Slovník české literatury po roce 1945

Josef HEYDUK

* 30. 3. 1904, Netušil (dnes část obce Rašovice, okr. Kutná Hora)

† 29. 1. 1994, Praha

Prozaik, překladatel, autor literatury pro děti

Vlastním jménem Josef Hejduk; spisovatelského jména v podobě Heyduk užíval od roku 1928. Vyrostl v rolnické rodině a měšťanskou školu vychodil v Janovicích u Kutné Hory. V letech 1919–1923 studoval učitelský ústav v Kutné Hoře, učil na obecných (národních) školách ve Starém Kolíně, Týnci nad Labem, Zásmukách a Plaňanech. V letech 1927–1928 absolvoval osmnáctiměsíční vojenskou službu v Sabinově a v Košicích a po návratu pokračoval v Kolíně v učitelském povolání. V roce 1929 absolvoval semestrální jazykové kurzy francouzštiny na univerzitě v Nancy (za první republiky hojně cestoval). Od téhož roku působil na obecných a poté na základních školách v Praze (převážně v Záběhlicích), s výjimkou období protektorátu, kdy byl roku 1944 totálně nasazen v lomu ve Štěchovicích u Prahy a pracoval ve svém rodišti jako lesní dělník. Po odchodu do penze v roce 1964 se věnoval literární a překladatelské činnosti. – Jeho manželka Růžena Heyduková (1917–2010, též Hejduková, roz. Hejnová), prozaička, publicistka a pedagožka, byla spoluautorkou románu Osamělé nebe.

Kritiky a drobné novinářské i beletristické žánry uveřejňoval Heyduk od roku 1923 mj. v Prameni (Plzeň), Právu lidu, Cestě (v letech 1925–1926 spoluredigoval dvojčíslo 27/28 o nejmladší francouzské literatuře a podílel se i na překladech), Kritice, Rozhledech po literatuře, Hostu, Rozpravách Aventina, Lumíru, Severu a východu, Národním osvobození, Lidových novinách, Čteme, Hovorech o knihách, Národních listech, Venkovu, Tvaru, Literárních novinách, Akordu, Bloku, Činu, Žijeme 1931, Panoramě, Ohníčku, Lidové demokracii, Plameni, Hostu do domu, Naší rodině a Proglasu. Redigoval časopis Blok (1930, s Jaroslavem Janouchem, roku 1936 vyšla obě čísla znovu jako stejnojmenný sborník). V roce 1973 přispěl do strojopisného Jubilejního sborníku k sedmdesátinám Františka Křeliny. Roku 1977 jej postihl zákaz publikování poté, co uveřejnil v deníku Lidová demokracie fejeton Kohout na pavlači, ve kterém byl mylně spatřován politický podtext.
Heydukovy překlady byly využity v divadelní inscenaci Pustina lásky (prem. 1989, F. Mauriac: Genitrix, dramatizace Roman Císař) a v literárním večeru Mipam – Lama s paterou moudrostí (prem. 1999, sc. + r. Jaromír Staněk). Ukázky z jeho díla zazněly v literárních pořadech Doteky poezie II. Česká a moravská vánoční poezie (1994, 1996; sc. Jaroslav Novák) a Na Vánoce dlouhý noce (2016, sc. + r. František Derfler). Heydukovi byl věnován rozhlasový pořad z cyklu Schůzky s literaturou, nazvaný Žil jsem v lásce a radosti (prem. 1995, připr. M. Trávníček, r. J. Melč). – Užíval pseudonymů a šifer Karel Jangl (zejména u her pro děti), Václav Rytina; h, hey, jgl, Jo-He, jo-he, ryt, y, J. H., V. R., K. J.

