Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 František KUBKA

* 4. 3. 1894, Praha 
† 7. 1. 1969, Praha 
 
Prozaik
 Otec byl státním úředníkem. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Praze-Žižkově (1912) Kubka studoval slavistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1914 narukoval a jako nižší důstojník byl odvelen na východní frontu. Roku 1915 padl do ruského zajetí (internován mj. v kyjevské pevnosti, v Kjachtě u mongolských hranic a v Zabajkalí), v němž se naučil rusky. Roku 1918 se stal příslušníkem čs. armády na Rusi (údržbář osobních aut, šofér a později tlumočník). Od roku 1920 byl v mandžuském Charbinu úředníkem v nábožensko-výchovné organizaci YMCA. Do Prahy se přes Čínu a Indii vrátil v roce 1921 a dokončil studia (u profesorů Jana Jakubce a Arnošta Krause; PhDr. 1921 prací Vztah básnického díla JaroslavaVrchlického v letech 1869–1876 k literatuře německé). V letech 1922–1927 pracoval jako sekretář pražského ústředí YMCA a řídil časopis této organizace Náš úkol, pomýšlel však i na akademickou dráhu (studie Dobrovský a Rusko byla zamýšlena jako habilitační práce). V letech 1927–1937 byl redaktorem zahraničněpolitické rubriky Prager Presse, od roku 1937 vrchním vládním komisařem ministerstva zahraničních věcí (do dubna 1939). Pak krátce bez zaměstnání, od června do listopadu 1939 působil jako úředník na ministerstvu školství, od listopadu 1939 do dubna 1940 byl internován v berlínské věznici a poté opět pracoval na ministerstvu školství a osvěty. V roce 1945 byl jmenován přednostou odboru pro kulturní styky s cizinou na ministerstvu informací a v roce 1946 čs. vyslancem v Bulharsku (do září 1948). Od roku 1949 se věnoval výhradně spisovatelské práci. Jako novinář a diplomat procestoval většinu evropských zemí. – Syn Jiří Kubka (1924–1992) byl novinář a spisovatel (Cestovní rozkaz do Kesongu, 1955; Klub přátel Ideokratu, 1960; 1200 za minutu, 1977), působil rovněž jako generální tajemník Mezinárodní organizace novinářů a jako diplomat.
 Časopisecky debutoval v Přehledu (1912). Beletristické, literárněhistorické a publicistické příspěvky dále otiskoval v periodikách Česká kultura, Časopis pro moderní filologii, Zlatá Praha, Máj, Cesta, Pramen, Zvon, Topičův sborník (1921, 1925), Přerod, Host, Literární rozhledy, Moderní revue, Kritika, Socialista, Česká revue, Nové Čechy, Naše doba, Nová svoboda, Národní listy, Národní osvobození, Rozpravy Aventina, Literární svět, Rozhledy, Čin, Naše věda, Panoráma, Lidové noviny, Lumír, Tvorba, Literární noviny, Nový život aj. Redigoval časopisy Cesta (1924, č. 29/30, s Miroslavem Ruttem), YMCA (1925), Náš úkol. List YMCA v ČSR (1927–1929). Je autorem přehledu moderní ruské literatury v encyklopedii Dvacáté století (sv. 7, 1934). – Československý rozhlas natočil jeho rozhlasové hry Zápas se slavíkem (1932) a Pan Běhohlávek alias Weisskopf (1934). – Dramatizaci povídky Romance o Zuzaně Vojířové ze souboru Skytský jezdec uvedlo Národní divadlo (1942, dramatizace Jan Bor pod titulem Zuzana Vojířová) a následně ji inscenovala řada dalších divadel. Některé dramatizace Kubkových předloh byly publikovány jako rozmnoženiny: Voják Fedotov a Radost Mr. Smitha (1952, obě dramatizace František Klika), Lotr na pravici (ve sb. Loutková estráda, 1953) a Palečkův úsměv a pláč (historický muzikál, libreto Petr Rada, 1974). – Užíval pseudonymů A. K. Buk a Cumulus a šifer F. bk, F. K., F. Kb., F. Kbk., Kbk.
