Slovník české literatury po roce 1945
Jaromíra NEJEDLÁ
* 3. 4. 1934, Kladno
† 7. 8. 1989, Praha
Literární historička, teoretička a kritička
Rodným jménem Humlová. Vyrůstala v Kladně jako jediné dítě horníka, politicky aktivního v Komunistické straně Československa; poté, co utrpěl úraz, pracoval její otec jako truhlář. V Kladně absolvovala Nejedlá reálné gymnázium (mat.1953) a poté vystudovala češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (diplomová práce Kladensko v díle Marie Majerové). V roce 1958 začala pracovat jako asistentka na katedře české a slovenské literatury a s dvěma přestávkami zde působila až do roku 1988 (1960–63 pobývala s manželem, pracovníkem ministerstva zahraničních věcí, v New Yorku a 1968–70 ve Vídni). 1963 byla přijata do interní vědecké aspirantury; titul PhDr. získala 1967 na základě přepracované diplomové práce, titul CSc. roku 1969 prací Vypravěčský styl v próze Jana Drdy.
Od roku 1975 působila na katedře jako docentka (habilitační práce K problematice baladické prózy). 1988 se stala vedoucí katedry českého jazyka a literatury na
Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Obhajobu doktorské disertační práce
Balada v proměně doby (1989) jí znemožnila vážná choroba.
Pedagogické a odborné působení Jaromíry Nejedlé bylo vždy spjato s její politickou prací v Československém svazu mládeže a Komunistické straně Československa, které se věnovala od mládí a v níž pokračovala (přes vyloučení manžela z KSČ v roce 1970) též v 70. a 80. letech. 1982–89 byla místopředsedkyní Svazu československých spisovatelů, ve Svazu českých spisovatelů pracovala v komisi pro literární kritiku, byla členkou Mezinárodní asociace literárních kritiků (AICL). 1974–82 externě řídila redakci klasické literatury a redakci poezie v nakladatelství Českoslovesnký spisovatel a byla členkou jeho ediční rady. Od vysokoškolských studií se podílela na přednáškové i organizační činnosti v Socialistické akademii, lektorskou činnost zde obnovila v roce 1970, později vedla katedru literatury městského výboru této instituce a pracovala jako místopředsedkyně její sekce pro kulturu a kulturní politiku.
Pedagogické a odborné působení Jaromíry Nejedlé bylo vždy spjato s její politickou prací v Československém svazu mládeže a Komunistické straně Československa, které se věnovala od mládí a v níž pokračovala (přes vyloučení manžela z KSČ v roce 1970) též v 70. a 80. letech. 1982–89 byla místopředsedkyní Svazu československých spisovatelů, ve Svazu českých spisovatelů pracovala v komisi pro literární kritiku, byla členkou Mezinárodní asociace literárních kritiků (AICL). 1974–82 externě řídila redakci klasické literatury a redakci poezie v nakladatelství Českoslovesnký spisovatel a byla členkou jeho ediční rady. Od vysokoškolských studií se podílela na přednáškové i organizační činnosti v Socialistické akademii, lektorskou činnost zde obnovila v roce 1970, později vedla katedru literatury městského výboru této instituce a pracovala jako místopředsedkyně její sekce pro kulturu a kulturní politiku.
Již v době studií na střední škole (od roku 1949) byla dopisovatelkou Mladé fronty, v 60. letech přispívala do
Impulsu, od 70. let do novin a časopisů: Rudé právo,
Tvorba, Literární měsíčník, Český jazyk a literatura,
O knihách a autorech, Socialistická škola,
Nové knihy, Květy a
Kmen. – Pro Lyru Pragensis napsala scénář pořadu z díla Josefa Rybáka Bez konce rudá píseň života (prem. 1979).
