Slovník české literatury po roce 1945

Josef RYBÁK

* 1. 5. 1904, Písek

† 15. 12. 1992, Dobříš

Básník, prozaik, publicista

Narodil se v rodině košíkáře a posluhovačky jako jedno ze sedmi dětí; otec padl v první světové válce na italské frontě. V Písku Rybák vychodil obecnou a měšťanskou školu, začal se učit zámečníkem, pak navštěvoval dvouletou obchodní školu (1918–1920) a po absolutoriu pomáhal jako účetní v místním hotelu. Od 1922 pracoval v Úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě, od 1929 byl zde tajemníkem Svazu čs. díla. Na podzim 1933 odešel do Prahy, kde nastoupil dráhu profesionálního žurnalisty v komunistickém tisku, zprvu v nově založených Haló novinách, od 1936 v kulturní rubrice Rudého práva, kterou vedl do 1938. Souběžně pracoval v Tvorbě, kterou také dočasně (1934–1935) redigoval. Na počátku 1939 se spolu s Jiřím Sílou, Evženem Rošickým a Gustavem Barešem pokusil náhradou za Rudé právo vydávat časopis Pražský týden. Za okupace pomáhal bratrovi ve vinárně na Žižkově (do 1943) a byl externím redaktorem Národní práce. Od květnového povstání krátce pracoval v Rudém právu, v létě 1945 se stal šéfredaktorem komunistického týdeníku Nedělní noviny (1945–1947). 1948–1958 znovu vedl kulturní rubriku Rudého práva; souběžně byl odpovědným redaktorem časopisu Dnešní Jugoslávie a spoluzaložil Nový život, orgán Svazu československých spisovatelů (1951–1954 šéfredaktor). V těchto funkcích se podílel na formování kulturní politiky KSČ. V době boje KSČ proti tzv. revizionismu po 20. sjezdu KSSS byl 1959 jmenován do funkce šéfredaktora Literárních novin. 1964 pod tlakem měnícího se kulturněpolitického klimatu z této funkce odešel do ústraní. Znovu se angažoval až za tzv. normalizace při zakládání nového Svazu českých spisovatelů (1972, 1977–1982 byl jeho předsedou) a jeho časopisu Literární měsíčník (1972–1973 zde působil jako úřadující zástupce šéfredaktora).

Debutoval 1924 verši v Prácheňském kraji (Písek), ranou poezii tiskl dále v Národním osvobození, Hostu, Severu a Východu. Od 1925 tiskl publicistické texty v Mladém Slovensku, Kmeni, Tvorbě aj. 1926 poprvé publikoval v Davu, který se pak 1929–1933 stal jeho hlavní tribunou. Přispíval rovněž do periodik, jež redigoval, a dále do Pásma, Slovenského denníku (Bratislava), Kulturního zpravodaje, Stanu, Tvaru, Kmene, Panorámy, Rozprav Aventina, Žijeme, Magazínu Družstevní práce, Rudé záře, U Bloku, Kultury doby; po válce do Květů, Obrany lidu, Plamene, Svobody, Tvorby aj. – Rybák se uplatňoval též jako kreslíř a karikaturista (Rudé právo) a – zejména ve svém slovenském období – jako grafický úpravce knih a ilustrátor (např. F. Kráľ: Čenkovej deti, Bratislava 1932; I. Laris: Žlutý kačer, 1989). Rybákovy texty vycházely též na gramofonových deskách, připravovaných ve spolupráci se Svazem českých spisovatelů (např. výbor Portrét básníka Josefa Rybáka, 1979, ed. J. Nejedlá). – Užíval, především v novinové publicistice, šifer -á., -á-, jer, jerry, J. R., jr, r., -r., (r), R, y, y-.

