Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Saša LICHÝ

* 29. 8. 1925, Ostrava  
† 31. 12. 1986, Ostrava  
 
Dramatik a básník
 Vlastním jménem Alexander Lichý. Otec původně automechanik, později v Uherském Hradišti spolumajitel kavárny své matky. Lichého žena Evelyn Lichý (* 1940, sňatek 1959) byla tanečnicí Divadla Petra Bezruče v Ostravě, starší syn Alexander Lichý (* 1960) je přírodovědec, mladší Norbert Lichý (* 1964) je herec ostravského divadla a hudební skladatel. – Lichý prožil převážnou část dětství na Slovácku v Uherském Hradišti, odkud pocházela jeho matka. Gymnázium studoval nejdříve v Uherském Hradišti, pak v Ostravě. Studia však nedokončil a po válce se začal věnovat divadlu. 1945 spolu s přáteli (mj. s Oldřichem Daňkem, Zdeňkem Dřevojánkem a Štěpánkou Ranošovou) založil v Ostravě divadelní sdružení Kytice, v němž působil jako herec a režisér. Po dvouleté vojenské službě (1947–49) měl angažmá v krajských oblastních divadlech v Hradci Králové (1948–54) a v Liberci (1954–58). 1958 se natrvalo vrátil do Ostravy, do Divadla Petra Bezruče. Po úspěšné inscenaci Shakespearova Večera tříkrálového (1959) se zde stal stálým režisérem. 1968 ve funkci ředitele divadla (1966–71) mj. uvedl v aktualizované podobě Těžkou Barboru Voskovce a Wericha a Lerouxovu hru Fantom v opeře a postavil se do čela protestních akcí ostravských divadelníků proti okupaci. 1971 byl zbaven funkce, jeho hry se nesměly – s výjimkou úprav Jiráskových her Kolébka a Pan Johanes (1973) – uvádět a do 1978 mohl působit jen jako režisér. 1978 byl postižen těžkým infarktem.
 Přispíval do Červeného květu (Ostrava). Jako scenárista spolupracoval s ostravskou pobočkou Čs. rozhlasu a Čs. televize. Užíval pseudonymu Saša Heřman.
 Lichý debutoval nevyhraněnou sbírkou mladistvých veršů Desatero vyznání. Později se věnoval psaní divadelních her, v nichž převažují pohádky na tradiční témata (Cínový vojáček, Kouzelná lampa Aladinova, Svatba s Honzou, Létající princezna aj. ) a hry s pionýrskou tematikou (Fripiri, Laťka, Oslí serenáda), dále úpravám prozaických předloh, adresovaných zejména dětem a dospívající mládeži. Lichý v nich mohl uplatnit svůj smysl pro dějovou dynamiku, humor i fantazijní nadsázku a propojit slovo se způsobem jeho divadelní realizace, se zpěvem a tancem. (K adaptacím jej inspirovaly díla Aloise Jiráska, Alexandra Dumase, Marka Twaina, Alexandra Fadějeva, Jana Otčenáška, Václava Čtvrtka aj.) Jako divadelní praktik dovedl Lichý aktuálně reagovat na potřeby dramaturgie i v tvorbě pro dospělé. Na počátku 50. let byla jeho hra Horká kaše přijímána jako pokus o inovaci budovatelské dramatiky, od poloviny 60. let pak jako jeden z prvních upravil (a režíroval) nejen Hrabalovy Ostře sledované vlaky, ale i díla Alexandra Solženicyna (Ve stanici) či Isaaka Babela (Rudá jízda).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Desatero vyznání (BB 1946, pod pseud. Saša Heřman); Horká kaše (D 1953, prem. 1952); Sedm havranů (D pro ml., rozmnož., 1954, prem. 1953); Kouzelná lampa Aladinova (D 1958, prem. 1956); Cínový vojáček (D pro děti, rozmnož., 1960, hráno též s tit. Hračka pro mne, prem. 1961); Fripiri (D pro ml., rozmnož., 1962, prem. 1961); Laťka (D pro ml., rozmnož., 1962, i prem.); Jana z parku (D pro ml., rozmnož., 1964, i prem.); Oslí serenáda (D pro ml., rozmnož., 1965, i prem.); Černá ruka (D pro ml., 1972); Svatba s Honzou (D pro děti, 1972); Létající princezna (D pro děti, 1980); Udatný princ Bajaja (D pro děti, 1983); scénicky (pro děti): Zvířátka a loupežníci (1946); Tři malí černoušci (1947); Ztratilo se psaníčko (1949); Honza Modráček (1951).
Dramatizace a úpravy: Filozofská historie (1949, i prem., podle A. Jiráska); Zloděj z Bagdádu (1958, i prem., s K. Dittlerem, podle K. Biebla); D’Artagnan bude kapitánem (rozmnož., 1963, i prem. s tit. Tři mušketýři po dvaceti letech, podle A. Dumase); Talisman (1965, i prem., podle J. N. Nestroye); Ostře sledované vlaky (rozmnož., 1966, i prem., podle B. Hrabala); Kamarád Huckleberry (1966, i prem., podle M. Twaina); Píseň o Fanfánu Tulipánovi (rozmnož., 1967, i prem., na motivy franc. filmu); Mladá garda (1967, i prem., podle A. Fadějeva); Hrabě Monte Christo (1968, i prem., podle A. Dumase); Fantom v opeře (1968, podle G. Lerouxe); Ve stanici (1969, i prem., podle A. Solženicyna); Jak se stal Rumcajs loupežníkem (pro děti, rozmnož., 1970, i prem., podle V. Čtvrtka); Romeo, Julie a tma (1970, i prem., podle J. Otčenáška); Žebrácká opera– Polly (1970, i prem., podle J. Gaye); Rudá jízda (1970, i prem., podle I. Babela); Jak měl Rumcajs Cipíska (D pro děti, 1972, i prem., podle V. Čtvrtka); Ten, kdo najde zlatý klíček (1970, i prem., podle A. N. Tolstého); Kolébka (1973, i prem., podle A. Jiráska); Pan Johanes (1973, i prem., podle A. Jiráska).

LITERATURA

Studie a články: V. Semrád: České drama 1945-1960, Ochotnické divadlo 1960, č. 7.; č. 12.
Recenze:Horká kaše: F. Götz, LN 1953, č. 6 * Kouzelná lampa Aladinova: O. Kryštofek , MF 18. 10. 1957 * Cínový vojáček: J. Hek , Rovnost 11. 5. 1960 * Fripiri: V. Kudělka, Rovnost 3. 4. 1962; J. Kopecký, RP 11. 12. 1961 * Laťka: J. Pleskot, ZM 1963, s. 37 * Tři mušketýři po dvaceti letech: M. Křovák, LD 12. 4. 1963; D. Čeporanová, ZM 1963, č. 8/9 * Oslí serenáda: J. Pleskot, ZM 1966, s. 176; J. Navrátil, ČK 1965, č. 12 * Jana z parku: J. pleskot, ZM 1965, č. 10 * Hrabě Monte Christo: M. Suchomel, ZN 23. 4. 1968 * Ve stanici: Z. Krčmář, MF 20. 5. 1969 * Žebrácká opera: Z. Krčmář, MF 3. 11. 1970.
K životním jubileím: vz (= V. Závodský), Amatérská scéna 1990, č. 11.
Nekrolog: rw, KultM 1987, č. 3

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Autor hesla: Svatava Urbanová (1995)
Aktualizace hesla: 9. 8. 2006 (ef)
Aktualizace bibliografie: 9. 8. 2006 (ef)
 
zpět na hlavní stranu