Odborný zájem
Jaromíry Nejedlé byl utvářen jejími světonázorovými východisky. Zaměřila se převážně na tzv. pokrokové proudy české literatury, které sledovala v širokém záběru od tvorby dělnických autorů 19. a 20. století po nejnovější literární produkci. Literárněteoretický a literárněhistorický pohled spojila na počátku 70. let v několika studiích věnovaných próze s baladickými prvky, kterou pojímala jako nový žánrový typ balady, vznikající v kontextu literatury se sociální tematikou (K problematice baladické tvorby třicátých let, Balada a moderní epika, Balada v proměně doby). Později napsala trojici monografií věnovaných osobnostem, jejichž odkaz osobní a literární chápala jako základní hodnotu socialistické literatury i společnosti (Marie Majerová) a u nichž oceňovala příklon k lidovému čtenáři (Jan Drda, Václav Kaplický). Jako editorka uspořádala výbory z dělnické a revoluční poezie psané po roce 1848 (Dejme se na pochod), ale především z oficiální tvorby 70. let (Donát Šajner, Josef Rybák, Jan Kozák aj.). Řadu knih doprovodila doslovy a medailony, ve službě tzv. normalizaci se též hojně věnovala literární kritice a publicistice.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: K problematice baladické tvorby třicátých let (studie, 1973); Balada a moderní epika (studie, 1975); Václav Kaplický (monografie, 1975); Marie Majerová (monografie s ukázkami z díla a korespondence, 1986); O literaturu vpravdě současnou (studie, 1986); Balada v proměně doby (studie, 1989).Účast v kolektivních pracích: Východiska a perspektivy. K aktuálním problémům metodologie vědy o literatuře (skriptum FF UK, 1989, ed. A. Mikulášek).
Překlady: C. Ryan: Nejdelší den (1968, se Z. Nejedlým); M. Lane: Rozhovory s Američany (1971); V. Šaľgovič: Kapitán Repkin odchází (1973).
Příspěvky ve sbornících: Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Slavica Pragensia (1970, 1973, 1975); Československo-sovětské vztahy, sv. 1 (Univerzita Karlova, 1972, ed. Č. Amort, J. Popela, Z. Uherek); Strana literatuře, literatura straně. Sborník statí o české literatuře let 1971-1975 (1976, ed. V. Rzounek a kol.); Strana a literatura. Sborník k 69. výročí vzniku Komunistické strany Československa (1981); II. sjezd Svazu českoslovesnkých spisovatelů (protokol sjezdu, 1982); Protokol III. sjezdu Svazu československých spisovatelů - III. zjazdu Zväzu československých spisovateľov (1987).
Uspořádala a vydala: M. Majerová: Volání s ozvěnou (1959) + Prameny a proudy (PP, 1982); Antologie české poezie 20. století, 1, 2 (1972, s M. Honzíkovou); Dejme se na pochod (BB dělnických autorů, 1973); F. Branislav: Pramen pod hvězdami (1975); Básně a písně barikád (pro ml., 1975); Slyšel jsem píseň nového žití. Dělnické básně a písně (1975); Pozemský čas. Desať súčasných českých básníkov (Bratislava 1976); J. Pilař: Země zelená louka (1977, s V. Rzounkem) + Básně (1980); Spolu ve jménu života (výbor z českých a slovenských povídek s protifašistickou tematikou, 1978, s L. Knězkem, i slovensky); D. Šajner: Básně (1979) + Časování (1979) + Daleko v nás (1984); J. Rybák: Básně (1981); A. Kraus: Tichá vyznání (výbor z poezie, 1981); J. Kozák: Prameny tvorby. Výbor z článků a projevů 1962-1980 (1981); Třináct baladických próz (1982); J. Noha: Člověk člověku (1982); S. Řehák: Mezipřistání (1986); V. Kaplický: Hrst vzpomínek z mládí (1988); Portrét ženy. Výbor ze současné české poezie (1989).
LITERATURA
Studie a články: M. Blahynka in Denní chléb (1978).Recenze: Dejme se na pochod: Š. Vlašín, ČL 1974, s. 181 * Balada a moderní epika: A. Háková, ČL 1976, s. 265; J. Heřtová, LM 1977, č. 4 * Slyšel jsem píseň nového žití: K. H. (K. Herman), ČČH, 1977, s. 308 * Václav Kaplický: Š. Vlašín, ČL 1977, s. 73 * K problematice baladické tvorby třicátých let: P. Števček, Slovenská literatúra (Bratislava) 1977, s. 360 * Marie Majerová: V. Voráčková, Český jazyk a literatura 37, 1986/87, s. 382; J. Mourková, ČL 1989, s. 172.
Rozhovory: R. Tognerová, O knihách a autorech 1986, jaro.
K životním jubileím: V. Adlová, LM 1984, č. 4; V. Píša, LM 1989, č. 4; J. Jiráčková, Českoslovesnký voják 1989, č. 6.
Nekrology: V. Menclová, Český jazyk a literatura 40, 1989/90, s. 186.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRDatabáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Autor hesla: Věra Brožová (1998)
Aktualizace hesla: 18. 11. 2006
(vbr)
Aktualizace bibliografie: 18. 11. 2006
(vbr)