Heyduk zasáhl do českého literárního života především jako překladatel a propagátor moderní francouzské literatury, zejména 20. století (Jean Giraudoux, Amdré Gide, André Malraux, Paul Claudel, Francois Mauriac, Charles Ferdinand Ramuz, Marcel Proust, Léon Bloy aj.). Prostřednictvím francouzských převodů, formou volné parafráze k nám uváděl i arabskou moderní lyriku (Zpívající Arabie). Systematicky psal též literární kritiky, fejetony, výtvarné a literární medailony, sloupky, kurzivy a glosy a příležitostně i básně. Učitelské povolání ovlivnilo jeho zájem o tvorbu pro děti a mládež. Prózy adresované starším dětem, zdůrazňující sociální solidaritu a morální houževnatost i myšlenkovou nezávislost, zpravidla situoval do rázovitého světa maloměstské periferie a venkova (Hoch a džbán, Vincek a Estelka). V padesátých letech, kdy se nedobrovolně odmlčel, psal rovněž pohádkové loutkové hry. – Těžiště vlastní Heydukovy tvorby spočívá v lyricky zabarvených psychologických prózách. Debutoval knihou krátkých satirických povídek Přírodopis a přírodozpyt 20. století, v níž se v duchu avantgardního vzdoru snažil satiricky vyrovnat se společenskými poměry. Po románu Strach z lásky, psychologické studii neurotického erotického života, pak Heyduk v první polovině čtyřicátých let postupně vydal trojici baladických milostných próz. Využívaje podnětů lidové slovesnosti v nich impresionisticky zachytil křehký citový svět ženských postav a osudy životních ztroskotanců a samotářů, lidí nemocných a vyobcovaných ze společnosti (Kristla, Judita, Bosorka). Na sklonku padesátých let se pokusil komorně koncipovaným dramatem Návrat o polemiku s dobovým dogmatickým pojetím protektorátní tematiky. Jeho časopisecky uveřejňované psychologické a venkovské povídky, subtilní záznamy lidské psychiky, shrnula kniha Pokušitel, navazující prizmatem univerzální křesťanské optiky na předválečnou psychologickou prózu. Z rozsáhlého cyklu lyrických povídkových miniatur, na kterých Heyduk pracoval od osmdesátých let a v nichž vyslovil prostřednictvím vzpomínkových skic a momentek svou humanistickou filozofii života, je sestaven výbor Fragmenty.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Přírodopis a přírodozpyt 20. století (PP 1926); Strach z lásky (R 1933); Hoch a džbán (P pro ml., 1934; přeprac. 1961); Kristla (P 1940); Judita (P 1941); Osamělé nebe (R 1943, pod jm. spoluautorky R. Heydukové); Bosorka (PP 1946); Vincek a Estelka (P pro ml., 1946; přeprac. 1987); Jak šel Honza na trh (D loutk. pro děti, 1956, pod pseud. Karel Jangl); Jak učil kovář princeznu móresům (D loutk. pro děti, 1957, pod pseud. Karel Jangl); Jak Honza napálil sedláka (D loutk. pro děti, 1958, pod pseud. Karel Jangl); Krakonoš (D loutk. pro děti, 1958, pod pseud. Karel Jangl); Kouzelná čapka (sešitová pohádka, na motivy španělských a portugalských pohádek, 1983, pod pseud. Václav Rytina); Pokušitel (PP 1984); Fragmenty (PP 1989); scénicky: Návrat (D 1959, r. A. Radok).