Rybák patřil k meziválečné generaci komunistických novinářů. Jeho ideovou orientaci zásadně formovaly zážitky z proletářského dětství a zkušenosti získané za slovenského pobytu. Ve 30. letech i v poválečném desetiletí bylo těžiště Rybákovy práce v publicistice. Orientoval se na oblast kultury, literatury, výtvarného umění, divadla a filmu; jako pravidelný recenzent se zaměřil na film a levě orientované divadlo (E. F. Burian, Osvobozené divadlo, sovětský film). Slovenský pobyt a spolupráce s Davem Rybáka osobně sblížily s řadou slovenských spisovatelů a výtvarníků a trvale ovlivnily jeho zájem o slovenskou kulturu. Názorově vycházel z neumannovské a wolkrovské koncepce proletářské literatury, kterou zastával v celé své kritické a kulturně–politické činnosti. Po válce se zaměřil hlavně na zprostředkování a obhájení hodnot socialisticky orientované předválečné literatury. Opětovně se vracel k postavě Julia Fučíka (Vyprávění o Juliu Fučíkovi), ale i dalších druhů z meziválečné generace (S orlími křídly, Kouzelný proutek). Jednostrannost jeho orientace se stala zřejmou v 60. letech, kdy se postupně dostával do izolace, a po 1968, kdy se ujal úlohy konsolidovat český kulturní život. Své stati z předválečné i poválečné doby shrnul Rybák do několika souborů. – V Rybákově prozaické i básnické tvorbě tvoří nejsilnější inspirační zdroj zážitky z dětství a krajinné a přírodní dojmy spjaté s rodným Píseckem. Je to patrné zejména v próze, která prakticky od počátku obměňuje motivy z dětství chudého venkovského chlapce, ať už v podobě románové kroniky (Začíná století, Slunce a chléb), nebo povídek (Hodiny pro bosé nohy), či vzpomínek (Kouzelný proutek). Základní motivy a postavy, zejména postava matky, která je osou a oporou rodiny, se objevují i v dalších pracích (Střechy nad hlavou). Tvárně zůstává Rybák blízký tradiční poetice venkovské prózy s oslabenou ústřední dějovou linií a silným prvkem přírodní lyriky, zvláště v prvních pracích; při pozdějších úpravách svých próz se Rybák snažil o posílení dějovosti a hlavně o určitější sociální kresbu. Také v Rybákově poezii je motiv rodné krajiny a chudého dětství jedním ze základních zdrojů; druhým je manifestace občanského postoje, založeného na neproblematické víře v sociální proměny, jimiž země procházela (Do slunce a do mraků, Několik dní v mé špatné paměti). Ke komplikovanějšímu prožitku reality a jeho méně verbálnímu a více metaforickému sdělení se Rybák dostává v básních z druhé poloviny 60. let (Výjevy, Dlouhé noce). Jisté posílení obraznosti je patrné i z jeho posledních sbírek (Chození na červenou, Létající talíř na zimním nebi, Cesta), v nichž vedle přírodní lyriky zaznívá i filozoficko–reflexivní složka, bilance osobních životních postojů a zážitků i víra ve správnost historické cesty, jíž se básník účastnil.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a publicistika: Pole a lesy (PP 1928); Začíná století (R 1932; přeprac. s tit. Slunce a chléb, 1956); Střechy nad hlavou (P 1945; 1. přeprac. v souboru Pole rozkvetou, 1951; 2. přeprac. samostatně, 1971); Julius Fučík (studie, 1950, s G. Barešem); Pole rozkvetou (PP 1951, obsahuje též přeprac. tit. prózu ze souboru Pole a lesy); S orlími křídly (medailony, 1954); Slunce a chléb (R 1956; 1. přeprac. 1976; 2. přeprac. 1984 ve Vybraných spisech J. R., 1984); Do slunce a do mraků (BB 1958); Doba a umění (stati z let 1925–38, 1961); Několik dní v mé špatné paměti (BB 1962); Výjevy (BB 1966); Kouzelný proutek (vzpomínky, 1968; přeprac. 1974); Dlouhé noce (BB 1971); Hodiny pro bosé nohy (PP 1973); Vyprávění o Juliu Fučíkovi (1973; přeprac. 1983); Chození na červenou (BB 1975); Prsty od inkoustu aneb Osmnáct zastavení nad literaturou, uměním a životem (EE 1977); Létající talíř na zimním nebi (BB 1980); Páté přes deváté. Čtení o básnících a tvůrčích lidech (stati z let 1951–80, 1982); Po válce. Epištoly z Nedělních novin (stati z let 1945–47, 1985); Cesta (BB 1985). Výbory: Leťte, holubi (BB 1976); Josef Rybák. K autorovým 75. narozeninám (1979, ed. Vilém Nejtek); Umění a život (EE 1981); Básně (1981, ed. J. Nejedlá); Co o sobě říkám, nejsem jen já (BB 1982, ed. V. Rzounek); Křeslo pro Danta a Beatrici (BB, bibliof., 1983).
Souborné vydání: Vybrané spisy Josefa Rybáka (Čs. spisovatel, 1984–88, 4 sv.).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Spisovatelé třicet let pod praporem KSČ 1921–1951 (1951); Strana a literatura (1981); Ivan Skála (1982); Nachový plamen (1984); Mírový hlas (1983); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986); Kavárny & spol. (1990); Májové epištoly. Výbor české sociální poezie 20. století (1991) aj.
Uspořádal, vydal a redigoval: Májový list Komunistické strany Československa 1948 (1948, s dalšími); První směna. Verše dělníků a pracujících (1949); Pravda veliké doby. Reportáže z třiceti ročníků Rudého práva (1950); V. Křen: Jakub táhne do boje (1955); J. Taufer: Naslouchejte mým rukám (1976); Panorama der tschechischen Literatur 1 (1979, vyšlo též v ruské, anglické, francouzské a španělské mutaci); Panorama der tschechischen Literatur 5 (1983, vyšlo též v ruské, anglické, francouzské a španělské mutaci).