 Kubka v sobě spojoval tíhnutí k ustáleným formám s pochopením pro tzv. potřeby doby ve smyslu tematickém i ideovém. Z literárních proudů jej nejsilněji zasáhl novoklasicismus, z něhož si osvojil zálibu v romantických a exotických látkách a kompoziční i výrazovou kázeň. Určujícím životním zážitkem pro něj bylo poznání Ruska a Dálného východu. Na ruské revoluci zprvu vyzvedal její mystické a chiliastické stránky, po roce 1945 však akceptoval komunistickou interpretaci. Celým jeho dílem prochází téma vztahu inteligence k revoluci (Básníci revolučního Ruska, Povídky pro Jiříčka, Ataman Rinov, Cizí město, Básníkova svatba). V žánrově rozbíhavé tvorbě z dvacátých let je doprovází oslava legií a kolorit dalekých zemí (Hvězda králů, Barvy východu), kdežto v pozdější novelistice, která se postupně stávala nejzřetelnějším výrazem jeho novoklasicistické orientace, se pojí zejména s motivy hrůzy a přízračnou atmosférou, jejichž původ lze hledat ve válečných zážitcích (Fu, Dvojníci a sny, Sedmero zastavení). Jako novelista Kubka vyzrál za nacistické okupace. V jazykově mírně archaizujících souborech Skytský jezdec, Pražské nokturno a Karlštejnské vigilie se mu uplatněním rozmanitých stylizačních prostředků (ich-forma, fiktivní dopisy, deníkové zápisky, boccacciovská rámcová novela) podařilo evokovat ovzduší různých dob a prostředí. Ke klasickému tvaru novely – baladické i humorné – se vracel i později (Černomořské večery, Měsíční sonáta, Legendy o květinách, Zpívající fontána) a z epizodicky členěného půdorysu vyrostly také oba historické romány s pověsťovými motivy (Palečkův úsměv a pláč, Romance o Ječmínkovi). Od konce čtyřicátých let se Kubka podřizoval dogmatickým literárním postulátům, potlačoval hudební a malebné potence svého jazyka a národně uvědomovací podtext nahrazoval přímočarou agitačností. V drobných prózách (Malé povídky pro Mr. Trumana, Picassova holubice) vycházel vstříc propagandistické představě o protikladech světa socialismu a imperialismu. Prozaický cyklus Veliké století otevřel individuálně psychologickým románem s autobiografickým základem (Sto dvacet dní), ale postupně se přikláněl k typu vyhraněně politického románu-řeky pojatému jako ilustrace masových historických konfliktů (Vítr z hlubin, Dědeček, Mnichov). Ke konci života zachycoval vzpomínky na svůj život s literaturou (Setkání s knihami, Kniha o knihách) a na představitele evropské kultury a politiky, jež poznal jako novinář a diplomat (Na vlastní oči, Hlasy od východu, Tváře ze západu, Mezi válkami).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Ozvuky Šumavy (BB, PP 1911, pod pseud. A. K. Buk); Slunovrat (BB 1914); Barvy východu (cestopis. črty, 1923); Fu (PP 1924); Básníci revolučního Ruska (EE s překlady, 1924); Hvězda králů (BB 1925); Dvojníci a sny (PP 1926); Dobrovský a Rusko (studie, 1926); Povídky pro Jiříčka (pro děti, 1927); Ataman Rinov (D 1928, i prem., hráno též s tit. Vichřice); Hra svatováclavská (D 1929, i prem.); Sedmero zastavení (PP 1931); Karlu Peřinovi, černého umění mistru (pozdrav k 50. narozeninám, 1935); Menschen der Sowjetunion (RpRp 1936); Skytský jezdec (PP 1941; 1. rozšíř. 