Ostatní práce: Svatí církevního roku (2001).
Překlady: J. Giraudoux: Dívka na území mužů (1926); P. Mac Orlan: Mezinárodní Venuše (1926); P. Soupault: K líci zbraň (1926); P. Morand: Šampioni světa (1930) + Londýn (1933); J. de Lacretelle: Svatební láska (1931); J. Romains: Psyché (1931, obsahuje: Luciana, Bůh těl, Když loď zvedla kotvu); A. Gide: Penězokazi (1932; 2. vyd. + Deník Penězokazů, 1968); Stendhal: Italské milenky (1932); M. Schwob: Král se zlatou maskou (1934); A. Bertrand: Kašpar noci (1935; přeprac. 1965); A. Chamson: Rok přemožených (1935); A. Malraux: Lidský úděl (1935; přeprac. 1967, 3., upr. vyd. 1996); P. Claudel: Poznání Východu (1936) + Rozhovory o životě a smrti (1939); F. Mauriac: Klubko zmijí (1936) + Příběhy lásky a nenávisti (1972, obsahuje: Polibek malomocnému, Genitrix, Pustina lásky, Tereza Desqueyrouxová, Klubko zmijí) + Mládenec ze starých časů (1976); Legenda o městě Ys (1937); Lama Yongden – Alexandra David Neel (spr. Jong-dän, A. David-Neelová): Mipam, lama s Paterou moudrostí (spr. Mipam, láma s Paterou Moudrostí, 1937, 4., upr. vyd. 1990); H. de Montherlant: Dívky (1937, 2 díly) + Smilujte se nad ženami (1938); H. Pourrat: V trávě tří údolí (1937); J. Schlumberger: Neklidné otcovství (1937); Milostné písně arabské (1938); G. Duhamel: Přátelé (1938, 2. díl Ságy o Salavinovi, na níž se podíleli i další překladatelé); J. Giono: Sen a skutečnost. Zrození Odyssey (1938); Zpívající Arabie (parafráze staré arabské poezie, 1940); M. Jouhandeau: Kvetoucí šalvěj (1940); Ch. F. Ramuz: Ztracený syn (1942) + Příběhy z hor (1988, obsahuje: Pronásledovaný Jan Lukáš, Vláda zlého ducha, Kdyby se slunce nevrátilo) + Kdyby se slunce nevrátilo (týž překlad, samostatně 2003); C. Malaparte: Kaput (1947, pod pseud. Karel Jangl, od 1969 pod vl. jm.); E. Trioletová: Nikdo mě nemá rád (1947, pod pseud. Karel Jangl); G. Bernanos: Mrtvá farnost (1948); F. Jammes: Švec a dívka (1948); N. S. Leskov: Loupežník Selivan (1948; přeprac. 1973 s tit. O loupežníku Selivanovi); M. Proust: Swannova láska (1964); J. Roy: Bitva u Dien Bien Phu (1967, s M. Drápalem); L. Bloy: Chudá žena (1969); A. Villiers de l’Isle: Noc pod gilotinou (1969); P. Accoce – P. Quet: Vikingova linie (1970); D. Lapierre – L. Collins: Schůzky se smrtí (1972); H. de Balzac: Evženie Grandetová (1975, v témže svazku také Otec Goriot, přel. Božena Zimová); scénicky: J. Deval: Tovaryš (1933); A. Savoir: Marnotratné srdce (1934); A. P. Antoine – M. Léry: Koníčky na kolotoči (1935); J. J. Bernard: Dům u silnice (1935).
Uspořádal a vydal: Blok 1936 (sb., 1936, s Jaroslavem Janouchem); Milostné písně arabské (antologie, 1938, též překlad); A. Villiers de l´ Isle: Noc pod gilotinou (PP 1969, též překlad).