LITERATURA

Bibliografie: J. Mikuškovičová – J. Saková – L. Žižková: Josef Rybák. Personální bibliografie (do 1977; 1979).
Knižně: J. Voráček: Josef Rybák (1975, s bibliografií, výběrovým soupisem časopiseckých prací a literatury); J. Suchl: Publicista Josef Rybák (1980).
Studie a články: J. Voráček: Literárněkritická publicistika Josefa Rybáka po roce 1945, in Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Slavica Pragensia. K poválečnému vývoji české literatury a některých literatur evropských, 1984, sv. 20; I. Skála: doslov, in Leťte, holubi (1976).
Recenze: Začíná století: B. V. (= B. Václavek), Tvorba 1933, s. 236; vbk. (= V. Běhounek), Dělnická osvěta 1933, s. 173 * Střechy nad hlavou: K. Polák, KM 1946, s. 28; M. S. (= M. Sedloň), Tvorba 1945, s. 253; K. Cvejn, Kytice 1, 1945–46, s. 96; M. B. (= M. Blahynka), Tvorba 1972, č. 49 * Pole rozkvetou: B. Wirthová, LidN 1. 7. 1951 * Slunce a chléb: M. Schulz, LitN 1957, č. 3; M. Petříček, NŽ 1956, s. 1167; A. Linke, MF 29. 9. 1956 * Doba a umění: M. Blahynka, LitN 1961, č. 31; H. Hrzalová, Plamen 1961, č. 9 * Několik dní v mé špatné paměti: F. Vrba, LitN 1963, č. 10; R. Matys, Práce 18. 1. 1963 * Výjevy: M. Petříček, LitN 1966, č. 20 * Kouzelný proutek: I. Zítková, RP 11. 4. 1969 * Vyprávění o Juliu Fučíkovi: J. Taufer, LM 1973, č. 8; O. Rafaj, LM 1984, č. 5 * Chození na červenou: V. Rzounek, RP 25. 3. 1976 * Leťte, holubi: (vln) (= V. Novotný), ZN 15. 1. 1977 * Létající talíř na zimním nebi: O. Rafaj, LM 1980, č. 8.
Nekrolog: I. Skála, Haló noviny 30. 12. 1992.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Eva Strohsová (1998)

Aktualizace hesla: 24. 8. 2006 (kp)

Aktualizace bibliografie: 24. 8. 2006 (kp)

zpět na hlavní stranu