ČESKÁ KULTURNÍ RADA V EXILU 

Činnost KR byla orientována jednak směrem k exulantské komunitě, jednak k institucím a osobnostem zemí, v nichž měla KR své zastoupení. K organizaci kulturních aktivit a výměně informací napomáhal měsíčník Sklizeň, který vydával v Hamburku Antonín Vlach, na obsah listu měl však zásadní vliv jeho jmenovec Robert Vlach jako neformální (a v tiráži neuvedený) šéfredaktor. Zásadním počinem KR bylo roku 1955 založení knižní edice Sklizeň svobodné tvorby (SST), která na abonentské bázi vydávala zprvu přibližně 10 titulů ročně. Výběr rukopisů byl přinejmenším v prvních ročnících určen výsledky literární soutěže, kterou pořádala KR ve spolupráci s Křesťanskou akademií již od roku 1953 v kategoriích poezie, prózy a dramatu (v některých ročnících též literatura pro děti, překlady, filozofie, teologie, věda a hudební tvorba). Odměnou oceněným bylo knižní vydání jejich díla buď v edici SST či nákladem Křesťanské akademie, doporučující charakter pro eventuální jiné vydavatele měly nižší stupně ocenění („uznání“ a „pochvala s výhradami“, od roku 1956 jen dva stupně „doporučení“ a „pochvala“). Kvalita i množství rukopisů zaslaných do soutěže však postupně klesaly, podobně jako počet abonentů knižní edice. Předplatitelský princip bylo nutno opustit již během ročníku 1959/1960 a v dalších letech vycházely jednotlivé svazky nejčastěji v koedici s Křesťanskou akademií, na vydání některých neveřejně přispěla i Svobodná Evropa. Literární soutěž však přesto pokračovala pravidelně až do roku 1960 a po krátké přestávce znovu v letech 1963–1966; soutěžní ročník 1967 byl vyhlášen, jeho výsledky však již nikoliv. Jako protipól oficiálních státních cen, udílených komunistickým režimem loajálním autorům, vyhlásila Kulturní rada Říjnová uznání (udílená v letech 1954–1960 vždy k výročí vzniku Československa), která na rozdíl od literární soutěže oceňovala díla již publikovaná (k laureátům patřili mj. Jan Čep, Egon Hostovský, Pavel Javor, Jan M. Kolár, Zdeněk Němeček, Ladislav Radimský, Milada Součková, Bedřich Svatoš a Vladimír Štědrý).
V úsilí o navazování mezinárodních kontaktů byla KR méně úspěšná. Tzv. Akce solidarity, kterou vyhlásila již v roce 1953 a jejímž cílem bylo vyjádření symbolické podpory, ale i materiální pomoc české exilové kultuře, sice bezprostředně oslovila řadu významných osobností (mj. Pearl S. Bucková, John Dos Passos, Graham Greene, Hermann Hesse, Arthur Koestler, Dorothy L. Sayersová, John Steinbeck), trvalejší dopad však neměla. KR dále zájemcům zprostředkovávala členství v Mezinárodním PEN-klubu a příležitostně se pokoušela navazovat kontakty s představiteli dalších východoevropských exilů.
V červenci 1955 uspořádala KR v Hamburku svůj „přípravný sjezd“, který radě uložil vydávání mezinárodní verze Sklizně nazvané Bulletin of Harvest (vyšla však jen čtyři čísla v období od září 1955 do ledna 1956). Další kroky směřovaly k vydávání literárního časopisu pro děti exulantů Malá Sklizeň, jež však nakonec nebylo realizováno, a k založení kulturně-informačního střediska exilové kultury v Hamburku, které bylo zřízeno ještě v roce 1955. V červenci 1956 se v Paříži uskutečnil již řádný Sjezd Kulturní rady. Hlavní referáty, obecně i konkrétně reflektující situaci spisovatele v exilu i stav kultury v komunistickém Československu, přednesli Jan Čep, Jaroslav Jíra, František Listopad a Pavel Želivan (vl. jm. Karel Vrána), závěrečnou zprávu sestavili Jan M. Kolár, Bedřich Svatoš, Robert Vlach a Pavel Želivan.
Po odchodu do USA Robert Vlach přerušil spolupráci s měsíčníkem Sklizeň, neboť usoudil, že vydavatel Sklizně Antonín Vlach dostatečně nerespektuje jeho řídící roli. Zpravodajství o činnosti KR měl nadále podávat nově založený sborník Sklizeň svobodné tvorby, jehož však vyšla pouhá čtyři čísla (1958–1959). KR v té době již prakticky žádnou činnost nevyvíjela: roku 1960 bylo naposledy uděleno Říjnové uznání a praktickou péči o vydávání knih SST postupně přejímala spoluvydávající Křesťanská akademie. Odnož KR, řízená v Hamburku Antonínem Vlachem, se záhy proměnila v částečně funkční okruh dopisovatelů Sklizně; zanikla nejpozději s posledním číslem listu na přelomu let 1968/1969. Antonín Kratochvil, který po zesnulém Robertu Vlachovi převzal roli sekretáře KR, sice roku 1969 obnovil v Mnichově edici SST, avšak po šesti svazcích její vydávání, a tedy i činnost KR definitivně ukončil.