Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Zdeněk BLÁHA

* 9. 5. 1925, Praha  
† 31. 7. 1978, Praha  
 
Dramatik a překladatel
 Vlastním jménem Zdeněk Klocperk, převzal matčino dívčí příjmení. Otec byl pekař, matka vyšívačka. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Praze (1944) pracoval až do konce války jako pomocný dělník. 1945 se zapsal na FF UK. Studium divadelní vědy a estetiky ukončil disertační prací Drama Karla Čapka (PhDr. 1951). Již během studií působil jako filmový dramaturg (1948–49). 1949–50 byl dramaturgem Městských divadel pražských, 1950–56 a 1964–67 dramaturgem (Ústředního) Divadla Čs. armády na Vinohradech. 1956–61 zastával funkci vedoucího dramatického vysílání Čs. televize. 1961–63 a 1968–71 (do prověrek) byl opět dramaturgem Čs. filmu. Od 1965 byl externím pedagogem FAMU, kde až do předčasné smrti působil jako odborný asistent, přednášel scenáristiku, dramaturgii a dějiny světového divadla.
 Od druhé poloviny 40. let psal divadelní kritiky pro Mladou frontu, Rudé právo, Tvorbu, publikoval rovněž v časopisu Divadlo (1965 zde televizní hra Byla jednou jedna budoucnost). Posléze se jeho kritický zájem soustředil k televizní produkci, o níž pravidelně referoval v Rudém právu. Čs. televize mu uvedla mj. hry Soudruzi (1962, r. Jaroslav Dudek), Byla jednou jedna budoucnost (1965), Případ Laroch (1967), seriál Rodina Bláhova (1959–60, sc. s různými spoluautory) a řadu dramatizací: Karel Čapek: První parta (1959), Jan Otčenášek: Občan Brych (1958, r. Eva Sadková) + Prozatímní svět (1966, r. Jaroslav Dudek, podle románu Kulhavý Orfeus), Karel Čapek: Spravedlnost pro Selvina (1968, sc. Bláha a Jiří Weis, r. Jiří Weis). 1969–89 nesměly být jeho práce v televizi vysílány: zákaz premiéry postihl inscenaci Pilát Pontský (1969, prem. 1991, na motivy Bible a Bulgakovova románu Mistr a Markétka) i původní hru Přelíčení bez obžalovaného (1969), realizace připravovaných projektů byla zastavena (třináctidílný seriál Továrna na absolutno podle Karla Čapka). Filmové scénáře (spolu s režiséry): Muž z 1. století (1961, r. Oldřich Lipský), Žižkův meč (na námět Václav Klimenta Klicpery, 1970, r. Vladimír Čech); Svatba bez prstýnku (na motivy románu Kulhavý Orfeus Jana Otčenáška, 1972, r. Vladimír Čech) a Pokus o vraždu (1973, r. Jiří Sequens).
 Prvý okruh Bláhovy autorské tvorby tvoří dramata z let 1945–49, díky jimž byl tehdy přijímán jako jeden z průkopníků cesty za současnou divadelní hrou. Debut Hodí se žít byl v české dramatice prvým pokusem o ztvárnění poválečného života. I další Bláhovy hry (Kdo z koho?Mír) charakterizuje zájem o aktuální životní materii a společenskou problematiku; přímočaře vykreslené postavy a jednoduché příběhy zde tendenčně ilustrují názorovou a sociální diferenciaci poválečné společnosti. Nápodoba vnějších znaků reality i rozvolnění kompozice do množství dílčích záběrů reportážního rázu svědčí o autorově snaze svázat drama tematicky i formálně s žitou přítomností. Osou dramatického dění tu je střet starého a nastupujícího světa, který probíhá v rovině generační i třídní. Třídní příslušnost určuje charakter a lidské kvality postav: pozitivní dělnické typy jsou konfrontovány s amoralitou měšťáků. Na následné éře socialistického realismu se však Bláha již nepodílel. Jeho autorská aktivita ožila koncem 50. let prací pro televizi a kulminovala v 60. letech. V této druhé etapě je markantně patrné Bláhovo názorové vystřízlivění: tématem jeho her a scénářů je lidská lhostejnost, sobectví, nezájem o osud druhých. Zpodobením úpadku elementárních kvalit současného člověka vypovídá o deformované morálce, o pokřivenosti vztahů mezi lidmi. Do výstavby her zapojuje ozvláštňující fantastické motivy, princip mystifikace (Byla jednou jedna budoucnost, Případ Laroch, Přelíčení bez obžalovaného).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Hodí se žít (D 1947, i prem.); Kdo z koho? (D 1948, i prem.); Mír (D rozmn. 1951, prem. 1949); Ptáčník (D rozmn. 1955, s J. Šmídou, podle V. K. Klicpery); Žižkův dub (D rozmn. 1955, podle V. K. Klicpery, s J. Šmídou); Útěk pana MacKinleye (D rozmn. 1963, i prem., podle L. Leonova); Maryla (D rozmn. 1976, i prem., podle A. Jiráska); scénicky: Jurášek (1955, dramatizace prózy J. Sosnara).
Ostatní práce: Jiří Plachý (medailon herce, 1972); Základní pojmy filmové a televizní dramaturgie (1992; podle původních poznámek a přednášek zprac. Hana Cielová a Jiří Dufek).
Příspěvky ve sborníku: Repertoární sborník 1 (1953, zde jednoaktovka A přece zpívá); Divadlo na Vinohradech 1907–1967 (1968).
Uspořádal a vydal: Televízne hry (sb., Bratislava 1965, obsahuje i hru Byla jednou jedna budoucnost).
Překlady: V. Egri: Společná cesta (1952); J. Hollý: Gelo Sebechlebský (spolu se Zdenkou Bláhovou, rozmn. 1954); J .N. Nestroy: Dům čtyř temperamentů (rozmn. 1973); Joachym Knauth: Slavík (rozmn. 1975); Plautus, J. Knauth: Miles Gloriosus aneb Tlučhuba (rozmn. 1976).

LITERATURA

Studie a články: P. Janoušek: České drama 1945-1948, Divadelní revue 2001, č. 4; L. Vodička: Drama bouřlivě se rozvíjejícího sociálního „milieu“? Otázky divadla a filmu 1999, č. 2.
Recenze: Hodí se žít: J. Hájek, RP 2. a 3. 4. 1947; L. Fikar, MF 27. a 28. 3. 1947; Břz (= B. Březovský), Národní osvobození 1. 4. 1947; J. Pokorný, Otázky divadla a filmu 1947/1948, s.1 * Kdo z koho?: J. H. (= J. Hájek), RP 26. 3. 1948; M. Kroh, MY 48, č. 15; jtg (= J. Träger), Práce 26. 3. 1948; AMP. (= A. M. Píša), PL 26. 3. 1948; Břz (= B. Březovský), Národní osvobození 27. 3. 1948 * Mír: H. Budínová, Kulturní politika 1949, č. 10; eas (= E. A. Saudek), LidN 3. 3. 1949; jtg (= J. Träger) Práce 1. 3. 1949; J. Hájek, RP 6. 3. 1949; M. Kroh, Tvorba 1949, s. 235 + diskuse.
K životním jubileím: S. Machonin: LidN 31. 5. 1990.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Eva Šormová (1995)
Aktualizace hesla: 2. 8. 2006 (ef)
 
zpět na hlavní stranu