Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef HEYDUK

* 30. 3. 1904, Netušil (u Kutné Hory) 
† 29. 1. 1994, Praha 
 
Prozaik, překladatel, autor literatury pro děti
 Vlastním jménem Josef Hejduk (tvaru Heyduk užíval jako spisovatelského jména od 1928). Jeho žena Růžena Heyduková (* 1917) je spoluautorkou románu Osamělé nebe. – Vyrostl v rolnické rodině, měšťanskou školu vychodil v Janovicích u Kutné Hory. Studoval učitelský ústav v Kutné Hoře (1919–23) a učil na obecných (národních) školách ve Starém Kolíně, Týnci nad Labem, Zásmukách a Plaňanech. 1927–28 absolvoval osmnáctiměsíční vojenskou službu v Sabinově a v Košicích. Po návratu učil v Kolíně. 1929 absolvoval semestrální jazykové kurzy francouzštiny na univerzitě v Nancy (za první republiky hojně cestoval), od téhož roku působil – vyjma protektorátu, kdy byl (1944) totálně nasazen v lomu ve Štěchovicích u Prahy a pracoval ve svém rodišti jako lesní dělník – na obecných a poté na základních školách v Praze (převážně v Záběhlicích). Po odchodu do důchodu (1964) se věnoval literární a překladatelské činnosti.
 Kritiky a drobné novinářské i beletristické žánry uveřejňoval Heyduk od roku 1923 mj. v Prameni (Plzeň), Právu lidu, Cestě (1925–26 spoluredigoval dvojčíslo 27–28 o nejmladší francouzské literatuře a podílel se i na překladech), Kritice, Rozhledech po literatuře, Hostu, Rozpravách Aventina, Lumíru, Severu a východu, Národním osvobození, Lidových novinách, Čteme, Hovorech o knihách, Národních listech, Venkovu, Tvaru, Literárních novinách, Akordu, Bloku, Činu, Žijeme 1931, Panorámě, Ohníčku, Lidové demokracii, Plameni, Hostu do domu, Naší rodině a Proglasu. Redigoval časopis Blok (1930, s Jaroslavem Janouchem, 1936 vyšla obě čísla znovu jako stejnojmenný sborník). Užíval pseudonymů a šifer Karel Jangl (zejména u her pro děti), Václav Rytina; h, hey, jgl, Jo-He, jo-he, ryt, y, J. H., V. R., K. J.
 Heyduk zasáhl do českého literárního života především jako překladatel a propagátor moderní francouzské literatury, zejména 20. století (Jean Giraudoux, Amdré Gide, André Malraux, Paul Claudel, Francois Mauriac, Charles Ferdinand Ramuz, Marcel Proust, Léon Bloy aj.). Prostřednictvím francouzských převodů, formou volné parafráze k nám uváděl i arabskou moderní lyriku (Zpívající Arabie). Systematicky psal též literární kritiky, fejetony, výtvarné a literární medailony, sloupky, kurzivy a glosy a příležitostně i básně. Učitelské povolání ovlivnilo jeho zájem o tvorbu pro děti a mládež. Prózy adresované starším dětem, zdůrazňující sociální solidaritu a morální houževnatost i myšlenkovou nezávislost, zpravidla situoval do rázovitého světa maloměstské periferie a venkova (Hoch a džbán, Vincek a Estelka). V 50. letech, kdy se nedobrovolně odmlčel, psal rovněž pohádkové loutkové hry. – Těžiště vlastní Heydukovy tvorby spočívá v lyricky zabarvených psychologických prózách. Debutoval knihou krátkých satirických povídek Přírodopis a přírodozpyt 20. století, v níž se v duchu avantgardního vzdoru snažil satiricky vyrovnat se společenskými poměry. Po románu Strach z lásky, psychologické studii neurotického erotického života, pak Heyduk v první polovině 40. let postupně vydal trojici baladických milostných próz. Využívaje podnětů lidové slovesnosti v nich impresionisticky zachytil křehký citový svět ženských postav a osudy životních ztroskotanců a samotářů, lidí nemocných a vyobcovaných ze společnosti (Kristla, Judita, Bosorka). Na sklonku 50. let se pokusil komorně koncipovaným dramatem Návrat o polemiku s dobovým dogmatickým pojetím protektorátní tematiky. Jeho časopisecky uveřejňované psychologické a venkovské povídky, subtilní záznamy lidské psychiky, shrnula kniha Pokušitel, navazující prizmatem univerzální křesťanské optiky na předválečnou psychologickou prózu. Z rozsáhlého cyklu lyrických povídkových miniatur, na kterých Heyduk pracoval od 80. let a v nichž vyslovil prostřednictvím vzpomínkových skic a momentek svou humanistickou filozofii života, je sestaven výbor Fragmenty.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Přírodopis a přírodozpyt 20. století (PP 1926); Strach z lásky (R 1933); Hoch a džbán (P pro ml., 1934; přeprac. 1961); Kristla (P 1940); Judita (P 1941); Osamělé nebe (R 1943, pod jm. spoluautorky R. Heydukové); Bosorka (PP 1946); Vincek a Estelka (P pro ml., 1946; přeprac. 1987); Jak šel Honza na trh (D loutk. pro děti, 1956, pod pseud. Karel Jangl); Jak učil kovář princeznu móresům (D loutk. pro děti, 1957, pod pseud. Karel Jangl); Jak Honza napálil sedláka (D loutk. pro děti, 1958, pod pseud. Karel Jangl); Krakonoš (D loutk. pro děti, 1958, pod pseud. Karel Jangl); Kouzelná čapka (sešitová pohádka, na motivy španělských a portugalských pohádek, 1983, pod pseud. Václav Rytina); Pokušitel (PP 1984); Fragmenty (PP 1989); scénicky: Návrat (D 1959).
Ostatní práce: Svatí církevního roku (2001).
Překlady: J. Giraudoux: Dívka na území mužů (1926); P. Mac Orlan: Mezinárodní Venuše (1926); P. Soupault: K líci zbraň (1926); P. Morand: Šampioni světa (1930) + Londýn (1933); J. de Lacretelle: Svatební láska (1931); J. Romains: Psyché (1931, obsahuje: Luciana, Bůh těl, Když loď zvedla kotvu); A. Gide: Penězokazi (1932; 2. vyd. + Deník Penězokazů, 1968); Stendhal: Italské milenky (1932); M. Schwob: Král se zlatou maskou (1934); A. Bertrand: Kašpar noci (1935; přeprac. 1965); A. Chamson: Rok přemožených (1935); A. Malraux: Lidský úděl (1935; přeprac. 1967); P. Claudel: Poznání Východu (1936) + Rozhovory o životě a smrti (1939); F. Mauriac: Klubko zmijí (1936) + Příběhy lásky a nenávisti (1972, obsahuje: Polibek malomocnému, Genitrix, Pustina lásky, Tereza Desqueyrouxová, Klubko zmijí) + Mládenec ze starých časů (1976); Legenda o městě Ys (1937); J. Schlumberger: Neklidné otcovství (1937); Lama Yongden – Alexandra David Neel (spr. Jong-dän, A. David-Neelová): Mipam, lama s Paterou moudrostí (spr. Mipam, láma s Paterou Moudrostí, 1937); H. Pourrat: V trávě tří údolí (1937); H. de Montherlant: Dívky (1937, 2 díly) + Smilujte se nad ženami (1938); J. Giono: Sen a skutečnost. Zrození Odyssey (1938); G. Duhamel: Přátelé (1938); Milostné písně arabské (1938); Zpívající Arabie (parafráze staré arabské poezie, 1940); M. Jouhandeau: Kvetoucí šalvěj (1940); Ch. F. Ramuz: Ztracený syn (1942) + Příběhy z hor (1988, obsahuje: Pronásledovaný Jan Lukáš, Vláda zlého ducha, Kdyby se slunce nevrátilo) + Kdyby se slunce nevrátilo (týž překlad, samostatně 2003); C. Malaparte: Kaput (1947, pod pseud. Karel Jangl, od 1969 pod vl. jm.); E. Trioletová: Nikdo mě nemá rád (1947, pod pseud. Karel Jangl); G. Bernanos: Mrtvá farnost (1948); F. Jammes: Švec a dívka (1948); N. S. Leskov: Loupežník Selivan (1948; přeprac. 1973 s tit. O loupežníku Selivanovi); M. Proust: Swannova láska (1964); J. Roy: Bitva u Dien Bien Phu (1967, s M. Drápalem); L. Bloy: Chudá žena (1969); A. Villiers de l’Isle: Noc pod gilotinou (1969); P. Accoce – P. Quet: Vikingova linie (1970); D. Lapierre – L. Collins: Schůzky se smrtí (1972); H. de Balzac: Evženie Grandetová (1975, s Boženou Zimovou); scénicky: J. Deval: Tovaryš (1933); A. Savoir: Marnotratné srdce (1934); A. P. Antoine – M. Léry: Koníčky na kolotoči (1935); J. J. Bernard: Dům u silnice (1935).
Uspořádal a vydal: Blok 1936 (sb., 1936, s Jaroslavem Janouchem); Milostné písně arabské (antologie, 1938, též překlad); A. Villiers de l´ Isle: Noc pod gilotinou (PP 1969, též překlad).

