Slovník české literatury po roce 1945
František VALOUCH
* 28. 4. 1935, Olšany (u Šumperka)
† 7. 1. 2017, Olomouc
Básník, literární historik, teoretik a kritik, publicista, editor
Otec byl živnostníkem, později dělníkem.
V letech 1951–1953 se Valouch vyučil soustružníkem kovů, zároveň však začal od roku 1952 večerně studovat na Střední všeobecně vzdělávací škole v Šumperku, kterou po vyučení dokončil interně (maturita 1955). Vojenskou službu absolvoval v letech 1955–1957 ve výrobě jako vedoucí technické kontroly v Závodech na kuličková ložiska v Hanušovicích. Ve studiu pokračoval v období let 1958–1962 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (čeština a dějepis). Zde jej významněji ovlivnili profesoři
Oldřich Králík, Julie Nováková a Jiří Daňhelka. Diplomovou prací Cesta Karla Čapka od relativismu k antifašismu získal v roce 1962 první místo na celostátní soutěži studentských vědeckých prací (práce vyšla roku 1964 v trutnovském sborníku Krkonoše–Podkrkonoší). Po kratším mezidobí, kdy pracoval jako ředitel
Vlastivědného ústavu v Šumperku, nastoupil v roce 1963 na
FF UP do interní aspirantury. S jejím ukončením začal pracovat na katedře českého jazyka a literatury FF UP: od roku 1968 jako odborný asistent a od roku 1971 jako vědecký pracovník (PhDr. 1969 prací Dvě čapkovské kapitoly; CSc. 1970 prací Česká poezie v období Mnichova; docent 1991 za práci Studie z české poezie). V roce 1992 přešel na katedru teorie a dějin dramatických umění, od roku 2000 působil na katedře žurnalistiky. Přednáškové činnosti se věnoval i mimo univerzitu, v roce 1979 byl lektorem české literatury na univerzitě v Novém Sadu (Jugoslávie, Srbsko) a v letech 1994–1996 na univerzitě ve Vídni. Od roku 1973 zastával na
FF UP funkci vědeckého tajemníka
Kabinetu Bedřicha Václavka (v roce 1983 přejmenován na
Uměnovědné středisko Bedřicha Václavka a roku 1990 na
Uměnovědné středisko).
Debutoval roku 1960 básní
Sloky nepojmenované v
Hostu do domu. Dále publikoval v literárních a literárněvědných periodikách:
Plamen, Červený květ (Ostrava), Rudé právo,
Literární noviny, Tvorba,
Kulturní měsíčník a Ostravský kulturní zpravodaj (oba Ostrava),
Literární měsíčník,
Kmen,
Tvar,
Kulturní tvorba, Impuls, Slovenská literatúra (Bratislava),
Česká literatura, Bezručova Opava, Severní Morava (Šumperk) aj. Příležitostně spolupracoval s
rozhlasem a televizí při přípravě odborných relací. V rozhlase bylo rovněž uvedeno Valouchovo literárně vlastivědné pásmo Kraj známý a neznámý (1985). Některé Valouchovy verše byly zhudebněny
Josefem Boháčem, Pavlem Čotkem a Pavlem Brklem. Podílel se na organizaci literárněvědných konferencí
Václavkova Olomouc, od roku 1970 byl výkonným redaktorem periodických sborníků z těchto konferencí. V letech 1991–2003 byl předsedou olomoucké pobočky Obce spisovatelů. Za svou vědeckou a pedagogickou práci byl v roce 2000 oceněn Zlatou medailí Univerzity Palackého v Olomouci. Užíval šifer val, fv, vf a vch.
Přestože své verše
Valouch časopisecky uveřejňoval již od počátku šedesátých let, knižně debutoval poměrně pozdě sbírkou kultivovaných, formálně vyspělých básní, těžících z vnitřní melodiky volného verše a obraznosti genitivních metafor (Přibližování). Většina z nich motivicky čerpá z nálady a proměn rodné krajiny, kterou Valouch chápe jako místo setkávání, dotyků lidí a přírody. V jeho druhé sbírce Honorář za hříchy vystřídala uměřeně střídmou milostnou a přírodní lyriku osobnější, civilnější racionální výpověď, spojená s výraznou prozaizací verše a častým užíváním cizích slov a termínů. Ve verších převážně bilancujících se básník s nádechem sebeironie pokouší definovat svůj poměr ke světu, s vědomím uplývání a ohraničenosti času pojmenovat vlastní život i poodhalit smysl a dosah básnické tvorby. – Valouchův literárněhistorický zájem byl orientován na českou meziválečnou poezii a na osobnost
Karla Čapka. Ve studii Česká poezie v období Mnichova, zahrnující analýzu básnických sbírek vydaných od března 1938 do zimních měsíců roku 1939, se zaměřil především na tvorbu
Horovu, Seifertovu, Halasovu a Holanovu; jednotlivá díla důsledně interpretoval v souřadnicích předchozí autorovy tvorby, společenského klimatu a celkového literárního směřování. Obdobný přístup charakterizuje i Valouchovu rozsáhlou recenzní činnost, zaměřenou zejména na básnickou produkci sedmdesátých a osmdesátých let. Vedle samotné kritické reflexe se Valouch zabýval i teoretickými problémy literární kritiky. Soustavně se věnoval zejména vydávání a interpretaci díla
Bedřicha Václavka. Jeho ediční a popularizační zájem se soustředil i na znovuoživení díla regionálních autorů
