LE LA 

 Tištěnou samizdatovou edici Le La vydávala od roku 1978 Surrealistická skupina v Československu, k jejímž členům patřili mj. Karol Baron (1939–2004), František Dryje (*1951), Vratislav Effenberger, Jiří Koubek (*1950), Andrew Lass (*1947), Albert Marenčin (*1922), Alena Nádvorníková, Martin Stejskal (*1944), Ludvík Šváb (1924–1997), Jan Švankmajer (*1934) a Eva Švankmajerová (1940–2005). Edice vznikala ve spolupráci s ženevskou surrealistickou skupinou kolem revue Le La, která svým jménem zaštítila její vydávání a poskytla jí také název. Jako místo vydání byla na obálce uváděna Ženeva, uvnitř publikací Praha. Krytí fiktivním ženevským nakladatelstvím (nikoli zcela důsledným – v některých svazcích byla uvedena pouze Praha a rok vydání, popř. pouze datace) mělo odvést pozornost československých úřadů od samizdatové činnosti skupiny a zejména od faktu, že svazky ve skutečnosti nechal ilegálně tisknout buď Albert Marenčin ve Státní tiskárně v Bratislavě, nebo Martin Stejskal v Praze ve Státní tiskárně v Karmelitské ulici. Obvykle byla nejprve knihtiskem vytištěna celá sazba na papír, který se pak ručně stříhal a lepil na příslušná místa do zalamovaných stran. Tyto strany byly poté v tiskárnách ofotografovány, přeneseny na kovolisty a většinou pomocí maloofsetových strojů vytištěny. Svazky formátu A5 (popř. oříznutého formátu A5) byly tištěny na ofsetovém papíře a (rovněž v tiskárnách) svázány knihařskou technikou, vazba byla lepená s potištěným kartonovým obalem, popř. šitá sešitová (u katalogů výstav). V případě sborníků bylo pro autory pořízeno několik výtisků s pevnou vazbou a tvrdými deskami, pro zbytek nákladu pak byla použita vazba lepená s měkkými deskami.
Redakčních prací na jednotlivých titulech se účastnila buď celá skupina, nebo její jednotliví členové (Vratislav Effenberger, Jiří Koubek, Martin Stejskal a Jan Švankmajer). Grafická úprava byla dílem Martina Stejskala, jenž se spolu s Evou Švankmajerovou staral též o obrazový doprovod nevýtvarných publikací. Počet vydaných svazků této řady pravděpodobně nepřekročil 15 titulů (prokazatelně je jich evidováno 13), další publikace ovšem vycházely v jiné samizdatové edici Surrealistické skupiny Studijní materiály a dokumentace, popř. mimo edice. Knihy vycházely obvykle v nákladu 50 výtisků, katalogy výstav dosahovaly až 100–300 výtisků. – V roce 1989 edice zahájila vydávání revue Gambra, vyšlo však pouze jediné číslo, neboť po listopadovém převratu vydavatelé činnost edice ukončili.