1946; 2. rozšíř. o část Pražského nokturna, s tit. Skytský jezdec a jiné novely, 1955); Božena Němcová (průvodní text k obrazové publikaci, 1941, obraz. materiál sestavil M. Novotný); Nunka (P 1942); Pražské nokturno (PP 1943; 1946 zčásti převzato do R Palečkův úsměv; 1955 zčásti převzato do souboru Skytský jezdec a jiné novely); Karlštejnské vigilie (PP 1944); Palečkův úsměv (R 1946); Palečkův pláč (R 1948); Palečkův úsměv a pláč 1, 2 (souborné vydání RR Palečkův úsměv a Palečkův pláč, 1949); Černomořské večery (PP 1949); Bulharský deník (EE, RpRp 1949); Sto dvacet dní (R 1950, 5. díl cyklu Veliké století; poté in Mnichov a sto dvacet dní); Malé povídky pro Mr. Trumana (1951); Cizí město (R 1951, 6. díl cyklu Veliké století; přeprac. 1962); Vítr z hlubin (R 1952, 7. díl cyklu Veliké století; přeprac. 1963); Picassova holubice (PP 1953); Dědeček (R 1953, 1. díl cyklu Veliké století; rozšíř. o Hnízdo v bouři, 1959; převyprávění pro ml. s tit. Dědečkovo mládí, 1962); Hnízdo v bouři (R 1954, 2. díl cyklu Veliké století; od 1959 součást svazku Dědeček); Básníkova svatba (R 1955, 3. díl cyklu Veliké století); Stráže na horách i v údolích (PP 1955, s J. Kubkou); Mnichov (R 1956, 4. díl cyklu Veliké století; poté in Mnichov a sto dvacet dní); Černomořská jitra (cest. črty a RpRp 1956); Říkali mu Ječmínek (R 1957; poté in Romance o Ječmínkovi); Z cest (RpRp a cest. črty z let 1923–57, 1958); Ječmínkův návrat (R 1958; poté in Romance o Ječmínkovi); Na vlastní oči (vzpomínky, portréty, 1959); Hlasy od východu (vzpomínky, portréty, 1960); Tváře ze západu (vzpomínky, portréty, 1961); Dětem o dětech vyprávějí dědeček, babička, táta, maminka, tetička a děti samy (PP pro ml., 1961); Mnichov a sto dvacet dní (R 1961); Setkání s knihami (vzpomínky na četbu z mládí, 1963); Měsíční sonáta (P 1963); Romance o Ječmínkovi (RR 1964, obsahuje: Říkali mu Ječmínek, Ječmínkův návrat); Kniha o knihách (EE 1964); Legendy o květinách (PP 1967); Mezi válkami. Masaryk a Beneš v mých vzpomínkách (1969); Zpívající fontána aneb Devět pražských novel (1970); scénicky: Paleček (libreto, 1958, hudba P. Bořkovec).
Výbory: Vzbouřená země (pro ml., 1950, ed. J. Nový); Verše a mladé prózy (1955); Mladost (1957).
Souborné vydání: Dílo Františka Kubky (Čs. spisovatel, 1954–1964, 12 sv.; zde mj. ve sv. 7–11 konečné uspořádání cyklu Veliké století: 1. Dědeček, 2. Básníkova svatba, 3. Mnichov a sto dvacet dní, 4. Cizí město, 5. Vítr z hlubin).
Překlady: V. Catullus: Výbor z básní (b. d., 1911, pod pseud. Cumulus); J. W. Goethe, Götz z Berliching (1927, in J. W. G., Dramata prózou z mládí); L. N. Tolstoj: Anna Karenina (1929–31); O. Pick: Básně (1932, s dalšími); L. C. Marshall: Po stopách lidského pokroku (1932); E. Ludwig: Duch a čin (1935, pod šifrou F. K., s V. K. Škrachem); A. N. Ostrovskij: Les (1946, prem. 1939); Slovo o pluku Igorově (1946; přeprac. 1950); T. K. Leont’jeva: Jejich je budoucnost (1950).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Sborník Společnosti Jaroslava Vrchlického (1916); E. Lešehradovi (1937); Dvanáct poutí světem (1941); Milostný kruh (1941); Chudým dětem (1945); O knihách a autorech (1958).
Uspořádal a vydal: Věčný Puškin (sb., 1937, s F. Halasem).
Korespondence: in F. Langer: Korespondence I (A–K; 2006).

LITERATURA

Bibliografie: O. Jirečková: Dílo F. K. Personální bibliografie, autorkou výběru recenzí J. Kuncová (Městská lidová knihovna Praha, rozmnož., 1960).