Bartoše Vlčka a Emiliana Glocara. Valouchovy starší i nové příspěvky k literární teorii, historii a kritice jsou shrnuty v souboru Čas v poezii, poezie v čase, který kromě recenzí založených na důkladném čtení a analýze básnických textů (Oldřich Mikulášek, Jiří Žáček, Karel Sýs, Jiří Rulf, Alena Nádvorníková aj.) obsahuje stati věnované výrazným osobnostem české poezie a básnické prózy (Jiří Mahen, Jaroslav Seifert, František Halas, Vladimír Holan aj.), recenze literárněvědných prací a teoretické studie, v nichž se autor zabývá mj. fenoménem času v realitě a literární fikci, vymezením pojmu „literární událost“, metodologií Felixe Vodičky či problémy literárně teoretické lexikografie. Své deníkové zápisky z let 2000–2008 propojené s osobními vzpomínkami či glosami pedagogického působení na univerzitě vydal v knize Kombinované techniky života.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Česká poezie v období Mnichova (soubor studií, 1970); Přibližování (BB 1978); Honorář za hříchy (BB 1990); Čas v poezii, poezie v čase (soubor literárně teoretických a historických studií, literární kritiky, 2005); Kombinované techniky života (paměti a deníky, 2010).Příspěvky ve sbornících a almanaších: Krkonoše – Podkrkonoší (1964, 1970); O socialistické kultuře a regionalismu (Václavkova Olomouc 1970; 1972); Bedřich Václavek a úkoly umělecké kritiky (VO 1972; 1975); Souhvězdí Aurory (1977); Tradice české meziválečné kritiky a budování socialismu v Československu (VO 1975; 1978); Tady je má zem (1980); Pocta dělníku knihy (1980); Wolker dnešku (1981); Stav a úkoly literární vědy v Severomoravském kraji a výchova mladé generace (VO 1980; 1982); Srdce budoucího věku (1982); Česká a slovenská literatura 1930–1980 v boji proti fašismu a válce (VO 1981; 1984); Stav a úkoly václavkovského bádání v kontextu soudobé literární vědy a folkloristiky (VO 1983; 1986); Severní Morava (1986); Kapitoly z dějin české literární historiografie (VO 1987; 1989); Karel Čapek 1988 (1989); Karel Čapek (1990); Acta Universitas Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Litteraria – Theatralia – Cinematographica, sv. 1 (1993); Badatelská metoda Oldřicha Králíka v kontextu soudobé literární vědy (1998); Marie von Ebner-Eschenbach. Život a dílo (1999); Kontext(y). Acta Universitas Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Philosophica – Aesthetica, sv. 22 (2000); Země žulových křížů (2000); Deutschböhmische Literatur (2001); Z paměti literární Olomouce 1, 2 (2004, 2006); Almanach Literárního klubu Olomouc (2011).
Uspořádal, vydal a redigoval: Václavkova Olomouc (sborníky, od 1970 průběžně, z toho 1970, 1972, 1981 a 1984 s J. Dvořákem); E. Glocar: Olomoucká elegie (1970); B. Václavek: Listy mládí (1972) + Tradice a modernost (1973, s J. Dvořákem) + Kritické stati z třicátých let (1975, in Spisy B. V., sv. 14, s J. Dvořákem) + Juvenilie (1978, in Spisy B. V., sv. 15); B. Vlček: Touha po životě (1979); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986); J. L. Fischer. Osobnost, dílo, myšlenky (1990); L. E. Václavek: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích (1991); Acta Universitas Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Litteraria – Theatralia – Cinematographica, sv. 1 (1993, s J. Stýskalem); Konference o díle Jana Čepa (1999); Marie von Ebner-Eschenbach. Život a dílo (1999, s J. Stárkovou).
LITERATURA
Studie a články: B. Kolář: Literárně mnohostranná a plodná osobnost, in Z paměti literární Olomouce 1 (2004).
Recenze: Přibližování: V. Slíva, LM 1978, č. 9; V. Puhač, Ostravský kulturní měsíčník 1978, č. 9; K. Motyka, Nová svoboda 2. 8. 1978; Z. Heřman, MF 29. 9. 1978 * Touha po životě: Z. Bár, Ostravský kulturní měsíčník 1980, č. 4; A. Hájková, Štafeta 1980, č. 4; (lkn) /=Š. Ludvík/, ZN 15. 3. 1980 * Honorář za hříchy: Z. Heřman, Tvar 1990, č. 40; M. Petříček, NK 1990, č. 42; E. Lukeš, Listy Klubu přátel poezie 1990, jaro–léto; (K. B.), Nová svoboda 18. 12. 1990; M. Štemberková, LD 15. 12. 1990; B. Kolář, Učitelské noviny 1991, č. 27 * Čas v poezii, poezie v čase: J. Fiala, Žurnál Univerzity Palackého 2006, č. 22; M. Blahynka, Haló noviny 2. 6. 2007, příl. Obrys – Kmen č. 20.
K životním jubileím: -jg- (=S. Juga), KultM 1985, č. 4; J. Dvořák, Středisko 1985, sv. 9; -k-, KultM 1990, č. 4; B. Kolář, Hanácké noviny 22. 4. 1995; F. Všetička, Olomoucký den 2. 5. 2005.
Nekrology: B. Kolář, Krok 2017, č. 3; L. Machala, Bohemica Olomucensia 2017, č. 1.
Autor hesla: Milena Vojtková (1998, 2008)
Aktualizace hesla: 22. 11. 2018
(eb)
Aktualizace bibliografie: 22. 11. 2018
(eb)