LITERATURA

Studie a články: A. Skoumal: Fučík versus Heyduk, Akord 1931, č. 8, též in A. S.: Pěšinka pro podivíny (2011); F. Křelina: Proslulý překladatel, neznámý spisovatel, Listy 1969, č. 12; L. Soldán: Duchové prozáření noblesou, Proglas 1992, č. 2; M. Trávníček: Skica k portrétu Josefa Heyduka, Proglas 1994, č. 3, též in M. T.: Sdílet věčné. Studie, profily a kritiky (2002); V. Mertl: Tiché zahrady (1998); J. Šilhavá: Básník jazyka, Naše rodina 2004, č. 13; M. Tyč in Literáti Kolínska (2004); V. Mertl: Žil jsem jen v lásce a radosti, in V. M.: Časy a nečasy. Malé paměti (2005); V. Novotný: Tradicionalistická literární publicistika Josefa Heyduka, in T. Kubíček – J. Wiendl (eds.): Víra a výraz (2005), též in V. N.: Paradoxy a paralely. Příspěvky k českému literárnímu dějepisectví. Od Komenského k Rejchrtovi (2006); J. Patočková: Z historie jednoho zápasu, Divadelní revue 2006, č. 2 (mj. o dobové kritice hry Návrat); B. Sajvera in Osobnosti Uhlířskojanovicka (2006); P. Studnička: Poslední krok vpřed dvanácti českých literátů, in sb. Listopad 2006 (Pelhřimov 2006, ed. J. Černíková), pod názvem Poslední krok. Parte deseti českých literátů též in Host 2007, č. 9; M. C. Putna in Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945 (2010); J. Černý: Osudy českého divadla v roce 1959, Divadelní revue 2011, č. 1.
Recenze: Strach z lásky: Kp. (= J. Knap), Venkov 26. 11. 1933; A. N. (= A. Novák), LidN 11. 3. 1934; A. M. Píša, Čin 1934, č. 10; K. Sezima, Lumír 1933/1934, č. 6 * Kristla: vbk (= V. Běhounek), Národní práce 24. 7. 1940; jp., Česká osvěta 1939/1940, č. 9/10 * Judita: L. Kratochvíl, České slovo 3. 2. 1942; B. Jedlička, LidN 15. 2. 1942; V. Martínek, Národní politika 4. 4. 1942; F. Listopad, Řád 1942, č. 7 * Bosorka: G. (= F. Götz), Národní osvobození 27. 4. 1946; er., MF 28. 5. 1946; J. Linhart, KM 1946, č. 10/11 * Vincek a Estelka: ok (= O. Kryštofek), Štěpnice 1946/1947, č. 12; jf. (= J. Frey), Česká osvěta 1947, č. 1/2 * Návrat: Gm (= P. Grym), LD 12. 4. 1959; V. Gabriel, Kultura 1959, č. 22; S. Machonin, LitN 1959, č. 16 * Hoch a džbán: Filip (= D. Filip), Úhor 1934, č. 9/10; O. Chaloupka, ZM 1962, č. 4 * Pokušitel: A. Hájková, Rovnost 2. 8. 1984; vok (= V. Vodák), LD 8. 9. 1984; M. Zelenka, Tvorba 1985, příl. Kmen, č. 3; (vln) (= V. Novotný), ZN 6. 1. 1986 * Fragmenty: J. Zahradnický, Tvar 1990, č. 25; E. J. Havlíček, Akord 16, 1990/1991, č. 2; V. Novotný, ZN 27. 4. 1990 * Rok se svatými: M. Trávníček, Katolický týdeník 2002, č. 6.
Rozhovory: gl (= G. Francl), Naše rodina 1969, č. 40; (nr), Naše rodina 1989, č. 13; P. Studnička in sb. Listopad ´91 (1991, upr. též in Proglas 1994, č. 3).
K životním jubileím: P. Grym, LD 28. 3. 1969; F. Křelina, Listy 1969, č. 12; (bb) (= B. Balajka), Práce 29. 3. 1974; F. Křelina, Naše rodina 1974, č. 13; (fc) (= G. Francl), LD 30. 3. 1989; F. Knopp, LidN 1. 4. 1999; A. Branald, Ladění 2004, č. 1 (k 100. výročí narození).
Nekrology: V. Novotný, MFD 3. 2. 1994; G. Francl, Denní Telegraf 19. 2. 1994; J. Med, Katolický týdeník 1994, příl. Perspektivy, č. 2; V. Mertl, LitN 1994, č. 8.
Vzpomínky: A. Branald, LD 9. 4. 1994; P. Studnička in sb. Listopad 2004 (2004).
Archiv: LA PNP, osobní fond (3 kartony zpracovány ve 2. stupni evidence bez inventáře, 8 kartonů uspořádáno v 1. stupni evidence, 2 kartony zapečetěny, 1 karton neuspořádán).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Lexikon české literatury
Jiří Brabec a kol.: Slovník zakázaných autorů 1948–1980
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památníku národního písemnictví
Databáze českého uměleckého překladu

Autor hesla: Vladimír Novotný (1994)

Aktualizace hesla: 17. 10. 2019 (av)

Aktualizace bibliografie: 17. 10. 2019 (av)

zpět na hlavní stranu