Knižně: F. K. k 60. výročí narození (1954).
Studie a články: M. Rutte: František Kubka, Rozpravy Aventina 1, 1925/1926, č. 8; M. Filip: Bojovné slovo spisovatelovo, NŽ 1951, č. 12; M. Jungmann: Vítr z hlubin, NŽ 1953, č. 5; V. Růt: K dílu Františka Kubky, NŽ 1954, č. 3; L. Kundera: Chvála povídkáře, HD 1954, č. 2; F. Götz: Románový cyklus F. Kubky, NŽ 1957, č. 11; J. Mourková: Nad dílem Fr. Kubky, Květen 1957, č. 8; V. Válek: Bratr Paleček v románovém díle F. Kubky, in Z kralické tvrze 1969, sv. 2; F. Götz: doslov, in Karlštejnské vigilie (1961); Š. Vlašín: doslov, in Romance o Ječmínkovi (1964); M. Blahynka: doslov, in Skytský jezdec a jiné novely (1965); M. Blahynka: doslov, in Palečkův úsměv a pláč (1972); A. Vidmanová: Cesarius z Heisterbachu a František Kubka čili o životnosti středolatinské literatury, Zprávy Jednoty klasických filologů 1974, č. 1 (též in Laborintus, 1994); S. Cita: K prvním českým překladům básní Vladimira Majakovského, Československá rusistika 1985, č. 2; J. Mourková: doslov, in Palečkův úsměv a pláč (1986); J. Skutil: Král Ječmínek a jeho literární zpodobnění, in Studie Muzea Kroměřížska 1992/1993; K. D. Balmont: Češi o Rusku: II. František Kubka, in Duše českých zemí ve slovech a činech (2001); D. Jakubíček: Dobový a historický kontext Kubkových Karlštejnských vigilií, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Paedagogica, Philologica sv. 20, Studia philologica, sv. 10, 2001; F. Všetička: Karlštejnské vigilie Františka Kubky, in Kroky Kalliopé (2003); D. Moldanová: Palečkův úsměv a pláč jako doznívání vlny válečné historické beletrie, in České příběhy (2007) ; H. Mikulová: Ruští legionáři v žurnalistické skice, Literární archiv 2008, č. 40.
Recenze: Slunovrat: J. Borecký, Topičův sborník 2, 1914/1915, č. 3; Km., Zlatá Praha 32, 1914/1915, č. 12; K. (= F. V. Krejčí), Právo lidu 24. 1. 1915 * Barvy východu: A. H. (= A. Hartl), Přerod 1, 1922/1923, č. 20–21; -btk- (= V. Brtník), Zvon 1922/1923, č. 24 * Fu: F. Götz, Národní osvobození 18. 6. 1924; drb. (= J. Borecký), Zvon 24, 1923/1924, č. 46-47 * Básníci revolučního Ruska: M (= E. Masák), Archa 1924, č. 5; J. Laichter, Naše doba 31, 1923/1924, č. 9; jv (= J. Vodák), České slovo 2. 4. 1924; V. Brtník, Venkov 3. 5. 1924; A. N. (= A. Novák), LidN 20. 8. 1924; Š. J. (= Š. Jež), Lumír 1925, č. 1 * Hvězda králů: -pa- (= J. Procházka), Zvon 25, 1924/1925, č. 24; A. N. (= A. Novák), Lumír 1925, č. 6; e. (= P. Eisner), Prager Presse 23. 1. 1925; B. Benešová, Tribuna 1925, č. 28 * Dvojníci a sny: P. E. (= P. Eisner), Prager Presse 27. 5. 1926; drb. (= J. Borecký), Zvon 26, 1925/1926, č. 40; V. Brtník, Venkov 7. 10. 1926 * Dobrovský a Rusko: K. (= F. V. Krejčí), Právo lidu 17. 4. 