořilo relativně stálý okruh kmenových jihočeských autorů. Vedle politicky laděných románů ředitele nakladatelství Františka Podlahy zde vyšel např. román s tematikou poúnorové emigrace (Václav Slaba) či prózy interpretující rok 1968 v duchu dobově závazného výkladu (František Kopecký, František Liška). V žánru psychologického a detektivního románu patřila ke kmenovým autorům Milena Brůhová, jejíž knihy dosahovaly nejvyšších nákladů; na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl dokonce započat projekt jejich reedic v jednotné grafické úpravě s označením Sebrané zločiny Mileny Brůhové (1989–1990, 2 sv., další plánované svazky již v důsledku změny ediční politiky po roce 1989 nevyšly). Historickou prózu reprezentovali Vladimír Müller a Václav Písař, humoristickou, reportážní a detektivní literaturu Vladimír Michal (též knihy pro děti a mládež); do prostředí Šumavy situoval své prózy Petr Pavlík, několik povídkových souborů zde publikoval František Skorunka. Jisté vybočení z převažující ideologicky zabarvené produkce představovaly na počátku sedmdesátých let knihy Zdeňky Bezděkové. Čtenářsky nejúspěšnější prvotinou byla humoristická próza Mileny Kozderové o „nezničitelnosti ženy“ Mám ráda hajného; dalšími debutanty byli např. Jiří Bigas a pozdější televizní scénárista Jan Míka. Ke kmenovým básníkům nakladatelství patřili Josef Jelen (zastoupený též prózami), Alois Hůlka a Miloš Tůma, v sedmdesátých letech zde debutoval Kamil Mařík, v osmdesátých letech tu publikovali též Miroslav Hule, Jiří Chum, Jiří Kukaň či Pavel Zadražil. Beletrie pro děti vycházela v tomto období jen příležitostně (Vlastislav Toman), mládeži byly nicméně určeny i populárně-naučné knihy o přírodě. V edičních plánech nakladatelství se často objevovaly cestopisy (Antonín Jakeš, Pavel Pavel, Josef Suchomel, Antonín Šusta, Ludmila Vítovcová).
Podstatnou součástí produkce budějovického nakladatelství byly četné publikace fotografické (František Dvořák, Josef a Marie Erhartovi, Pavel Scheufler, Josef a Marie Šechtlovi), vlastivědné, propagační (jubilea škol, uměleckých těles a závodů) i zcela praktické (včetně průvodců a turistických informací). Do péče nakladatelství bylo od počátku soustředěno vydávání odborné literatury spjaté s jižními Čechami. Obvykle šlo o publikace věnované tématům geografickým, geologickým, etnografickým, pedagogickým a sociologickým, v KNČB vycházel pravidelný sborník Práce Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech (1962–1971, 9 sv.) a v edicích Sport (1964–1964, 2 sv.) a Sportovní vzory (1979–1983, 4 sv.) nakladatelství zasáhlo i do oblasti tělovýchovy.
Historické studie se zprvu soustředily na krajské dějiny komunistické strany, postupně se však otevíraly i ideologicky méně závazným historickým tématům (František Kavka, Alois Míka). Od počátku normalizace se ovšem i zde projevila úzká provázanost nakladatelství s krajskou politickou reprezentací, což dokládá jednak řada účelových publikací vydaných u příležitosti různých stranických výročí (často ve spolupráci se Státním oblastním archivem v Třeboni), a jednak vznik nových edic Postavy jihočeského dělnického hnutí (1973–1987, 17 sv.) nebo Hrdinové práce a vědy (1978–1983, 4 sv.). „Revoluční tradici“ jižních Čech připomnělo několik knih Bohumíra Janouška a politizaci produkce nakladatelství ilustruje i každoroční publikace Přední budovatelé socialistické společnosti v jihočeském kraji (1977–1987; původně vyd. Krajské kulturní středisko), vydávaná v podobě souboru volných listů s portréty předních krajských budovatelů. Méně výrazný, byť stále přítomný ideologický rozměr, měla kulturněhistorická edice Postavy jihočeské kulturní minulosti (1980–1988, 4 sv., mj. Ivan Olbracht a jižní Čechy Dalibora Turečka) i edice Jihočeská vlastivěda (1982–1990, 7 sv.), jejíž jednotlivé svazky byly věnovány geologii, neživé přírodě, etnografii, dialektologii, literatuře a divadlu, hudbě a archeologii. Reedice encyklopedie Šumava od A do Z Jiřího Zálohy předznamenala vznik edice Šumava (1987–1989, 2 sv.). Publikace s výrazným podílem výtvarných a fotografických reprodukcí tvořily kvalitativně významnější část produkce sedmdesátých a osmdesátých let. Patřily k nim mj. svazky ediční řady Jihočeští výtvarníci (1972–1985, 7 sv., sv. č. 4 nevyšel), vydávané ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií, či kulturněhistorické publikace Jiřího Kuthana nebo Jiřího Škabrady a Svatopluka Voděry, zabývající se historickou architekturou jižních Čech. Několik knih bylo věnováno meziválečné českobudějovické avantgardní skupině Linie – mj. vzpomínky bývalého člena skupiny Karla Valtera či monografie básníka, malíře a fotografa Josefa Bartušky a malíře Emila Pittera od Svatopluka Civiše, doplněné výborem z Bartuškovy básnické tvorby Rytíř české řeči (ed. Stanislav Cífka).
Krátká polistopadová historie nakladatelství několika tituly uzavřela předchozí období (z původního edičního plánu vydané knihy Vladimíra Michala a Františka Skorunky či druhý svazek Dějin Tábora autorského kolektivu pod vedením Františka Šmahela), stopově reagovala na dobovou poptávku po tvorbě dříve zapovězených autorů (Kniha prezentace exilového filozofa Ivana Svitáka) a také naznačila možnosti a směr, kterým se mohly ubírat příští ediční plány. K nejvýznamnějším původním počinům tohoto období patřila kniha Novohradské divertimento, obsahující novelu Eduarda Mörikeho v překladu Jana Čepa a poprvé publikovanou studii o tomto díle od Margarete Buquoyové. Básnickými sbírkami se čtenářům představili debutanti Aleš Šindelář a David Jan Žák. Snaha navázat na komerční úspěch Růže šedesátých let se projevila v obnovení edice Statečná srdce, zůstalo ovšem u jediné reedice (Povídky rybářské hlídky Jacka Londona). S čtenářským ohlasem počítaly i fotografické průvodce po jihu Čech, vydané v několika jazykových mutacích a rovněž navazující na podobné publikace z let šedesátých. Posledními tituly byly básnická sbírka Františka Daniela Mertha Ne krví býků a reeditovaná, v původním vydání skartovaná kniha věnovaná prvorepublikové historii Českých Budějovic Když se psalo TGM od Františka Rady.

V nejmenších nákladech vycházela poezie (průměrně 500–600 výtisků, s výjimkami např. sbírek Jaroslava Seiferta, Bohuslava Reynka, později S. K. Neumanna nebo Josefa Jelena). V nepatrně vyšších nákladech (1000–2000 výtisků) se pohybovaly specializované edice a dalších úzce zaměřené publikace, zatímco zřetelně vyšších nákladů dosahovaly prozaické tituly (4000–10000 ks, v některých případech až do 30 000 kusů). Na konci šedesátých letech dosahovaly nejvyšších nákladů knihy z levných edic Česká čtyrkorunovka, resp. Česká četba, a Statečná srdce (od 40 000 až do 100 000 výtisků), v sedmdesátých a osmdesátých letech dosahovaly podobných nákladů detektivky Mileny Brůhové.