LITERATURA

Studie a články: L. Soldán: Duchové prozáření noblesou, Proglas 1992, č. 2; M. Trávníček: Skica k portrétu Josefa Heyduka, Proglas 1994, č. 3; V. Mertl: Tiché zahrady (1998).
Recenze: Strach z lásky: Kp. (J. Knap), Venkov 26. 11. 1933; A. N. (A. Novák), LidN 11. 3. 1934 * Kristla: vbk (V. Běhounek), Národní práce 24. 7. 1940 * Judita: B. Jedlička, LidN 15. 2. 1942; V. Martínek, Národní politika 4. 4. 1942 * Bosorka: G. (F. Götz), Národní osvobození 27. 4. 1946 * Vincek a Estelka: ok (O. Kryštofek), Štěpnice 1947, č. 12 * Návrat: S. Machonin, LitN 1959, č. 16; V. Gabriel, Kultura 1959, č. 22 * Hoch a džbán: O. Chaloupka, ZM 1962, s. 189 * Pokušitel: A. Hájková, Rovnost 2. 8. 1984; V. Vodák (M. Vacík), LD 8. 9. 1984 * Fragmenty: J. Zahradnický, Tvar 1990, č. 25; E. J. Havlíček, Akord 16, 1990/91, č. 2; V. Novotný, ZN 27. 4. 1990 * Rok se svatými: M. Trávníček, Katolický týdeník 2002, č. 6.
Rozhovory: gl (G. Francl), Naše rodina 1969, č. 40; P. Studnička, Setkání 1992, č. 4.
K životním jubileím: F. Křelina, Listy 1969, č. 12; B. Balajka, Práce 29. 3. 1974; F. Knopp, LidN 1. 4. 1999.
Nekrology: V. Novotný, MFD 3. 2. 1994; V. Mertl, LitN 1994, č. 8.
Archiv: LA PNP, osobní fond (bez inventáře).
Autor hesla: Vladimír Novotný (1994)
Aktualizace hesla: 21. 8. 2006 (vbr)
Aktualizace bibliografie: 21. 8. 2006 (vbr)
 
zpět na hlavní stranu