1926; K. P. (= K. Paul), Časopis pro moderní filologii a literatury 13, 1926/1927, č. 2 (březen 1927) * Povídky pro Jiříčka: O. Pick, Prager Presse 4. 9. 1927; F Götz, Národní osvobození 1. 11. 1927; R. (= A. Rambousek), Česká osvěta 24, 1927/1928, č. 9–10; M. Majerová, LitN 1929, č. 22 * Ataman Rinov: jv. (= J. Vodák), České slovo 17. 1. 1928; M. Pujmanová, Tribuna 17. 1. 1928; J. H. (= J. Hilbert), Venkov 17. 1. 1928; Z. Nejedlý, Var 5, 1927/1930, č. 9–10, též in O literatuře (1953), též in Z české literatury a kultury (1973); E. Konrád, Cesta 10, 1927/1928, č. 17 * Hra svatováclavská: B. (= E. Bass), LidN 1. 10. 1929; J. Fučík, 3. 10. 1929 * Sedmero zastavení: G. (= F. Götz), Národní osvobození 16. 6. 1931; P. Eisner, Prager Presse 28. 6. 1931; Kp. (= J. Knap), Venkov 14. 7. 1931; AMP. (= A. M. Píša), Právo lidu 2. 8. 1931; A. N. (= A. Novák), LidN 20. 9. 1931; K. Sezima, Lumír 58, 1931/1932, č. 6, též in Mlází (1936) * Skytský jezdec: V. Černý, KM 1941, č. 10; B. Klička, LidN 21. 12. 1941; T. Vodička, Akord 9, 1941/1942, č. 8; J. B. Čapek, Naše doba 49, 1941/1942, č. 10; K. Sezima, Čteme 1942, č. 8 * Sto dvacet dní: V. Stejskal, NŽ 1951, č. 6; F. Buriánek, LidN 22. 4. 1951 * Malé povídky pro Mr. Trumana: V. Stejskal, LidN 25. 11. 1951; J. Hájek, RP 9. 12. 1951; M. Filip, NŽ 1951, č. 12 * Cizí město: V. Stejskal, NŽ 1952, č. 3 * Vítr z hlubin: M. Jungmann, NŽ 1953, č. 5 * Sto dvacet dní + Cizí město + Vítr z hlubin: F. Vrba, LitN 1953, č. 19 * Picassova holubice: J. Pilař, RP 10. 7. 1953; P. Kohout, LitN 1953, č. 43 * Dědeček: ms (= M. Schulz), LitN 1953, č. 50; J. Pilař, RP 14. 2. 1954; V. Stejskal, LitN 1954, č. 9 * Hnízdo v bouři: M. Petříček, NŽ 1955, č. 2; V. Stejskal, LitN 1955, č. 10 * Básníkova svatba: M. Petříček, LitN 1956, č. 3 * Mnichov: Š. Vlašín, HD 1957, č. 3 * Říkali mu Ječmínek: M. Jungmann, LitN 1958, č. 14; Z. K. Slabý, Tvorba 1958, č. 21 * Ječmínkův návrat: Š. Vlašín, HD 1959, č. 4; gf (= G. Francl), LD 4. 3. 1959 * Na vlastní oči: M. Schulz, LitN 1959, č. 51–52; M. Petříček, Plamen 1960, č. 1; M. Blahynka, Kultura 1960, č. 3 * Hlasy od východu: F. S. (= F. Soldan), Plamen 1961, č. 5; Y (= J. Rybák), LitN 1961, č. 13 * Tváře od západu: M. Petříček, LitN 1961, č. 46.
K životním jubileím: V. Kolář, LidN 5. 3. 1944; M. J. (= M. Jungmann), Literatura ve škole 1954, č. 2; R. Málek, Čs. voják 1954, č. 5; I. Zítková in Kulturně politický kalendář 1959; Z. Blajer, Tvorba 1959, č. 10.
Nekrology: M. Petříček, Listy 1969, č. 2.
Archiv: Osobní fond: Literární archiv PNP (neuspořádáno).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památníku národního písemnictví
Lexikon české literatury
J. Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963
Autor hesla: Blahoslav Dokoupil (1995)
Aktualizace hesla: 12. 4. 2021 (ap)
Aktualizace bibliografie: 12. 4. 2021 (ap)
 
zpět na hlavní stranu